Volejbal na 4 vítězné sety: pravidla, bodování a průběh utkání

Volejbal na 4 vítězné sety se hraje tak, že utkání vyhrává družstvo, které jako první získá čtyři sety. Běžný soutěžní volejbal se však podle oficiálních pravidel hraje na 3 vítězné sety, takže při skóre 2:2 následuje rozhodující pátý set do 15 bodů.

V každém běžném setu se hraje do 25 bodů a vítěz musí mít náskok nejméně dvou bodů. Pokud je například skóre 24:24, pokračuje se, dokud jedno družstvo nezíská dvoubodový rozdíl. Systém na 4 vítězné sety proto představuje prodlouženou variantu, která musí být výslovně stanovena rozpisem nebo pravidly konkrétní soutěže.

Co znamená volejbal na 4 vítězné sety

Volejbal se hraje na 3 vítězné sety, pokud je po čtvrtém setu stále nerozhodnuto (stav 2:2 na sety), je rozhodující pátý set hrán pouze do 15 bodů (ovšem stále se vyžaduje minimálně dvoubodový rozdíl).

Utkání na 4 vítězné sety má odlišný princip: vítězství nezíská tým po třech vyhraných setech, ale až po čtyřech. Teoreticky tedy může skončit výsledkem 4:0, 4:1, 4:2 nebo 4:3.

U systému na 4 vítězné sety je důležité předem určit, zda se všechny sety hrají do 25 bodů, nebo zda se případný rozhodující set hraje do 15 bodů. Z poskytnutých pravidel vyplývá, že standardní volejbal používá rozhodující set do 15 bodů pouze ve chvíli, kdy se utkání hraje na 3 vítězné sety a stav je 2:2.

Základní princip volejbalu

Volejbal neboli odbíjená je týmový míčový sport, který se hraje přes síť. Volejbal je dynamická kolektivní sportovní hra síťového typu, ve které proti sobě nastupují dva týmy po šesti hráčích.

Cílem hry je odehrát míč na soupeřovu stranu, aby míč skončil na zemi a zároveň toto soupeři překazit na vaší straně. Úkolem týmu je dostat míč na zem soupeřova pole, přičemž se smí míče dotknout maximálně třikrát, žádný hráč se zároveň nesmí míče dotknout dvakrát po sobě.

Každá hra začíná podáním míče, podávající hráč se snaží poslat na soupeřovu stranu míč pomocí jeho udeření. Pokud se soupeřovi podaří podání vybrat, následuje rozehra, kdy si týmy mezi sebou vyměňují míč.

Hra trvá, dokud nespadne míč na zem nebo mimo vyznačené hrací pole, anebo pokud družstvo neodehraje tak jak pravidla volejbalu popisují. Družstvo, které vyhraje rozehru má právo začít hru a získává bod.

Hřiště a vybavení

Volejbal se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 18×9 metrů, které je rozděleno na čtvercové poloviny střední čárou, nad níž visí jeden metr vysoká síť. Každá polovina měří 9 × 9 m a je rozdělena útočnou čárou vzdálenou 3 metry od sítě.

Okolo hřiště je volná zóna, která musí na každé straně být nejméně 3 m široká. Nad povrchem hřiště musí být nejméně 7 m volného hracího prostoru.

Na každé polovině hrací plochy je 3 m od střední čáry rovnoběžně s ní vyznačena útočná čára, která vymezuje na každé polovině tzv. přední zónu. Nad postranními čárami jsou na síť svisle připevněny anténky, které vymezují povolený prostor přeletu sítě.

Volejbalová síť

Výška volejbalové sítě se dělí pro muže a ženy a tato výška je měřena ve středu hřiště od horního okraje sítě. Pro muže je výška určena na 2,43 metrů, pro ženy na 2,24 metrů.

