Označení „Euro osmnáctek“ neodpovídá soutěži popsané v dostupných podkladech, protože UEFA European Football Championship je turnaj seniorských mužských národních týmů. Soutěž určuje mistra Evropy a patří mezi nejvýznamnější fotbalové turnaje na světě.
Evropské fotbalové mistrovství pořádá UEFA a účastní se ho reprezentace členských zemí této organizace. Turnaj se zpravidla koná jednou za čtyři roky v sudém roce mezi mistrovstvími světa FIFA, přičemž hostitelská země nebo hostitelské země postupují přímo a ostatní týmy hrají kvalifikaci.

Co je evropské fotbalové Euro
UEFA European Football Championship, méně formálně European Championship a neformálně Euro nebo Euros, je hlavní fotbalový turnaj pořádaný UEFA. V soutěži hrají seniorské mužské národní týmy a vítěz získává titul mistra Evropy.
Turnaj je po mistrovství světa FIFA druhou nejsledovanější fotbalovou soutěží na světě. Původně se jmenoval European Nations' Cup, současný název získal v roce 1968.
Od ročníku 2020 nastupuje vítěz evropského šampionátu proti vítězi Copa América v utkání Finalissima. Evropské mistrovství je součástí mezinárodního kalendáře, který se střídá s mistrovstvím světa a je propojen také s dvouletým cyklem UEFA Nations League.
Základní údaje o soutěži
| Údaj | Informace |
|---|---|
| Pořadatel | UEFA |
| Založení | 1958 |
| Region | Evropa |
| Počet týmů v současném formátu | 24 |
| Úřadující šampion | Španělsko |
| Počet titulů úřadujícího šampiona | 4 |
| Nejúspěšnější reprezentace | Španělsko |
| Trofej | Henri Delaunay Trophy |
Vznik evropského mistrovství
Regionální turnaje národních týmů existovaly ještě před vznikem skutečně celoevropské soutěže. Od roku 1883 se každoročně konalo British Home Championship, v němž nastupovaly reprezentace Anglie, Skotska, Walesu a Irska.
Do doby, než tyto reprezentace v roce 1950 vstoupily do mistrovství světa FIFA, šlo o nejvýznamnější mezinárodní turnaj, kterého se účastnily. V letech 1927 až 1960 se konal také Central European International Cup, do něhož se zapojovaly reprezentace Rakouska, Maďarska, Itálie, Československa, Švýcarska a Jugoslávie.
Myšlenku celoevropského fotbalového turnaje národních týmů poprvé navrhl v roce 1927 generální sekretář Francouzské fotbalové federace Henri Delaunay. Soutěž se však začala hrát až v roce 1958, tedy tři roky po Delaunayově smrti.
Na počest Henriho Delaunaye byla pojmenována trofej, kterou získává vítěz evropského šampionátu. Jeho syn Pierre měl na starosti její vytvoření.
První turnaje v letech 1960 až 1976
Euro 1960
První turnaj se konal ve Francii a do závěrečné fáze postoupily čtyři týmy ze sedmnácti, které se do soutěže přihlásily. Sovětský svaz ve finále v Paříži porazil Jugoslávii 2:1.
Španělsko odstoupilo ze čtvrtfinálového utkání proti Sovětskému svazu kvůli dvěma politickým protestům. Mezi známé reprezentace, které se kvalifikace nezúčastnily nebo do závěrečné fáze nepostoupily, patřily Anglie, Nizozemsko, Západní Německo a Itálie.
Euro 1964
Další šampionát hostilo Španělsko a počet účastníků kvalifikačního turnaje vzrostl na 29. Západní Německo znovu chybělo a Řecko odstoupilo poté, co bylo vylosováno proti Albánii, s níž bylo stále ve válečném stavu.
Španělsko ve finále na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu porazilo obhájce titulu ze Sovětského svazu 2:1. Formát soutěže zůstal stejný také pro ročník 1968.
