Daniel Holzer ve Spartě: přestup, ostravský konflikt a návrat do Baníku

Daniel Holzer přestoupil v červenci 2016 z Baníku Ostrava do Sparty Praha jako dvacetiletý kapitán ostravského týmu. Sparta využila výstupní klauzuli obsaženou v jeho smlouvě a s mladým záložníkem podepsala čtyřletý kontrakt.

Holzerův odchod však nebyl obyčejným přestupem. V Ostravě se o jeho angažmá na Letné vědělo ještě před oficiálním oznámením a fanoušci Baníku jeho rozhodnutí přijali velmi ostře. Po zkušenosti, kterou popsal jako nejhorší den svého fotbalového života, se rozhodl z klubu odejít, přestože byl jeho odchovancem a krátce předtím převzal kapitánskou pásku.

Daniel Holzer jako odchovanec a kapitán Baníku

Daniel Holzer se narodil v Ostravě a v Baníku prošel mládeží. Do ligy nastoupil v sedmnácti letech a v ostravském klubu se postupně stal jedním z nejvýraznějších mladých hráčů.

V minulé sezoně v dresu ostravského týmu nastoupil do sedmadvaceti utkání, stal se dokonce kapitánem týmu, ale ani on sestup Slezanů odvrátit nedokázal.

Přišel Vlasta Petržela jako trenér a skončilo dost kluků, takže jsme tu zůstali jen mladí. Starší byl jen gólman Vojta Šrom a obránce Filip Kaša. Navíc jsme věděli, že na záchranu máme jen minimální šanci.

Přesto to člověk nesl těžce, jelikož fotbalově to nevypadalo špatně, ale šli jsme od porážky k porážce. Hráli jsme spíše dorostenecký fotbal, liga si z nás dělala srandu. S tou páskou na ruce to nebylo lehké usínání.

Možná to tehdy bylo na mě moc. Být to v lepších časech, třeba jako jsou teď, bylo by to jednodušší, i když nyní jste zase pod tlakem očekávání. Tehdy od nás nikdo nečekal nic. Ale zase… Byla to zkušenost.

Proč Holzer odešel do Sparty

23. červenec roku 2016. Nejhorší den mého fotbalového života. Den, na jehož konci padlo rozhodnutí, že jako odchovanec a kapitán opustím tým, který nedávno sestoupil do druhé ligy.

Den, který rozhodl o tom, že mě - pořád ještě dospívajícího kluka - bude nenávidět celá Ostrava. Ten den jsme hráli přátelský zápas v Katowicích.

Spíš než příprava na novou sezonu to byla především exhibice oslavující dvacetiletou družbu tvrdého jádra fanoušků obou klubů. Tribuny zdobily úchvatné žluto-bílé choreografie, a zatímco všem mým spoluhráčům z úžasné atmosféry běhal mráz po zádech, já cítil, že se schyluje k průšvihu.

Mezi fanoušky totiž prosákla ven informace, že se jedná o mém přestupu do Sparty. A fakt, že jsem do zápasu nenastoupil v základní sestavě, i když dodnes vlastně nevím proč, v tom všechny jen utvrdil.

Lidé na tribunách můj odchod brali jako hotovou věc, v očích těch nejvěrnějších fanoušků jsem byl za zrádce. „Holzer, ty kurvo!“ „Ty zmrde sparťanský!“ „Táhni na Letnou, ty svině!“ Dávali mi to z tribuny pěkně sežrat.

Incident v Katovicích a rozhodnutí odejít

Emoce vygradovaly hned po zápase, kdy jsme si užívali děkovačku s vyprodaným stadionem a pak s celým týmem obcházeli tribuny a s fanoušky si plácali, dřív jsme to tak na Baníku dělávali.

V tu chvíli na mě zpoza mříží lidé začali taky sahat a k nadávkám přidali i pro mě ne zrovna příjemný fyzický kontakt. Rozvášněný dav mě dokonce svlíkl z dresu, který jsem v jeho očích neměl právo nosit.

Nebudu vám lhát: měl jsem strach. Vážně jsem se v tu chvíli těch lidí bál. Zašlo to dokonce tak daleko, že mě vlastní spoluhráči požádali, abych odešel pryč a schoval se v kabinách.

Cítil jsem se trapně. Poníženě jsem kráčel středem hřiště schovat se do útrob stadionu, aniž jsem se přitom mohl pořádně nadechnout. Bylo mi fyzicky zle, adrenalin mi tlačil na hruď a tep byl vyšší než v samotném zápase.

