Historie hokejového klubu HC Energie Karlovy Vary

Historie klubu sahá do roku 1932, kdy byl několika nadšenci po těžkých začátcích založen klub SK Slavia Karlovy Vary. Z původního oddílu, který závisel na přírodním ledu a příznivém počasí, se postupně stal klub s dlouhou tradicí v nejvyšší československé i české soutěži, mistrovským titulem z roku 2009 a bronzovou medailí z extraligové sezony 2025/26.

HC Energie Karlovy Vary prošla obdobími rychlého vzestupu, dlouhého útlumu, návratu mezi elitu, historického finále a sestupu i okamžitého návratu do extraligy. Nejvýznamnějšími sportovními vrcholy jsou pět sezon v československé nejvyšší soutěži v letech 1951-1956, dvě extraligová finále v letech 2008 a 2009, titul mistra České republiky v sezoně 2008/09 a třetí místo v ročníku 2025/26.

Počátky hokeje v Karlových Varech: 1932-1950

Historie klubu se datuje od prosince roku 1932, kdy skupinka několika nadšenců založila při fotbalovém klubu svůj hokejový oddíl. Nazvali jej SK Slavia Karlovy Vary. První hokejové zápasy se hrály na přírodním kluzišti nad dnešním Horním nádražím a vše tedy bylo závislé na příznivém počasí.

Tehdejší tým tvořili především brankář Nový, obránci Sádlo a Hanuš, útočníci Rabas, Brčák, Trousílek, Novák, Pokorný a Krupička. Ti se nejčastěji střetávali s oddílem Sparta, který si v Karlových Varech založili němečtí obyvatelé. Ti si kluziště postavili na břehu řeky Ohře v místech, kde dnes stojí Hypernova.

První oficiální utkání sehrála Slavia 7. ledna 1934 v Chomutově proti německému DFK Komatau a prohrála 2:9. První domácí utkání se uskutečnilo o týden později, 14. 1. 1934, a před cca pěti stovkami diváků zdolala DSV Sparta Karlsbad 6:3.

Slavia dále nastupovala především proti regionálním soupeřům jako Chomutov, Cheb, Žatec či Mariánské Lázně. Přišla druhá světová válka, ale nezdolného hokejového ducha Karlovarska neutlumila nadlouho.

Obnova po druhé světové válce

Velkou zásluhu na obnově tohoto sportu nesl tehdejší student obchodní akademie Václav Šinágl, díky kterému mohl oddíl pokračovat v činnosti již v prosinci 1945. Ale nebyl to jen on, kdo stál u obnovy hokeje v Karlových Varech. Velký podíl má Šináglův spolužák Arnošt Náprstek a Josef Šafránek z Vlašimi, který se v létě roku 1946 přistěhoval.

Hřiště na Růžovém vrchu však již po bombardování nebylo použitelné a hokejové dění se přestěhovalo na rybníček Malé Versailles u Křižíkovy ulice. Sportovci zde mohli již využít i umělého osvětlení a díky ochotě správce tamější restaurace se našly i prostory na převlékání a skladování materiálu.

Přesto se brzy ukázalo, že bez plnohodnotného stadionu s vlastním chlazením nemůže hokej v Karlových Varech nikdy přejít do profesionální úrovně. Závislost na počasí vylučovala jakékoli pravidelné tréninky a například celá sezona 1947/1948 odpadla z důvodu mírné zimy.

Výstavba zimního stadionu u Tržnice

Novou éru karlovarského hokeje umožnila až výstavba zimního stadionu v centru města poblíž dnešního uzlu městské hromadné dopravy Tržnice. Právě chladicího systému z blízké tržnice se využívalo k výrobě ledu, což se později ukázalo jako problematické řešení.

Stadion byl vybudován v roce 1948 jako osmý v Československé republice. Šatny mužstva byly umístěny v Zeyerově ulici, a hráči tak na cestě k ledové ploše museli urazit poměrně velkou vzdálenost. Útěchou jim na cestě však mohlo být mohutné povzbuzování a bezprostřední kontakt s fanoušky.

První utkání na novém stadionu sehráli Karlovarští s pražskou Slavií 6. 1. 1949. Umělá ledová plocha vytvořila podmínky pro pravidelnější tréninky, kvalitnější zápasy a rychlý růst výkonnosti mužstva.

