Český fotbalista skóroval ve finále Ligy mistrů

Vladimír Šmicer skóroval ve finále Ligy mistrů 2005 a pomohl Liverpoolu k jednomu z nejpozoruhodnějších obratů v historii soutěže. Ve finále v Istanbulu nastoupil jako střídající hráč, za stavu 0:3 po poločase snížil na 2:3 a následně proměnil penaltu v rozstřelu.

Šmicer se spolu s Milanem Barošem stal prvním českým fotbalistou, který kdy vyhrál nejprestižnější evropskou klubovou soutěž Ligu mistrů. Liverpool nakonec porazil AC Milán po penaltovém rozstřelu a český záložník si připsal gól i vítěznou penaltu.

Šmicerův gól ve finále Ligy mistrů 2005

Finále mezi Liverpoolem a AC Milán se hrálo 25. května 2005 v Istanbulu na Atatürkově olympijském stadionu. Vladimír Šmicer začal utkání na lavičce, zatímco Milan Baroš nastoupil v základní sestavě.

Již ve 23. minutě ale musel dolů Harry Kewell. „Říkal jsem si: ‚Ty jo, já jdu hrát, to je nádhera. Zahraju si finále Ligy mistrů. Splnil se mi dětský sen.‘ Bylo to tak rychlé, že jsem ani nebyl nervózní,“ vybavuje si dodnes.

Milán vedl gólem Paola Maldiniho z první minuty, ještě do přestávky dvakrát skóroval Hernán Crespo. Liverpool odcházel do kabin za stavu 0:3 a zdálo se, že italský favorit má utkání pevně pod kontrolou.

„Velká bída, 0:3 o poločase. Ale ještě nebyl konec. Změnili jsme taktiku a potřebovali dát brzy gól. A taky že jo. Z ničeho nic jsme stihli i další dva a já dal jeden z nich. Prostě neuvěřitelný zážitek, dát gól ve finále Champions League.“

Neuvěřitelný obrat z 0:3 na 3:3

Jako první se po přestávce trefil kapitán Steven Gerrard. Dvě minuty poté Šmicer zaskočil brankáře Didu střelou zdálky, které se jen o vlásek stačil vyhnout Baroš. Za další čtyři minuty vyrovnal Xabi Alonso a finále dospělo až do penaltového rozstřelu.

Šmicerův gól znamenal snížení na 2:3 a výrazně posílil víru Liverpoolu, že může dokonat jeden z největších obratů v historii evropských pohárů. „Navíc tak důležitý, protože za stavu 2:3 jsme začali všichni věřit, že máme šanci se zápasem ještě něco udělat,“ přiblížil velký obrat.

„V poločase jsme si řekli, že pro fanoušky zkusíme dát alespoň jeden gól. A kdybychom náhodou dali druhý, tak Milán znervózní. A ono se to stalo strašně rychle. Gerrard se krásně trefil hlavou, a když jsem já trefil ten druhý gól, tak jsem cítil, že si jdeme za třetím.“

„Já oslavoval, ale nikdo ke mně neběžel. Všichni už běželi na půlku, protože jsme byli v laufu a věděli jsme, že hned jdeme do nich dát další,“ popisoval Šmicer.

Rozhodnutí v penaltovém rozstřelu

Po vyrovnání na 3:3 se skóre v prodloužení nezměnilo. „My měli plán, zatímco Milán tam šel s tím, že to dohraje. My je však zaskočili. V prodloužení byl zas lepší Milán, ale my si věřili na penalty, že to je naše šance,“ dodal Šmicer.

Došlo tedy na výběr exekutorů. „Cítil jsem, že se mi daří, dal jsem gól. Měl jsem sebevědomí a tušil, že budu osloven. Řekl jsem si, že když mi je dvaatřicet a hraju 10 let za nároďák, tak to přece nemůžu nechat na mladých nebo na obráncích.“

Benítezovi řekl, že je připravený a chce jít kopat. „A on mi řekl: ‚Dobře, tak jdeš jako čtvrtý.‘ Měl jasno a šel dál. Hned to sebevědomí bylo někde úplně jinde,“ popsal Šmicer.

Když si vzal míč do rukou a šel uzavřít čtvrtou sérii, byl stav rozstřelu 2:2. „Nervozita, hrozná nervozita. Já jsem věděl, že to vlastně bude můj poslední kop za Liverpool v posledním zápase za něj.“

„Proto jsem si říkal: ‚Musíš ho dát! Jak nedáš gól, tak se nemůžeš do Liverpoolu vrátit.‘ Naštěstí jsem dal,“ oddechl si ještě po letech.

A skutečně penalty přinesly Liverpoolu senzační triumf, když Milán ze čtyř pokusů tři neproměnil. Naopak ve čtvrté sérii proměnil právě Šmicer a přispěl k výhře.

Ševčenkův pokus v poslední sérii lapil polský hrdina Jerzy Dudek, a tak si Šmicer připsal vítěznou trefu. „Byl jsem ale zklamaný, když přede mnou neproměnil spoluhráč John Arne Riise, protože ta moje penalta už mohla být rozhodující.“

„Už jsem si vybíral místo, kam poběžím slavit, abych neběžel před kotel Milána. Ale nakonec to dopadlo takhle, že si to vychytal náš gólman Dudek,“ usmíval se Šmicer.