Cítil jsem obrovskou úzkost. V tunelu mezi střídačkami jsem se musel dokonce předklonit, abych se pořádně vydýchal a nesekl tam sebou.

V tu chvíli už mě podpíral Ondra Šašinka, který se z děkovačky nenápadně vypařil, aby tam byl alespoň někdo se mnou. Ani jeden z nás netušil, že to nejhorší teprve přijde.

Napadení v kabině

Když jsem pak v šatně jen v ručníku vylezl po deseti minutách ze sprch, vtrhli mezi nás tři rozvášnění fanoušci. Povalili mě k masérskému stolu uprostřed místnosti a celý ten hon začal před všemi spoluhráči uprostřed kabiny nanovo.

„Proč jdeš do Sparty?“ „Co si o sobě myslíš?“ „To teď jako necháš všechny ty kluky tady ve štychu?“ Pochopitelně padaly mnohem ostřejší výrazy.

Sám skoro nahý jsem se před těmi stokilovými chlapy styděl. A bál jsem se. Fakt jsem se bál. Neměl jsem jim totiž jak vzdorovat. Neměl jsem jim co říct.

Do Sparty jsem v tu chvíli ještě rozhodně namířeno neměl. Třebaže to byla jedna z variant, zájem o mě na Letné skutečně byl, já se jí vyhýbal. Nechtěl jsem se o ní vůbec bavit.

Odvahu postavit se za mě nenašli v tu chvíli ani mí spoluhráči, vždyť my měli kabinu plnou ještě mladších kluků, než jsem byl ve dvaceti letech já sám.

Vybavuju si trenéra Vlastimila Petrželu, jak skrčený seděl v koutě kabiny, nervózně se pohupoval a koukal u toho do země. A pamatuju si taky kondičního trenéra, který se mě chtěl jako jediný zastat.

„Drž hubu a seď, nebo si vezmeme do parády i tebe,“ okřikli ho. Vůbec je nezajímal jeho názor, dál se věnovali jen mně.

Začal jsem popotahovat. Vyděšený jsem věděl, že se před nimi každou chvíli rozbrečím. A taky že jo.

Dodnes nevím, jak se fanoušci do fotbalové kabiny vůbec dokázali dostat. A popravdě už si ani nevybavuju, jak z ní nakonec odešli.

Dlouhé minuty jsem totiž poté stál znovu nahý ve sprchovém koutě, nechával na sebe cákat ledovou vodu a u toho bulel jako želva. Zatímco opařená kabina zůstala v hrobovém tichu dál sedět, já ve sprchách brečel jako malý kluk.

Telefonát s majitelem a přestup na Letnou

Teď si dobře rozmysli, jak se rozhodneš: Chceš zůstat v Baníku, nebo jít pryč? Už jsem neváhal ani vteřinu.

Byl jsem sice v šoku, mé tělo pořád paralyzoval adrenalin a strach, ale když se mě v telefonu nový majitel klubu Václav Brabec zeptal, jak to vidím dál se svou budoucností, odpověď ze mě vypadla úplně automaticky.

Neuměl jsem si představit, že v Baníku Ostrava - klubu, který mě vychoval a ve dvaceti letech mi dal i šanci být kapitánem ligového týmu - zůstanu. Ne po tom, co jsem před chvílí prožil.

A z čeho se mi ještě pořád klepala kolena. Zničehonic mi bylo úplně jedno, co si o mně budou všichni lidi dál myslet. Prostě půjdu pryč a hotovo. Musím.

Cítil jsem, že v atmosféře, která kolem mě panovala, už jiná možnost stejně neexistuje. „Chci odejít.“

Třesoucí se rukou jsem přijal hovor od majitele klubu ve chvíli, kdy jsem v prázdném týmovém autobuse mířil domů do Havířova.

Dělávali jsme to takhle často. Autobus po cestě ze zápasu pokaždé zajížděl do havířovského depa, a proto se náš řidič pravidelně nabízel s tím, že mě klidně hodí až před barák, stejně to měl cestou.

Ten den jsem za to byl obzvláště rád. Nebyl jsem ve stavu, kdy bych byl schopný řídit. Seděl jsem zabořený do sedačky s hlavou zakrytou kapucí, koukal nepřítomně z okna a se slzami v očích přemýšlel o tom, co jsem udělal špatně.

