Historie florbalu v Česku a Švýcarsku

Florbal má kořeny ve Spojených státech, ale za kolébku moderního sportu je považováno Švédsko, kde se v 70. letech 20. století pod názvem innebandy začal organizovaně rozvíjet. Do Švýcarska se dostal jako unihockey a vytvořil si vlastní herní podobu, zatímco do Česka pronikl několika cestami především prostřednictvím studentů, švédských a švýcarských klubů a darovaného vybavení.

Švýcarsko patřilo mezi tři zakládající země Mezinárodní florbalové federace (IFF) a sehrálo významnou roli při sjednocení pravidel v roce 1986. Český florbal se začal systematicky budovat od roku 1991, Česká florbalová unie vznikla v roce 1992 a během několika let se sport rozšířil z Prahy a Ostravy do celého Česka.

Co je florbal

Florbal je kolektivní halový sport. Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů ohraničeném mantinely s dvěma brankami a s lehkým plastovým míčkem. Při standardní herní situaci je z každého týmu na hřišti v jeden moment pět hráčů v poli a jeden brankář. Jejich cílem je dosáhnout více gólů než soupeř.

Hráči při hře používají speciální florbalové hole (tzv. florbalky). Brankář hokejku nepoužívá, hraje převážně vkleče a může míček odrazit kteroukoliv částí těla nebo chytat do rukou, pokud se jakoukoliv částí těla nebo výstroje dotýká velkého brankoviště. Zápas se hraje na tři dvacetiminutové třetiny.

Na hřišti o rozměrech 40×20 metrů, které je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely, proti sobě nastupují dvě družstva s pěti hráči v poli a brankářem. Většinou se hraje na tři útočníky a dva obránce, kteří se pohybem a přihrávkami snaží prolomit soupeřovu obranu a vstřelit gól do jeho branky.

Americké kořeny a vznik moderního florbalu

První formy sportu podobného modernímu florbalu se objevily v 50. letech ve Spojených státech amerických v továrně na plasty Cosom ve státě Minneapolis pod názvem Floor hockey, a také na kanadských univerzitách.

Nejzazší kořeny florbalu byly nalezeny v roce 1958. Myšlenka sálové hry s umělohmotnými hokejkami se zrodila v prostředí plastikářského průmyslu v Lakeville, předměstí Minneapolis v USA.

Tehdy výrobce Manufacture Shaper Co. představil hole a další materiál pod značkou Cosom. Tzv. Cosom Hockey se během jedné dekády rychle rozrostl jak v USA, tak v Kanadě, a vznikly i první soutěže pro děti a mládež.

Také míček je původem ze Spojených států amerických, vyvinul se z tréninkového míčku pro baseballové nadhazovače, jehož podoba se v průběhu let pro florbal změnila jen v lehkém zmenšení průměru.

Původ děrovaného míčku sahá až do roku 1953, kdy na svět přišla modifikace baseballu zvaná wiffle ball, jejímž středobodem je lehký plastový míček s asymetrickým podlouhlým děrováním, jež má nadhazovačům pomoci k zakřivení dráhy letu míčku.

Švédsko jako kolébka florbalu

Po několika letech se první náčiní značky Cosom objevilo i v Evropě, nejprve se bez větší pozornosti dováželo do různých obchodů, hlavně hračkářství, ale k začátku florbalového příběhu chyběla už jen jediná zásilka.

Hlavní roli zde hrál Carl-Åke „Calle“ Ahlqvist ze Švédska, který rád vymýšlel nové způsoby jak rozpohybovat mládež a v 60. letech hledal vhodné náčiní pro sálový hokejkový sport.

V úsilí mu pomohl jeho bratr, který v té době pracoval v Nizozemsku, a v jednom hračkářství objevil již zmiňované hokejky Cosom. Sada 12 hokejek záhy putovala do Švédska a Ahlqvist ji v roce 1968 rozdal skupince dětí v göteborgském centru mládeže.

Spustil tím vlnu nadšení, která se šířila napříč Švédskem. Z center mládeže prorostl florbal i do škol a také jiná sportovní odvětví zavedla florbal do svých procesů, například jako součást rozcvičky.

S narůstající popularitou nové sportovní hry se Ahlqvist spojil přímo s americkým výrobcem náčiní, ale zanedlouho byl dovoz hokejek zpoza oceánu ekonomicky neudržitelný. Nakonec sám „Calle“ založil dílnu na jejich výrobu v roce 1972.