Na AVL se hraje na tzv. „mužské síti“, to znamená, že horní hrana sítě vede ve výšce 2,43 metrů nad zemí. Síť jako taková má tyto rozměry: šířka 1 metr, délka 9,5 až 10 metrů a tvoří ji černá síťová oka ve tvaru čtverců.

Sloupky, na kterých je síť připevněna, jsou umístěny ve vzdálenosti 0,5 - 1 metru na vnější straně od postranních čar. Jsou vysoké 2,55 metrů a nastavitelné.

Míč

Volejbal se hraje s kulatým míčem z kůže či syntetické kůže. Míč musí být kulatý, jeho povrch je zhotoven z měkké nebo syntetické kůže.

Jeho obvod je 65-67 cm (tzn. průměr cca 21 cm), váha 260-280 g. Vnitřek volejbalového míče tvoří duše z gumy. Barva není specifikovaná.

Počet hráčů a postavení na hřišti

Volejbal proti sobě hrají dvě šestičlenná družstva, zpravidla jednoho pohlaví. Jedno družstvo se skládá ze šesti členů, kteří jsou na hřišti postaveni => tři v popředí a tři za nimi v pozadí.

Na hřišti musí být vždy 6 hráčů. V okamžiku podání však hráči musí být rozestavěni podle daného pořadí.

Právě v tomto ohledu je AVL výjimečná, neboť každý tým musí na hřišti alespoň dva zástupce každého pohlaví (4+2, 2+4, 3+3). Na hřišti musí za družstvo nastoupit minimálně dvě ženy, případně minimálně dva muži (povolené varianty 2Z+4M, 3Z+3M, 4Z+2M).

Začátek utkání a podání

Na začátku si kapitáni vylosují volbu strany hřiště nebo první podání. Na začátku hry si kapitáni obou mužstev vylosují právo na první podání či volbu strany hřiště.

Poté jedno z družstev zahájí hru podáním (servisem). Ten z hráčů podávajícího mužstva, který na hřišti stojí vpravo vzadu, si s míčem stoupne za koncovou čáru, nadhodí si míč a úderem ruky či paže ho pošle přes síť na soupeřovu stranu hřiště.

Při podání nesmí hráč přešlápnout základní čáru. Podávající hráč stojí vzadu vpravo na koncové čáře.

Rozehra, bodování a rotace

Protější družstvo se snaží míč dostat zpět a zabránit pádu míče na zem. Žádný hráč se nesmí dotknout míče dvakrát za sebou a družstvo má právo odbít míč třikrát, než ho pošle na soupeřovu stranu.

Tato jedna rozehra pokračuje do doby, než míč spadne na zem nebo některé mužstvo neučiní jinou chybu. To mužstvo, které v rozehře nechybovalo, dostane po jejím skončení jeden bod.

Pokud to bylo družstvo, které hru zahajovalo podání mu zůstává a podává stejný hráč. Pokud rozehru podávájící mužstvo prohrálo, bude podávat soupeřící mužstvo, ovšem před zahájením hry toto mužstvo postoupí o jedno postavení ve směru hodinových ručiček.

Podávat tedy bude hráč, který v předešlé rozehře byl na pozici přední pravý. Podávající družstvo se při každém novém získaném podání točí podle směru hodinových ručiček vždy o jedno místo.

Počet bodů v setu

Jednotlivé sety se hrají na 25 bodů, kromě posledního rozhodujícího pátého setu, ten je jen na 15 bodů. Vždy ale musí být dosaženo dvoubodového rozdílu, takže když je skóre 25:24 hra pokračuje dál.

Jakmile jedno mužstvo dosáhne součtu 25 bodů a zároveň druhé mužstvo má nejméně o dva body nižší skóre, družstvo vítězí jeden set. Pokud obě mužstva dosáhnou 24 bodů, pokračuje se tak dlouho, dokud jedno z mužstev nezíská dvoubodový náskok, např. 30:28.