Proč mě davy fanoušků tak upřímně nenávidí. Proč mě lynčují za něco, co jsem do té doby udělat vůbec nechtěl. Ale hlavně: Co to všechno ksakru dneska vůbec mělo znamenat?

Když jsem tohle celé vylíčil cestou domů v autobuse do telefonu i našemu majiteli, nejspíš sám pochopil, že v téhle situaci nemá smysl mě dál přesvědčovat, abych v Baníku zůstal.

Den na to jsem proto skutečně přestoupil. Do Sparty Praha.

Oficiální oznámení přestupu

Sparta hlásí další posilu! Zálohu letenského týmu posílil dvacetiletý záložník Daniel Holzer, který přestupuje z druholigového Baníku Ostrava.

Na Letné podepsal čtyřletou smlouvu. Sparta využila výstupní klauzuli, která byla obsažena v Holzerově hráčské smlouvě s FCB.

Ofenzivní fotbalista v dresu Baníku odehrál čtyři sezony, v nichž nastoupil do devětašedesáti zápasů a vstřelil pět branek.

Ostravský rodák je také mládežnickým reprezentantem, nyní působí v českém výběru do jednadvaceti let, který vede Vítězslav Lavička.

„Dan Holzer je talentovaný mladý hráč, který svými výkony již přerostl svůj mateřský klub. Ve Spartě ho čeká tvrdá konkurence, ale věříme, že je schopen svůj potenciál dál rozvíjet,“ uvedl generální ředitel Sparty Adam Kotalík.

„Dan je na svůj věk velice zkušeným hráčem, na jaře byl v Baníku kapitánem, nyní přijímá výzvu se prosadit ve Spartě a my mu držíme palce,“ uvedl hráčův agent Viktor Kolář ze SPORT INVEST International.

Holzer ve Spartě: očekávání a konkurence

V minulé sezoně v dresu ostravského týmu nastoupil do sedmadvaceti utkání, stal se dokonce kapitánem týmu, ale ani on sestup Slezanů odvrátit nedokázal.

Holzer bude po zaregistrování přestupu moci nastoupit už v sobotním ligovém duelu proti Slovácku, pro zapsání na soupisku v Lize mistrů je už pozdě, a v odvetě 3. předkola Ligy mistrů v Bukurešti se tak neobjeví.

Nastoupit bude moci až v play-off Ligy mistrů či Evropské ligy.

Sparta odjela na soustředění i s reprezentanty. Fotbalisté Sparty dnes odjeli na šestidenní soustředění do Františkových Lázní.

S týmem už odcestovali i reprezentanti Martin Dúbravka, Tomáš Koubek, Lukáš Juliš a Michal Sáček i také zatím největší posila, rakouský útočník Marc Janko.

V autobusu chyběli také Daniel Holzer a Martin Hašek, kterým Sparta hledá hostování.

Ve Spartě se však nedokázal prosadit podle očekávání. Holzer se vydá ze Sparty na další hostování.

Pražský klub oznámil, že jedná o jeho ročním angažmá ve Zlíně.

Hostování ve Zlíně a návrat do Ostravy

Daniel Holzer se po třech letech vrátí ze Slovácka do Baníku Ostrava. Osmadvacetiletému hráči vypršela smlouva a od mateřského klubu obdržel výhodnější nabídku.

Odchovanec slezského klubu má během nadcházejících dnů dorazit ze Sparty, kde se nedokázal prosadit podle očekávání.

Holzer se tak po působení v Praze a následném hostování vrátil do svého mateřského klubu. Návrat do Baníku pro něj znamenal druhou šanci nejen po sportovní stránce, ale také v očích ostravských fanoušků.

Holzer o prvním návratu do Baníku

Říkal jste, že první návrat do Baníku byl těžší. Hrála tam roli ta Sparta, kam jste v roce 2016 odešel?

Určitě. Článek na Bez frází vlastně vyšel až po návratu, takže jsem se bál reakce lidí i okolí. Bylo to tak půl na půl.

Pak vlastně vyšel článek, kde jsem o tom promluvil a mám dojem, že se tím vzduch vyčistil, což mi pomohlo. I díky panu Brabcovi, který ten článek nemusel schvalovat, ale dovolil mi to. Klobouk dolů.