Poslední zápas za Liverpool

Finále mělo pro Šmicra ještě další rozměr. Věděl, že v klubu končí a že zápas v Istanbulu bude jeho posledním utkáním za Liverpool.

„Věděl jsem, že v klubu končím, že hraju poslední zápas. Nikdo by nevymyslel lepší scénář, jaký jsem mohl mít. Posledním kopem za Liverpool trefit Ligu mistrů,“ řekl s úsměvem.

„Hrozně to letí, dvacet let je dlouhá doba. Zápas byl pro mě tak silný a výjimečný, že si z něj pamatuji strašně moc podrobností. Víc než z jakéhokoliv jiného.“

Vladimír Šmicer si i po dvaceti letech přesně vybavuje, jak se spolu s Milanem Barošem stali v barvách Liverpoolu prvními Čechy, kteří triumfovali v Lize mistrů.

První čeští vítězové Ligy mistrů

Šmicer a Baroš se v roce 2005 zapsali do historie českého fotbalu jako první tuzemští vítězové Ligy mistrů. Kromě nich a Baroše elitní soutěž z českých hráčů vyhráli už jen Marek Jankulovski právě s AC Milán a brankář Petr Čech s Chelsea.

„Potřebovali bychom, aby nás bylo alespoň jedenáct, abychom mohli hrát nějakou exhibici. Teď má třeba šanci Pavel Nedvěd jako šéf Juventusu. Když to vyhraje jako bafuňář, tak ho do té party také vezmeme,“ vtipkoval Šmicer na adresu bývalého spoluhráče z reprezentace.

Šmicer, Baroš a český vzkaz z Istanbulu

Zatímco hráči i příznivci „Reds“ rozpoutali na vyprodaném Atatürkově olympijském stadionu v Istanbulu bouřlivé oslavy, Šmicer v objetí s Barošem vyslali do kamery krátký vzkaz v češtině.

„V televizi to prý vyznělo jako ‚Češi, máme to!‘ Diváci si to tak vyložili, protože jsme byli první Češi, kteří Ligu mistru vyhráli. My ale křičeli ‚Číčo, máme to!‘ Nám to bylo jedno, oboje bylo dobré,“ vysvětlil Šmicer, že adresátem vzkazu byl Patrik Berger.

Patrik Berger byl jejich bývalý spoluhráč z Liverpoolu, s nímž odchovanec Verneřic dobyl v roce 2001 Pohár UEFA. Šmicer mu podobný kousek už předem slíbil.

„Stadion byl mimo město, jeli jsme na něj asi hodinu. A během cesty autobusem jsem telefonoval s Patrikem. Řekl jsem mu, že když vyhrajeme a kamery mě zaberou, něco mu vzkážu. Tak jsme to s Barym splnili.“

Oslovení „Číčo“ věděl málokdo. „Jednou jsme narazili na tvrdého Itala Colonneseho, který měl přezdívku Ciccio. Když někoho od nás přepůlil, celá jejich střídačka křičela ‚Bravo, Ciccio!‘“

„My jsme se tomu s Patrikem strašně řehtali a od té doby jsme na sebe pokřikovali ‚Číčo, Číčo!‘ Takhle to vzniklo,“ uvedl na pravou míru dvacet let tradovaný omyl.

Význam istanbulského finále pro Šmicra

„Vzpomínky jsou pořád čerstvé, i když je to už 12 let. Byl to největší úspěch mé kariéry. Neuvěřitelný zápas, o kterém se dodnes v Liverpoolu bavíme, jak se nám to vůbec mohlo povést proti takovému týmu jako AC Milán otočit,“ řekl Šmicer na výstavě trofeje pro šampiony Ligy mistrů v Praze.

„Myslím, že z našeho týmu by tehdy hráli za Milán tak dva možná tři hráči. Možná Steven Gerrard, možná Jerzy Dudek nebo Sami Hyypiä. Milán měl tehdy neskutečný tým. Proto je to pro nás obrovské vítězství,“ vzpomínal bývalý český reprezentant.

Většinou každý rok, když se blíží finále, tak se aspoň góly z liverpoolského triumfu někde objeví. „Vždycky na mě odněkud vyběhnou a lidi říkají, kéž by i letos bylo finále jako v 2005.“

„Když jsem byl později v Bordeaux nebo Slavii zraněný a ležel, tak jsem si sestřih pustil. Aby mi dodal energii, abych prostě věděl, že je ještě za co bojovat a že se chci vrátit.“

Čeští vítězové dalších evropských pohárů

Čeští fotbalisté se výrazně prosadili také v Evropské lize, dříve Poháru UEFA. Evropská liga se hraje od sezony 2009/10. První ročník s tímto názvem, a zároveň poslední sezona, kdy se ještě hrál Pohár UEFA, mají jedno společné: v obou případech se z trofeje radoval jeden český fotbalista.

