Výluka v NHL 2004/2005: důvod, průběh a následky

Výluka v NHL v sezóně 2004/2005 vznikla kvůli neúspěšným jednáním o nové kolektivní smlouvě mezi majiteli klubů, reprezentovanými ligou, a hráčskou asociací NHLPA. Hlavním bodem sporu bylo zavedení platového stropu a způsob rozdělení příjmů mezi hráče a kluby.

Majitelé tvrdili, že rychle rostoucí hráčské platy jsou ekonomicky neudržitelné a že většina klubů hospodaří se ztrátou. Hráči naopak odmítali platový strop jako omezení volného trhu a nespravedlivé řešení problémů, které podle nich pramenily především ze špatného hospodaření některých klubů.

Hlavní důvod výluky v NHL 2004

Kořeny sporu sahaly do 90. let 20. století, kdy NHL zažila masivní expanzi a růst popularity. S tím však rapidně rostly i hráčské platy, které podle majitelů klubů přestaly být ekonomicky udržitelné.

Předchozí kolektivní smlouva, podepsaná po výluce v sezóně 1994/1995, neobsahovala žádný mechanismus, který by růst platů přímo spojoval s příjmy ligy. Majitelé tvrdili, že více než 75 % ligových příjmů jde na platy hráčů a že drtivá většina klubů je ve ztrátě.

Komisionář NHL Gary Bettman uváděl, že kluby v sezóně 2002/2003 kolektivně prodělaly 273 milionů amerických dolarů. Hráčská asociace NHLPA v čele s výkonným ředitelem Bobem Goodenowem tato čísla zpochybňovala a odmítala jakoukoliv formu platového stropu, který považovala za omezení volného trhu a nespravedlivé řešení špatného hospodaření některých klubů.

Majitelé byli odhodláni prosadit svou vizi „ekonomického partnerství“ s hráči, kde by platy byly pevně navázány na příjmy ligy. Tento zásadní ideologický rozpor mezi oběma stranami vedl k nevyhnutelnému střetu po vypršení staré kolektivní smlouvy 15. září 2004.

Proč majitelé požadovali platový strop

Kluby chtěly zamezit dalším finančním ztrátám zavedením platových stropů, s čímž hráči nesouhlasili. Majitelé tvrdili, že více než 75 % ligových příjmů jde na platy hráčů a že drtivá většina klubů je ve ztrátě.

Platový strop měl stanovit maximální částku, kterou smí klub v dané sezóně utratit za platy všech svých hráčů dohromady. Cílem je zajistit finanční rovnováhu a zabránit nejbohatším klubům, aby skoupily všechny nejlepší hráče.

NHLPA navrhovala alternativní řešení, jako například zavedení daně z luxusu nebo větší sdílení příjmů mezi bohatšími a chudšími kluby. Hráčská asociace považovala platový strop za omezení volného trhu a odmítala, aby byl zaveden jako hlavní nástroj ekonomické stabilizace ligy.

Další sporné body jednání

Neúspěšná jednání se netýkala pouze platového stropu. Spor se odvíjel okolo hlavních čtyř témat: jednak šlo o délku nové smlouvy mezi hráči a ligou/majiteli - hráčům se příliš nechtělo jít nad sedm let, NHL a majitelé navrhovali deset.

Další záležitostí byla maximální délka hráčských smluv a to, jak moc se výše výdělku mohla měnit mezi první a poslední sezonou kontraktu. Dosavadní praxe byla taková, že klub, respektive jeho generální manažer, si vysoký plat pro určitého hráče rozpočítal do dlouhodobých kontraktů, a obcházel tak platový strop.

To znamená, že hráč například dostal smlouvu na 10 let ve výši 40 milionů dolarů. V prvních třech sezonách přitom klub na hráče mohl „vyplýtvat“ 35 milionů a ve zbytku kontraktu tak hráč vydělával pakatel.

Lize ani majitelům klubů se podobná praxe nelíbila, a tak stáli o to, aby hráči měli délky kontraktů co nejnižší a rozestupy mezi vyplácenými částkami v jednotlivých sezonách byly taktéž pokud možno minimální.

Ani to však nebyl hlavní problém v celém sporu - tím byla výše platového stropu a rozdělení procent z příjmů souvisejících s hokejem mezi hráče a NHL s majiteli.

Začátek výluky a její délka

Výluka v NHL 2004/2005 byla třetí výlukou v historii Národní hokejové ligy (NHL) a nejdelším pracovněprávním sporem v dějinách profesionálního sportu v Severní Americe.

Výluka trvala 310 dní, od 16. září 2004 do 22. července 2005. Oficiálně začala den po vypršení předchozí kolektivní smlouvy.

Majitelé klubů znemožnili hráčům přístup na stadiony a do tréninkových center. Spor mezi majiteli klubů, reprezentovanými ligou, a hráčskou asociací NHLPA vedl ke zrušení celé sezóny, včetně play-off Stanley Cupu.