Šlo o zpověď, ve které jste popsal, co v situaci, kdy jste byl kapitán Baníku, vás přimělo vzít angažmá ve Spartě…

Ano. Dělal to se mnou Adam Sušovský, který mi poté, když se to vydalo ven, napsal zprávu, že jim poprvé v historii spadl celý web.

Lidi si to chtěli přečíst. Seděli jsme u toho snad tři hodiny, mluvil jsem hlavně já, otázek moc nepadlo, ale myslím si, že fanoušci v tom našli spoustu odpovědí.

Omluvy fanoušků a pravda na hřišti

Po tom článku bylo omluv docela dost. Na Twitteru, do zpráv, že to některé lidi dojalo a svůj názor přehodnotili, což mě ohromně potěšilo.

Jsem rád, že lidé pochopili, že fotbalový business není jen tak. Zároveň si myslím, že mě to ohromně posílilo jako člověka a dodalo mi to obrovské zkušenosti, jak se chovat nebo naopak nechovat.

Celá ta „kauza“ mi dala strašně moc a ve finále mi jeden pán řekl, že pravda leží na hřišti. A s tím jsem do toho teď podruhé šel.

Věděl jsem, že návrat bude příjemnější, ale když nebudu nic hrát, stejně to budu mít u lidí složité. Já to ale moc dobře věděl.

Všechno je jen o tom, co ukážete na hřišti. Nikde jinde.

Daniel Holzer ve třetí etapě v Baníku

Že hráč odejde a později se od klubu vrátí, je ve fotbale poměrně běžný jev. Že se ale vrátí hned dvakrát, už je poněkud rarita.

Daniel Holzer ji však podstoupil. Devětadvacetiletý levonohý univerzál v létě rozjel třetí štaci v mateřském Baníku Ostrava a cítí, že zde může dosáhnout na svůj opravdu přelomový úspěch.

„Tady je nejlepší tým, ve kterém jsem v kariéře hrál,“ říká v rozhovoru pro Deník, v němž mluví o návratech, o spolupráci s Ewertonem, mladém Matěji Šínovi, nedávné výhře na Spartě, nebo derby s Karvinou.

„Nemusíme se bát nikoho,“ líčí Holzer.

Jak svůj druhý návrat hodnotíte?

Kladně. Měl jsem očekávání a při vším respektu k týmu, který tu byl minule, tak teď jsem přišel do lepšího.

Proto jsem doufal, že i pro mě to bude lepší, že mu budu schopný pomoci a něco dát. Přece jen jsem za ta léta nabral zkušenosti, něčím jsem si prošel, něco jsem odehrál.

To jsem tady chtěl přenést a tak trochu to vrátit Baníku, který mě vychoval. Myslím si, že zatím to funguje.

Proč se Holzer při druhém návratu nebál

Nebál jste, že obecně návraty moc nevycházejí?

Je pravda, že to vyjde málokdy, ale já se bál méně, než minule. Hlavně teď mám týmu co dát.

Když jsem to konzultoval s rodinou a okolím, byl jsem přesvědčený, že mi to dává smysl. To byl hlavní důvod návratu, takže jsem žádné bojácné myšlenky neměl.

Byl někdo, kdo vám to vyvracel?

Já to řešil primárně s partnerkou a rodiči, kterým jsem řekl, že tady ta možnost je. Když jsem si vyhodnotil ostatní nabídky, Baník byl nejlepší variantou.

Nikdo mi neříkal, abych to nedělal. Navíc jsem se naučil dát hlavně sám na sebe, na svůj pocit.

Když jsem byl mladší, hodně jsem poslouchal názory jiných. Ne, že by teď ne, ale ve finále je rozhodnutí na mě.

Umím se o tom, s někým pobavit, ale pak popřemýšlím, vyhodnotím si to a rozhodnu.

Jak se Holzer změnil zkušenostmi

Je Daniel Holzer před třicítkou jiný?

Proces stárnutí přináší s sebou i nabírání zkušeností. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl být ve společnosti osobností jako Milan Baroš, Venca Svěrkoš, Martin Lukeš, brzy jsem se stal kapitánem, byť jsem trochu nevěděl, co dělat.

Dnes jsem jiný. Už tím, že mám dceru, více vědomostí a zkušeností, něco jsem zažil.

V životě i ve fotbale, hrál jsem na různých stadionech, v různých atmosférách, ve všelijakých herních situacích. To vše mě naučilo hrozně moc, proto jsem jiný.

