Analýza hokejových komentářů Roberta Záruby

Hokejový komentář Roberta Záruby stojí na výrazné osobnosti, obrazných přirovnáních, emocích a snaze dodat přenosu vlastní slovní rytmus. Právě tyto prvky z něj udělaly jednu z nejvýraznějších postav českého sportovního vysílání, zároveň však vyvolávají kritiku, když působí křečovitě, nepřesně nebo vzdáleně od očekávání domácího diváka.

Nejvýrazněji se tento rozpor projevil 18. května 2026 při utkání Česka se Švédskem ve fribourské BCF Areně, které český tým vyhrál 4:3. Zatímco hráči slavili důležité vítězství po bolestivé ztrátě se Slovinskem, část diváků řešila především Zárubovu výslovnost švédských příjmení.

Švédská výslovnost jako hlavní téma zápasu

Robert Záruba celý večer důsledně vyslovoval „Laršon“, „Peršon“, „Peteršon“ a pro tisíce českých diváků to bylo nesnesitelné. Na sociálních sítích se proto rozjel úplně jiný zápas, v němž hlavní postavou nebyl žádný útočník ani brankář, ale muž s mikrofonem.

Švédská soupiska pro tento zápas jako by byla sestavená na míru jazykovému sporu. Na ledě se potkali Jacob Larsson, Oliver Ekman-Larsson, Joel Persson a Andre Pettersson, čtyři hráči, jejichž příjmení obsahují skupinu „rs“, kterou Záruba vyslovoval se změkčením blízkým švédskému originálu.

Nešlo tedy o jedno přeřeknutí v zápalu komentáře. Šlo o opakovaný, slyšitelný vzorec, který se vracel každých pár minut po celých šedesát minut hry. Právě ta frekvence proměnila jazykový detail v téma číslo jedna české hokejové debaty.

Proč část diváků přepínala na TSN

Mezi prvními, kdo veřejně reagoval, byl Jiří Hrdina, bývalý reprezentant a dvojnásobný vítěz Stanley Cupu. Podle citovaného veřejného příspěvku napsal, že „Laršony a Peršony už nedává“ a přepíná na kanadskou stanici TSN.

V další reakci upřesnil, že ví, že se to ve švédštině vyslovuje takto, ale v češtině mu to prostě vadí. A proto dává přednost severoamerickému přenosu, kde slyší „Larssony“ a „Perssony“.

Hrdinova výhrada přesně pojmenovala jádro sporu. Nejde o to, jestli je „Laršon“ foneticky obhajitelný. Jde o to, jestli český sportovní komentář má kopírovat původní jazyk, nebo ucho domácího diváka.

Legální alternativy jsou omezené. ČT sport a ČT sport Plus vysílají všech 64 zápasů turnaje a v Česku drží exkluzivní práva. TSN, na který přepnul Hrdina, je kanadská stanice, v českém legálním prostředí běžně nedostupná.

Kdo chce anglický komentář, musí hledat cestu přes zahraniční platformy, což není ani jednoduché, ani levné. Reakce na výslovnost tak nebyla pouze otázkou vkusu, ale v některých případech také otázkou dostupnosti alternativního komentáře.

Švédština nenabízí jedinou absolutní podobu

Reportérka ČT sport Darina Vymětalíková, která s Zárubou a Milanem Antošem tvořila komentátorské trio přímo ve Fribourgu, uvedla, že Záruba výslovnost konzultuje se švédskými komentátory. Nejde tedy o improvizaci jednoho večera, ale o vědomý postup.

Zajímavé je, že ani samotná švédština nenabízí jedinou „správnou“ podobu. Výzkum Göteborské univerzity z roku 2025 ukazuje, že práce s hláskou „r“ a následnou souhláskou se ve Švédsku liší region od regionu, jinak mluví Skåne, jinak Stockholm.

Představa, že existuje jedna absolutní švédská výslovnost, kterou stačí převzít, je zjednodušení. Aktuální spor proto nelze popsat jen jako jednoduché rozdělení na správnou a chybnou variantu.