A tak v Mölndalu, pár kilometrů na jih od Göteborgu, vznikla značka Unihoc. Značka se později stala významnou součástí rozvoje florbalu a její hole se dostaly také k průkopníkům českého florbalu.

Innebandy a sjednocování herních forem v 70. letech

Převážně na univerzitách mezi studenty vznikla řada verzí nové hry, které se hrály jak s míčkem, tak i plastovým pukem. Jejich popularita postupně prorostla i do škol a klubů mládeže, kde se zformovala i řada prvních názvů, např. plastic bandy, softbandy, landbandy nebo floorbandy.

Jedno měly společné: odkazovaly na bandy, tedy lední míčový sport často popisovaný jako „fotbal na ledě“, kvůli sdílení řady pravidel z fotbalu.

V polovině 70. let obliba hry ve Švédsku dosáhla té míry, že vznikly první snahy o sjednocení všech alternativ do jednoho sportu, který by byl založen na již známém vybavení Cosom a obsahoval prvky ledního hokeje a basketbalu.

To vedlo k postupné transformaci a praktickému vzniku toho, co dnes známe jako florbal. Můžeme tak bez pochyb říci, že náš sport - florbal - jak ho hrajeme dnes, byl vynalezen ve Švédsku právě v 70. letech 20. století.

Švédové nový sport pojmenovali innebandy, tedy sálové bandy, kvůli nápadné podobnosti tehdejších florbalek s klasickými bandy hokejkami. Innebandy hráli převážně švédští hokejisté v letním období.

Dodnes je pozoruhodné jak rychle se florbal ve Švédsku etabloval. Jedním z vysvětlení je švédská tradice v dobře organizované aktivní společnosti, jako jsou sportovní kluby, anebo systém městských klubů mládeže.

To zpřístupnilo florbal masám a také vytvořilo možnosti pro jeho rozvoj. Na stejných principech vyrostl i v ostatních zemích, které dnes ve florbalu patří mezi zavedené.

První švédské kluby a organizace

V roce 1979 byly ve Švédsku založeny první florbalové kluby a v roce 1981 i švédská národní florbalová asociace.

Zakladatelé Sala IBK, kteří prosazovali myšlenku tzv. elit innebandy, tedy hry na větším házenkářském hřišti o rozměru 40 × 20 metrů s brankáři, založili 21. září 1979 Sala IBK.

Tento klub prakticky funguje dodnes jako Sala Silverstaden IBK, jenž vznikl fúzí dvou sousedních klubů v roce 1999.

Založení první florbalové organizace v Sale vzedmulo zakládání dalších, které začaly mezi sebou hrát přátelská utkání. Toto prvotní florbalové rojení vyvrcholilo v říjnu 1980 ve Västerås, kde se konal první švédský národní šampionát.

Ten před televizními kamerami vyhrál tým JiTe z jihošvédského Åstorpu. Crister Gustavsson po odehrání turnaje vnímal potřebu založení střešní organizace, protože Švédská florbalová společnost, která vznikla na jaře 1980, nebyla národní organizací v pravém slova smyslu.

V městském hotelu v Sale, 7. listopadu 1981, tak společně založili Svenska Innebandyförbundet (Švédský florbalový svaz), první národní florbalovou organizaci na světě.

Jeho činnost definitivně odstartovala první řádnou valnou hromadou 20. března 1982 ve Stockholmu. S fungující národní organizací se výrazně zrychlil rozvoj, florbalové kluby díky tomu mohly začít žádat o podporu z veřejných prostředků.

Zanedlouho se začala psát historie první ligové soutěže, kterou dnes známe jako Svenska Superligan, tedy Švédská superliga. Tečka za etablováním florbalu na švédské sportovní mapě byla napsána 22. listopadu 1985, kdy byl florbal přijat jako 58. člen Švédské sportovní konfederace.

Šlo o první sport v historii, který byl do RF přijat hned při předložení první žádosti. V té době ve Švédsku působilo už více než 100 klubů, během dalších pěti let se jejich počet zdesetinásobil.

Vznik IFF a sjednocení pravidel

S rozdílnými názvy se také mírně lišila pravidla. Ke sjednocení mezinárodních pravidel došlo v roce 1986 v souvislosti se založením Mezinárodní florbalové federace (IFF).