A vlastně i tak trochu musím být, protože v kabině je většina kluků mladších, teď musím být já jeden z lídrů.

Já mohu jen těm pánům, které jsem jmenoval, poděkovat za školu, kterou mi poskytli a předávat to zase dál, i když teď je doba jiná, měkčí.

Role zkušeného hráče v mladém týmu

Ze Slovácka, kde je dost pokročilých třicátníků, jste přešel do Baníku a v týmu jste čtvrtý nejstarší. Jaká je to změna?

To je pravda. Tam jsem nosil brány, tady už ne. (usmívá se)

Opravdu? V devětadvaceti?

Někdy jsem do toho ještě zapadal a musel jsem něco vzít. A při fotbale jste nastupoval za mladé, ne?

Většinou jo. Ale kabina byla super, neměl jsem si na co stěžovat.

I když tam byli starší kluci, tak v každém z nás je trocha dítěte. Fotbalová kabina je specifická, ale já se tam cítil super a na ty tři roky nedám dopustit.

Navíc jsme měli úspěchy a něco jsme zažili. Ale v Baníku to byl určitě skok, postavilo mě to do jiné role.

Navíc když jsem odchovanec, ke klubu mám srdcem blíž a beru to jako stupínek nahoru. Nejen v srdci, i v hlavě.

Proto se snažím dělat vše pro to, abych pomohl sobě, klukům i klubu. V šatně i mimo.

Holzer jako jeden z lídrů kabiny

Jaký jste vůči mladším spoluhráčům?

To se nemůžete ptát mně, mluvit musí jiní. Ani to nemám rád.

Tak jinak. Cepujete junáky, nebo to necháváte na jiných?

V kabině má slovo samozřejmě Frýďa (Michal Frydrych), ale když se mi něco nelíbí, ozvu se.

Ale asi víc na hřišti, než uvnitř, a když už, tak na tréninku. Ale není to jako za starých časů, kdy ti harcovníci uměli být tvrdí, i když já měl štěstí, že na mě vyjíždět nikdo nemusel, protože jsem si vše plnil.

Aspoň si žádný prohřešek nepamatuji. Jinak bych řekl, že naše kabina je natolik zdravá, že usměrňovat zatím nepotřebovala.

Ano, je tu hodně mladých kluků, většinou se ale na nic nevykašlou.

Vy jste do ligy nastoupil v sedmnácti letech, poprvé jsme spolu mluvili v době, kdy Baník vedl trenér Martin Pulpit…

To byl extrém. (usmívá se)

Vytáhl vás z autobus důrazným křikem „Holzer, rozhovor“, a po pár minutách stejným tónem „Holzer, do autobusu“ vás vrátil.

Brzy vám bude třicet. Neříkáte si někdy, jak to letí?

Rozhodně. A nejvíc jsem to začal poznávat, když se narodila dcera, která bude mít v lednu čtyři roky.

To byl zlom, u kterého jsem si uvědomil, že čas na nikoho nečeká a mládí není věčné. Najednou vám dny, týdny i měsíce rychle ubíhají.

Až jsem si začal uvědomovat, kolik toho mám za sebou. Vždyť já hraju snad třináctou ligovou sezonu. Neskutečné. Ani bych to neřekl.

Proměna Baníku Ostrava

Jak se proměnil Baník za tu dobu?

Už při prvním rozhovoru po návratu jsem říkal, že se mi zdá větší. Určitě větší oproti tomu, když jsem odcházel poprvé.

Ale změna je značná i v porovnání s tím mým druhým působením. Od marketingu, chování na sítích, komunikace s fanoušky až po fungování týmu.

Nebo zájem o klub. Všechno okolo mi přijde mnohem větší. Baník je už kolos, řekl bych.

Ale je to správné. Ať se to komukoliv líbí, nebo ne, Baník by měl být nahoře.

Měl by mít ambici, aby byl v povědomí a říkalo se Sparta, Slavia, Baník.

Z pohledu významu pro český fotbal, fanouškovské základny, výchovy mladých hráčů a mohl bych pokračovat.

Tohle by měla být silná trojka u nás. Teď tam nejsme, ale do budoucna by Ostrava měla patřit mezi tyto „big kluby“.

Holzerův herní vývoj a univerzálnost

A vy jste se herně posunul? Třeba je to jen dojem, ale kdysi jste se zdál být běhavější, přímočařejší, pak spíše do kombinace, ale nyní jste se vrátil k původnímu, co myslíte?

