Petr Brabec: fotbalista Teplic a pozdější skaut žlutomodrých

Petr Brabec patřil k výrazným obráncům Teplic na přelomu tisíciletí. Za FK Teplice odehrál v ligových a pohárových soutěžích celkem 124 utkání, vstřelil sedm branek a podílel se na historickém druhém místě Teplic v lize v roce 1999.

V teplickém dresu zažil také evropské poháry a dvojzápas proti Borussii Dortmund o postup do skupiny Ligy mistrů. Po skončení hráčské kariéry zůstal s klubem spojený jako hlavní skaut a v roce 2026 se účastnil také skautské cesty do Nigérie.

Petr Brabec v Teplicích

V Teplicích přišel vrchol kariéry? Z pohledu výsledků určitě. Trenér František Cerman mi dal šanci dál pokračovat v první lize. Pod trenérem Josefem Pešicem jsme skončili v roce 1999 na druhém místě v lize, což byl historicky největší úspěch Teplic. Díky tomu jsme si zahráli následující sezonu evropské poháry.

Brabec působil v Teplicích v období, kdy se klub zařadil mezi nejlepší české týmy. Jeho ligové statistiky zachycují pravidelnou účast v základní sestavě a dlouhé působení v nejvyšší soutěži.

NMS - nižší mistrovské soutěže, DP - domácí pohár, EP - evropské poháry.

Statistiky Petra Brabce v Teplicích

Petr BRABEC 20

Premiéra v soutěžním utkání: 4.8.1996, Pohár ČMFS, FC MUS Most 1996 - FK Teplice 2:2, pok. kopy 2:4. Derniéra v soutěžním utkání: 17.5.2000, Gambrinus liga, FK Teplice - FK Viktoria Žižkov 0:0.

Za Teplice odehrál Brabec v uvedeném období 124 soutěžních utkání. Největší část tvořilo 111 zápasů v první lize, dalších sedm startů přidal v domácím poháru a šest v evropských pohárech.

Poslední ligové zápasy za Liberec

Rozšířené ligové statistiky jsou k dispozici až od sezóny 2013/14. Barážové zápasy se nezapočítávají do celkových statistik ligy.

V posledních pěti evidovaných zápasech nastoupil Brabec vždy od začátku a odehrál celých 90 minut. Ve čtyřech utkáních neobdržel žlutou kartu, v zápase proti Teplicím ze 7. března 2015 dostal jednu žlutou kartu.

Ve sledovaném období měl nejvyšší počet přihrávek v utkání proti Českým Budějovicím, kde jich zaznamenal 83 při úspěšnosti 88,0 %. Nejlepší poměr vyhraných osobních soubojů dosáhl proti Jihlavě, kdy vyhrál 13 z 19 soubojů, tedy 68,4 %.

Fotbalová cesta Petra Brabce

V první lize máte odehráno téměř dvě stovky zápasů. Na která angažmá vzpomínáte nejraději? Bylo jich víc a na všechny vzpomínám rád, každé mělo něco do sebe.

Po vojně v roce 1990 jsem se vrátil do Kladna do 2. ligy. Hráli jsme v horní polovině tabulky. Trénoval nás Standa Procházka, který mi dal šanci v dospělém fotbalu. V porovnání s dneškem jsme hráli za málo peněz, ale byla tu výborná parta.

Chodili jsme do práce a na brigády, na tréninky jsme jezdili na kolech, říkali nám cyklistický oddíl. Pak jste se stěhoval na Moravu do Zlína. Tam jsem strávil pět let a poznal, jak to chodí v profi klubu.

Pod trenérem Petrem Uličným jsme postoupili do 1. ligy. On mě vlastně dostal do ligy a jsme v kontaktu do dneška. Poté přišel trenér Jožka Adamec, známý „bouřlivák“ a pak trenér Verner Lička, který nás učil profesionalismu po vzoru zahraničních klubů.

Návrat ke kladenskému fotbalu

Co vás přivedlo zpět do Kladna, kde jste začínal s aktivní hráčskou kariérou? I když jsem velkou část kariéry strávil v jiných klubech, pořád jsem sledoval výsledky SK a byl v kontaktu s lidmi okolo kladenského fotbalu.

Nakonec tomu nejvíc napomohl Jan Suchopárek, který byl tehdy šéftrenérem mládeže a oslovil mě, abych přešel z Bohemky, kde jsem tehdy trénoval mladší dorost, na SK.