András Czitrom (Švédsko), Pekka Mukkala (Finsko) a Christophe Soutter (Švýcarsko) založili 12. dubna 1986 ve švédské Huskvarně International Floorball Federation (Mezinárodní florbalovou federaci) a prvním prezidentem byl zvolen András Czitrom.

Právě on je autorem názvu floorball (florbal) a dlouhodobě usiloval o jeho plošné užívání. Řada národních organizací však dodnes preferuje původní názvy ve svých jazycích.

Dvanáctý dubnový den je od roku 2016 slaven jako Mezinárodní den florbalu. Mezi zakládající země IFF patřilo Švédsko, Finsko a Švýcarsko.

Ještě před založením mezinárodní organizace se stihla odehrát první dvě oficiální mezistátní utkání. Ve dnech 28.-29. října 1985 sehrálo Švédsko dvojutkání s Finskem, zvítězilo 13:1 a 5:1.

Než se do mezinárodního poměřování dostala čtvrtá země, Norsko v únoru 1992, stihly Švédsko, Finsko a Švýcarsko mezi sebou odehrát dohromady 27 utkání.

IFF se stala členem Globální asociace mezinárodních sportovních federací (GAISF) v roce 2000, Asociace MOV uznaných mezinárodních sportovních federací (ARISF) v roce 2008 a Mezinárodní asociace Světových her (IWGA) v roce 2013.

Švýcarsko: unihockey a vlastní herní tradice

Ještě během 80. let byly založeny národní florbalové asociace v Japonsku, Švýcarsku (pod názvem unihockey) a Finsku (salibandy). Švýcarsko se tedy zařadilo mezi první země, v nichž se florbal rozvíjel v organizované podobě.

Ve Švýcarsku se florbal původně hrál na menším hřišti se třemi hráči v poli a brankářem s holí střežícím velkou branku. Švýcaři jej nazývali unihockey, což odráželo fakt, že v začátcích byl tento sport, podobně jako ve Švédsku, provozován v řadě různých formátů.

Hlavním rozdílem bylo, že brankář měl hokejku, jako má brankář v hokeji. Švýcarská varianta se tak výrazně lišila od pravidel, která se později stala mezinárodním standardem.

Další historickou anomálií, kterou rok 1983 přinesl, byl vznik nejvyšší švýcarské soutěže NLA (Nationalliga A), i když na založení národní organizace se čekalo ještě další dva roky.

Byť součástí oficiálních tabulek, byla NLA do roku 1988 soutěží v tzv. klein feldu, tedy malém trojkovém florbalu, který byl pro Švýcarsko kvůli nedostatku velkých hal typický.

Národní organizace ve Švýcarsku byla založena 20. dubna 1985. Švýcarsko se následně spolu se Švédskem a Finskem podílelo na založení IFF.

Grossfeld a Kleinfeld

V současnosti hrají Švýcaři florbal podle mezinárodních pravidel, tam nazývaný Grossfeld - velký florbal, pouze v nejvyšších soutěžích.

Ve Švýcarsku hrají „velký florbal“ (Grossfeld) pouze v nejvyšších soutěžích. V nižších soutěžích se hraje tzv. Kleinfeld - malý florbal, kde v poli hrají pouze tři hráči plus brankář.

Kleinfeld hraje převážná většina florbalistů v nižších soutěžích. Švýcaři k tomuto rozdělení přistoupili asi také proto, že ve Švýcarsku není dostatek velkých hal 40×20 metrů.

Dnes už ani ve Švýcarsku brankáři hokejku nemají, protože existují mezinárodní pravidla florbalu stanovená Mezinárodní florbalovou federací IFF.

Švýcarská tradice však v podobě Kleinfeldu přetrvala. Zatímco mezinárodní florbal používá velké hřiště a sestavu pět plus jeden, švýcarské nižší soutěže zachovaly menší formát, který odpovídá dostupnosti hal a historickému vývoji sportu v zemi.

Florbal ve Švýcarsku a mezinárodní soutěže

Švýcarsko patří mezi země, jejichž reprezentace získaly medaile na mistrovství světa. V mužské kategorii obsadilo výrazné místo v historii šampionátů a jeho reprezentace patří mezi tradiční světovou špičku.

První mistrovství Evropy žen se konalo ve Švýcarsku v roce 1995. Od roku 1996 se formát turnaje změnil na Mistrovství světa.

První cenný kov vybojovalo Česko na mistrovství světa v roce 2004, které pořádalo Švýcarsko. Tenkrát Česko v semifinále narazilo na výběr domácích, které porazilo 5:3.