Průběh vyjednávání

Říjen-listopad 2004: Proběhlo několik neúspěšných jednání. Obě strany se držely svých pozic - NHL trvala na platovém stropu, NHLPA jej striktně odmítala.

Prosinec 2004: NHLPA navrhla snížení platů o 24 % napříč ligou, ale bez zavedení platového stropu. Majitelé návrh odmítli.

16. února 2005: Komisionář Gary Bettman oficiálně oznámil zrušení celé sezóny 2004/2005. Tento den je často označován jako „černá středa“ pro světový hokej.

Jaro 2005: Jednání byla na mrtvém bodě. Uvnitř NHLPA se začaly objevovat neshody a někteří hráči začali veřejně volat po kompromisu.

Červen 2005: Obě strany se vrátily k jednacímu stolu. NHLPA, oslabená dlouhou nečinností a vnitřními spory, byla ochotnější k ústupkům.

13. července 2005: Obě strany dosáhly předběžné dohody o nové kolektivní smlouvě. 22. července 2005: Majitelé i hráči ratifikovali novou smlouvu, čímž výluka oficiálně skončila.

Klíčové postavy sporu

Gary Bettman

Gary Bettman byl komisionář NHL a hlavní tvář ligy. Byl neústupným zastáncem platového stropu a byl ochoten obětovat celou sezónu, aby dosáhl svého cíle.

Bob Goodenow

Bob Goodenow byl výkonný ředitel NHLPA. Vedl tvrdou opozici proti platovému stropu, ale jeho strategie „žádný strop za žádnou cenu“ nakonec selhala, což vedlo k jeho rezignaci po skončení výluky.

Trevor Linden

Trevor Linden byl prezident NHLPA, který se aktivně účastnil jednání a snažil se najít kompromis.

Bill Daly

Bill Daly byl zástupce komisionáře NHL, který hrál klíčovou roli v technických detailech vyjednávání.

Jak dopadla nová kolektivní smlouva

Nová kolektivní smlouva, která byla podepsána v červenci 2005, stanovila platový strop na 39 milionů dolarů na tým s tím, že celkové výdaje ligy na hráčské platy nesměly přesáhnout 54 procent všech příjmů NHL.

Nová šestiletá kolektivní smlouva (CBA) představovala zásadní vítězství pro majitele klubů a fundamentálně změnila ekonomickou strukturu ligy. Byl zaveden tvrdý platový strop, který byl přímo navázán na celkové příjmy ligy, takzvané Hockey Related Revenues.

Pro první sezónu 2005/2006 byl strop stanoven na 39 milionů dolarů na tým. Byla zavedena i minimální hranice, kterou týmy musely na platy vynaložit, tedy 22 milionů dolarů pro sezónu 2005/2006.

Všechny stávající hráčské smlouvy byly okamžitě sníženy o 24 %. Plat jednoho hráče nesměl překročit 20 % týmového platového stropu.

Co prosadili hráči a majitelé

Hráči při vyjednáváních o platových stropech nemínili jít pod minimální částku 64,3 milionu dolarů, pro ně symbolickou - rovnala se totiž sumě z loňské sezony.

Právě v tom, že NHLPA nakonec neustoupila lize a majitelům, kteří navrhovali strop nižší, spočívalo největší vítězství hráčů, a pravděpodobně zvláště z tohoto důvodu se jednání protahovala až do ledna.

Hráčská smlouva nově nemůže být delší než sedm let, popřípadě osm při obnovení smlouvy se stejným klubem. Roční rozestupy mezi výší příjmů hráčů nesmějí být vyšší než 35 %.

Hokejista si zároveň nemůže vydělat méně než polovinu platu ze sezony, za níž si vydělal nejvíce. Délka nové smlouvy mezi hráči a ligou s majiteli nakonec byla stanovena na 10 let s možností vypovězení po osmi letech.

NHL a majitelé si zároveň prosadili rovné rozdělení příjmů souvisejících s hokejem. Jasnou výhru tedy nezaznamenal nikdo, což potvrdil i omlouvající se Gary Bettman - všichni nakonec z něčeho museli ustoupit.

Změny pravidel po výluce

S cílem zatraktivnit hru pro fanoušky byla zavedena řada změn. Došlo ke zrušení pravidla o postavení mimo hru na červené čáře, takzvaného „two-line pass“.

Byly zavedeny samostatné nájezdy, tedy shootout, pro rozhodnutí zápasů v základní části, které skončily remízou i po prodloužení. Zmenšila se také brankářská výstroj.

Zrušení sezóny a Stanley Cupu

Výluka vedla ke zrušení celé sezóny 2004/2005, včetně play-off Stanley Cupu. Jednalo se o první případ od pandemie španělské chřipky v roce 1919, kdy nebyl udělen Stanley Cup.