Euro 1968
Itálie turnaj hostila a zároveň ho vyhrála. Semifinále mezi Itálií a Sovětským svazem bylo poprvé a naposledy rozhodnuto hodem mincí.
Finálový zápas proti Jugoslávii skončil 1:1, a proto se musel opakovat. Itálie v odvetném finále zvítězila 2:0.
Euro 1972
Turnaj v roce 1972 se konal v Belgii. Západní Německo ve finále na bruselském stadionu Heysel porazilo Sovětský svaz 3:0.
Dvě branky vstřelil Gerd Müller a jednu Herbert Wimmer. Německý tým už obsahoval řadu klíčových hráčů mužstva, které později vyhrálo mistrovství světa FIFA 1974.
Euro 1976
Šampionát v Jugoslávii byl posledním turnajem, jehož závěrečné fáze se účastnily pouze čtyři týmy. Zároveň šlo o poslední ročník, v němž byli hostitelé vybíráni mezi čtyřmi kvalifikovanými reprezentacemi.
Československo porazilo Západní Německo v nově zavedeném penaltovém rozstřelu. Po sedmi úspěšných pokusech minul Uli Hoeneß, takže československý hráč Antonín Panenka dostal příležitost rozhodnout zápas.
Panenkův odvážný dloubák, který UEFA označila za jeden z nejslavnějších pokutových kopů všech dob, zajistil Československu vítězství 5:3 na penalty.
Rozšíření na osm týmů v letech 1980 až 1992
Euro 1980
V roce 1980 se soutěž rozšířila na osm týmů a turnaj znovu hostila Itálie. Závěrečná fáze obsahovala skupinovou část, jejíž vítězové postoupili přímo do finále a druhé týmy hrály o třetí místo.
Západní Německo získalo druhý evropský titul, když na Stadio Olimpico v Římě porazilo Belgii 2:1. Horst Hrubesch nejprve skóroval v úvodu prvního poločasu, René Vandereycken ve druhé půli vyrovnal z penalty a dvě minuty před koncem Hrubesch hlavou rozhodl po rohovém kopu Karla-Heinze Rummeniggeho.
Euro 1984
Francie v roce 1984 získala na domácím turnaji svůj první významný titul. Kapitán Michel Platini vstřelil během pěti utkání devět branek, včetně úvodního gólu finále proti Španělsku, které Francie vyhrála 2:0.
Formát se změnil tak, že do semifinále postupovaly dva nejlepší týmy z každé skupiny. Zápasy o třetí místo byly zrušeny a poražení semifinalisté získali bronzové medaile.
Euro 1988
Západní Německo hostilo mistrovství Evropy 1988, ale v semifinále podlehlo 2:1 Nizozemsku, svému tradičnímu soupeři. Nizozemsko poté vyhrálo celý turnaj v odvetě za utkání ze skupiny.
Ve finále na Olympiastadionu v Mnichově porazilo Sovětský svaz 2:0. Marco van Basten vstřelil druhý gól volejem z pravé strany, který je často považován za jeden z nejlepších gólů v historii fotbalu.
Euro 1992
Švédsko hostilo evropský šampionát v roce 1992, který vyhrálo Dánsko. Dánská reprezentace byla do závěrečné fáze pozvána poté, co sankce OSN zabránily účasti Jugoslávie, protože některé státy tvořící Socialistickou federativní republiku Jugoslávie spolu válčily.
Dánsko v semifinále porazilo obhájce titulu Nizozemsko na penalty a ve finále zvítězilo nad tehdejšími mistry světa z Německa 2:0. Šlo o první turnaj, na němž nastoupilo sjednocené Německo, a zároveň o první velkou soutěž, v níž měli hráči na dresech vytištěná jména.
Rozšíření na 16 týmů v letech 1996 až 2012
Euro 1996
Anglie hostila Euro 1996, první turnaj, který používal označení „Euro“ doplněné rokem. Počet účastníků se zdvojnásobil na 16 týmů.