Ve finále Česko podlehlo Švédsku, a získalo tak stříbrnou medaili. Švýcarsko se tímto šampionátem zapsalo do české reprezentační historie jako pořadatel prvního českého mužského světového finále.

Na mistrovství světa v roce 2022 český tým v semifinále porazil domácí Švýcarsko 3:11 a ve finále podlehl Švédům 9:3.

První kontakt Česka s florbalem

Prvnímu českému kontaktu s florbalem napomohl výměnný pobyt studentů z univerzity KY z Helsinek na pražské Vysoké škole ekonomické. Českým vysokoškolákům se hra ve Finsku zalíbila.

V roce 1984, při pobytu v Praze, Finové zanechali darem dvanáct florbalek s míčky a studenti VŠE s nimi hráli v malé tělocvičně téměř rok, než se florbalky zničily.

O pár měsíců později Finové při návštěvě Prahy sehráli se svými protějšky vůbec první zápas na našem území ve staré budově VŠE, v tělocvičně o rozměrech 25 × 10 metrů.

První česká florbalová parta vydržela hrát do konce následujícího akademického roku, polovina florbalek se postupem času polámala a část členů, již absolventů, zamířila do práce či vojenské služby.

Skupina se pak vrátila k florbalu znovu až v roce 1991. Jedním ze členů skupiny byl Michal Bauer, pozdější spoluzakladatel týmu Mentos, dnešního Florbal Chodov.

Švédská cesta do Česka v roce 1991

Ve stejném roce se s florbalem prostřednictvím ředitele švédské pobočky cestovní kanceláře Excalibur Tours, Bengta Holmquista, nezávisle potkali bratři Martin a Tomáš Vaculíkovi. Ti také studovali na VŠE.

Martin Vaculík se díky svému firemnímu jednání ve Švédsku zúčastnil semináře pořádaného v rámci desátého výročí založení Švédské florbalové asociace. Ze Švédska přivezl zpět nové florbalové hole věnované firmou Unihoc.

Na podzim téhož roku byl Martin Vaculík pozván do Trelleborgu na oslavy 10. výročí založení Švédské florbalové unie, která při té příležitosti uspořádala i mezinárodní florbalový seminář.

Jako dárek od firmy Unihoc obdržel stovku florbalek, s níž se vrátil do Československa. Díky jejich distribuci v rámci škol se nakonec dostal i k Michalu Bauerovi.

Vaculíkovi poté iniciovali vznik dvou florbalových týmů v TJ Tatran Střešovice, Old Boys, později Tatran Excalibur, a Forza, dnešní Tatran Střešovice.

Ve Střešovicích a na Chodově na konci roku 1991 vznikly první dva české florbalové kluby a odehrály se první turnaje.

Švýcarská cesta do Česka: Jaroměř v roce 1992

Florbal se dostal do Česka ještě třetí cestou. V roce 1992 uspořádal Petr Sýkora v Jaroměři soustředění pro švýcarský klub HC Unicorns Mettmenstetten, který vedl.

Petr Sýkora, který v roce 1968 emigroval s rodiči do země Helvétského kříže, tou dobou pobýval v Jaroměři a chodíval na tréninky s futsalisty TJ Sokol Jaroměř, které vedl Jaroslav Marks.

Sýkora sám ve Švýcarsku trénoval unihockey v týmu UHC Unicorns Mettmensteten a přijal nabídku letního soustředění v tomto východočeském městě.

Florbal zaujal hráče místního futsalového klubu a Švýcaři jim darovali své florbalky. Tím byl položen základ florbalového týmu TJ Sokol Jaroměř.

Stejně jako předtím Finové v roce 1984 a Švédové v roce 1991, zde zanechali sadu florbalek jako dar i švýcarští florbalisté a navrch jaroměřský tým pozvali na turnaj pod Alpami.

Futsalisté se zanedlouho proměnili ve florbalisty, Jaroslav Marks se pak v roce 1994 stal historicky prvním trenérem české florbalové reprezentace.

Rozvoj florbalu v Praze, Ostravě a na Moravě

Florbal se také brzy dostal do Ostravy prostřednictvím Marcela Pudicha, kolegy Michala Bauera z firmy VDG. Z jeho popudu vznikl tým 1. SC Ostrava, dnešní 1. SC Vítkovice.