Asi záleželo, na jakém postu jsem nastupoval, s jakou taktikou. Pravý bek, levý bek, v záloze na obou krajích, nebo na desítce…

Těch postů jsem vystřídal hodně a na každém se musíte chovat jinak, ale je fajn, že jsem takto využitelný.

To jsou ty zkušenosti, o kterých jsem mluvil. Navíc si myslím, že běžecky jsem na tom byl vždy dobře, jen záleží na systému a mém využití.

Teď mi to jde, protože s Ewem (Ewertonem) si umíme vyhovět, doplňujeme se, umím mu pomoci, když ho zdvojují a naběhnout mu do tandemu.

Spolupráce s Ewertonem

Občas mi totiž přišlo, že jak si na něj soupeř dává pozor, jsou u něj dva tři hráči, tak to má těžké.

Věřím, že ve mně vidí oporu, že mu mohu navázat hráče a on má pak více prostoru, protože co si budeme říkat… Fotbalista je to jako prase, s prominutím.

Občas si ale naběhnete jednou, podruhé, potřetí, ale míč nedostanete. Je těžké pak naběhnout i počtvrté?

Ani jednou jsem si neřekl, že příště už nepůjdu. Vím, jaký je to hráč, táhne nás gólově, asistencemi i herně, takže i kdybych tam měl běžet desetkrát, a teprve pojedenácté mi to dal, tak to udělám.

Hlavní je, abychom dávali góly, on se cítil dobře a vyhrávali jsme.

Sedli jste si tedy hned, nebo jste si museli na sebe zvykat?

Na začátku jsem jen koukal, jak to hrají s Patrickem Kpozem a dělal si o obrázek, co by mohlo fungovat.

Když jsme pak spolu nastoupili, přišlo mi, že to zaklaplo do sebe jako skládačka.

Nechci o sobě tvrdit, že jsem extra fotbalista, ale myslím, že mu rozumím. Snažím se mu dělat servis, aby nás mohl táhnout. Sedli jsme si.

Celkově levá strana s Karlem Pojezným funguje. Když se přidají i střeďáci Boula a Rigo, tak je z toho sehraný stroj…

V posledních zápasech hrajeme ve stejné sestavě, což nám pomohlo. Karel je také fotbalista, který to vidí a umí hrát dopředu, k tomu střeďáci.

Pak je ten fotbal jednodušší pro všechny, když to umíte a víte o sobě. Ale velký vliv má stabilita sestavy.

Baník není pouze Ewerton

Jak na vás i tým ale působí, když mluví, že Baník se rovná Ewerton, a pokud ten nezahraje, tak nehraje nic ani Baník?

Ano, často čtu, že naše hra závisí jen na Ewem, ale neřekl bych, že to tak je.

Jistě, je důležitý a rozdílový hráč, je to opora a když se cítí dobře, umí vyhrát zápas, ale nemyslím si, že pracujeme jen na něj.

Každý si na hřišti plníme své povinnosti, a vždy z toho někdo vyleze. Často je to Ewe, protože jak říkám, je rozdílový.

Ale to by byl téměř v každém mančaftu české ligy. Myslím si však, že se doplňujeme. Není to o jednotlivci.

Spolupráce s útočníky

A na hrotu vám víc vyhovuje „bourač“ Erik Prekop, nebo spíše náběhoví Filip Kubala s Abdullahim Tankem?

(zamýšlí se) Já to asi nemůžu hodnotit. Nebo nechci. Každý má svoje, navíc mě je to opravdu jedno.

Já vím, že se vždy danému hráči musím přizpůsobit. Když je vepředu Tankis, potřebuje balon za obranu, nedám mu to na hlavu.

A když centr, tak do nohy. Naopak u Erika víme, že se o něj můžeme opřít, lze si s ním pomoci v těžších situacích a umí se prosadit v šestnáctce.

Matěj Šín a otázka kapitánské pásky

Jedním ze zástupců kapitána je i Matěj Šín, který se prosadil v podobném věku, jako vy. Jak vidíte jeho přístup, třeba i v rozhovorech?

Moc nad tím nepřemýšlí, moc se s tím nepáře a vypálí to, co má na jazyku. To se mi líbí, je bezprostřední, což se dobře poslouchá i čte.

Já bych řekl, že je na tom o trochu lépe, než jsem byl v jeho věku já. Zejména v hlavě je vyzrálejší, i když já byl zvyklý hrát se staršími ročníky.

