Desková hra hokej ABC z 90. let: stolní zábava, která spojovala celou rodinu

Deskový hokej patřil mezi hry, které dokázaly zabavit děti i dospělé bez obrazovky, internetu a baterií. Stačil stůl, dvě židle a někdo, kdo se nechtěl vzdát po prvním gólu.

Hokejová společenská hra se v domácnostech hrála společně s fotbalem, dominem, pexesem nebo Člověče, nezlob se. Mechanické hry bavily děti i rodiče a nebylo výjimkou, že se během deštivého víkendu hrály celé hodiny.

Jak vypadal dětský pokoj v 80. a 90. letech

Žádné LED pásky, herní konzole ani televize na zdi. Dětské pokojíčky v socialistickém Československu byly mnohem skromnější, přesto měly neopakovatelné kouzlo.

Dominovala jim palanda s kulatými nášlapy, sektorový nábytek, koberec s výrazným vzorem, police plné knížek a hračky, které dnes vyvolávají silnou nostalgii. Mončičáci, céčka, oranžová Tatra, Igráček nebo elektronická hra Jen počkej! patřily k dětským snům celé jedné generace.

Děti vyrůstající v 80. a 90. letech 20. století byly spojeny s aktivitami, které se odehrávaly jak v domácnosti, tak především venku s kamarády. V té době ještě mobily a další elektronika nepatřily do běžného každodenního života a děti si vystačily s pár hračkami, vlastní fantazií a kamarády.

Stolní hokej jako domácí sportovní zápas

Stolní hokej nebo fotbal měly jednu velkou výhodu: K zábavě nepotřebovaly obrazovku, internet ani baterky. Stačil stůl, dvě židle a někdo, kdo se nechtěl vzdát po prvním gólu.

Hokej byl společenská hra pro malé i velké. Základem hokeje bylo robustní plastové kluziště, které vydrželo i tvrdé údery, a kovová táhla umožňovala ovládat hráče přímo během hry.

Večer se nezapínala herní konzole. Na stůl se vytáhl stolní hokej, stolní fotbal, domino, pexeso nebo Člověče, nezlob se.

V deštivých, ale i obyčejných dnech se děti doma bavily deskovými hrami, mezi ně patřilo například Člověče, nezlob se, Dostihy a sázky, Monopoly, pexeso, puzzle, piškvorky, lodě nebo karetní hry. Tyto chvíle, které děti trávily s rodiči nebo sourozenci, patřily k nejmilejším.

Proč byl hokej důležitější než samotná hračka

Stolní hokej nebyl jen předmět uložený v dětském pokoji. Jeho hlavní význam spočíval v tom, že vytvářel příležitost ke společné hře.

Mechanické hry bavily děti i rodiče a nebylo výjimkou, že se během deštivého víkendu hrály celé hodiny. Hra mohla začít krátkým zápasem, ale snadno se změnila v dlouhé soupeření mezi sourozenci, kamarády a rodiči.

Dětství v 80. a 90. letech se vyznačovalo jednoduchostí a silnými kamarádskými vztahy. Hry venku posilovaly přátelství a učily děti spolupráci, doma upevňovaly rodinné vztahy.

Palanda, která se měnila v hřiště i pevnost

Dětský pokoj za socialismu nevypadal jako dnešní katalogové interiéry. Nábytek se často dědil po sourozencích nebo se kupoval jako součást celé sestavy.

Když bylo v bytě málo místa, pokoj sdíleli dva sourozenci a patrová postel byla praktickým řešením i místem na hraní. Právě palanda s kulatými otvory nebo dřevěnými nášlapy se stala symbolem osmdesátých let.

Přes den to nebyla jen postel. Měnila se v pirátskou loď, hrad, bunkr nebo tajnou základnu, kam rodiče měli vstup zakázaný.

Ve většině pokojů nechyběl ani psací stůl, knihovna, lampička a často také globus nebo nástěnná mapa světa.

Hračky, které doplňovaly stolní hry

Mončičák byl poklad, který spal s dětmi

Když se v Československu objevil Mončičák, stal se hitem. Plyšová opička s plastovým obličejem a palcem v puse byla snem mnoha dětí.

Kdo ji dostal pod stromeček nebo k narozeninám, ten ji často nosil všude s sebou a večer bez ní nešel spát. Mončičáci vznikli v Japonsku v roce 1974.

Igráček učil děti poznávat svět dospělých

Vedle Mončičáků patřil mezi nejznámější československé hračky Igráček. Malá figurka se vyráběla od roku 1976 a postupně představovala různé profese.

Děti si díky nim hrály na obchod, nemocnici, stavbu domu nebo nádraží. Igráček tak podobně jako stolní hokej podporoval společnou hru a vlastní představivost.

Oranžová Tatra přežila celé dětství

Jen málokterá hračka vydržela tolik co legendární oranžová Tatra. Vozil se v ní písek, kamení, šišky i mladší sourozenec.

Přežila déšť, bláto, pískoviště i pády ze schodů. Plastová Tatra 148 je dodnes považována za jednu z ikon českých pískovišť.