První účast v nejvyšší soutěži: 1951-1956

Krátce po dobudování nového stadionu se karlovarský hokej vyšplhal mezi československou elitu a pobyl zde pět sezon. Byl to jeden z vrcholů zdejšího hokeje a výjimkou nebyly návštěvy přesahující deset tisíc diváků.

Do přeboru republiky, jak se v té době nejvyšší soutěž nazývala, se Slavia kvalifikovala, když roku 1951 vyhrála skupinu A oblastního přeboru a následně porazila vítěze skupiny B Sokol TOS Holoubkov.

Ligové výsledky Slavie

Kromě klasických ligových sezon sehráli Karlovarští i několik památných přátelských zápasů. Především to byl duel s národním mužstvem v rámci přípravy na mistrovství světa, na který přišlo dvanáct a půl tisíce diváků.

Část z nich dokonce protrhla bariéry, které hlídali vojáci. Zápas nakonec skončil nečekaným vítězstvím Slavie v poměru 8:5.

Z dalších zajímavých soupeřů jmenujme AIK Stockholm (5:2), FK Boförs (5:2), IF Leksands (6:4), nebo Lokomotiv Moskva (2:3). V této době zažil karlovarský stadion i desetitisícové návštěvy.

To zde hrála Sparta Praha, Plzeň, Kladno atd. a uskutečnila se zde i řada atraktivních mezinárodních utkání. Karlovarští dokázali porazit i naše tehdejší národní mužstvo, které se připravovalo na MS, a to vysoko 8:5.

Výrazné osobnosti první ligové éry

Mezi nejvýznamnější osobnosti těchto let patří Miroslav Burian, Zlatko Červený, Jiří Kolouch, Karel Straka, Jiří Feureisl, Jaroslav Hraběta, Jan Jánský, Josef Koller, Jan Lidral, Jiří Macelis, Josef Stock, Robert Robětín, Václav Šinágl, Josef Šafránek, Václav Freiberg, Václav Zápotočný a Arnošt Náprstek.

Ze známějších osobností startovali za Slavii například brankáři Miroslav Burian, Zlatko Červený, Jiří Kolouch, Karel Straka, obránci a útočníci Jiří Feureisl, Jaroslav Hraběta, Jan Jánský, Josef Koller, Jan Lidral, Jiří Macelis, Josef Stock, Robert Robětín, Václav Šinágl, Jan Klapáč, Miroslav Klapáč nebo Jaroslav Šíma.

Sestup po sezoně 1955/56

Na dlouhou dobu poslední sezona mezi českou elitou byla pro Slavii sezona 1955/1956. Kromě stárnoucího mrazícího systému, který prakticky znemožňoval rozumnou přípravu, se na neblahém osudu Karlovarských podepsala i mnohá zranění.

Jiří Macelis si na soustředění v Ostravě zlomil levou nohu, Arnošt Náprstek si zde zlomil ruku a úplavicí onemocněl Václav Freiberg. Nešťastná shoda náhod zapříčinila sestup.

Ve II. lize sice hokejisté Karlových Varů patřili mezi nejlepší, ale návrat mezi hokejovou elitu se jim již nikdy nepodařil. Názvy klubu se přitom v dalších desetiletích měnily: v roce 1953 se klub jmenoval Dynamo, v roce 1965 znovu Slavia a od roku 1974 Slavia Pozemní stavby.

Doba temna: 1959-1989

Zpočátku si mužstvo v druhé nejvyšší soutěži nepočínalo špatně a bylo i blízko návratu do přeboru republiky. Postupně však Karlovy Vary obsazovaly stále nižší příčky, přestávalo se dařit a odrazilo se to i na diváckém zájmu o tento sport.

Tým sice stále tvořili hráči, kteří byli oporami v nejvyšší soutěži, ale jejich věk se nezastavil a postupně s kariérou končili. Mladí nadějní hráči vyrůstali, ale K. Vary začínali opouštět.

Především odchody velkých nadějí, pozdějších reprezentantů, Jana Klapáče, jeho bratra Miroslava Klapáče a obránce Jaroslava Šímy, byly velkou ztrátou.