Evropské poháry a Borussia Dortmund

Co pro Vás bylo největším zážitkem v kariéře? To byl jednoznačně dvojzápas o postup do skupiny Ligy mistrů proti Borussii Dortmund v létě 1999.

Tým nabitý hvězdami (Möller, Reuter, Bobic, Köhler), vítěz LM z roku 1997, obrovská euforie v celém městě. Oba zápasy jsme prohráli 0:1, ale uhráli jsme to se ctí a ostudu jsme neudělali.

Potom jsme ještě pokračovali v Evropské lize, kde jsme postoupili přes maďarský Ferencváros, ale pak nás vyřadila španělská Mallorca.

Angažmá v Ružomberoku

Po Teplicích přišlo ještě zahraniční angažmá na Slovensku. Po Teplicích přišlo ještě zahraniční angažmá na Slovensku. Co jste zažil tam?

V Ružomberoku jsem zažil přerod klubu a vzestup mezi nejlepší slovenské týmy. Byli jsme na třetím místě za tehdy ještě Interem a Slovanem Bratislava.

Rada začínajícím fotbalistům

Máte radu pro začínající fotbalisty, aby to dotáhli minimálně do 1. ligy jako vy? Dávat si postupné cíle. Všechno má svůj čas. Projít si všechny kategorie a zbytečně to neurychlovat.

Když jsem přišel do Kladna do žáků, tak mým cílem bylo probojovat se do ligového dorostu, potom do áčka, které tehdy hrálo třetí ligu a až potom jsem toužil hrát první ligu.

I když se říká, že je jiná doba, tak pořád je to o tom, že fotbal je dřina a musí se tomu něco obětovat. Ať už jsou to tréninky navíc, životospráva, nebo odříkání různých věcí. A právě v dnešní době mají hráči spoustu možností, jak se individuálně zdokonalovat.

Petr Brabec jako skaut Teplic

Hlavní skaut a bývalý hráč žlutomodrých Petr Brabec byl v loňském roce u vzniku analyticko-skautského oddělení našeho klubu. Nyní se zúčastnil cesty do hlavního města Nigérie, kde společně s kolegy hledal hráče, kteří by se v budoucnu mohli přesunout do Teplic.

V roce 2026 se Brabec vrátil z Nigérie, kde byl součástí skautingové výpravy. Cílem bylo sledovat mladé hráče a posoudit jejich předpoklady pro případné působení v Teplicích.

Skautingová cesta do Nigérie

Vrátil jsi se z Nigérie, kde jsi byl součástí skautingové výpravy. Jak tato cesta proběhla? Pozitivní je, že jsme se vyrazili ve čtyřech a všichni čtyři jsme se vrátili.

Cesta tam trvala jedenáct hodin, přestupovali jsme v Istanbulu a zamířili jsme do Abuji. Tam byla skvělá organizace, měli jsme řidiče, který nás odvezl na hotel, ten byl skvěle zařízený.

Starali se o nás Dánové, kterým to patří a také Nigérijci, nebyl v tom žádný problém. Zpáteční cesta byla opět přes Istanbul.

Jak probíhalo sledování hráčů

Cestovali jste hodně v rámci Nigérie? Byl cílem nějaký konkrétní turnaj či akademie? Byli jsme stále v Abuji, což je přímo uprostřed Nigérie.

Řešila se i nějaká cesta na sever, ale nakonec bylo vše v jednom městě. Každé odpoledne jsme trávili na hřišti, kde jsme viděli třeba pět zápasů denně.

Šlo o různé akademie. Každý den tam bylo kolem deseti týmů, hráli jedno utkání za druhým, některé místní výběry se opakovaly. Většinou se to hrálo 2x25 nebo 2x30 minut, bez poločasu.

Nakoukali jsme kolem 300 hráčů, to je dost.

Jaké typy hráčů Teplice hledaly

Měli jste dopředu jasné zadání, jaký typ hráčů hledat? Nebo jste se rozhlíželi napříč všemi? Něco jsme dopředu zadané měli, ať už šlo o rychlé křídelníky, nebo třeba hráče na pozici číslo devět.

Primárně jsme tam jeli kvůli ofenzivním fotbalistům, ale dívali jsme se i na stopery, a někteří se nám líbili. Hodně záleží také na věku, měli tam být kluci od 16 do 19 let, ale někteří vypadali vyspělejší a zkušenější.

Úroveň nigerijských akademií

Jaký jsi měl celkový dojem z předvedených výkonů? Překvapilo mě, nakolik tam proniká evropské pojetí fotbalu.

