Vojtěch Dyk jako fotbalista: kde hraje, na jakém postu nastupuje a jaké má statistiky

Vojtěch Dyk fotbal skutečně hraje. Nastupuje za SK Vacov B, kde působí jako záložník, respektive střední záložník, a zároveň je členem charitativního týmu Real Top Praha. Má opravdovou registraci, takže je de facto profesionální fotbalista, který za to ale nedostává žádný plat. Pouze sekanou a pivo.

Fotbal je moje srdeční záležitost. Vojtěch Dyk dodnes hraje okresní přebor za béčko šumavského SK Vacov a podle dostupných statistik nastupoval také v soutěžích Jihočeského kraje, včetně okresního přeboru a 1.B třídy sk. B.

Za jaký klub Vojtěch Dyk hraje

U nás na chalupě, na Šumavě, kopu okresní přebor za SK Vacov B. Jsem vlastně závodní hráč. Dokonce mě museli ze Sokolu Troja vykoupit. Za deset tisíc korun!

Jak se aktuálně daří SK Vacov, kde hraješ? SK Vacov sestoupil. Moje osobní tragédie. Jaká to je soutěž? První B-třída. To je úroveň, kde už si zahraješ.

Když jsem si pořídil chalupu v jižních Čechách, začal jsem hrát za svůj stávající klub SK Vacov. Bé. Vacov je na Šumavě někde u Stach? Ano. Se Stachy je vždycky velké derby. Ale tam je derby vlastně všechno.

Vojta Dyk začal na hřiště chodit poté, co si pořídil chalupu v Ptákově Lhotě u Vacova. Přišel na hřiště s tím, že by si zde chtěl se svými přáteli zahrát fotbal.

Post Vojtěcha Dyka na hřišti

Vojtěch Dyk je uváděn na pozici záložníka. Sám svou roli popisuje přesněji jako středního záložníka a mozek mužstva.

Hraju středního záložníka, mozek mužstva. Takovej Rosický, ale chudých. [smích]

Na jakém postu nastupujete? V mladších žácích jsem hrál levého beka, protože jsem rád běhal a nebyl jsem tak dobrý. Postupem času - jak jsem chodil pravidelně kopat na Letnou - jsem se zlepšil, tak mě šoupali do zálohy i do útoku.

Vzhledem k tomu můžu hrát kdekoliv. Naposledy, když jsme hráli na akci Honzy Šmída v Pelhřimově, jsem začal v útoku a skončil jsem na pravém beku. Mně to je fuk.

Fotbalová kariéra od dětství

Hrál jste v dětství za nějaké mužstvo? Za SK Sokol Troja. Mám pocit, že jsem tam byl od jedenácti do třinácti let.

Dva roky jsem hrál fotbal za SK Sokol Troja, jenže potom se mi kluci smáli, že si zpívám v šatně, tak jsem toho nechal a začal jsem se věnovat zpěvu.

Do toho jsem ještě zpíval, hrál na klavír a na housle. Měl jsem víc zájmů. Ale sport mám rád, fotbal hraju doteď, a nebetyčně mě baví.

V mladších žácích jsem hrál levého beka, protože jsem rád běhal a nebyl jsem tak dobrý. Postupem času - jak jsem chodil pravidelně kopat na Letnou - jsem se zlepšil, tak mě šoupali do zálohy i do útoku.

Statistiky Vojtěcha Dyka

Dostupné statistiky zachycují jeho působení v jihočeských okresních a krajských soutěžích. U jednotlivých záznamů se počet zápasů, odehraných minut a gólů liší podle sezony a soutěže.

Góly, styl hry a fotbalové přednosti

Dáváte góly? Někdy. Přestože měřím sto devadesát šest centimetrů, dal jsem v životě hlavou jediný gól. Vlastně moc nehlavičkuju.

Nejsem soubojový hráč, ani nepoužívám skluzy. Snažím se být u míče dřív, než soupeř. Nejvíc mě baví tvořit hru. Vymyslet, kam bych mohl přihrát.

I díky tomu, že jsem za sezonu vstřelil tři góly, z toho jeden hlavou, se moje přestupová hodnota zvýšila, a to minimálně o 253 Kč plus dva banány.

Jako záložník se tedy nesoustředí pouze na zakončení. Důležitější je pro něj čtení hry, přihrávka a schopnost předvídat další vývoj situace.

Vojtěch Dyk a Real Top Praha

Jinak hraji i za Real Top Praha, charitativní tým osobností. Na DAMU jsem hrál charitativní zápasy za Real Top Praha.

V Realu TOP Praha máme Ivana Trojana, který si naopak dovolil poslat ze hřiště Frantu Straku. Zařval: „Franz, okamžitě dolů,“ a on poslechl. Ivan se s tím nepáře.