Nejisté podmínky a nevyhovující stadion

Zimní stadion u Tržnice začal být velmi nedostačující pro samotné hráče. Začátky sezon se stále více posouvaly na začátek podzimu a hokejisté museli s přípravou začínat na jiných, v té době již krytých zimních stadionech.

Ni­čemu nepomohla ani výstavba nového stadionu v Rybářích, spíše naopak. Nejprve začala vyrůstat tréninková plocha, která byla dokončena v roce 1975. Projekt plnohodnotného stadionu, který měl stát pod skálou poblíž dnešního Baumaxu, nebyl realizován nikdy.

Provizorní plocha byla v druhé polovině osmdesátých let zastřešena a na dlouhá léta se stala pomníkem socialistického plánování i útrap karlovarského hokeje.

Její udržování v provozuschopném stavu a záplatování nedodělků stálo nemalé prostředky, které však nemohly vynahradit slabý komfort pro hráče i diváky. Takto postavený zimní stadion bude sloužit až do konce sezony 2008/09.

Muselo v něm být od roku 1990 za velkých finančních nákladů každý rok postupně dobudováváno vše, co od začátku chybělo.

Propad do krajského přeboru

Celkový nezájem stranických funkcionářů řešit nevyhovující zázemí se i s mnoha dalšími faktory projevil na výsledcích. Klub se postupně propadal soutěžemi níž a níž a po sezoně 1978/1979 spadl do krajského přeboru.

Určitou nadějí mohly být sezony 1983/84 a 1984/85, ve kterých po postupu z kraje se hrála v K. Varech třetí nejvyšší soutěži II. NHL, ale následoval opět pád do krajského přeboru.

V té době až do konce osmdesátých let prožíval karlovarský hokej své nejčernější období. Na zápasy chodily zhruba tři stovky diváků a v jednu chvíli uvažoval dokonce sportovní klub Slavia o zrušení svého hokejového oddílu.

Všechny tyto nedostatky spojené i s nezájmem tehdejších vedoucích představitelů města měly za důsledek, že klub výkonnostně propadl až do krajského přeboru. Naštěstí přišel rok 1989 a s ním i převratné změny nejen v politice.

Odraz ode dna: 1989-1997

Prvním krůčkem k návratu mezi elitu bylo vítězství v krajském přeboru pod trenérem Milanem Mottlem v sezoně 1989/1990 a postup do druhé národní ligy.

Přestože mužstvo bylo posíleno, například z Mladé Boleslavi přišel ostrostřelec a odchovanec Richard Richter, a došlo ke zkvalitnění přípravy, Slavii se první sezona v třetí nejvyšší soutěži nevydařila a obsadila poslední příčku ve skupině.

I přes tento neúspěch se klubu podařilo druhé malé vítězství. Byl sesazen mnohočlenný výbor oddílu hokeje, který se chtěl starat jen o mládež, a A-mužstvo mu bylo spíše na obtíž.

Bylo ustanoveno nové vedení hokejového oddílu, které si dalo jasný cíl: stabilizovat klub a postupnými kroky postoupit do vyšších soutěží.

Nové vedení a stabilizace klubu

Byli to především pánové Miroslav Vaněk, Vlastimil Argman a Milan Mottl, osoby, které si uvědomovaly, že bez každodenní poctivé práce a silného sponzorského zázemí klub nahoru nepůjde nikdy.

Druhým malým vítězstvím pro nové vedení Karlových Varů bylo to, že se nakonec soutěž zachránila. Miroslav Vaněk s Ing. Ladislavem Trubačem, kteří nahradili zkostnatělé vedení klubu, navrhli nový herní systém soutěže, který byl hokejovým svazem přijat.

Výsledky práce nového managementu se začaly dostavovat nečekaně brzy. Hokejisté už nemuseli tabulku číst vzhůru nohama a návštěvy na zimním stadionu se opět počítaly v tisících.

Postup do první ligy

Podařilo se sehnat nového silného sponzora. Nejprve se jím stalo hudební vydavatelství EMG ToCo a následně světoznámá karlovarská likérka Becherovka.

Do sezony 1993/94 vstupoval klub pod novým názvem HC Slavia Becherovka Karlovy Vary a byl stanoven jednoznačný cíl v podobě postupu do první ligy.