Jednotlivé akademie hrály kombinačně, některé výběry jsou trénovány evropským stylem, mají moderní metody. Mnoho týmů rozehrávalo už od gólmana, což pak samozřejmě znamená bohužel i to, že jsme viděli o něco méně individuálních dovedností.

Štěpán Vachoušek v rozhovoru na startu přípravy zmiňoval, možná i s trochou nadsázky, že hledáte dalšího Johna Autu. Viděli jste tam někoho podobného? Bylo tam několik takových hráčů.

Všímali jsme si individuálních věcí, pár kluků bylo dobrých v přechodu jeden na jednoho a využívali i svou rychlost. To jsme chtěli sledovat.

Samozřejmě se občas někdo dostával dvacet minut do tempa, pak měl dobré momenty, ale už je později nezopakoval. Nebylo to jednoduché vybírat.

Rozdíly mezi nigerijským a českým prostředím

Zdenko Frťala během mediálního dne říkal, že od vás dostával fotky místního zázemí. Ten rozdíl oproti Česku asi musel být velký… Samozřejmě.

Zažili jsme víceméně dvě hřiště, jedno z nich bylo naprosto šílené. Zkoušel jsem do něj zapíchnout prst a nešlo to, bylo jako beton.

Šlo o starou umělku, postavenou možná před třiceti lety, která neměla „lajny‘‘, byla akorát zasypána gumou. Zápasy řídili tři rozhodčí, kteří měli obrovskou autoritu.

Hráči do sebe šli tvrdě, ale nikdo se nehádal, neprotestoval. Nehrálo se ale na auty, dokud míč neodletěl někam do plotu.

Pořád hráli disciplinovaně, dresy měli nové, ale obutí se dost lišilo. Někdo hrál v sálovkách, jiní v turfech či dokonce kolíkách. V tomto ohledu jsou ty rozdíly obrovské.

Význam dat, videa a osobního sledování

Když to srovnáš s hráči, co hrají někde v Evropě, tak je to asi mnohem náročnější. Nemáte k dispozici žádná data, videomateriál.

V těchto oblastech jste ale od podzimu skautský úsek hodně rozjeli. Jak hodnotíš dosavadní budování tohoto oddělení? Řekl bych, že je to stále v rozjezdu, učíme se hodně věcí.

Já jsem začal s druhou a první českou ligou, díval jsem se i na Slovensko. Od prosince tu máme Kubu Andrýska, nabrali jsme další kolegy.

Velkým plusem je Wyscout, ale i datové analýzy, které sleduje jeden z našich spolupracovníků. Všechna ta čísla jsou přínosná, zpřesňují náš výběr hráčů. Věřím, že to do budoucna bude mít smysl.

Když se zeptám obecněji, jak moc přesně můžete skaut hráče poznat z dat a videí? Předpokládám, že je stále důležité vnímat i jeho nastavení, vztahy v kabině a další okolnosti…

V Nigérii je to jednoduché, tam totiž žádná data nemáme. Jinak jsou ale důležitá. Někde jsem slyšel, že data dnes tvoří 60 % poznávání hráče.

Pak přijde na řadu video, a až v závěru je živé sledování. V průběhu také zjišťujeme, jak jsou ti kluci nastavení, jaký mají charakter.

To, jak se fotbalista chová vůči lidem a kabině je extrémně důležité. Snažíme se navnímat jeho osobnost.

Spolupráce skautského oddělení s trenéry

Trenér ani sportovní ředitel se netají tím, že poznatky od vás vítají. Jak funguje v rámci klubu předávání těchto informací?

Máme pravidelné schůzky s Vachym i Frťou každý týden, ale potkáváme se třeba i na tréninku. V rámci týmu si o hráčích voláme, či si posíláme informace přes Whatsapp.

U fotbalistů z Nigérie ale asi není možnost, že byste trenérovi připravili například sestřih… Myslím si, že z Afriky ty možnosti nemá skoro žádný tým.

Je těžké porovnat, jak se ti hráči chovají tam a jak si zvyknou na evropský život. Ne každý dostane vízum, můžou nastat i jiné problémy.

Ideálem je dostat sem kluky na zkoušku, vidět je tady.

Budoucnost skautingu v Nigérii

Berete cestu do Nigérie jako úspěšnou? Bude tato země nadále prioritou? Bavili jsme se o jiných státech, ale tohle je nejlidnatější země v Africe.

Čeští a slovenští hráči ale mají v našich očích svou kvalitu, ty cizince bereme spíše jako oživení hry jiným profilem.

tags: #brabec #teplice #fotbalista