Pravidla při skóre 2:2 a systému na 4 vítězné sety

V běžném systému na 3 vítězné sety znamená skóre 2:2, že se hraje pátý, rozhodující set do 15 bodů. V následujícím setu začíná s podáním mužstvo, které v předchozím setu nepodávalo jako první.

U systému na 4 vítězné sety skóre 2:2 ještě neznamená konec utkání ani automatický přechod na set do 15 bodů. Po čtyřech odehraných setech je stav pouze vyrovnaný a utkání pokračuje nejméně do chvíle, než jedno družstvo získá čtvrtý set.

Pokud je po čtyřech setech stav 2:2, mohou následovat ještě až tři další sety. Vítěz proto může být určen až výsledkem 4:3.

Doteky míče a povolené odehrání

Družstvo má na zpracování míče maximálně tři doteky. Dotek bloku se do tohoto limitu nezapočítává.

Nejběžnějším způsobem hry je využít všech tří povolených dotyků s míčem: První dotyk je obranný, je potřeba jakýmkoli způsobem zachytit míč odehraný soupeřem a udržet ho ve hře.

Druhý dotyk nejčastěji hraje tzv. nahrávač, v rekreačním volejbale často přední střední hráč, jinak hráč specializovaný na tuto herní činnost. Cílem úderu je příprava na útočný úder.

Třetí úder je útočný, kdy nejčastěji jeden z krajních předních hráčů využije přesnou nahrávku ke smeči, silnému úderu nataženou paží, provedenému ve výskoku v blízkosti sítě.

Blok a jeho započítávání

Bránící se mužstvo obvykle využívá bloky, kdy buď dva nebo všichni tři přední hráči vedle sebe současně vyskočí s nataženýma rukama, čímž se soupeři snaží zabránit v přenesení míče přes síť.

Dotyky míče při blokování se nepočítají do tří povolených úderů, stejně tak se jeden hráč může dotknout míče víckrát po sobě, pokud byly první dotyky v rámci blokování.

Při blokování je též povoleno dotknout se míče nad soupeřovou polovinou hrací plochy (ovšem až po soupeřově útočném úderu, který je blokován).

Nejčastější chyby

Rozehra končí ve chvíli, kdy jedno z družstev udělá chybu a nepodaří se mu tedy míč správně předat soupeři. Tým, který nechyboval získává bod.

• stejný hráč se dvakrát po sobě dotkne míče,
• hráči se v jedné rozehře před odehráním soupeři dotknou počtvrté míče,
• hráč chytí míč,
• míč proletí pod volejbalovou sítí,
• dotyk míče se zemí či jiným předmětem mimo hřiště,
• hráč se při hraní míče dotkne jakoukoliv částí těla sítě,
• smeč hráče ze zadní řady, to je povoleno jen zpoza útočné čáry,
• pokus o blok hráče ze zadní řady.

Míč se dotkne země nebo nějakého předmětu mimo hřiště, popř. osoby mimo hru. Sem patří i dotyk vnější části sítě, antének na síti, popř. sloupků a provazu, které síť drží.

Míč podletí pod sítí. Míč přeletí síť mimo prostor přeletu vymezený anténkami a jejich pomyslným prodloužením.

Hráči mužstva se před odehráním soupeře počtvrté dotknou míče. Jeden hráč se dotkne míče dvakrát po sobě, popř. se míč dotkne postupně dvou částí těla hráče.

Hráč míč chytí nebo hodí, tedy drží nebo se ho dotýká příliš dlouho. Některý hráč se v souvislosti s hraním míče dotkne libovolnou částí těla sítě.

Chyby u sítě a přešlap pod sítí

Největší spory v AVL vznikají zpravidla při soubojích na síti - přešlapy, sako. Sako se píská v případě, kdy se hráč dotkne sítě, anténky, nebo síť využije jako podporu v souvislosti s hrou.

Opět je tedy chybou jakýkoliv dotek se sítí, ale v souvislosti s hrou, např. - pokud se sítě dotkne blokař, ale útok je na jiné straně sítě, chyba to není.