Přestože k jeho splnění měli Karlovaráci blízko již dříve, podařilo se druhou nejvyšší soutěž vybojovat až v následující sezoně 1994/1995 pod vedením trenérů Marka Sýkory, který v polovině sezony nahradil Zdeňka Pilného, a Milana Mottla.

V šestičlenné baráži, ze které čtyři týmy postoupily do I. ligy, byla Slavia Becherovka nejlepší a společně s Libercem, Přerovem a Sokolovem postoupila.

Na postupu se především podíleli hráči Václav Fürbacher, Marcel Kučera, Pavel Weiss, Martin Čmerda, Václav Baďouček, Pavel Vostřák, Bronislav Píša, Richard Richter, Jan Onak či Michal Porák.

Výkonnostní růst v první lize

Tento úspěch vzbudil ve městě hokejovou euforii, která se projevovala v zájmu jak diváků, tak i sponzorů. Příliv nových finančních prostředků umožnil další dílčí vylepšení zimního stadionu, například výstavbu západní tribuny včetně posilovny, a samozřejmě nové posílení hráčského kádru.

V řadách Becherovky byla k vidění jména jako David Volek, František Musil, Pavel Bláha, Jiří Koreis, Pavel Metlička, Ondřej Steiner, Tomáš Klimt, Jaroslav Kreuzmann a další.

Hned v úvodní sezoně v první lize, 1995/96, vybojovali svěřenci Marka Sýkory a Radima Rulíka třetí místo po základní části s dvoubodovou ztrátou na Opavu.

V play-off byl v semifinále úspěšnější Přerov pod vedením trenéra Miloše Říhy, který s Opavou hrál v prolínací části, ale do extraligy postoupila Opava na úkor Komety Brno.

Památná baráž s Opavou

A byl to právě Slezan Opava, který se v baráži postavil Becherovce, poté co v sezoně 1996/1997 vyhrála první ligu.

Přestože se Karlovarští v baráži zápas od zápasu zlepšovali, zdálo se, že si tým s trenéry Milanem Kašpárkem a Karlem Trachtou ukrojil příliš velké sousto.

První tři utkání zvládla lépe Opava, když zvítězila 6:1, 4:1 a 4:3. Karlovarští však doslova vstali z popela a po výsledcích 4:2, 3:1 a 5:4 sérii vyrovnali.

Slezané ale nakonec euforii Západočechů zchladili v sedmém zápase a po vítězství 4:3 stvrdili svojí extraligovou příslušnost.

Přesto to bylo jedno z období, kdy zájem o lední hokej dosahoval v Karlových Varech svého prvního vrcholu. Zájem diváků převyšoval možnosti stadionu a údaje o návštěvnosti byly raději zkreslovány.

Dvacet extraligových sezon: 1997-2017

Karlovy Vary přesto v této sezoně extraligu vybojovaly, i když to nebylo na ledové ploše. Dne 6. 6. 1997 oznámilo vedení klubu odkoupení extraligových práv od Olomouce, která se ocitla ve finančních nesnázích, a potvrdilo tak zvěsti, které se městem šířily.

První utkání v nejvyšší soutěži, po dlouhých 41 letech, zažili Karlovarští 2. září 1997 a byla to vítězná premiéra. Becherovka zdolala České Budějovice 3:1. První extraligový gól vstřelil Ján Lipianský.

Zpočátku se týmu nedařilo a prohrál dalších deset zápasů. Postupně se mužstvo zkonsolidovalo a pět kol před koncem si zajistilo záchranu.

V dalších sezonách tým sice postrádal určitou pospolitost a vítězného ducha, ale nový extraligový klub se postupně v nejvyšší soutěži zabydloval a musel odmítnout nepřející slova, že extraliga do tohoto města nepatří.

První roky v extralize

Karlovy Vary své právo na účast v nejvyšší české hokejové soutěži potvrdily v následujících sezonách, kdy kromě sezony 2000/01 a záchrany soutěže v baráži s Chomutovem ani jednou nepatřily k vyloženým outsiderům a neměly problémy se záchranářskými starostmi.

Na druhou stranu se ani jednou neprobojovaly do play-off. V první extraligové sezoně se HC Becherovka sice umístila na předposledním, třináctém místě, přesto se mluvilo o úspěchu.