Jméno sezóny 2004/2005 je na poháru vyryto s nápisem „Season Not Played“, tedy „Sezóna se nehrála“.

Hráči NHL v evropských soutěžích

Stovky hráčů z NHL odešly během výluky hrát do evropských soutěží, aby si udržely herní praxi a příjem. To výrazně zvýšilo kvalitu a diváckou atraktivitu evropských lig.

Hráči, kteří v zámoří uzavřeli nové lukrativní kontrakty, jako například Dominik Hašek, museli smlouvy odložit stranou. Evropané, kteří vytušili problémy už v létě, si sjednali nové angažmá dříve.

Borci ze Severní Ameriky však dlouho věřili, že NHLPA a vedení ligy naleznou společnou řeč, leč marně. A tak se začali postupně přesouvat na starý kontinent, aby si vůbec zahráli a nevypadli z formy.

Ještě v srpnu si ruští fanoušci neuměli představit, že by v Superlize hrál Dany Heatley nebo Jaromír Jágr. Sen se stal skutečností a ruská soutěž rázem patřila k nejkvalitnějším na světě.

Do Švédska zamířil někdejší brankář Montrealu Jose Theodore. V dresu Djudardenu několikrát nastoupil i Marty Turco z Dallasu Stars. Také nová hvězda NHL Miikka Kiprusoff dal přednost lukrativnějším podmínkám ve švédské Timře před svým mateřským klubem TPS z finského Turku.

Mnoho Kanaďanů a Američanů navíc zvolilo jako ideální soutěž na přivýdělek tu německou nebo švýcarskou.

Česká extraliga během výluky

Během výluky se v české extralize představilo více než 60 hráčů z NHL, řada z nich ale v průběhu sezony zamířila do zahraničí.

Česká liga se po expanzi krajánků z NHL rovněž zkvalitnila. Dres Pardubic po dlouhých letech oblékli odchovanci Jan Bulis a Milan Hejduk. Do orlího hnízda ve Znojmě se podívala brankářská modla národního týmu Tomáš Vokoun.

Kladnu zase v několika zápasech vydatně pomohly výkony nezastavitelného Jaromíra Jágra. Celek ze západu Čech se držel na čelních místech, Jágr ale před koncem roku podepsal smlouvu s Omskem, a tak se stěhoval na východ Evropy.

Vedle českých hvězd Jágra, Eliáše, Havláta, Vokouna, všichni Znojmo, Hejduka, Pardubice, Straky, Plzeň, Nedvěda a Výborného, oba Sparta, nebo Kubiny, Vítkovice, se na extraligovém ledě objevilo i několik Slováků v čele s Žigmundem Pálffym a Jozefem Stümpelem, oba Slavia.

Jaromír Jágr a Kladno

Za Kladno nastoupili Tomáš Kaberle, jenž vydržel až do konce ročníku a byl jednoznačně nejlepším hráčem soutěže za celý ročník. Byl v úžasné formě.

Část sezony odehrál v modrobílém dresu také Jaromír Jágr. Zářil hodně, ale brzy odešel do ruského Omsku. V klubu nastupoval také Jan Hrdina. Zprvu nevýrazný, v play-off skvělý.

Upoutaly Jágrův hattrick hned při premiéře doma se Znojmem, či neskutečný obrat Kladna v duelu s Libercem. Domácí při rozlučce s Jágrem nejen vyrovnali ztracený duel, ale Tomáš Kaberle ho střelou přes celé kluziště v poslední vteřině rozhodl - brankář Hnilička jeho ránu podcenil.

V play-off Kladno i bez kapitána Patery vyhrálo neuvěřitelný pátý duel série, jedním z hrdinů byl právě Hrdina, v Pardubicích a podlehlo až v rozhodujícím, sedmém utkání.

Nejvýraznější hráči v českých klubech

Další české posily a působení v zahraničí

O návratu do Litvínova navíc uvažoval Robert Lang. Za něj však jeho poslední zaměstnavatel v extralize, Sparta, požadoval vysoké odstupné, na což nehodlalo ani vedení klubu ani Lang přistoupit, a tak z přestupu sešlo.

Do Litvínova přišla jiná hvězda - Martin Ručinský. Asi nejodvážnější rozhodnutí učinili dva velcí kamarádi Radek Dvořák a Václav Prospal.

Rodným Českým Budějovicím pomohli vyhrát 1. ligu a dostat se do baráže. Oba útočníci suverénně ovládli kanadské bodování, z branky jistými výkony podpořil jednoznačný úkol postoupit do extraligy Roman Turek.

Oba útočníci se navíc stali tahouny v národním týmu České republiky při akcích Euro Hockey Tour.