Máte trému, když nastupujete v Realu TOP Praha po boku fotbalových legend? Nemám. Tam můžu jen překvapit a všichni mě pak chválí.

Partu, která tam je, si nemůžu vynachválit a na každý setkání s ní se těším. Hlavně mezi námi není žádný rejpal, který by ji rozesíral. Všichni jsou pohodáři.

Jak vzniklo Vacovské fotbalohraní

V Ptákově Lhotě u Vacova začal chalupařit herec, hudebník a sportovec každým coulem Vojta Dyk. Přišel na hřiště s tím, že by si zde chtěl se svými přáteli zahrát fotbal.

Vašek s Viktorem se toho chytili, s Vojtou Dykem si dali schůzku a dotáhli to až do podoby, kterou diváci poprvé viděli v létě roku 2014. Od té doby do Vacova pravidelně v červenci jezdí Real Top Praha plný osobností ze sportu a kultury.

Podmínkou bylo i to, že akce musí mít i charitativní rámec, kdy Real Top Praha věnuje určitou částku a klub ji doplní výtěžkem ze vstupného a od sponzorů.

Vacovské fotbalohraní mělo od začátku obrovskou odezvu u diváků. Sjížděly se sem celé rodiny ze širokého okolí. Na první ročník se přišlo podívat přes dva a půl tisíce lidí.

Fotbal jako součást života

Já jsem ještě z generace, která, když přišla ze školy, hodila tašku do kouta a šla kopat do balonu. Naštěstí jsem získal poměrně rychle u nás v domě a v bloku kámoše, takže jsme hráli každý odpoledne „fočus“.

Když jsem byl mladší, fotbal pro mě představoval každodenní součást života. Celý dětství jsem strávil na Letný kopáním do mičudy.

Navíc na sport si dokážu najít čas i při své práci a je mi jedno, jestli je to basket, fotbal, florbal, peI tank či plavání. Baví mě hrát si.

Co děláš ve volném čase, pokud nějaký máš? Mám spoustu volného času! Chodím na ryby. Miluju sezení a koukání na splávek a do blba. Přijdu k rybníčku ve Vacově, nahodím pruty, sednu a čekám. Chodím tam brzo, na pátou a šestou, baví mě ten krásný ranní opar. A pak taky hraju zmíněný fotbal.

Vztah ke Spartě

Tím pádem jsem byl odsouzen ke sparťanství, protože jsem vyrůstal asi pět set metrů od stadionu. Zkrátka nešlo fandit někomu jinému. Nešlo, ale mě k tomu nikdo nenutil.

První zápas, který jsem viděl, byl s Barcelonou (1992; Sparta - Barcelona 1:0; branku dal Horst Siegl). V té době jsem hrál za Sokol Troja.

Atmosféra na stadionu na něj zapůsobila výrazně. Monstrózně. Hned napoprvé jsem zažil dvacet tisíc lidí, protože bylo vyprodáno, večerní osvětlení udělalo taky své, odevšad byly slyšet hlásiče.

Na Spartu dnes chodí možná desetkrát do roka. Každopádně si vypíšu všechny zápasy, vyberu si z nich nějaký, který by mohl být zajímavý a současně mám v ten den čas, a snažím se tam vecpat.

Zapojuju se i k hlasitému fandění - pokud nemám druhý den koncert. To bych se uřval a nezvládl bych ho.

Jak Vojtěch Dyk vnímá fotbal

Co vás na fotbale baví jako diváka? Zkoumat různý herní systémy. Fascinovalo mě, když zavedl trenér Julian Nagelsmann v Lipsku hru na tři obránce.

Ne, že by se objevila poprvé - v osmdesátých letech se taky používala, ale přece jen trochu jinak. A taky mě baví, když ve studiu všechno rozebírají a zkoumají, jak co bylo.

Držím palce všem, ale vždycky mě bavili hráči, jako byl Andrés Iniesta. Nebyl tak vidět, jako Lionel Messi, ale bez něho by nebyl Messi tak dobrý.

Hráči jako on přemýšlejí o tři kroky před ostatními, kdežto u nás mají kluci jasno většinou maximálně o dvou.

Oblíbení jsou pro něj také hráči, kteří pracují pro tým. Z těch současných bych pak řekl asi Iniesta, Modrić, prostě klucí, co dřou pro tým. Jako já.

Ronaldo nebo Messi? To jsou oba hráči z jiné planety. Ti nemyslí napřed o tři kroky, ale o pět až šest.

Názor na český fotbal

Jak se vám líbí fotbal, který se v Česku hraje? Musím říct, že ač jsem sparťan, zajdu někdy i na Slavii. Tedy když hraje evropské poháry.

To, co předvedla druhý zápas s Chelsea, bylo famózní. Trenér Trpišovský má svůj rukopis, který je postavený na fyzickém fotbalu a kohokoli vzal nového, rychle ho zapracoval do systému a mužstvo automaticky šlapalo dál.