Přejmenování na HC Energie Karlovy Vary

Důležitým milníkem bylo období jara a léta 2002. Klub na jaře 2002 opustila Becherovka a hledal se nový generální partner i název klubu.

Novým generálním partnerem se nakonec stala těžařská společnost Sokolovská uhelná, a klub se v souladu s touto skutečností přejmenoval na HC Energie Karlovy Vary.

S novým partnerem i názvem se zlepšovalo postavení klubu. Kádr mužstva se začal stabilizovat, podařilo se tým doplnit kvalitními hokejisty.

Přišel Petr Kumstát, František Ptáček, Josef Řezníček, Miroslav Duben, Jiří Hanzlík či Lukáš Sáblík, kteří se připojili k již stálicím sestavy Dmitriji Rodinovi, Janu Košťálovi, Václavu Skuhravému, Jakubu Krausovi, Tomáši Němčickému nebo Janu Alinčovi.

Kádr postupně získával na síle, kterou ještě zvýraznil příchod trenéra Zdeňka Venery a další doplnění sestavy zkušenými hráči, ale i vlastními odchovanci Lukášem Pechem či Lukášem Mensatorem.

První extraligové play-off a dvě finále

Po dlouhých letech hledání respektu a bojích v nižších patrech extraligové tabulky se klub pod novým názvem HC Energie a s generálním partnerem Sokolovskou uhelnou, a.s. začal hlásit o nové úspěchy.

Po půlstoletí v nižších patrech českého hokeje se Karlovy Vary pod vedením trenéra Venery probojovaly v roce 2007 poprvé do vyřazovacích bojů. Tam sice po jasném průběhu vypadly s Třincem již v předkole, vše si ale vynahradily o rok později.

Sezona 2007/08: první finále

Ročník 2007/08, který se odehrával v duchu oslav 75. výročí od založení klubu, provázel jeden úspěch za druhým.

Ještě v letním období vybojovali Západočeši druhé místo v Tipsport Hockey Cupu, když ve finále podlehli Pardubicím až na penalty.

Ze čtvrtého místa po základní části pak vstoupili do play-off hladkým vítězstvím nad Litvínovem, které záhy doplnilo i senzační vyřazení vítěze základní části z Českých Budějovic.

Finále způsobilo v lázeňském městě nevídanou euforii, domácí boje o titul se Slavií Praha musely stovky diváků sledovat na velkoplošné obrazovce před zimním stadionem.

Rozhodující sedmé finále v O2 areně pak navštívila pro český hokej rekordní návštěva 17 123 diváků. Přestože nakonec mistrovský pohár pozvedli Pražané, zůstane sezona 2007/08 zapsána v klubové kronice zlatým písmem.

Zvláště, když karlovarští junioři dokráčeli ve své soutěži až na stupínek nejvyšší, stejně si vedli i sledge hokejisté a žáci čtvrtých tříd vybojovali republikové stříbro.

Sladkou odměnou bylo pozvání na nejstarší evropský klubový turnaj - Spengler Cup 2008.

Sezona 2008/09: historický titul

Vrcholem této dekády byly dvě finálové účasti proti Slavii Praha. V první finálové sérii byli šťastnější Pražané, kteří vyhráli před rekordní návštěvou 17 123 diváků rozhodující sedmý zápas.

Trenér Venera se rozloučil s Karlovými Vary stříbrem, ale totožný tým pod vedením Josefa Palečka finálovou odvetu se Slavií ovládl a získal v šestém finálovém zápase 12. 4. 2009 první titul pro karlovarský hokej.

Trenéra Veneru, který se vrátil domů do Zlína, nahradil zkušený Josef Paleček. Ten prakticky se stejným kádrem skončil po základní části šestý.

Ve čtvrtfinále play-off si karlovarští opět poradili s Litvínovem, v semifinále s největším favoritem na titul Spartou a ve finále na Energii čekala opět Slavia Praha.

Tentokrát se ale radovali Západočeši, kteří finálovou sérii vyhráli 4:2 na zápasy. Zlatým vrcholem ve staré „Plech areně“ bylo šesté finálové utkání.

V něm Slavia vyhrála první třetinu 3:0, ale zbývající dvě patřily domácím hokejistům, kteří stav zápasu otočili na konečných 4:3.