Céčka nebyla jen hračka

Na první pohled obyčejné plastové výlisky ve tvaru písmene C. Ve skutečnosti ale šlo o fenomén poloviny osmdesátých let.

Děti je spojovaly do dlouhých řetězů, nosily na krku, měnily mezi sebou a některé barvy měly mnohem vyšší hodnotu než jiné. Kdo měl dlouhý řetěz céček, měl mezi kamarády respekt.

Merkur a Seva zabavily na celé odpoledne

Velké místo v dětských pokojích měly stavebnice. Kovový Merkur byl pro mnoho dětí vstupenkou do světa techniky.

Později se v pokojích objevila také plastová stavebnice Seva. Děti z ní mohly stavět téměř vše, co je napadlo.

Jen počkej! jako malý technologický zázrak

Koncem osmdesátých let se objevil další velký hit. Kapesní elektronická hra Jen počkej! neboli Nu, pogodi!, ve které vlk chytal padající vajíčka.

Dnes působí jednoduchý displej úsměvně, tehdy ale představoval malý technologický zázrak. V Československu a východní Evropě byla podobná kapesní elektronika na přelomu 80. a 90. let nesmírně populární.

Knihy, časopisy a domácí kino

Knihovnička byla samozřejmostí

Většina pokojů měla vlastní knihovnu. Nechyběla leporela, pohádky Boženy Němcové, knihy o Ferdovi Mravencovi, časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, Čtyřlístek, Mateřídouška nebo Ohníček.

Čtyřlístek začal vycházet už v roce 1969. První číslo vyšlo 15. května 1969 pod názvem Vynález prof. Myšpulína.

Promítačka proměnila pokoj v malé kino

Kdo měl doma promítačku Kino 85, ten byl mezi kamarády za hvězdu. Stačilo zhasnout, vložit filmový pás a na bílé stěně se objevily pohádky.

Projektor promítal filmy uložené v kazetách s nekonečnou smyčkou, takže dětský pokoj se mohl během pár minut proměnit v malé domácí kino.

Poklady z Tuzexu a ze zahraničí

Obrovskou radost udělala každá hračka ze zahraničí. Panenka z NDR, autíčko z Rakouska nebo plyšák z Jugoslávie byly okamžitě středem pozornosti.

Ještě větší hodnotu měly věci z Tuzexu. Nešlo jen o cenu, ale hlavně o to, že byly jiné než běžná nabídka československých obchodů.

Barevnější, nezvykle zabalené a často tak vzácné, že se na ně jen tak nesahalo.

Na co lidé vzpomínají dodnes

„Na palandě jsme s bratrem stavěli bunkr. Přehodili jsme přes ni deku a celé odpoledne jsme tam hráli karty nebo četli Čtyřlístek. Rodiče nás skoro nemohli dostat ven,“ vzpomíná paní Jana z Brna.

„Největší poklad byl Mončičák. Spal se mnou několik let a dodnes ho mám schovaného na půdě. Když ho dnes ukazuju vnoučatům, vůbec nechápou, proč jsme z něj byli tak nadšení,“ směje se paní Eva ze Zlína.

„Céčka byla naše měna. Měnili jsme je před školou i po škole. Kdo měl fosforeskující nebo průhledná, ten byl král,“ říká pan Milan z Olomouce.

„Elektronickou hru Jen počkej! mi přivezl strejda z NDR. Ve škole jsem ji půjčoval jen nejlepším kamarádům, protože jsem se bál, že mi ji někdo rozbije,“ vzpomíná pan Petr z Prahy.

Hry doma a venku

Nejvíce času však děti trávily venku se svými kamarády. Jezdily na kolech a koloběžkách, někdy i na bruslích.

Kluci hrávali kuličky, holky skákaly gumu a před domem se hrával badminton. Velmi oblíbené mezi dětmi bylo i hraní přehazované, házení frisbee, hra na schovávanou, honěná nebo tenis.

Hry se odehrávaly na loukách, polích, na různých hřištích nebo v blízkosti jejich domů. Doma se děti vracely ke stavebnicím, kartám, stolnímu hokeji, stolnímu fotbalu a dalším hrám, které bylo možné kdykoli rozložit na stole.

Proč deskový hokej zůstává symbolem dětství

Možná proto, že tehdejší pokoje nebyly přeplněné věcmi. Každá hračka měla svůj příběh.

Něco se zdědilo po starším sourozenci, něco přivezli rodiče z dovolené, na něco se čekalo celé měsíce. Děti tehdy neměly desítky nových hraček každý rok, ale o to víc zapojovaly fantazii.

Palanda byla pevností, deka přes stůl tajnou skrýší, oranžová Tatra závodním speciálem a několik céček dokázalo rozpoutat obchodování na celé odpoledne. Stolní hokej k tomu přidával soutěž, pravidla a možnost poměřit síly s rodiči nebo sourozenci.

Právě proto se na dětské pokojíčky za socialismu nevzpomíná jen kvůli hračkám, ale hlavně kvůli pocitu bezstarostného dětství.

tags: #deskova #hra #hokej #abc #90 #leta