Korint a Achajský spolek

Korint byl jedním z nejvýznamnějších měst starověkého Řecka díky své strategické poloze na šíji mezi Sáronským a Korintským zálivem, tedy mezi Egejským a Jónským mořem. Achajský spolek byla federace starověkých řeckých měst v oblasti Achaji, která se nachází na severním pobřeží Peloponéského poloostrova.

Korint ovládal pozemní i námořní spojení mezi řeckou pevninou a Peloponésem a později se stal jedním z hlavních členů Achajského spolku. Spolek zanikl roku 146 př. n. l. po dobytí Korintu Římany, kteří město demonstrativně zničili.

Korint na křižovatce řeckého světa

Starověký Korint vzkvétal díky velmi výhodné poloze na šíji (úzkém pásu pevniny) mezi Sáronským a Korintským zálivem, tj. mezi Egejským a Jónským mořem. Šíje byla dokonce i před vybudováním Korintského průplavu nejkratší a nejvýhodnější cestou z východního Středomoří do Jaderského moře a do Itálie.

Cesta přes pevninskou šíji byla bezpečnější než plout pobřežními vodami poloostrova Peloponés a přilehlých ostrovů. Korint tak mohl disponovat dokonce dvěma přístavy - Lechaion v Korintském zálivu (na severu) a Kenchreai v Sarónském zálivu (na jihu). Někdy se proto pro město používal termín Corinthus bimaris („u dvou moří“).

Kontrola obchodu přinesla Korintu velké bohatství. Strategická poloha v úžině oddělující řeckou pevninu od Peloponésu přímo volá po založení lidského osídlení.

Již ve starověku byl Korint nesmírně bohaté a významné město a v pozdějších dobách platilo, že kdo jej ovládl, měl kontrolu nad celým obchodem mezi pevninou a poloostrovem jak po souši, tak i po moři. Neexistovala totiž cesta, která by se Korintu mohla vyhnout.

Vznik a rozvoj města

Ačkoliv bylo toto místo osídleno už dříve, klasický Korint založili Dórové. V 7. století př. Kr. už zde bylo přelidněno, a tak založili Korinťané několik dalších měst, např. Kerkyru na ostrově Korfu a Syrakusy na Sicílii.

Na vrcholu své slávy mělo město údajně až 300 tisíc obyvatel a dokázalo konkurovat i Aténám, proti nimž spolu se Spartou bojovalo v rámci peloponéské války. Později patřilo k městům podrobeným Makedonci.

Za vlády Makedonie Korint prosperoval, ale Římané ho v roce 146 př. Kr. srovnali se zemí. Julius Caesar ho však dal o sto let později znovu vystavět a před příchodem svatého Pavla v roce 51 n. l. stačil Korint znovu získat svoji pověst spojenou s luxusem, hýřením a neřestí.

Korint za římské vlády

Bylo to největší římské město v Řecku a hlavní město celé řecké provincie, počet obyvatel dosáhl podle některých odhadů až 700 tisíc. V době římské byl Korint hlavním městem řecké provincie a vyhlášeným centrem bohémského života.

Vrcholkem korintské moci byla doba římská, kdy se město stalo hlavním centrem římské provincie Achaia a jeho výsostné postavení mu přinášelo mnoho výhod a svobod. Korint však své „VIP role“ využil úplně jinak, než Římané zamýšleli a to k tomu, aby se stal iniciátorem osvobozeneckého povstání proti cizí nadvládě.

Toto povstání bylo Římany krutě potlačeno a Korint v roce 146 př. n. l. demonstrativně zničen do základů. Ovšem strategická poloha je strategická poloha a tak po 100 letech se Julius Caesar rozhodl Korint obnovit a udělat z něj kolonii pro vysloužilé vojáky.

Město díky obchodním stykům začalo znovu bohatnout, až se opět stal vyhlášeným centrem luxusu, nevázanosti a také sexu. V dalších stoletích už přišly nájezdy barbarů a ničivá zemětřesení, které přinesly úpadek města.

Korint a jeho pověst

Už od nejstarších dob uctívali obyvatelé Korintu především Afroditu (v římských časech Venuši), bohyni lásky, což v praxi znamenalo užívání si s chrámovými prostitutkami (i prostituty). Korint byl široko daleko známý jako město neřestí.

V chrámu bohyně Afrodity (římské Venuše) sloužilo přes 1000 posvátných prostitutek! Římský básník Horatius převedl do latiny staré řecké přísloví: „Non cuivis homini contingit adire Corinthum.“, tedy „Ne každému člověku dostane se navštívit Korint.“

Což znamenalo, že ne každý si mohl dovolit účastnit se bezstarostného hýření a rozmařilosti. Korint se stal symbolem bohatství, luxusu, nevázanosti a společenských neřestí.

Svatý Pavel v Korintu

Na tomto pro křesťanskou víru velmi nepřívětivém místě založil později v římských dobách svatý Pavel kostel a začal tu šířit evangelium. Svatý Pavel tu působil 18 měsíců.

