Fotbal malých forem: metodika pro rozvoj mladých hráčů

Fotbal malých forem umožňuje dětem co nejintenzivněji rozvíjet fotbalové dovednosti díky většímu počtu kontaktů s míčem, orientaci v malém prostoru, samostatnému a rychlému rozhodování a rychlostně-obratnostnímu pojetí hry. Jeho důležitou součástí je také výchova k radosti ze hry, touze a odvaze hrát za každých podmínek.

Pravidla fotbalu malých forem byla vytvořena proto, aby umožnila co nejlepší rozvoj fotbalistů v kategoriích, kde je možnost naučit se fotbal nejintenzivněji v mnoha směrech. Nejde jen o počet kontaktů s míčem, který je zásadní, ale o vše ostatní, co se k modernímu fotbalu váže.

Smysl a cíle fotbalu malých forem

Na malém hřišti se děti častěji dostávají k míči, musí rychleji vyhodnocovat herní situace a mají více příležitostí samostatně řešit útočné i obranné situace. Hra tak podporuje nejen techniku, ale také odvahu, aktivitu, orientaci a schopnost reagovat na soupeře.

Šance naší malé země je v tom, že dostaneme na hřiště co nejvíce dětí a co největšímu počtu dětí umožníme milovat fotbal. Ony se pak budou vracet do našeho sportu, ať již jako ti, kdo se po letech starají o další generaci, přinášejí peníze jako sponzoři, nebo chodí na stadiony fandit, protože fotbal zakořenil v jejich srdci.

Nová pravidla přinášejí o něco komplikovanější přípravu pro dospělé, kteří se o fotbal a mladé hráče starají a kterých je třeba si nesmírně vážit pro čas a energii, které do budoucnosti českého fotbalu vkládají. Jedině spoluprací trenérů, rodičů, rozhodčích a dalších funkcionářů je možné udržet na světové scéně důstojnou roli.

Herní formy podle věkových kategorií

U mladších dětí je vhodné využívat také minihry, například hru 3 proti 3 na hřišti se čtyřmi brankami. Zápasy těchto forem jsou vhodné hlavně pro začínající hráče, kteří se teprve učí pohybovat se na hřišti a pracovat s míčem.

Od začátku letošní sezóny naší kategorie U7 jsme odehráli několik zápasů či zápasových turnajů formou miniher. Zápasy těchto forem jsou vhodné hlavně pro začínající hráče našeho věku, kteří se teprve učí pohybovat se na hřišti, učí se pracovat s míčem, a jsou pro ně na začátku více rozvíjející.

Hra 3 proti 3

Na hřišti se čtyřmi brankami hrajeme s klukama v počtu tři proti třem, a je nás tedy na hřišti méně, než na velkém hřišti, kde už se hraje s brankáři a ve větším počtu. V menším počtu hráčů mají kluci na hřišti více prostoru, mají kam se s míčem rozběhnout a kudy projít směrem k brance.

Na větším hřišti se v tomto útlém dětském věku tvoří chumel hráčů, přes který není snadné projít dopředu, a spíše se naráží do soupeřů s někdy i spoluhráčů. V menším počtu hráčů na hřišti se také jednotlivec dostane častěji k míči a může tak efektivněji rozvíjet své herní schopnosti a dovednosti, samozřejmě za předpokladu, že je ve hře zapojený a úmyslně se na hřišti neschovává a míči se nevyhýbá.

Hřiště se čtyřmi brankami

Důležitým faktorem hřiště na minihry jsou dvě branky, na které útočíme a do kterých dáváme góly, protože hráči mají více možností k zakončení. Tyto dvě branky je nutí k tomu, aby se rozhlédli kolem sebe, jak se fotbalově říká zvedli hlavu, a rozhodli se, do které z branek bude snadnější dát gól.

Více branek přináší i více gólů a více fotbalové radosti, což je v tomto věku nejdůležitější, aby si hráči fotbal zamilovali, a jak jinak k tomu dojít, než být úspěšný, dávat hodně gólů a mít z fotbalu radost.

Menší branky taky nutí děti dostat se s míčem blíže k brance, čímž se trénuje vedení míče, a při zakončení zamířit. Když čas od času hrajeme na velké branky, děti mají tendence kopat míč z dálky, protože vidí volnou velkou branku, a často se zbavují zbrkle a brzy míče.

