Radek Pelikán patřil k nejvýraznějším českým nohejbalistům své generace. V modřických sestavách se aktivně podílel na všech jedenácti titulech a během více než 25 let sportovního života zažil mládežnické úspěchy, republikové i mezinárodní tituly, individuální ocenění, slavná vítězství i těžké porážky.
Jako reprezentant a čerstvě jmenovaný kapitán české sestavy patřil mezi klíčové hráče národního týmu. Vynikal především na útoku, zkušenostmi a schopností rozhodovat vyrovnané koncovky, což ukázal také vítězstvím na mezinárodním turnaji trojic ve Vlčnově.
Radek Pelikán a vítězství ve Vlčnově
Třiadvacátý ročník mezinárodního turnaje trojic ve Vlčnově, hraný jako XIII. ročník Memoriálu Karla Prchlíka, přivítal na slavnostním zahájení čtrnáct trojic, jako obvykle z obou břehů řeky Moravy. Znovu, jako každý rok, nehrálo roli, jakou soutěž kdo hraje a v jaké sestavě nastupuje.
Hrály zde kombinované sestavy od extraligy až po okresní přebor a jediným měřítkem byl výkon na hřišti. Družstva byla nasazena a nalosována do dvou skupin po čtyřech a dvou skupin po třech týmech.
Protože postupovala první tři družstva, střetly se druhé a třetí týmy v osmifinále o právo, vyzvat ve čtvrtfinálových bojích čtyři vítěze skupin. Horký favorit turnaje, tým reprezentanta Pelikána, si poradil s trojicí Gürtler, Deutsch, Šamalík ve dvou setech.
První semifinále svedlo dohromady Makarovu a Pelikánovu trojici. V zápase, kde proti sobě bojovali otec a syn Guldové, pro sebe rozhodl Pelikánův tým rozdílem tří míčů a mohl se těšit na finálového soupeře.
Cesta do finále
Dva sety stačily také Makarově trojici aby zdolala Müllerovu sestavu s Košatkou a Nováčkem, naopak plné tři sety potřeboval Climax A aby přetlačil Hlohovec (Rácik, D. Ifka, Loskot). V posledním čtvrtfinálovém zápase Pavelkova sestava nedala šanci trojici Miklík, Zvoníček, Matuška.
Finálového soupeře měl určit duel přerovského družstva Pavelka, Zemánek, Kočička a Climaxu A (Nezval, Vichtora, Olšák). Zde narazil dlouhý Pavelkův blok na agresívní smeč Nezvala.
Ten se nakonec, po prvním prohraném setu, dokonale rozstřílel a dokázal vítězně odtáhnout oba další sety a svůj tým do finále. RICHARD MAKARA viděl příčinu neúspěchu svého týmu objektivně: „Myslím, že soupeř dominoval mládím a pohybem, kluci měli skvělé pole a Radek na útoku také není žádný začátečník. Každopádně si vítězství zasloužili".
Finále proti Nezvalově trojici
Samotné finále přineslo nohejbal nejvyšší kvality. Pelikánova trojka sice zvítězila ve dvou setech, ale v obou tím nejtěsnějším rozdílem.
Nezval často prostřeloval blok Pelikána a T. Gulda s Rosenberkem měli v prostorově omezeném poli co dělat aby jeho razantní útoky eliminovali. „K vítězství nám chybělo trochu štěstíčka a také lepší blok.
Používal jsem hodně smeč přes hlavu, protože v hale je samozřejmě hodně účinný. Však jsme vydrželi vyrovnaný stav až do samého konce obou setů. V jejich závěru však rozhodovala zkušenost", komentoval po finálovém zápase snajper vsetínského týmu JOSEF NEZVAL.
Právě v těch nejvypjatějších chvílích obou setů, osvědčil kapitán reprezentace přehled a zkušenost a nenechal soupeře vychutnat si na své straně ukazatele skóre číslici deset.
„Minulý týden jsem se zranil a vypadalo to, že nebudu vůbec moc přijet. Ještě na začátku turnaje jsem raději nechal blokovat Lukáše, ale jelikož se bolest neustále zmenšovala, konec turnaje už jsem byl v pohodě.