Součástí bible (Nového zákona) jsou dodnes i jeho Listy Korintským, které Korinťany kárají za jejich neřestný život. Pověst Korintu už byla na začátku našeho letopočtu natolik neúnosná, že zde celých 18 měsíců pobýval svatý Pavel a snažil se místní obyvatelstvo umravnit.

Jeho úsilí se samozřejmě setkalo s odporem, na což si stěžuje ve svých Listech Korintským. Bema - řečnická tribuna, kde se na veřejnosti objevovali římští hodnostáři. Tady obvinili korintští Židé apoštola Pavla ze svatokrádeže.

Korintský spolek

Korintský spolek byl svaz starověkých řeckých městských států pod velením makedonského krále Filipa II. Korintský spolek vznikl z důvodu tažení řeckých států proti Persii na přelomu let 338 a 337 př. n. l.

Velení spolku si Filip získal v bitvě u Chaironeie roku 338 př. n. l., kdy porazil zároveň thébské i athénské vojsko. Korintský spolek měl také chránit členské státy proti cizím státům.

Korintský spolek vznikl na dvou spolkových shromážděních zvolaných do Korintu králem Filipem II. Makedonským po bitvě u Chaironeie, v níž porazil koalici řeckých městských států v čele s Aténami a Thébami.

První shromáždění se konalo v srpnu 338 př. n. l., druhé na jaře 337 př. n. l. Korintský spolek poprvé sjednotil všechny řecké městské státy s výjimkou Sparty, která k němu přistoupila až v roce 331 př. n. l.

Politické uspořádání Korintského spolku

Korintský spolek fakticky představoval jejich volné spojení - konfederaci, resp. symachii (gr. symmachia). Jednotlivé městské státy (gr. poleis, → polis) zůstaly i nadále svobodné, zachovaly si vlastní zákony.

V radě spolku (gr. synedrion) byly jednotlivé obce zastoupeny počtem delegátů podle své územní velikosti. Členské státy měly uznávat Filipa II. Makedonského jako vůdce v tažení proti Peršanům a poskytovat vojsko.

Korintský spolek měl současně chránit členské státy proti cizím státům. Mimo spolek byla dlouhodobě například Sparta, po porážce v bitvě u Megalopolis v roce 331 př. n. l. se však musela připojit i ona.

Po Filipově zavraždění v roce 336 př. n. l. uznal spolek za svého hlavního velitele Alexandra III. Velikého. Po Alexandrově smrti se Korintský spolek během lamijské války v letech 323-322 př. n. l. rozpadl.

Zajímavostí je, že jméno tohoto spolku vymysleli až moderní historikové.

Achajský spolek

Achajský spolek byla federace starověkých řeckých měst v oblasti Achaji, která se nachází na severním pobřeží Peloponéského poloostrova. Achajský spolek vznikl v 5. století př. n. l. po nastolení demokratických změn a vydržel do druhé poloviny 4. století př. n. l., kdy se přidal do opozice proti nástupu Filipa II. Makedonského.

Později, roku 280 př. n. l., byl spolek obnoven s cílem vyhnat Makedonce z oblasti. Od té doby se jeho vliv stal celořeckým. Achajský spolek byl federací rovnoprávných a autonomních řeckých obcí vytvořenou v oblasti Achaie na severu Peloponésu.

Když se v roce 251 př. n. l. připojilo město Sikyón, celý spolek získal velkého vojevůdce, a to Aráta ze Sikyónu. Tento počin znamenal impuls pro připojení se dalších měst, jakými byly např. Korint či Argos.

Rozšiřování spolku a Arátos ze Sikyónu

Achájský spolek posiloval, ale měl konflikty se Spartou, která dokázala na svoji stranu získat mnoho měst. V čele spolku stál každoročně volený stratégos; nejvýznamnější byl Arátos ze Sikyónu (271-213 př. n. l.).

Achájský spolek byl rivalem Makedonie, aitólského spolku a Sparty. Arátovi nezbylo nic jiného, než se spojit s Makedonci.

V roce 222 př. n. l. proběhla bitva u Sellasie, kde Sparta nepříteli podlehla, ale zároveň se obnovila makedonská nadvláda nad Peloponésem.

Korint v Achajském spolku

Připojení Korintu k Achajskému spolku znamenalo rozšíření svazu o město s mimořádným strategickým, hospodářským a politickým významem. Korint ležel na místě, které umožňovalo kontrolovat spojení mezi řeckou pevninou, Peloponésem a námořními cestami k oběma zálivům.

Společně s Argem, Sikyónem a dalšími městy se Korint stal součástí politického útvaru, jehož vliv se postupně rozšířil daleko za původní oblast Achaje. Achajský spolek tak představoval jednu z posledních významných snah řeckých obcí čelit makedonské moci a udržet vlastní politickou samostatnost.