Osudovou roli pro florbal na Moravě a ve Slezsku sehrál Marcel Pudich, tehdejší spolupracovník Michala Bauera, který v roce 1992 odvezl do Ostravy, odkud pocházel, první sadu florbalek a spoluzaložil 1. SC Ostrava, dnešní Vítkovice.

První turnaje lákaly nové a nové hráče, povědomí i samotné vybavení se začalo dostávat mimo Prahu. Během několika dalších let se florbal rozšířil do všech dalších koutů Česka.

Velká florbalová centra vznikla kromě Prahy a Ostravy také v Liberci a v Brně. Později se florbal výrazně rozšířil také do škol, kde vznikaly školní týmy a školní ligy.

První české mantinely a vznik Czech Open

Tatran Střešovice se mezitím rozjel na turnaje po Evropě. Nejdříve si v německé Kostnici vyzkoušel unihockey na malém hřišti, ale záhy učinil historické rozhodnutí - vyrazil na Hungarian Open do Budapešti.

Zde se Češi poprvé setkali s florbalovými mantinely, které turnaji zapůjčoval jim důvěrně známý Bengt Holmquist.

Švédové, včetně opět Bengta Holmquista, na základě turnaje usoudili, že florbal má větší potenciál v Česku, a mantinely, které přivezli na turnaj, věnovali tatranskému týmu.

Byly to první florbalové mantinely v Česku a mnoho let se používaly pro řadu místních turnajů, včetně Czech Open.

Skeptický k vývoji florbalu v Maďarsku sadu mantinelů na konci turnaje nečekaně daroval českému týmu, který si je autobusem za velkých celních peripetií odvezl do Prahy.

Byl tak položen základní kámen pro organizaci Czech Open, jenž v roce 1993 rozjeli bratři Vaculíkovi a legendární turnaj se nezastavil dodnes.

Založení Českého florbalu

Martin Vaculík dál neotálel, hned v lednu inicioval vznik národní organizace. Administrativou nepolíbení florbalisté potřebovali učinit první krok, a tak Vaculík s pomocí známých a přátel nakonec našel tým tří hokejbalových funkcionářů, kteří svůj svaz založili o dva roky dříve.

Nabídku zahrnout florbal pod křídla hokejbalového svazu florbalisté odmítli a nadále trvali na založení samostatné organizace.

Díky úsilí zmíněné čtveřice lidí byla 14. ledna 1992 založena Česká floorballová unie, která počeštěný název, používaný až do roku 2015, získala o rok později.

Česká florbalová unie (ČFbU, dnes Český florbal) byla založena v roce 1992. Prvním prezidentem unie se stal Martin Vaculík.

Po rozpadu Československa se Česká florbalová unie stala členem Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV) i Mezinárodní florbalové federace (IFF).

Do IFF a ČSTV byla ČFbU přijata v roce 1993. V té době mělo IFF osm členů.

První ligové soutěže a Czech Open

V roce 1993 se konaly první ročníky Czech Open a 1. ligy mužů, dnes Superligy florbalu.

Mezi zakládající členy mužské ligy patřily týmy Mentos VDG Praha, IBK Forza Tatran, Tatran Excalibur, 1. SC Ostrava a TJ Sokol Jaroměř.

Mimo ně ještě Dream Team Ostrava, dnešní FBC Ostrava, AC Sparta Praha, North Stars Ostrava, FBC Mušle Praha a VSK FS Brno, dnešní Bulldogs Brno.

V roce 1994 se konal první ročník 1. ligy žen, dnes Extraliga žen. Česká florbalová scéna se tím začala rozvíjet nejen v mužské, ale také v ženské kategorii.

Florbalové soutěže se během šesti let rozrostly do úrovní pěti výkonnostních lig, vzniklo dvě stě nových oddílů a ligové soutěže za šest let organizovaného florbalu v Čechách hrálo přes pět set družstev.

Dalším důležitým krokem byla cesta florbalu do škol a tím se ve velké míře dostal florbal do povědomí spousty dětí, vznikaly školní týmy a školní ligy.

Následně však také vznikl tlak na florbalovou metodiku a tak v roce 1997 vyšla první speciální publikace Základy florbalu.

Česká reprezentace a první mezinárodní turnaje

V roce 1994 se již Česko zúčastnilo prvního Mistrovství Evropy a konal se první ročník 1. ligy žen, dnes Extraliga žen.