Domácí reprezentace v repríze semifinále mistrovství světa FIFA 1990 vypadla s Německem po penaltovém rozstřelu. Překvapením turnaje byla nově vzniklá Česká republika, která se po rozpadu Československa účastnila své první mezinárodní soutěže.
Česká republika se po vítězství nad Portugalskem a Francií v play-off dostala až do finále. Německo porazilo český tým 2:1 díky prvnímu zlatému gólu v historii velkých turnajů, který pět minut po začátku prodloužení vstřelil Oliver Bierhoff.
Pro Německo šlo o první titul získaný jako sjednocený stát.
Euro 2000
Euro 2000 bylo prvním turnajem pořádaným dvěma zeměmi, Nizozemskem a Belgií. Francie, úřadující mistr světa, patřila k favoritům a očekávání naplnila.
Ve finále porazila Itálii 2:1 po prodloužení. Francie nejprve prohrávala 0:1, ale Sylvain Wiltord vyrovnal v poslední minutě řádné hrací doby a David Trezeguet vstřelil vítězný zlatý gól v prodloužení.
Euro 2004
Portugalsko hostilo v roce 2004 turnaj, který přinesl jedno z největších překvapení v historii evropského šampionátu. Řecko, které se předtím kvalifikovalo pouze na jedno mistrovství světa v roce 1994 a jedno mistrovství Evropy v roce 1980, porazilo v lisabonském finále domácí Portugalsko 1:0.
Vítězný gól vstřelil v 57. minutě Angelos Charisteas. Řecko přitom porazilo Portugalsko také v úvodním utkání turnaje a na cestě do finále vyřadilo obhájce titulu Francii i Českou republiku.
Semifinále mezi Řeckem a Českou republikou rozhodl stříbrný gól. Toto pravidlo v roce 2003 nahradilo zlatý gól, ale krátce po turnaji bylo rovněž zrušeno.
Euro 2008
Rakousko a Švýcarsko společně hostily mistrovství Evropy 2008. Šlo o druhý turnaj pořádaný dvěma zeměmi a o první ročník, v němž byla udělena nová trofej.
Soutěž začala 7. června a skončila 29. června. Ve finále na stadionu Ernsta Happela ve Vídni Španělsko porazilo Německo 1:0 gólem Fernanda Torrese z 33. minuty.
Španělsko získalo svůj první titul od turnaje v roce 1964. Se dvanácti góly bylo nejproduktivnějším týmem soutěže, David Villa se stal nejlepším střelcem se čtyřmi góly a Xavi byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje.
Do ideálního týmu turnaje se dostalo devět španělských hráčů.
Euro 2012
Polsko a Ukrajina společně hostily evropský šampionát v roce 2012. Španělsko ve finále porazilo Itálii 4:0 a stalo se prvním národem, který obhájil titul mistra Evropy.
Španělsko se zároveň stalo prvním evropským týmem, který vyhrál tři po sobě jdoucí velké turnaje. Fernando Torres se díky třetí brance ve finále stal prvním hráčem, který skóroval ve dvou finále evropského šampionátu.
Torres byl se třemi góly společně nejlepším střelcem turnaje. Stejný počet gólů zaznamenali také Mario Balotelli, Alan Dzagojev, Mario Gómez, Mario Mandžukić a Cristiano Ronaldo, přestože Torres nastupoval jako náhradník.
Turnaj byl pozoruhodný také rekordním počtem gólů hlavou: 26 ze 76 branek padlo tímto způsobem. V utkání skupiny mezi Anglií a Ukrajinou nebyl uznán gól, přestože opakované záběry ukázaly, že míč překročil brankovou čáru.
Událost přiměla prezidenta FIFA Seppa Blattera prohlásit, že technologie pro sledování brankové čáry už není alternativou, ale nutností. Ve skupinových utkáních se objevilo také násilí mezi fanoušky.
Rozšíření na 24 týmů od roku 2016
V roce 2007 navrhly Irská fotbalová asociace a Skotská fotbalová asociace rozšíření turnaje. Výkonný výbor UEFA ho později potvrdil v září 2008.