Mistrovský kádr 2008/2009

Mistrovský tým tvořili Mensator, Sáblík, Bombic, Černý, Čutta, Dobroň, M. Duben, Grof, Jiří Hanzlík, V. Kloz, Mudroch, O. Němec, Prošek, Řezníček, Budínský, Dej, Hluchý, Košťál, Kristek, Petr Kumstát, Melenovský, Pech, Milan Procházka, Sailer, Skladaný, Skuhravý, Zaťovič a Zucker.

Trenéry byli Josef Paleček, Mikuláš Antonik a Pavel Kněžický.

Stěhování do KV Areny a období po titulu

Poslední zápas na zimním stadionu v Rybářích byl zlatým opojením. Po zlatém utkání se karlovarští rozloučili s „Plech arenou“ a od sezony 2009/10 své zápasy hrají v moderní KV Areně pro 6 000 diváků.

Od sezony 2009/2010 se klub přestěhoval do moderní KV Areny. Přechodem do luxusu ze skromného, ale prakticky rodinného prostředí jakoby se vytratila vítězná atmosféra.

Změna prostředí i započatá obměna kádru zanechaly své stopy, mužstvo se navíc nedokázalo vyrovnat s pozicí obhájce. Nakonec se jen tak tak nezachraňovalo v baráži.

Mistrovský tým doznal změn. S hráčskou kariérou skončil veterán Josef Řezníček a další zkušení hráči postupně odcházeli. Kádr se musel omlazovat a mužstvo své pozice z předcházejících sezon již neobhájilo.

I další sezony nebyly moc radostné. Jeden postup do předkola a porážka se Slavií 2:3 na zápasy nebyl tím pravým vrcholem sezony.

Jen jednou si Energie zahrála v předkole play-off. V sezoně 2010/11 podlehla Slavii na zápasy 2:3, jinak vždy hrála ve skupině o udržení a do baráže o záchranu, kam ji několikrát odborná veřejnost pasovala, nikdy nehrála.

Finanční nejistota a práce s mládeží

Klub se také stále více potýkal s nedostatečným financováním, které vyvrcholilo odstoupením Sokolovské uhelné z pozice generálního partnera před sezonou 2015/16.

Ekonomická nestabilita nedávala prostor pro koncepční práci, trenéři téměř před každou sezonou skládali tým od píky.

Omezené možnosti angažovat zkušené hráče v optimálním věku nedokázala kompenzovat ani kvalitní práce s mládeží, ze které se v A-mužstvu začínalo uplatňovat stále více borců.

Za zmínku v tomto směru stojí mistrovský titul staršího dorostu z roku 2013 i tři sezony juniorů v Mládežnické hokejové lize, obdobě KHL pro hráče juniorského věku.

Po dvou účastech v osmifinále měli hráči tzv. Vlčí smečky našlápnuto k úspěchu, MHL dokonce vedli, ze sezony 2014/15 však bohužel z finančních důvodů museli odstoupit.

Sestup z extraligy a rychlý návrat: 2015-2018

Složitá finanční situace v celém karlovarském regionu měla dopad i na kvalitu kádru, který postupně stále více omlazoval a oslaboval.

Před sezonou 2014/15 se dokonce vážně uvažovalo o prodeji extraligy jinému městu. To se sice nestalo, i tak ale Energie o nejvyšší soutěž přišla.

Zatímco v baráži 2016 se zachránila, o rok později nezvládla čtyřboj s Pardubicemi, Jihlavou a Českými Budějovicemi.

Karlovy Vary se však ze sestupu oklepaly rychle. Roční anabáze ve druhé nejvyšší soutěži jim navíc do budoucna hodně pomohla.

Větších rolí se totiž dočkali hráči jako Jakub Flek nebo Ondřej Beránek, kteří se postupně vypracovali v opory a mimochodem až v budoucí mistry světa.

Mistrovská jízda v Maxa lize

Hlavní postavou při mistrovské jízdě v Maxa lize byl především gólman Filip Novotný: v základní části měl 94,90% úspěšnost zákroků, v play-off dokonce 96,97%.

Nově utvořené jádro mužstva se následně usadilo v Tipsport extralize.

Návrat do extraligy a novodobá éra

Od roku 2020 až 2024 ani jednou nechybělo v play-off. Pokaždé ale vypadlo z předkola.