Dotknout se soupeřova pole nohou (chodidlem) je dovoleno za předpokladu, že část nohy zůstane ve styku se střední čarou přímo či nad ní.

Hráč přesáhne pod sítí do soupeřovy poloviny, přičemž překáží ve hře soupeři, nebo nohou přešlápne tak, že se ani její částí nedotýká středové čáry, popř. se dotkne soupeřovy poloviny hrací plochy jinou částí těla než nohou.

Útok hráčů zadní řady

Hráč zadní řady nesmí blokovat ani útočit z přední zóny. Hráč zadní řady zasmečuje z přední zóny, aby měl povoleno smečovat, musí se odrazit zpoza útočné čáry; dopadnout už může do přední zóny.

Hráč zadní řady se pokusí o blok, tedy o zabránění soupeřovi dostat míč přes síť tím, že hraje míč nad rovinou horního okraje sítě.

Libero, tedy speciálně určený bránící hráč, který hraje pouze v zadní řadě a neúčastní se podání, nesmí zasmečovat na soupeřovu polovinu. Chybou je také smeč míče, který mu prsty přihrál libero v přední zóně.

Libero

Volejbalová pravidla umožňují určit jednoho speciálního hráče zvaného libero, který může kdykoliv při přerušení hry vystřídat jakéhokoliv hráče ze zadní řady.

Liberova činnost je omezena pouze na obranu a od ostatních hráčů je barevně odlišen. Hráč označený jako libero musí mít barevně odlišený dres.

Libero může být vystřídáno v libovolném přerušení hry a toto střídání se do počtu střídání nezapočítává.

Střídání hráčů

Volejbalová pravidla povolují střídání hráčů a to tak, že v jednom setu může každé z družstev provést střídání maximálně šestkrát.

Ovšem když hráči střídají pořadí na hřišti ani na podání nesmí být změněno. Takže aby se tomuto dalo vyhnout hráči se vždy vyměňují s hráčem, se kterým se původně střídali.

V průběhu jednoho setu smí jedno mužstvo střídat maximálně šestkrát, přičemž tímto střídáním není možné měnit pořadí na hřišti, tedy ani pořadí na podání - hráč se do hry smí vrátit pouze tím, že vystřídá hráče, který ho původně střídal.

Rozhodování o míči a čarách

To, zda míč dopadl do hřiště, či mimo něj, určuje část míče, která se dotkla země. Jestliže se míč alespoň svou částí dotkl alespoň čáry vymezující hrací plochu, pak se bere, že spadl do hřiště.

Specializace a taktika

Hráči se obvykle specializují na útok, respektive smečování, na bloky, na podání a na obrannou hru. V okamžiku podání však hráči musí být rozestavěni podle daného pořadí.

Při prvním dotyku se k udržení míče ve hře nejčastěji používá úder nazývaný bagr, kdy se míč odehraje spodem, přičemž hráč má obě ruce spojené a míče se dotýká plochou předloktí.

Při druhém dotyku se nejčastěji hraje vrchním odbitím, kdy se míče dotknou současně obě ruce mírně pokrčenými prsty. Třetí dotyk obvykle představuje smeč nebo jiné útočné odehrání.

Smíšený volejbal a pravidla AVL

Smíšený volejbal bývá označován jako 4+2, protože jej obvykle hrají 4 muži a 2 ženy. V družstvu může být i více žen, ale ne mužů.

Pravidla platí jako u „šestkového“ volejbalu. V AVL je však na hřišti povinné zastoupení obou pohlaví a povolené varianty jsou 2Z+4M, 3Z+3M a 4Z+2M.

Amatérská volejbalová liga je soutěž neregistrovaných. Neregistrovaným hráčem je pro AVL takový hráč, který hraje městskou, okresní soutěž nebo nejnižší možnou krajskou soutěž dospělých v daném regionu.