Šíňas je ale dál. Přesto bych byl nerad, aby se na jeho záda a bedra nakládalo víc, než je zdrávo.

Aby ho to netáhlo dolů. Mluví se, že by měl být kapitánem. Já bych to nechal až to přijde samo.

Nechtěl bych, aby do něčeho byl tlačený. Aby do toho nešel jen proto, že to chce veřejnost?

Přesně tak. Prostě to musí přijít samo.

Holzerova zkušenost s kapitánskou rolí

Vy jste zažil, jaké je to být kapitán v mladém věku, byť to bylo na jaře sestupové sezony…

Přišel Vlasta Petržela jako trenér a skončilo dost kluků, takže jsme tu zůstali jen mladí. Starší byl jen gólman Vojta Šrom a obránce Filip Kaša.

Navíc jsme věděli, že na záchranu máme jen minimální šanci. Přesto to člověk nesl těžce, jelikož fotbalově to nevypadalo špatně, ale šli jsme od porážky k porážce.

Hráli jsme spíše dorostenecký fotbal, liga si z nás dělala srandu. S tou páskou na ruce to nebylo lehké usínání.

Možná to tehdy bylo na mě moc. Být to v lepších časech, třeba jako jsou teď, bylo by to jednodušší, i když nyní jste zase pod tlakem očekávání.

Tehdy od nás nikdo nečekal nic. Ale zase… Byla to zkušenost.

Že nejste mezi zástupci kapitána vám nevadí?

Ne. Vždyť já před pár měsíci přišel. Ale jste specifický případ, nejste v Ostravě nováček…

Neřeším to. Pokud to přijde, vezmu to, když ne, tak mi to vadit nebude.

Jak jsem říkal, nemám rád, když je někdo do něčeho tlačený. Že nemám na ruce pásku vůbec neřeším.

Stejně když v kabině chci něco říct, tak to řeknu. Vše prostě přijde samo.

Výhra Baníku na Spartě

Nelze se nezeptat na nedávnou výhru na Spartě. Vzpomněl jste si na tu před deseti lety?

Jasně. S Frýďou jsme se o tom před zápasem bavili a věděli jsme, že už je to deset let. Povedlo se a po zápase jsme si dali zase fotku, i když dva kluci chyběli.

Psali jste si s Janem Baránkem a Patriziem Stronatim?

Hned jsme jim tu fotku poslali. I Jirkovi Pavlenkovi. Oni nám samozřejmě gratulovali, bylo to hezké.

Tak snad Baník a fanoušci nebudou zase čekat deset let na další výhru. Přece jen vyhrát na Spartě, to není speciální jen pro baníkovce, ale pro celou ligu.

Ano, teď se trápí, ale poslední tři roky jela, body neztrácela ani venku, natož doma, takže vykrást Letnou bylo pomalu posvátné. A speciální.

I pro fanoušky. Myslím si, že spousta z nich neměla druhý den lehké vstávání.

Proč Baník na Spartě uspěl

Věřili jste si a cítili, že zrovna tohle bude den, kdy to vyjde?

Asi nám pomohl ten trip. Pohár ve Varnsdorfu, pak přesun do Mladé Boleslavi, příprava čtvrtek a pátek, takže jsme byli dlouho pohromadě.

Dalo se tomu maximum, motivace byla obrovská. Na Spartu to jde samo.

Ale já z týmu cítil, že chce uspět, nikdo tam nejde podělaný, což byl dřív problém. Naopak jsme věřili ve své síly a kvalitu.

Víte, když jsem se vrátil, po nějakém zápase jsem klukům v kabině řekl, že jsem asi v nejlepším týmu své kariéry, a že se nemáme čeho bát, aby si věřili.

Na Spartě se to projevilo.

Ztráta v Jablonci a potřeba zkušenosti

Může mít dopadl ztráta z Jablonce, kde to byl dobrý zápas?

Řeknu to natvrdo, po Jablonci jsme byli v šatně všichni na*raní. Ale ne skleslí, protože nikdo by neřekl, že jsme tam měli prohrát.

Věřili jsme ve tři body. Ale můžeme si za to sami.

Možná by to někdy chtělo dohrávat ty zápasy víc zkušeně. Nehrát „hurá fotbal“?