V roce 1998 se v Česku poprvé konalo Mistrovství světa. Šampionát se hrál v Praze a v Brně a představoval jednu z nejvýznamnějších událostí v rané historii českého florbalu.

Česko se dosud účastnilo všech mužských, ženských i juniorských mistrovství v nejvyšší divizi.

Prvního mezinárodního úspěchu, stříbrné medaile, dosáhla česká reprezentace na Mistrovství světa mužů v roce 2004, což je její nejvyšší umístění zopakované v roce 2022.

Junioři získali první český mistrovský titul na Mistrovství světa do 19 let v roce 2019 a obhájili ho v Brně v roce 2021.

Ženy získaly první bronzovou medaili na Mistrovství světa žen v roce 2011 a první stříbro na domácím šampionátu v roce 2025.

Nejlepším umístěním juniorek je také druhé místo z roku 2022.

Česko a Švýcarsko na mistrovství světa

Konalo se již patnáct ročníků mužského mistrovství světa, první v roce 1996. Desetkrát vybojovalo vítězství Švédsko a pětkrát Finsko.

První cenný kov vybojovalo Česko na mistrovství světa v roce 2004, které pořádalo Švýcarsko. Tenkrát Česko v semifinále narazilo na výběr domácích, které porazilo 5:3.

Ve finále Česko podlehlo Švédsku, a získalo tak stříbrnou medaili. Druhé stříbro získal výběr České republiky na mistrovství světa v roce 2022, kdy v semifinále porazil domácí Švýcarsko 3:11 a ve finále podlehl Švédům 9:3.

Mimo to mají Češi čtyři bronzové medaile z mistrovství v letech 2010, 2014, 2020 a 2024.

Mistrovství světa žen proběhlo dosud patnáctkrát. Zlato vyhrály Švédky jedenáctkrát, Finky a Švýcarky dvakrát.

Češky mají stříbro z domácího šampionátu v roce 2025 a dále dva bronzy z let 2011 a 2023.

Švýcarské reprezentace tak v ženské kategorii patří k několika málo týmům, které dokázaly narušit dlouhodobou nadvládu Švédska a Finska. Pro český florbal představují Švýcaři tradičního soupeře v boji o medaile.

Český ženský tým na domácím šampionátu 2025

Florbalistky před rekordní účastí vyprodané Ostravar arény zlatou tečku za českým domácím šampionátem nenapsaly. Ve vyrovnaném finále podlehly Švýcarsku 0:2 a na mistrovství světa berou stříbro.

Po dvou bronzech je to pro český tým historicky nejlepší umístění. Šárka Staňková byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje.

Švýcarky slaví po dvaceti letech druhý titul. Vítěznou branku dala v čase 12:14 Celine Stettlerová a 38 sekund před koncem přidala při power-play do prázdné branky pojistku Isabelle Gerigová.

Návštěva 8844 fanoušků překonala rekord mistrovství světa z finále mezi Finskem a Švédskem z roku 2015 v Tampere, kam zavítalo 6517 diváků.

Šampionát byl rekordní i s celkovými 67 736 diváky během 48 zápasů, což překonalo dosavadní maximum 44 513 fanoušků z Neuchatelu 2019.

Obránkyně Šárka Staňková byla jako první Češka vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje a získala Golden Shoe Award. Dostala se také do All Stars týmu.

Finálový zápas měl výrazný historický význam pro oba týmy: Švýcarsko získalo další světový titul a české ženy dosáhly svého dosud nejlepšího výsledku.

Čeští hráči v zahraničí

Mezi českými hráči se mimo domácí soutěže poprvé prosadil Radim Cepek v roce 1998 ve Švédsku.

První zahraniční titul získal v roce 2008 Tomáš Sladký ve švýcarské lize.

Ve Švédské superlize poprvé zvítězili v roce 2016 Eliška Krupnová a o rok později Martin Tokoš.

Krupnová byla i první českou kapitánkou švédského týmu a první Češkou, která byla zvolena nejlepší florbalistkou světa.

Mezi muži byl prvním kapitánem ve Švédsku Matěj Jendrišák. Za rok 2025 byl druhým nejlepším hráčem světa zvolen kapitán národního týmu Ondřej Němeček.

Úspěchy českých hráčů ve Švédsku a Švýcarsku ukazují, že český florbal se z původně mladého sportovního prostředí postupně zařadil mezi respektované evropské florbalové země.