Lepší časy nastaly nástupem nového majitele a úspěšného podnikatele Dušana Šenkypla. S jeho příchodem do karlovarské organizace na podzim 2022 navíc došlo k zásadní proměně vizuální identity.

Změnily se klubové barvy i logo, Energie už nehraje v zelené, ale šedé či černé.

Posun po sportovní stránce dokreslila bronzová medaile z jara 2026.

Nejlepší ligová umístění

Nejhorší ligová umístění

Výsledky v nejvyšší soutěži od roku 1997

Názvy klubu v průběhu historie

Výrazné osobnosti a trenéři

Hráči jednotlivých období

V letech 1946-1960 patřili k významným osobnostem Robert Robětín, Josef Šafránek, Jiří Macelis, Josef Stock, Václav Freiberg, Václav Šinágl, Arnošt Náprstek, Josef Koller, Jiří Feureisl, Jan Jánský, Miloslav Procházka, Zdeněk Nádvorník, Vladimír Šuchman, Jan Klapáč a další.

V období 1960-1989 se v klubu objevili Antonín Podlaha, Miloslav Procházka, Zdeněk Nádvorník, František Nálevka, Jaroslav Šíma, František Potužák, Zdeněk Celler, Václav Šinágl mladší, Pavel Bláha I., Zdeněk Pilný, Karel Janovský, Vlastimil Argman, Josef Martinovský, Vojtěch Polák st., Jaroslav Kliment, Milan Mottl, Oldřich Bouda, Petr Chramosta, Ivo Doležel a Václav Široký.

V letech 1990-1997 tvořili důležitou část mužstva Bronislav Píša, Richard Richter, Pavel Vostřák, Libor Bittner, Pavel Bláha II., Václav Fürbacher, Marcel Kučera, Václav Baďouček, Evžen Gál, Radek Piskač, Pavel Weiss, Martin Čmerda, Jan Onak, Michal Porák, Pavel Metlička, Jaroslav Kreuzmann a Martin Rejthar.

V období 1997-2018 za Karlovy Vary nastupovali například Jaromír Kverka, Petr Pavlas, Martin Rousek, Rudolf Pejchar, Ondřej Steiner, Martin Filip, Jan Alinč, Martin Hlavačka, František Ptáček, Petr Franěk, Jiří Hanzlík, Michal Dobroň, Václav Skuhravý, Jan Košťál, Josef Řezníček, Petr Kumstát, Ondřej Němec, Milan Procházka, Miroslav Duben, Lukáš Pech, Lukáš Mensator, František Skladaný, Martin Zaťovič, Radim Bičánek, Vladimír Sičák a Tomáš Závorka.

Trenéři

Mezi trenérské osobnosti klubu patří Josef Kocům, Robert Robětín, Josef Koller, Václav Šinágl st., Milan Mottl, Radim Rulík, Marek Sýkora, Josef Beránek st., Zdeněk Venera a Josef Paleček.

V novodobé historii tým vedli také Miloš Říha, Martin Pešout, Miloslav Hořava, Richard Farda, Pavel Pazourek, Zdeněk Venera, Antonín Stavjaňa, Vladimír Kýhos, Richard Žemlička, Karel Mlejnek, Jan Tlačil, David Bruk, Václav Skuhravý, Jakub Grof, Václav Eismann, Pavel Patera, David Moravec, Lukáš Mensator a další.

Reprezentanti a mistři světa spjatí s klubem

HC Energie Karlovy Vary a její předchůdci byli v různých obdobích spojeni s řadou hráčů, kteří získali tituly mistrů světa nebo olympijských vítězů.

Za Karlovy Vary působili František Musil, mistr světa 1985, Miloslav Hořava, mistr světa 1985, Jiří Šlégr, olympijský vítěz 1998, mistr světa 2005 a vítěz Stanley Cupu 2002, Libor Procházka, mistr světa 1999 a olympijský vítěz 1998, a Roman Čechmánek, olympijský vítěz 1998 a mistr světa 1996, 1999 a 2000.

Dále v Karlových Varech působili Vladimír Bednář, Richard Farda, Josef Paleček a Jan Klapáč, mistři světa 1972, Antonín Stavjaňa, mistr světa 1985 a 1996, Miroslav Hlinka, mistr světa 2002, Martin Richter, mistr světa 2001, Petr Franěk, mistr světa 1996, Petr Gřegořek a Ondřej Němec, mistři světa 2010.