Sparta měla hru postavenou na silných individualitách, ať už to byl Bořek Dočkal nebo Adam Hložek, Krejčí, Hancko, a vždycky, když jeden z nich nehrál, bylo to znát.

Abych to shrnul, vyloženého oblíbence nemám, ale spíš, než ke střelcům vzhlížím k nahrávačům, kteří vidí celé hřiště, nejen nejbližší úsek.

Rozhodčí, VAR a fair play

Rozhodčí jsou dnes v područí VARu. Čím víc peněz ve fotbale je, tím víc lidem záleží na tom, jak zápas dopadne a vyvíjejí na rozhodčí větší tlak.

V osmdesátých letech měli sudí přece jen respekt. Dnes mám pocit, že se bojí cokoli písknout, takže si nejsem jist, jestli VAR nebrzdí plynulost hry.

Přiznal byste gól rukou? Jo. Simulovat mě nebaví. Spadnu, až když mě někdo zkosí. Jen jednou jsem to porušil. Bylo mi asi třináct a pak mě to mrzelo.

Jsem člověk, který na hřišti nefilmuje. Když dám ruku, tak se přiznám. Je to až skoro tupá, naivní upřímnost.

Zranění a náročnost současného fotbalu

Se zraněním má vlastní zkušenost. S Realem TOP Praha jsme nedávno hráli v Anglii na slavném stadionu Hillsborough v Sheffieldu, kde působil Dan Pudil a uspořádal tam rozloučení s velkým fotbalem.

Bohužel jsem si týden předtím utrhl ten sval a při rozcvičce mě znova zradil, takže jsem nehrál.

Teď se zranění vyskytují častěji, protože program je neuvěřitelně našlapaný, a tím, jak se hraje fyzický fotbal, jsou i tréninky extrémně náročný.

Na utkáních Realu TOP Praha prý trému nemá, protože tam může jen překvapit a všichni ho pak chválí. U Vacova je situace jiná: stane se, že si musí před zápasem uvolňovat svaly, a bývá nervózní.

Fotbalová hodnota a humor

Před přestupem do SK Vacov B byla jeho tržní hodnota stejná jako Honzy Kollera, tedy 10 000 Kč. Takže na serveru Transfermarkt.com mám zřejmě uvedenou cenu deset tisíc. Ačkoli, to bylo před devíti lety. Teď bude možná nižší.

Jeho vlastní fotbalové hodnocení ale pracuje s nadsázkou. I díky tomu, že jsem za sezonu vstřelil tři góly, z toho jeden hlavou, se moje přestupová hodnota zvýšila, a to minimálně o 253 Kč plus dva banány.

Podobně s humorem popisuje i odměnu za fotbal. Já mám výhodu, že nehraju fotbal za peníze, ale za pivo a párek.

Co chce ještě ve fotbale zažít

Kdy jste si říkal, že víc už ve fotbale prožít nemůžete? Já si myslím, že můžu.

Jako fanoušek bych si přál, aby Sparta hrála Ligu mistrů. A jako hráč bych se rád podíval s Realem TOP Praha do zahraničí.

S Realem TOP Praha jsme nedávno hráli v Anglii na slavném stadionu Hillsborough v Sheffieldu, kde působil Dan Pudil a uspořádal tam rozloučení s velkým fotbalem.

Ten stadion má kapacitu skoro čtyřicet tisíc diváků. Sešlo se jich sice „jenom“ pět tisíc, ale to je u Anglánů jedno, protože když spustí… Já si natočil jejich chorál, a to máte pocit, jako, když jde armáda do boje. Úžasný.

Fotbal v životě herce a zpěváka

Vojtěch Dyk má ke sportu hodně blízko. Fotbal se stal trvalou součástí jeho života vedle herectví, zpěvu a dalších sportů.

Že nešel směrem profesionálního sportovce, ho nemrzí. Jsem šťastný za to, co dělám. Je pravda, že kdybych byl sportovcem, mohl jsem mít šestnáct vil, pět aut.

U toho sportu je snad ještě těžší se prosadit než u herectví či v hudbě. Jaká je šance, že si vás někdo všimne nebo že přijdete včas na správné místo? Je to hodně nejisté.

I když nejistota je skvělá, ta cesta by pro mě byla mnohem trnitější než ta, jakou jsem se nakonec vydal. Navíc na sport si dokážu najít čas i při své práci.

Fotbal tedy pro Vojtěcha Dyka není pouze vzpomínkou na dětství ani příležitostným vystoupením známé osobnosti. Hraje registrované soutěžní zápasy za SK Vacov B, nastupuje především ve středu zálohy, účastní se utkání Realu Top Praha a fotbal vnímá jako jednu ze svých nejdůležitějších životních vášní.

tags: #hrake #vojtech #dyk #fotbalista