Myslím, že jsme neprošli skoro žádným krizovým momentem, ale náš finálový soupeř nás hodně potrápil. Lukáš i Tomáš vzadu odvedli skvělou práci. Od Lukáše jsem ji očekával, ale Tom mně velmi mile překvapil," zářil po finálovém vítězství spokojeností RADEK PELIKÁN.
Konečné pořadí turnaje
| Pořadí | Sestava |
|---|---|
| 1. | Pelikán, Rosenberk, T. Gulda |
| 2. | Nezval, Vichtora, Olšák |
| 3. | Makara, S. Tomek, P. Gulda |
| 4. | Pavelka, Zemánek, Kočička |
Souboj české a slovenské reprezentace
Na šampionátu nejvytíženější člen a čerstvě jmenovaný kapitán české sestavy, RADEK PELIKÁN z Modřic, měl být jednou z klíčových postav snu o zopakování nymburského úspěchu z roku 2008.
Jenže ani v jedné ze dvou disciplín jeho loď do zlatého přístavu nedorazila. V přímém česko-slovenském souboji kapitánů s Patrikem Perunem odešel dvakrát poražen.
Výkonnostně korunní princ českého nohejbalu nezklamal, ale ani nezazářil. Náš rozhovor vznikl po finálové porážce ve dvojicích.
Finále dvojic a rozhodující chyby
„Je to zklamání, určitě. My zlato moc chtěli, bohužel to nevyšlo.“
Slováci prakticky nechybovali. Věděl jsem, že to bude vyrovnaný souboj. Že to nebude nic lehkého, protože oni tu dvojku mají hodně útočnou, dynamickou.
Bylo zřejmé, že to bude o tom, kdo udělá jednu dvě chyby. My jsme měli šance na brejk, ale nikdy jsme toho nevyužili.
Patrik je výborný hráč, umí se na takové akce připravit. Česká liga je také jiný sport. Rozhodující je ta příprava a Patrik není žádný mladý kluk, aby nevěděl, co a jak.
Co mám informace, tak se v Košicích před šampionátem intenzivně připravovali. Byl to jeden z faktorů, který rozhodl o výsledku.
Smečované podání a hra na menším hřišti
Já jsem Kubovi Mrákavovi říkal, ať servis rve naplno. Třeba v semifinále, i když jeden nebo dva zkazil, se to vyplatilo, protože zase z toho nějaké body byly.
Dneska se to už nepodařilo. Moc jsme Slováky nepustili k tomu, aby něco sami zkazili.
Těžko říci. Třeba ve finále jsme teď zkazili takových servisů hodně a kdybychom podávali normálně, nebylo by to horší. Nemyslím si, že by se to ale stalo nutností.
Servis spodem se dá také umístit, aby to nešlo na prsa. Když má někdo dobrý servis spodem, může způsobit soupeři větší problém na rozehře, než když by servis smečoval.
Ona to nebyla jen tato část. Už v té první části jsme se mohli utrhnout nahoru. Nikdy se to ale nepovedlo.
Navíc v prvním setu tam byl aut a rozhodčí pískl dobrý míč. Já jsem byl zbytečně v saku spodem, byl to také moment, kdy jsme mohli jít nahoru.
Je to trochu problém, protože celou sezónu hrajeme na velké hřiště. My se do té menší plochy trefíme, ale je to náročnější na nahrávku.
Musí být lépe připravena. Je to tedy spíše o té lepší mezihře, než o samotném úderu a trefení se do menšího hřiště.
Cesta českého týmu do finále
Základní skupina vypadala jednoznačně, ale ve čtvrtfinálové skupině to se Švýcary nebyl přesvědčivý výkon. Tam jsme ztratili set.
Šli jsme s Jirkou Doubravou zkusit, jaké by to bylo, kdybychom hráli spolu my dva. Nevyšla nám ale mezihra.
Pak, když vystřídal Jirku Kuba, to už ale bylo z naší strany jednoznačné a už jsme nezaváhali.
Začátky a sportovní nadání
Za pár dní oslaví RADEK PELIKÁN osmatřicáté narozeniny. Sportovní talent, který děkuje za své pohybové nadání i jiným sportům než jen nohejbalu.