První hokejové kroky v klubu absolvoval brankář Tomáš Vokoun, mistr světa 2010. S Karlovými Vary jsou spojeni také Radim Rulík, trenér mistrů světa U20 z roku 2000 a trenér mistrů světa 2005, Zdeněk Šmíd, Milan Kraft, Jaroslav Kristek, Zdeněk Kutlák, David Hájek a David Nosek, mistři světa U20 z roku 2000.

Dalšími juniorskými mistry světa spojenými s klubem byli Jakub Grof, Jakub Čutta, Libor Ustrnul, Ivan Rachůnek a Patrik Moskal.

Z novější generace se k úspěšným reprezentantům zařadili Jakub Flek a Ondřej Beránek, mistři světa 2024.

Hráči reprezentující Českou republiku a Československo

V reprezentaci České republiky nebo Československa nastupovali Václav Šinágl st. v letech 1950-1952, Martin Richter v sezoně 1999/2000, Václav Skuhravý v letech 2005-2009, Petr Kumstát v letech 2007-2012, Vojtěch Polák v roce 2000, Ondřej Němec v letech 2008-2010, Lukáš Pech v letech 2010-2013, Martin Zaťovič v roce 2013, Lukáš Mensator v letech 2007-2010, Jakub Čutta v roce 2009, Petr Pohl v roce 2013, Michal Gulaši v roce 2013, Tomáš Dvořák v roce 2016, Ondřej Beránek v letech 2018-2024, Tomáš Rachůnek v roce 2019, Jakub Flek v letech 2020-2022, Jiří Černoch v letech 2021-2024, Jan Hladonik v letech 2021-2022, Libor Zábranský v roce 2021 a Dominik Frodl v roce 2024.

Na mistrovství světa nebo olympijských hrách startovali Václav Skuhravý v roce 2008, František Skladaný za Slovensko v roce 2008, Lukáš Mensator v roce 2009, Ondřej Němec v letech 2009 a 2010, Martin Zaťovič v roce 2013, Matic Podlipnik za Slovinsko na olympijských hrách 2018 a mistrovství světa I. divize 2019, Sabahudin Kovačevič za Slovinsko na olympijských hrách 2018, Jakub Flek v letech 2021 a 2022, Jiří Černoch v letech 2022 a 2023 a Ondřej Beránek v roce 2023.

Historické fotografie a klubová paměť

Jarní a letní období mezi sezonami vždy vybízí k ohlížení. Netradiční pohled na minulost přinesly algoritmy strojového učení, které dokážou černobílým fotografiím dodat barvu.

Na více i méně dávnou minulost v nové perspektivě se můžete podívat prostřednictvím kolorovaných fotografií vybraných z knihy Lední hokej ve městě horkých pramenů.

Dochovaly se například snímky ZSJ Slavia Karlovy Vary ze sezon 1949/50 a 1950/51, mužstva Dynama Karlovy Vary ze sezony 1953/54, Slavie Karlovy Vary ze sezony 1966/67, týmu starších žáků TJ Slavia PS Karlovy Vary z roku 1978, oslav postupu HC Slavia Becherovka z druhé do první ligy v sezoně 1994/95 nebo přátelského utkání Jágrtýmu v Karlových Varech v sezoně 1996/97.

Barevnost historických fotografií nemusí být stoprocentně shodná s původní skutečností, protože jednotlivé barvy byly vytvořeny jako nejlepší odhad pomocí algoritmů strojového učení.

Klub a jeho současná identita

Od roku 2002 nese klub název HC Energie Karlovy Vary. Klub se v novodobé historii opírá o tradici sahající k roku 1932, o mistrovský titul z roku 2009, o dlouhodobou účast v nejvyšší soutěži a o práci s mládeží, která vychovala řadu reprezentantů.

Od podzimu 2022 se změnily klubové barvy i logo. Energie už nehraje v zelené, ale šedé či černé.

Po bronzové sezoně a nejlepším extraligovém ročníku za posledních sedmnáct let vstoupil klub do další etapy s cílem dál růst.

tags: #karlovy #vary #kometa #historie