Severoamerická adaptace jmen

A pak je tu severoamerický kontrast. Oficiální průvodce výslovností NHL pro sezonu 2025/26 uvádí Ekmana-Larssona jako „EHK-man-LAHR-suhn“, Petterssona jako „PEH-tuhr-suhn“ a Perssona jako „PAIR-sahn“.

Žádné „š“. Největší hokejová liga světa se drží anglofonní adaptace a nikdo ji za to nekritizuje. Rozdíl mezi přístupem švédských a severoamerických komentátorů tak ukazuje, že výslovnost sportovních jmen není jen technická otázka, ale také otázka vysílací tradice a očekávání publika.

Výslovnost cizích jmen jako dlouhodobá disciplína

Česká televize řeší výslovnost cizích jmen minimálně od roku 2012, kdy sama veřejně zdůrazňovala, že sportovní komentář má být reprezentativní, ale zároveň srozumitelný pro domácího diváka.

Sám Záruba tehdy mluvil o tom, že výslovnost cizích jmen je pravidelná komentátorská disciplína a kolegové si s ní vzájemně pomáhají. Dnešní bouře tedy není nová, jen se vyhrotila na soupisku, kde se „citlivá“ příjmení sešla v nebývalé koncentraci.

Institucionální rámec ČT existuje, konkrétní veřejný manuál pro švédská jména ale v dostupných materiálech chybí. Aktuální provedení tak vypadá jako kombinace obecné jazykové linie televize a individuální komentátorské praxe Roberta Záruby.

Zárubova změna výslovnosti

Záruba odpověděl veřejným vyjádřením přímo pro ČT, kde uvedl, že výslovnost změní na tu původní, která už se ve Švédsku nepoužívá. Rozhodl se tak kvůli tlaku fanoušků, který evidentně neustál.

Tento krok ukazuje, že sportovní komentář není pouze individuální výkon komentátora. Výslovnost se během přenosu stává součástí veřejné komunikace televize a může ovlivnit divácký zážitek stejně výrazně jako samotný obraz nebo výsledek utkání.

Od „Rachna kachna“ k novým slovním obrazům

„Vítej, zlatý hattricku, jsme potřetí za sebou mistři světa!“ nebo „Rachna kachna, to to letělo!“ To jsou ikonické hlášky, které se zaryly do paměti českých hokejových fanoušků.

Snad každý ví, že jejich autorem je Robert Záruba. Známý sportovní komentátor svými neotřelými slovními spojeními baví fanoušky u televizních obrazovek už mnoho let.

Pro nejvíce fanoušků je však neodmyslitelně spojený s hokejem, kde také pronesl několik dnes již legendárních hlášek ve formě přirovnání. Je jedním z nejlepších sportovních komentátorů.

Obraznost jako základ Zárubova stylu

Zárubova přirovnání převádějí herní situace do obrazů z každodenního života, historie, sportu, pohádek nebo lidové kultury. Komentář díky nim není pouze popisem pohybu kotouče, ale také interpretací okamžiku.

• „První česká pětka povodila Švédy jako po strašidelném hradě.“
• „Při té střele tam bylo dotyků, jak o svatební noci.“
• „Statistiky jsou jako bikiny. Naznačí hodně, ale neprozradí všechno.“
• „Ruskému brankáři naskakují zásahy jako na počítadle u pumpy.“
• „Benjamínek našeho týmu Jakub Voráček jako plaváček se tam teď udržel v té divoké vodě, na bruslích i na kolenou a dokázal kotouč dorazit do odkryté brány.“
• „Francouzi se letos vrátili do skupiny A mistrovství světa a zatím si připadají jak na dvorcích Rolanda Garrose - dvakrát 0:6.“
• „Obkroužil branku jako Gagarin zeměkouli a zakončil gólem.“
• „Radulov je jako tank, teď přihrává Aťušovovi, střela - výborně Pavelec.“
• „Někdy se pohybuje tak rychle, že za Flekem je šmouha“
• „Vypadá to tu jak na českém venkově - všude samá řepka.“
• „Mít v týmu Jakuba Fleka a nedat ho na prodloužení 3/3 je jako neflekovat s trhákem v mariáši.“
• „Roman Červenka dopravil kotouč do branky jako miminko v kočárku.“
• „S touhle brankou dnes nebude mít uklízečka žádné starosti, tam je vymeteno.“
• „Takový závěs nekoupíte ani v supermarketu.“
• „Kotouč cinkl o tyčku jako o sklenici piva.“
• „Američané lovili ten puk jako pstruha v potoce.“