Jeho láskou byl v začátcích fotbal, chvíli koketoval i s košíkovou, a když už se plně věnoval nohejbalu, tak hlavně lední hokej, který hraje ve vyškovské Hobby lize.
Ve svém hlavním sportu zažil snad úplně všechno. Mládežnické tituly, republikové i mezinárodní vavříny, individuální ocenění, ale také občas i zdravotní problémy, slavná vítězství i kruté porážky.
Zrovna nedávno jsem šel kolem nové haly, kde trénovali žáci, a já si vzpomněl, jaké to bylo, když jsem začínal. Moc jsem jim to záviděl.
Jako prvního jsem kdysi viděl hrát Frantu Kalase, když přišel na nábor k nám do školy. Říkali mu, že se svým stylem vydrží hrát tak deset let a vida, on - dědek - hraje pořád.
Úspěchy v Modřicích
Jsi prakticky jediný členmodřických sestav, který se aktivně na hřišti podílel na všech jedenácti titulech. Vystřídal jsi přitom špičkové spoluhráče.
Měl jsem obrovské štěstí na dobré spoluhráče, je strašně těžké říct, s kým se mi hrálo nejlíp. Určitě nejraději vzpomínám na první tituly a dobu kolem nich.
Ve trojicích byla největší pohoda s Frantou Kalasem a Petrem Guldou a dvojice určitě s Bubnem.
Zase to bude první dvojkový ze Semil z roku 2003 s Gulďasem a Frantou Kalasem. Ty první jsou prostě nejcennější, nikdo to od vás nečeká.
Reprezentační kariéra
Já jsem se singlu nikdy moc nevěnoval, takže to ani nemohlo přijít.
Vzpomínám na svoji první zkušenost s natřískanou halou v Nymburku a titul z dvojic 2008. Bylo to neskutečné.
A navíc jsme stále úřadující mistři světa v disciplíně dlouhých dvojek na jeden dopad, ze které nás těžko někdo sesadí, protože se už nehraje. (úsměv)
Strašně mě potom mrzí loučení s reprezentační kariérou, ještě k tomu v Brně, kde chyběl jeden bodík, abych k této otázce neměl co říct…
Zdravotní problémy a ústup z extraligy
Letos se ještě v modřických barvách symbolicky objevil v posledním utkání Ligového poháru 2020 v Holicích.
Je to paradox, vždycky jsem chtěl bydlet v Modřicích, abych nemusel dojíždět na tréninky a mohl si dát potom s kluky v klídečku pivo. Teď, když tam bydlím, to vypadá už asi jenom na to pivo.
Nemůžu mít plný tréninkový zápřah kvůli problémům s kyčelním kloubem a bez toho hrát moc nejde. Už jsem se přistihl, že kulhám jak Bota Šmejkal po nějakém větším zápřahu. Doufám, že mi kouč promine. (úsměv)
Tak se teď věnuji rodině a hokeji, při kterém to tolik nebolí. Jak jsem řekl, problémy s kyčlí mě asi už vyřadily.
Je možné, že se třeba objevím na nějakém turnaji, ale na ligový kolotoč to moc nevypadá.
Trenérská budoucnost a rodina
Teď můžu říct, že v nejbližší budoucnosti určitě ne, protože skloubit rodinu, práci, koníčky a ještě trénování, to nejde dohromady.
Syna mám, ale uvidíme, kam povedou jeho kroky, jestli třeba nebude hrát na klavír. Kdyby ho snad vedly k nohejbalu, tak není vyloučené, že bych mu nějaké zkušenosti předat chtěl.
Co Radku Pelikánovi nohejbal přinesl
Musím říct, že jsem měl snovou nohejbalovou kariéru. A za to musím poděkovat i svým spoluhráčům.
Díky tomu jsem zažil skvělých více než 25 let sportovního života, které mě strašně moc naplňovaly. Už teď vím, že mi to chybí a chybět bude…
A určitě nemyslím, že by mi nohejbal něco vzal.
Proč ti někteří členové modřického oddílu říkají „Ludva“? Asi proto, že jsem pokladníkem klubu a můj méně známý kolega z této branže - viz. seriál Okresní přebor - se jmenoval právě Ludva.