Metodika pro mladší hráče

Minihry zatím hrajeme úplně volným způsobem. Kluky samozřejmě vedeme k tomu, že jdou na hřiště vyhrát, ale na konci výsledky nepočítáme, a nemusíme se tak zabývat jejich váhou.

Proto mají kluci naprostou volnost v jejich útočné činnosti, tak, aby si sebrali míč, utekli s ním dopředu, vyhnuli se soupeřům a dávali góly. Snažíme se s klukama bavit o tom, aby míče neodkopávali daleko od nohy, což se nám občas stává, míč jen práskneme dopředu a odevzdáme soupeři.

Základním záměrem je, aby dítě mělo míč pod kontrolou, vedlo ho vpřed, dokázalo se vyhnout soupeři a pokusilo se zakončit. V tomto věku je důležitější aktivní individuální řešení než předčasné zatěžování hráčů složitou týmovou organizací.

Individuální činnosti

Během miniher záměrně procvičujeme pouze individuální činnosti, které je do hráčů potřeba dostat v těchto věkových kategoriích, kdy s fotbalem začínají. Vůbec nás nezajímá a ani neřešíme nějakou formu spolupráce, tedy přihrávky.

Spolupráci děti tohoto věku povětšinou stejně ještě nechápou, a pokud jsou ve hře vidět přihrávky, jsou to často odkopnuté míče a zbavení se zodpovědnosti za hru na někoho dalšího, bez logického záměru. My tedy přihrávky po dětech vůbec nechceme.

Nekáráme je za ně, když vidíme, že nějaký záměr přihrávka měla, ale toho je na hřišti velmi pomálu, spíše hráče nabádáme, aby se proti soupeři pokusili prosadit sami.

Rozběhnout se s míčem - vyhnout se soupeři, prokličkovat kolem něj - dostat se k brance a zakončit.

Vedení míče a zakončení

Děti je potřeba vést k tomu, aby míč neodkopávaly bez kontroly daleko od nohy. Pokud hráč míč pouze prudce pošle dopředu, často ho tím odevzdá soupeři a přichází o další možnost individuálně řešit herní situaci.

Menší branky podporují vedení míče směrem k zakončení, protože hráč se musí dostat blíže k brance a při střele zamířit. Hráč tak není veden k bezhlavému kopání z dálky, ale k postupnému řešení celé akce.

Aktivita bez míče a první forma bránění

Při těchto hrách je úplně zbytečné stát někde v brance a bránit ji, hráč se tak akorát schovává před hrou a je ve hře neaktivní. My naopak vedeme děti, aby si šli míč vybojovat co nejblíže soupeřově brance, protože je to taková naše první forma bránění.

Kluky se snažíme nabádat k aktivní hře, aby si vybojovali míč a hráli. Hráč, který na hřišti spíše spí, pozoruje ostatní, ale s míčem se nesetká, zákonitě přichází o cenné kontakty s míčem a možnost svého rozvoje.

Aktivní hráč reaguje na ztrátu míče, snaží se ho znovu získat a pokračuje ve hře. Neaktivní hráč zůstává mimo dění, nesleduje soupeře ani spoluhráče a jeho rozvoj je proto pomalejší.

Role trenéra

Trenérský záměr na hřišti má být v nejmladších kategoriích srozumitelný a přiměřený věku hráčů. Děti je třeba vést k aktivnímu zapojení, k odvaze řešit situace samostatně a k tomu, aby se nebály chyby.

Trenér by měl podporovat především snahu hráče vybojovat míč, vést ho dopředu, obejít soupeře a zakončit. Výsledek konkrétní akce nemusí být vždy gól, protože důležitá je samotná zkušenost s řešením herní situace.

Pokud se o to hráč nebude pokoušet, nemůže se v dané činnosti zlepšit, ti co to zkoušet budou, tak se zlepšují. Ten který to nezkouší, nezlepšuje se.

V mladších kategoriích je proto vhodné oceňovat odvahu, aktivitu a opakované pokusy, nikoli pouze úspěšnost zakončení nebo počet vstřelených branek.