AVL se nesmí účastnit hráči vyšších krajských soutěží dospělých a národní ligy juniorů a kadetů. AVL se nesmí účastnit hráči, kteří nastoupili 365 dní zpět v soutěžním zápase v zakázané soutěži anebo jsou zapsáni v soupisce týmu hrajícího soutěž, která nesplňuje pravidla neregistrovanosti AVL.

Soupiska, oprávnění ke startu a kontumace

Za každé družstvo smí nastoupit pouze hráči a hráčky uvedení na soupisce daného družstva. Jeden hráč může být uveden na soupisce, respektive hrát, pouze jednoho týmu v jednom regionu.

Na finálovém turnaji smí nastoupit hráči a hráčky daného družstva, kteří jsou uvedeni na soupisce a nastoupili za toto družstvo již minimálně na dvou turnajích.

Dopisování nových hráčů a hráček na soupisku je povoleno pouze do konce kalendářního roku v případě hlavní soutěže, tedy „zimní AVL“. Stejně tak jsou možné přestupy v rámci týmů, a to maximálně jeden přestup na jednoho hráče v jedné sezóně.

Neoprávněný start je řešen kontumací zápasu. Pokud některé družstvo v průběhu soutěže poruší pravidla, jsou mu zpětně veškeré zápasy kontumovány.

Mezi porušení pravidel patří hra v pěti, účast hráče mimo soupisku a půjčení hráče z jiného týmu. Pokud některé družstvo získá ceny, jsou mu odebrány a postoupeny dalšímu družstvu v pořadí.

Dochvilnost a připravenost k utkání

Rozcvičení a rozsmečování na hřišti by mělo trvat cca 5 minut. Pokud nebude družstvo nastoupeno a připraveno ke hře v rozpisem daný čas, s výjimkou nenadálých změn v rozpise, bude mu za každou započatou minutu odebrán 1 bod.

Po 15 minutách je zápas kontumován celý. Pro všechny AVL regiony platí, že jakmile je zápas vypsán v rozpise a tým se k němu z jakéhokoliv důvodu nedostaví, následuje kontumace.

Rozdíl mezi klasickým volejbalem a plážovým volejbalem

Plážový volejbal, také jinak nazývaný jako beachvolejbal, je varianta volejbalu hraná na menším pískovém hřišti. Zde jsou družstva složena pouze ze dvou členů na každé straně.

Beach volejbal se hraje ve dvojicích na hřišti o rozměrech 16 × 8 metrů. Kurt nemá útočnou ani středovou čáru.

Pravidla jsou prakticky totožná s běžným volejbalem až na velikost hřiště a počet hráčů, bloky se počítají jako dotyk míče a platí zákaz „ulití“ míče.

Plážový volejbal proto nelze zaměňovat se systémem klasického volejbalu na 4 vítězné sety, protože jde o jinou herní variantu s odlišným počtem hráčů, rozměry hřiště a některými specifickými pravidly.

Nejdůležitější pravidla v kostce

• Na hřišti hraje proti sobě šest hráčů na každé straně.
• Hřiště má rozměry 18×9 metrů.
• Družstvo smí odehrát míč nejvýše třemi doteky.
• Jeden hráč se nesmí dotknout míče dvakrát po sobě, s výjimkou situací souvisejících s blokem.
• Běžný set se hraje do 25 bodů s náskokem nejméně dvou bodů.
• Rozhodující pátý set při systému na 3 vítězné sety se hraje do 15 bodů s náskokem nejméně dvou bodů.
• Utkání na 4 vítězné sety vyhrává družstvo, které jako první získá čtyři sety.
• Při změně podání se hráči posouvají ve směru hodinových ručiček.
• V jednom setu je povoleno nejvýše šest běžných střídání.
• Libero může střídat hráče zadní řady a má odlišný dres.
• Hráč zadní řady nesmí blokovat ani útočit z přední zóny.
• Dotek sítě v souvislosti s hraním míče je chybou.

tags: #volejbal #na #4 #vitezne #sety