Z 54 členských asociací UEFA se proti rozšíření postavily pouze tři, mezi nimi Anglie a Německo. UEFA 28. května 2010 oznámila, že Euro 2016 bude hostit Francie.
Francie v hlasování porazila Turecko a Itálii. Euro 2016 bylo prvním šampionátem, jehož závěrečné fáze se účastnilo 24 týmů.
Euro 2016
Francie hostila evropský šampionát potřetí. Portugalsko, které do vyřazovací fáze postoupilo ze třetího místa ve skupině, nakonec získalo titul po vítězství 1:0 nad výrazně favorizovanou domácí Francií.
Rozhodující gól vstřelil v 109. minutě Eder. Portugalský útočník Cristiano Ronaldo kvůli zranění odstoupil už ve 25. minutě utkání.
Pro Portugalsko šlo o první vítězství na velkém mezinárodním turnaji.
Euro 2020
Pro turnaj v roce 2020 byly předloženy tři nabídky: kandidatura Turecka, společná nabídka Irské republiky, Skotska a Walesu a společná nabídka Gruzie a Ázerbájdžánu.
UEFA však v prosinci 2012 oznámila, že se turnaj uskuteční v několika městech v různých evropských zemích. Semifinále a finále byla naplánována do Londýna.
Brusel byl 7. prosince 2017 vyřazen ze seznamu hostitelských měst kvůli zpoždění výstavby stadionu Eurostadium. Dne 17. března 2020 UEFA oznámila odložení turnaje o jeden rok kvůli pandemii covidu-19 v Evropě.
Soutěž se měla uskutečnit od 11. června do 11. července 2021. Odklad měl snížit tlak na veřejné služby v zasažených zemích a uvolnit prostor v kalendáři pro dokončení domácích lig, které byly přerušeny.
Před konáním turnaje byly kvůli nemožnosti zaručit diváky na stadionu vyřazeny také Dublin a Bilbao. Bilbao nahradila Sevilla.
Ve finále Itálie porazila Anglii v penaltovém rozstřelu 3:2. Po prodloužení byl stav 1:1 a Itálie získala svůj druhý evropský titul.
Euro 2024
Turnaj v roce 2024 se po odložení ročníku 2020 na rok 2021 vrátil k obvyklému čtyřletému cyklu. Německo získalo pořadatelská práva před Tureckem a šampionát se na německém území konal potřetí.
Španělsko následně získalo rekordní čtvrtý titul, když ve finále porazilo Anglii 2:1.
Nejúspěšnější reprezentace
Dosavadních sedmnáct evropských šampionátů vyhrálo deset národních týmů. Španělsko získalo čtyři tituly, Německo tři, Itálie a Francie po dvou.
Po jednom titulu mají Sovětský svaz, Československo, Nizozemsko, Dánsko, Řecko a Portugalsko. Španělsko je zatím jediným týmem, který vyhrál dva po sobě jdoucí evropské šampionáty, a to v letech 2008 a 2012.
| Reprezentace | Počet titulů |
|---|---|
| Španělsko | 4 |
| Německo | 3 |
| Itálie | 2 |
| Francie | 2 |
| Sovětský svaz | 1 |
| Československo | 1 |
| Nizozemsko | 1 |
| Dánsko | 1 |
| Řecko | 1 |
| Portugalsko | 1 |
Trofej Henriho Delaunaye
Henri Delaunay Trophy se uděluje vítězi evropského šampionátu a nese jméno Henriho Delaunaye, prvního generálního sekretáře UEFA. Delaunay přišel s myšlenkou evropského mistrovství, ale zemřel pět let před prvním turnajem v roce 1960.
Jeho syn Pierre měl na starosti vytvoření trofeje. Od prvního turnaje ji vítězný tým dostává do držení na čtyři roky, tedy do následujícího šampionátu.
Na přední straně trofeje jsou původně uvedeny nápisy Coupe d'Europe, Coupe Henri Delaunay a Championnat d'Europe. Na zadní straně je vyobrazen chlapec žonglující s míčem.