Co sledovat z pohledu rodičů

Pro vás pro rodiče je tedy dobré hledat to, aby se ten váš potomek aktivně zapojoval do hry, snažil se vybojovat míč, pokusil se projít dopředu a dát gól. Sledujte to, jak je v těchto situacích odvážný, zda se do těchto akcí pouští, nebo se jen zbavuje míče a přenechává jej spoluhráčům.

V případě, že tyto akce zkouší, a nemusí zákonitě vždy skončit gólem, je to dobře, to zakončení se časem potrénuje a zlepší. Důležitá je ochota vstoupit do situace a převzít za její řešení odpovědnost.

Stav, který nechceme, je ten, kdy se dítě do hry příliš nezapojuje, stojí opodál a nechá hrát spíše spoluhráče, ani nereaguje na soupeře bráněním, často to vypadá tak, že se po hřišti jen potuluje bez známky většího zapojení do akce.

Rodiče by proto měli sledovat především aktivitu dítěte, jeho odvahu a snahu opakovaně řešit herní situace. Není rozhodující, zda každá individuální akce skončí gólem.

Výsledky, vítězství a rozvoj

Minihry jsme hráli bez nějakých výsledků a tabulek. Nechceme zatím kluky výsledky nějak svazovat, chceme, aby hráli naplno za jakéhokoliv stavu, ať se prohrává nebo vyhrává.

My samozřejmě kluky k vítězství směřujeme vždy, do zápasu se vždy jde proto, aby se hrálo na vítězství. Pro trenéry je však vždy podstatné, aby hráči na hřišti předvedli co nejlepší a nejaktivnější fotbal, plný odvážných a aktivních výkonů jednotlivců.

Občas se nám může stát, že z těchto odvážných akcí vzejdou chybičky, kvůli kterým v celkovém hodnocení prohrajeme, s celkovým výkonem však můžeme být spokojení. Naopak můžeme vyhrát zápas, ve kterém se nebudeme prezentovat výkony, kterými bychom chtěli, z takového výsledku být zase spokojení nemůžeme.

Každopádně vyhrát chceme pokaždé, jen je otázka, jakým způsobem k vítězství dojdeme. Jestli náročnější cestu, která je trochu riziková, ale nabízí výkonnostní rozvoj, nebo cestu jistoty, která často vede k vítězství, ale která nás nikam výkonnostně neposouvá.

MY VOLÍME CESTU ČÍSLO 1.

Přechod na větší hřiště

V kategorii U7 jsme nyní odstartovali s pravidelným opravdu fotbalovým tréninkem, a pro menší herní zkušenosti se proto během podzimu a částečně i zimy budeme držet malých forem hry.

Během zimy už si však také vyzkoušíme hru na velkém hřišti 4+1, ale bude stále spíše převládat hra malých forem, abychom co nejefektivněji pilovali dovednosti jednotlivců a nezaměřovali se tolik na týmovější pojetí v systému 4+1.

Přechod na větší počet hráčů a větší prostor by měl navazovat na dostatečně rozvinuté individuální dovednosti. Dítě by mělo postupně zvládat vedení míče, změnu směru, obcházení soupeře, zakončení i aktivní reakci po ztrátě míče.

Organizace a metodická spolupráce

Nová pravidla a nové postupy přinášejí dospělým, kteří se o mladé hráče starají, náročnější přípravu. Všechny nové věci a postupy však takové obtíže přinášejí, a pokud chceme stále patřit k zemím, kde je tradice přetavena a nasměrována k budoucím úspěchům, nesmíme se těchto obtíží zaleknout.

Jednotný přístup trenérů, rodičů, rozhodčích a dalších funkcionářů pomáhá vytvářet prostředí, ve kterém děti mohou hrát s radostí a současně se systematicky rozvíjet. Důležité je, aby všichni rozuměli tomu, proč se využívá menší hřiště, menší počet hráčů, více branek a proč se v určitém věku upřednostňuje individuální řešení před přihrávkovou spoluprací.

Toto vše a mnoho dalších detailů máme na mysli při pohledu do budoucnosti, na které musíme neustále intenzivně pracovat a nepřešlapovat na místě.

tags: #fotbal #malych #forem #metodika