Achajský spolek roku 146 př. n. l. zanikl po dobytí Korintu Římany. Zničení Korintu proto znamenalo nejen katastrofu pro samotné město, ale také konec achajské politické organizace.

Archeologický areál starověkého Korintu

Ruiny starověkého Korintu (Arhéa Kórinthos) leží 7 km jihozápadně od nového města. Po mnoha nájezdech a přírodních katastrofách se dnes ve starém Korintu mnoho památek nezachovalo.

Většina ruin pochází až z římské doby, výjimkou je Apollónův chrám. Nejvýznamnější a nejlépe dochovanou místní památkou je chrám boha Apollóna z 5. stol. př. n. l.

Apollónův chrám

Apollónův chrám je dórský chrám z 5. století př. Kr. a nejvýraznější stavba areálu. Dodnes stojí sedm jeho sloupů.

Agora a římské fórum

Agora (římské fórum) byla někdejší tržiště a hlavní náměstí. Správnější název je fórum, protože to, co dnes vidíme, bylo postaveno až v římských časech.

Centrem veřejného života byla v každém starověkém městě agora (římské forum). Dnes na ní uvidíte dochovaný posvátný pramen Peiréné krytý mříží.

Jižní stoa

Jižní stoa je kryté sloupořadí na jižním okraji římského fóra. Původní stavba tu stála už ve 4. století.

Údajně byla postavena, aby se zde mohli v roce 337 př. n. l. sejít delegáti panhelénského shromáždění a slíbit svou věrnost Filipovi II. Makedonskému, který po vítězné bitvě u Chaironeie o rok dříve řecké státy porazil.

Šlo o dvojitou kolonádu, kterou tvořilo směrem k agoře (fóru) 71 dórských sloupů a uprostřed 34 jónských sloupů. Na straně odvrácené od fóra byla stoa uzavřená stěnou.

Peirénina fontána

Dolní Peirénina fontána je podle mytologie místem, kde plakala Peiréné nad ztrátou svého syna, jehož zabila bohyně Artemis, tak vydatně, že ji bohové proměnili v pramen.

Ve skutečnosti je zde přírodní pramen, který zásoboval starověký Korint vodou a zásobuje i dnešní vesnici. Voda se uchovávala ve čtyřech vodních nádržích, které jsou uzavřeny do domku s šestiobloukovou fasádou.

Poměrně velká stavba je zdobená sloupovím a výklenky s freskami. Tzv. „horní“ fontána téhož jména je na hradě Akrokorint.

Posvátný pramen v římské agoře dodnes vyvěrá a zásobuje současný Korint. Ve 2. stol. nechal pramen zastřešit vysoce kvalitním mramorem římský senátor Herodes Attikus.

Lechaionská cesta

Lechaionská cesta byla kdysi hlavní tepnou vedoucí k přístavu Lechaion a byla dlážděná mramorem. Na jihu ji zakončovala monumentální brána (propylaje).

Divadlo a odeon

Divadlo leží naproti hlavnímu areálu, přes silnici. Ve 3. století po Kr. ho Římané upravili tak, aby mohlo být naplněno vodou a využíváno pro inscenaci námořních bitev.

Herodes Attikus nechal na své náklady vybudovat i místní divadlo. Jeho pozůstatků si můžete všimnout přes silnici, stejně jako arény pro gladiátorské hry.

Muzeum

Muzeum vystavuje artefakty nalezené na tomto nalezišti, například sochy, mozaiky a reliéfy.

Korint v architektuře a kultuře

Korint dal také jméno jednomu z klasických architektonických řádů (korintský řád), pro který je typický korintský sloup, jehož hlavice je zdobena listy akantu.

V moderní době potom dal Korint jméno jednomu druhu hrozinek. Korintky jsou sladké hrozinky bez semen vyráběné z vinné révy v okolí Korintu.

Moderní Korint

Dnešní 30tisícové město Korint je nepříliš zajímavým moderním městem, které bylo znovu vystavěno po zemětřesení v roce 1858. Podobně ničivá zemětřesení ho postihla ještě v letech 1928 a 1981, kdy muselo několik tisíc lidí celý následující rok bydlet ve stanech.

Z toho důvodu je město postaveno tak, aby zemětřesením co nejlépe odolávalo - je to jednotvárná zástavba se spoustou betonu. Ekonomicky žije především z produkce hrozinek.

Současný „moderní“ Korint se nachází asi 7 km od původního starověkého a je to obyčejné město, jehož zvláštností je asi jen to, že se v jeho okolí nachází plantáže hroznového vína, které je určeno na výrobu rozinek.

Město bylo hned několikrát zasaženo silným zemětřesením, nejničivější z nich postihlo tuto oblast v roce 1981. V tomto roce muselo mnoho místních obyvatel přebývat dlouhou dobu ve stanech, než bylo dle přísných antiseismických pravidel, vystavěno současné město.

tags: #korint #achajska #liga