Zranění kolena a absence v Baníku

Řady dlouhodobých marodů v áčku se bohužel znovu o jedno jméno rozrostly. Na podzim už si pravděpodobně nezahraje Daniel Holzer, který musel podstoupit artroskopii kolena.

Třicetiletý fotbalista byl bolestmi kolena pronásledován už delší dobu, ale několik zápasů ještě zvládl i sebezapřením odehrát.

Po zákroku ho teď čeká přibližně šestitýdenní rekonvalescence, což je doba, která se přesně překrývá se zbytkem podzimní části sezony.

„Nic s tím nenaděláme, fotbal bohužel zranění přináší a přejeme Danovi, ať je co nejrychleji zpátky,“ řekl trenér Tomáš Galásek.

Pro Baník je to bohužel pátá dlouhodobější absence po Filipu Kubalovi, Michalu Kohútovi, Davidu Látalovi a Srdjanu Plavšićovi.

Ligová kariéra Daniela Holzera

V ligové kariéře Daniel Holzer nastoupil do 333 zápasů, odehrál 21260 minut, vstřelil 19 branek a zaznamenal 28 asistencí.

Celkem ; 333 ; 21260 ; 19 ; 28 ; 47 ; 1.76 ; 9.61 ; 158 ; 7742 ; 73,1% ; 739 ; 42,8% ; 7 ; 0 ; 16.

Rozšířené ligové statistiky jsou k dispozici až od sezóny 2013/14. Barážové zápasy se nezapočítávají do celkových statistik ligy.

Vztah ke Spartě a ostravská rivalita

Nenávist, jakou vůči letenskému klubu lidé v Ostravě cítí, se slovy nedá popsat. Není to totiž pocit, který získáte na základě životních zkušeností nebo konkrétních událostí.

Není to vlastnost, kterou se v průběhu života naučíte. Je to něco, s čím se v Ostravě prostě narodíte.

Je to součást jakéhosi našeho ostragenu. Odmala tady žijeme v prostředí mezi lidmi, kteří Spartu nesnášejí, a myslím, že sami neumí vysvětlit proč.

Naši dědečkové, tety, rodiče, všichni to tak mají, tuhle rivalitu přirozeně cítí a respektují. Sám jsem to nikdy nevnímal jinak a budou to tak jednou cítit i mé děti, jsem o tom přesvědčený.

Hodně se mluví o nenávisti s Opavou, média píší o třaskavém slezském derby, ale popravdě i já sám odmala cítím, že jediný a skutečný rival našeho klubu je Sparta.

Když jsme ještě jako žáci podávali na zápasech Baníku balóny, mívali jsme problémy sejít se na tuctové zápasy v plném počtu.

Když ale přijela Sparta, byli jsme všichni schopní se o místo u postranní čáry vyloženě servat.

Jen abychom byli u toho, až Baník Spartu na vyprodaném stadionu seřeže, pokope a snad, jak všichni celý týden předem doufali, také porazí.

Protože přesně tohle jsou chvíle, na jaké se tady léta vzpomíná. Chvíle, které chlapi u piva pořád dokola rozebírají.

Holzerův pohled na sparťanské spoluhráče

Nenáviděl jsem takhle Spartu už jako malý kluk. A dodnes na ni mám pifku.

A to i přesto, že jsem její dres v kariéře nakonec oblékl a spoustu sparťanských fotbalistů osobně poznal, řadu z nich jsem si taky hodně oblíbil.

Třeba Bořka Dočkala. Chlapa, kterému jsem přitom tak dlouho nemohl přijít na jméno!

Jen co jsem zapnul televizi, už mě vytáčel, jak neustále plival kolem sebe a pořád cosi vyřvával na rozhodčí i protihráče.

Dnes vím, že je to jeden z nejlepších a nejchytřejších lidí, jaké jsem v českém fotbale poznal. Suprový kluk, který má za sebou úžasnou kariéru.

Ta nenávist z nás čiší tak, že se spoluhráči odjinud nestačí divit. Mistrem toho všeho byl vždycky Milan Baroš.

Ten v kabině rozséval zášť vůči Spartě už týden předem a dělal to tak úspěšně, že se často přenesla i na hráče, kteří ve Spartě s fotbalem začínali.

Vím, že úplně stejně to mají v sobě i naši fanoušci. Já té nenávisti rozumím. Vyrůstal jsem tady.

A nebýt dnes ligovým fotbalistou, stojím tam na tribuně pokaždé s nimi.

tags: #daniel #holzer #ve #sparte