Mnozí z českých šampionů se v minulosti radovali díky štěstí v prodloužení nebo až po penaltovém rozstřelu. Českými vítězi této soutěže byli fotbalisté, kteří triumfovali se sedmi různými týmy.

Radoslav Látal a Jiří Němec - Schalke 04, 1997

Rok po stříbrném Euru v Anglii přišla další slavná chvíle českého fotbalu. Postarali se o ni tehdejší reprezentanti Radoslav Látal a Jiří Němec, kteří vybojovali se Schalke vítězství v dramatické bitvě s Interem Milán.

Tehdy se ještě finále hrálo na dva zápasy a ten první vyhrál německý klub doma 1:0. Stejný výsledek se ale zrodil i na San Siru, v prodloužení gól nepadl a rozhodovaly až penalty.

Látal už v té době nebyl na hřišti, Němec se v rozhodujícím rozstřelu nepředstavil, Schalke ho ale zvládlo i bez nich a český fotbal měl poprvé vítěze v Poháru UEFA.

Patrik Berger a Vladimír Šmicer - Liverpool, 2001

Finálové klání mezi Liverpoolem a španělským Alavésem, které se v roce 2001 hrálo v Dortmundu, začalo v jednoznačné režii anglického týmu, který se díky trefám Markuse Babela a Stevena Gerrarda dostal po patnácti minutách do dvougólového vedení.

V poločase vedl Liverpool 3:1, po pauze sice Španělé srovnali, Robbie Fowler ale vrátil favoritovi vedení. Přesto nakonec rozhodlo až prodloužení.

Ve 116. minutě se trefil Delfí Geli z Alavésu, k jeho smůle ale do vlastní branky. Z triumfu se radovali i Patrik Berger a Vladimír Šmicer, kteří se na hřiště dostali ve druhém poločase.

Radek Šírl - Zenit Petrohrad, 2008

Na toto období vzpomínají v ruském Petrohradu velice rádi. Nejprve vyhráli Pohár UEFA a následně i Superpohár. Byl u toho i Radek Šírl, kterému se to povedlo jako prvnímu českému fotbalistovi v historii.

Zenit ve finále Poháru UEFA, které se hrálo na stadionu Manchesteru City, narazil na skotský Glasgow Rangers. Šírla sice trápily zdravotní problémy, odehrál ale celý zápas a pomohl k výhře 2:0.

Tomáš Hübschman - Šachtar Doněck, 2009

Rok 2009 byl posledním, kdy se Pohár UEFA hrál. Od další sezony ho nahradila Evropská liga.

Zároveň to byl rok, ve kterém se v semifinále střetly dva ukrajinské velkokluby - Šachtar Doněck a Dynamo Kyjev. Český reprezentant Tomáš Hübschman během zápasu zahrál nešťastně rukou, dostal žlutou kartu a do bitvy o titul pak nemohl zasáhnout.

Šachtar si ale i bez něj v istanbulském finále poradil s Werderem Brémy, které porazil 2:1 po prodloužení. Hrdinou zápasu se díky brance z 97. minuty stal Jadson.

Tomáš Ujfaluši - Atlético Madrid, 2010

V sezoně 2009/10 zažila premiéru Evropská liga, do jejíchž statistik se ihned zapsal český fotbalista. Celou finálovou bitvu mezi Atlétikem Madrid a Fulhamem odehrál bek Tomáš Ujfaluši.

Hrdinou zápasu se stal Diego Forlán, který po půlhodině otevřel skóre zápasu a v prodloužení vystřelil výhru pro španělský tým. Ujfaluši a spol. v Hamburku slavili po vítězství 2:1.

Na začátku nové sezony Atlético změřilo síly s Interem Milán, který porazilo 2:0 a s Ujfalušim v sestavě získalo také Superpohár.

Petr Čech - Chelsea, 2013

Bylo to pro fanoušky Chelsea obrovské zklamání, když se jejich tým v sezoně 2012/13 neprobojoval do vyřazovací fáze Ligy mistrů. Museli se smířit s faktem, že Blues budou hrát jen Evropskou ligu.

Také Petr Čech byl z vyřazení z nejprestižnější klubové soutěže rozčarovaný, ale zároveň novinářům tvrdil, že je to pro mužstvo nová výzva.

Nakonec to tak celek kolem Lamparda a Terryho opravdu vzal a jistě dokráčel až do finále, v němž porazil Benfiku Lisabon. Český gólman pomohl k zisku poháru spolehlivým výkonem a po zápase se mohl radovat z třinácté klubové trofeje ve své kariéře.

Tomáš Vaclík - FC Sevilla, 2020

Tomáš Vaclík vyměnil v létě roku 2018 švýcarskou soutěž za Španělsko a stal se posilou Sevilly. Český brankář se okamžitě stal novou jedničkou ambiciózního týmu a tuto roli z rukou dlouho nepustil.

Přišel o ni až na konci sezony 2019/20, kdy se zranil a svůj post přepustil marockému gólmanovi Jasínu Bunúovi, který pak také vychytal vítězství ve finále Evropské ligy.

Vaclík se však pod triumf podepsal také - na cestě za cenným pohárem odchytal dvě utkání.

tags: #finale #ligy #mistru #skoroval #cesky #fotbalista