V klubové sezóně se tudíž v brance neocitla hvězdný gólman Martin Brodeur. Odpočinek a tvrdý trénink upřednostnil také americký forvard Dallasu Mike Modano.

Avšak některé hvězdy se „ponížili“ a ročník strávili v nižší AHL.

Dopad výluky na evropský hokej

Pro mnoho mladých hráčů, jako byli Sidney Crosby nebo Alexandr Ovečkin, kteří měli vstoupit do NHL v roce 2004, znamenala výluka odložení jejich debutu. Crosby hrál v juniorské QMJHL a Ovečkin zůstal v ruském Dynamo Moskva.

Výluka přinesla evropským soutěžím mimořádnou koncentraci hráčů z NHL. Ruská soutěž rázem patřila k nejkvalitnějším na světě a také česká extraliga se po expanzi krajánků z NHL výrazně zkvalitnila.

Hokejisté nezůstali bez hokeje, vydělali si nějakou tu korunu a mnozí z nich posléze prožili zlatou nádheru na mistrovství světa ve Vídni 2005.

Mistrovství světa 2005

Mistrovství světa v ledním hokeji 2005 ve Vídni a Innsbrucku se stalo turnajem hvězd. Český národní tým, složený z mnoha hráčů z NHL, získal zlaté medaile.

V době, kdy NHL oznámila nekompromisní verdikt, už se v Evropě nahlas mluvilo o dubnovém mistrovství světa v rakouské Vídni. Kuloáry zněly takové informace, že se v této sezóně odehrají nejlepší boje o titul světového šampióna za několik posledních dekád.

Očekávalo se, že i slabší týmy, jejichž vyslanci se pohybují v NHL, budou srovnatelnými soupeři. Odborníci prorokovali, že na MS se nejlépe ukáže, kdo je jakým hokejistou.

Ačkoliv nebyl kádr české reprezentace nabitý těmi nejzářivějšími hvězdami, dokázal se zodpovědnou hrou vypořádat s nástrahami čtvrtfinále proti Američanům i semifinále, v němž porazil až v prodloužení silné Švédy.

Češi ve finále konečně zastavili řádění Nashe i Thorntona a pohlídali si i hráče z „druhé vlny“ jako Dany Heatleyho či Patricka Marleua.

V první třetině otevřel skóre prvoligový Václav Prospal po přihrávkách Martina Ručinského a Jaromíra Jágra. Náskok krátce po zahájení třetí třetiny pojistil bombou od modré sám Martin Ručinský.

A když v poslední minutě Josef Vašíček pečetil výsledek do opuštěné kanadské branky, respektovaný kapitán javorových listů Ryan Smyth neunesl tíhu situace a pustil se do klidného Jiřího Fischera.

Nic se však nezměnilo na tom, že evropsko-zámořskou sezónu ovládli Češi.

Ekonomické a společenské následky

Zrušení celé sezóny mělo dalekosáhlé následky pro hráče, kluby, fanoušky i celý hokejový svět.

Liga, kluby, hráči i města s týmy NHL přišli o miliardy dolarů v příjmech. Mnoho zaměstnanců arén a přidružených podniků přišlo o práci.

Výluka výrazně poškodila pověst NHL u fanoušků, kteří vnímali spor jako hádku milionářů s miliardáři. Návrat fanoušků na stadiony po výluce byl pozvolný.

NHL si ale každopádně bude muset znovu získat fanoušky na svou stranu, v žádném jiném severoamerickém sportu nejsou výluky tak časté.

Hokej si tak škodí jak u svých sponzorů, tak u svých příznivců. Ti zvláště v době ekonomické recese nejsou příliš zvědaví na handrkování o milionové částky - a týká se to nejen nových hokejových regionů, jako je americký jih, ale do značné míry i tradičních kanadských bašt.

Dlouhodobý odkaz výluky

Výluka v sezóně 2004/2005 je považována za klíčový moment v moderní historii NHL. Zavedení platového stropu přineslo lize větší finanční stabilitu a paritu - více týmů mělo reálnou šanci bojovat o Stanley Cup.

Změny v pravidlech vedly k rychlejšímu a ofenzivnějšímu hokeji, což přilákalo nové fanoušky. Na druhou stranu, výluka zanechala hořkou pachuť a ukázala, jak křehký může být vztah mezi majiteli a hráči.

Tento spor se stal precedentem pro další, i když kratší, výluku v sezóně 2012/2013. Další neúspěšná jednání o nové kolektivní smlouvě, která krachovala především na záležitostech týkajících se hráčských smluv a na rozdělení výnosů z ligy, trvala v letech 2012 až 2013 113 dnů a vyžádala si zrušení 625 zápasů.

Neúspěšná jednání o nové kolektivní smlouvě měla obdobné důvody jako v letech 1994 až 1995, kdy výluka trvala 103 dní.

tags: #vyluka #v #nhl #2004 #duvod