Tyto obrazy mají několik funkcí. Zvyšují zapamatovatelnost přenosu, vytvářejí emocionální vrchol, odlehčují popis hry a dávají komentátorovi osobitý rukopis. Současně však mohou odvádět pozornost od dění na ledě, zejména pokud se objeví ve chvíli, kdy divák očekává přesný a úsporný popis.

Kdy se přirovnání mění v křeč

Některým lidem se ovšem zdá, že už působí vyčpěle. Že už to zkrátka není ono. Záruba se tak na právě probíhajícím mistrovství světa v Herningu a Stockholmu dočkal tvrdé kritiky.

Fanouškům v přímém přenosu na České televizi trhaly uši výroky „švýcarské špagety“ či „komu Santa Claus s číslem 88 rozdá další dárek?“. Kritika se netýkala pouze samotné existence obrazných hlášek, ale také jejich četnosti, načasování a dojmu, že vznikají za každou cenu.

„Záruba se zbláznil s těmi trapnými hláškami po gólech, ne?“ shrnul na Twitteru problém části příznivců Karel Málek. Jeho i mnohé další tahala za uši třeba průpovídka po vyrovnávajícím gólu Michala Řepíka v zápase s Lotyši.

„Už se zdálo, že na téhle zahrádce sklízet nebudeme, ale řepíkatý celer vykvetl v pravou chvíli,“ snažil se v sobotu básnit Záruba. „Jako kdyby se pořád chtěl vyrovnat Bosákovi. Tomu ty hlášky člověk i tak nějak věří a není při nich takhle křečovitý,“ všimnul si na Facebooku Marek Táborský.

Příklady povedených a nepovedených hlášek

Faktická přesnost a příprava na zápas

A nejen to, Záruba se dopouští faktických chyb. „Jestli někdo letos není na MS ve formě, tak Robert Záruba. Hlášky čím dál trapnější, plete si týmy, hráče trefí napoprvé správně tak v polovině případů a už si asi nedělá přípravy na jednotlivé hráče, protože ty fakta o nich často vůbec neodpovídají realitě,“ postěžoval si na síti X fanoušek s přezdívkou AV.

Záruba se proti tomu nejprve ohradil, pak ale musel uznat chybu. O jednom z nejznámějších Maďarů Vilmosovi Gallovi se totiž v utkání s Českem zmínil, že hraje druhou ligu, přitom už 10 let působí stabilně v nejvyšších finských a švédských soutěží.

„Tohle mě teda mrzí, špatná zkratka v údajích o soutěži, moje chyba - za tohle se fakt omlouvám,“ kál se komentátor. „Tohle byla hloupá chyba. Přepsal jsem si špatnou zkratku do kolonky soutěží - a neuvědomil si hned, že je to blbost,“ vysvětlil Záruba.

Kritika tak zasahuje dvě rozdílné vrstvy komentáře. Jednou je subjektivní styl, který může jednomu divákovi připadat vtipný a jinému trapný. Druhou je faktická správnost, u níž se očekává přesnost bez ohledu na osobní preference.

Ostrá výměna s fanouškem

Záruba v utkání s Dány po úchvatné gólové akci Davida Pastrňáka hláškoval: „David Pastrňák si tam udělal z dánského pásma dálnici s odpočívadlem a čerpací stanicí!“ Neodbytný komentující se s tím ale nespokojil a Zárubu si stále dobíral.

„Takových chyb, kterých si nejste vědom, je tam mnohem víc. Dle mého už jen aktuální formou ničíte svůj odkaz, dle sebe jste pořád nejlepší a nenahraditelný a musíte být u všech atraktivních zápasů,“ vzkázal.

„Ve vší úctě - to je nesmysl. Nepodsouvejte mi prosím své vlastní představy o tom, co si myslím - to taky nefunguje. Tím bych to s dovolením ukončil, mám práci se scénářem a přípravou na další zápas. Hezký den,“ ukončil debatu Záruba, který se nikdy nebrání výměně názorů na sociálních sítích.

„V pohodě, sdělil jsem svůj názor na vaši klesající formu, podložil to jedním příkladem, máte možnost si v rámci reflexe zpětně rozebrat zápas a dohledat minimálně 5 dalších, o kterých taky nevíte. Nečekal jsem žádnou sebereflexi nebo snahu o zamyšlení, nejsem zklamán,“ odpověděl fanoušek.

Hlas fanoušků není jednotný

Nutno dodat, že Záruba si vysloužil i pozitivní hodnocení jeho práce. „Pane Zárubo, tak jako mám fotbal zafixovaný s Mírou Bosákem, tak k hokeji neodmyslitelně patříte vy a pan Vichnar. Chyby dělá každej, nenechte se otrávit šťouraly a hospodskými povaleči, kteří nikdy nic nedokázali. Kritizovat umí každej blbec,“ zastal se slavného komentátora Jan Dlouhý.

• „Vymýšlí si blbosti. Jo, někdy se to povede, většinou spíš ne.“ - Blog Číslo 34
• „Je rok od roku trapnější. Loni tatarská omáčka, teď řepíkatý celer.“ - Marek Táborský
• „On má pocit, že každej zápas je finále Nagana a podle toho to komentuje.“ - Přemek Homola
• „Klobouk dolů před Zárubou. Tohle ukomentovat je makačka.“ - Daniel Reichel
• „Až jednou nebude Robert Záruba, tak nebude mít hokej žádnou úroveň.“ - Hana Svobodová
• „Robert je prostě frajer, bez jeho komentářů a hlášek to není ono.“ - Jarda Vadlejch

„Mě to pobavilo. Asi jako rachna kachna,“ objevilo se v internetových diskuzích. „Ve srovnání s fotbalovými komentátory to je prostě nebe a dudy. Navíc celkově ten hokej pod Zárubou má na rozdíl od fotbalu určitou úroveň,“ podotkla jedna z fanynek.

Rozdílné reakce ukazují, že Zárubův komentář funguje jako silně rozpoznatelná značka. Pro jedny je jeho hlas neoddělitelnou součástí českého hokeje, pro druhé se právě tato nezaměnitelnost může časem proměnit v předvídatelnost nebo přehnanou stylizaci.

Dlouhá kariéra a autorita komentátora

Slavný komentátor pracuje pro Českou televizi již od roku 1984 nejprve jako externí spolupracovník a o šest let později už jako stálý zaměstnanec. Za zmínku stojí jen krátká pauza během roku 2000, kdy po sporech s vedením České televize na půl roku přešel do konkurenční TV Nova na moderování pořadu Power-Play.

Vedle hokejových přenosů je Robert Záruba také podepsán pod celou řadou televizních projektů v rámci Olympijských her a za dobu svého působení na ČT si vyzkoušel i komentování dalších sportů jako baseball, florbal, pozemní hokej nebo softbal.

Pro nejvíce fanoušků je však neodmyslitelně spojený s hokejem. Právě délka jeho působení způsobila, že jeho hlas není vnímán jen jako neutrální zvukový doprovod utkání, ale jako součást kolektivní vzpomínky na velké české hokejové momenty.

Význam přípravy, scénáře a technického zázemí

Neodmyslitelnou součástí extraligového zpravodajství na ČT jsou také rozbory důležitých zápasových momentů a komentářů hokejových expertů přímo ve studiu. Sportovní redakce navíc přichystala novinky nejen v dramaturgii reportáží z hokejových stadionů, ale také grafické změny při práci ve studiu, jak prozradil hokejový komentátor Robert Záruba při diskusi s diváky prostřednictvím chatu na webu Sportživě.

Redakce sportu plánuje odvysílat živé přenosy z každého kola základní části extraligy, počet utkání v play-off bude záviset na vývoji v jednotlivých sériích. K tomu navíc zprostředkuje zápasy z důležitých mezinárodních turnajů.

„Celkově ČT v letošní sezoně odvysílá odhadem 140 až 150 různých hokejových klání,“ informoval šéfkomentátor. Rozsah vysílání ukazuje, že komentátorská práce není soustředěna pouze na několik vrcholných zápasů, ale zahrnuje dlouhodobou přípravu a vysoký počet přenosů.

Vysílání dozná řady technických změn. Pro autentický zážitek ze zápasového dění do vysílání ve větší míře „proklouznou“ osobní rozhovory mezi hráči a rozhodčím, a to jak živě při samotném klání, tak také v sestřihu po zápase.

„Budeme zkoušet obojí. Při loňských zkouškách nás překvapilo, jak hlasité a přitom nevulgární věty jsme pochytali. Ale samozřejmě sem tam něco na střídačce nebo z ní padne,“ dodává Záruba.

Napětí mezi přesností, emocí a osobitostí

Analýza Zárubova stylu ukazuje tři základní požadavky, které se v hokejovém komentáři neustále střetávají. Prvním je přesnost, tedy správné názvy, jména, soutěže a herní situace. Druhým je srozumitelnost, do níž patří i způsob výslovnosti cizích jmen. Třetím je osobitost, která odlišuje živý komentář od neutrálního popisu obrazu.

Výslovnost „Laršon“, „Peršon“ a „Peteršon“ zvýraznila konflikt mezi prvními dvěma požadavky. Záruba se snažil přiblížit švédskému originálu, část českého publika však očekávala podobu, která by lépe odpovídala domácímu sportovnímu prostředí.

Obrazná přirovnání zase zvýrazňují konflikt mezi osobitostí a úsporností. Když je metafora přesná, překvapivá a dobře načasovaná, stává se součástí paměti zápasu. Když působí nuceně, může překrýt samotnou sportovní událost.

Faktická chyba pak zasahuje přímo do důvěryhodnosti komentátora. Jedna opravená nepřesnost nemusí vymazat dlouhodobou autoritu, ale v kombinaci s dalšími výtkami může posílit dojem, že komentátor spoléhá více na okamžitý rétorický efekt než na pečlivou přípravu.

Proč Zárubův komentář stále přitahuje pozornost

Zárubův styl vyvolává silné reakce právě proto, že je snadno rozpoznatelný. Diváci vědí, co od něj mohou očekávat: obrazné formulace, výrazné emoce, slovní hříčky, historické a kulturní odkazy i ochotu reagovat na veřejnou kritiku.

Jeho komentář tak není pouze doprovodem hokejového utkání. Stává se samostatnou vrstvou sportovního zážitku, o níž se diskutuje po skončení zápasu, někdy dokonce více než o gólech, taktických změnách nebo výkonu brankářů.

Právě proto se po vítězství Česka nad Švédskem 4:3 neřešil jen výsledek. Řešilo se, zda má komentátor vyslovovat švédská jména podle původního jazyka, podle českého očekávání, nebo podle severoamerického zvyku, zda mají být hokejové hlášky spontánní, nebo střídmější, a zda dlouholetá autorita dokáže reagovat na měnící se vkus publika.

tags: #analyza #hokejovych #komentaru #roberta #zaruby