Rozdíly mezi českým a švýcarským prostředím

Český florbal od počátku směřoval k jednotnému mezinárodnímu formátu na velkém hřišti, zatímco Švýcarsko si vedle nejvyšších soutěží zachovalo silnou tradici malého florbalu.

V Česku hráli průkopníci nejprve v malých tělocvičnách, ale rozvoj ligových soutěží a mezinárodních turnajů byl od začátku spojen s postupným zavedením mantinelů a hřišť odpovídajících mezinárodním pravidlům.

Ve Švýcarsku se naopak rozdílné formáty udržely déle. Kleinfeld umožnil hrát florbal i v menších halách a stal se nejrozšířenější formou v nižších soutěžích.

Historický švýcarský formát se lišil také výstrojí brankáře, který původně používal hokejku. Dnes už ani ve Švýcarsku brankáři hokejku nemají, protože existují mezinárodní pravidla florbalu stanovená IFF.

Mezinárodní soutěže a význam obou zemí

Nejvyšší mezinárodní florbalová soutěž je Mistrovství světa ve florbale, které se koná každé dva roky.

Jen reprezentace Česka, Finska, Norska, Švédska a Švýcarska dokázaly zatím získat na mistrovství medaili.

Mezi nejprestižnější národní florbalové ligy patří finská F-Liiga mužů i žen, švédská Svenska Superligan mužů i žen, česká Superliga florbalu a Extraliga žen a švýcarská Unihockey Prime League mužů i žen.

Jejich vítězové soupeří v Poháru mistrů. Pro vítěze ze čtyř nejvýše umístěných zemí, tedy Česka, Finska, Švédska a Švýcarska, se pořádá Pohár mistrů.

Mimo mistrovství světa pořádá IFF i další mezinárodní florbalové turnaje. Mezi nejdůležitější turnaje reprezentací patří Euro Floorball Tour, turnaj reprezentací Česka, Finska, Švédska a Švýcarska.

Mimo to existuje mnoho dalších mezinárodních klubových turnajů. Z nich několik nejvýznamnějších se koná v Česku: Czech Open, Prague Games a Brno Open Game.

Česko a Švýcarsko se tak společně se Švédskem a Finskem řadí k zemím, které určovaly podobu evropského florbalu od jeho organizačních začátků až po současný systém reprezentančních a klubových soutěží.

Florbal jako součást světového sportu

Florbal obdržel v prosinci 2008 uznání Mezinárodního olympijského výboru. Od této chvíle může začít usilovat o zařazení na program olympijských her, jenž může být na návrh programové komise MOV upravován pro každé jednotlivé olympijské hry.

Pro zařazení na program Olympijských her nejsou stanoveny konkrétní podmínky, ale pro úspěšnou snahu musí florbal ještě výrazně rozšířit počet členských zemí v asociaci IFF.

Od ročníku 2017 je mužský florbal zařazen v programu Světových her. Ženský turnaj se poprvé hrál na Hrách v roce 2025.

Po roce 2028 se interval pořádání mistrovství světa prodlouží ze dvou na čtyři roky, bude prokládán novými kontinentálními šampionáty, včetně Mistrovství Evropy.

Pro juniory a juniorky se od roku 2001 pořádá Mistrovství světa ve florbale do 19 let. Od roku 2024 je novým formátem Mistrovství světa 3v3.

Pravidla a vybavení v historickém kontextu

V elitních soutěžích se hraje na třikrát 20 minut, přestávky mezi třetinami jsou 10 minut. Hrací čas je čistý, odpočet se zastavuje při přerušení hry.

Pokud je výsledek po základním čase nerozhodný, následuje prodloužení s náhlou smrtí. U nižších soutěží a v dětských a juniorských kategoriích jsou časy jiné.

Hráči v poli odehrávají míček florbalovou holí, zároveň však není přípustné hrát holí nad úrovní kolen. Míček lze odehrát nebo zpracovat i nohou, ale vstřelení gólu kopnutím je porušením pravidel.

Kontakt mezi hráči už není zakázán jako v počátcích hry - hra tělem se toleruje. Hra hlavou nebo rukou je zakázaná.

Na průběh zápasu dohlížejí dva rozhodčí se stejným postavením. Každý tým si během zápasu může vzít třicetisekundový timeout.

Za drobné prohřešky, jako je nesprávné zahrání míčku nebo menší kontakt se soupeřem, následuje ztráta míčku a rozehrávka pro soupeře.

Nejčastější osobní tresty jsou dvouminutové za běžné fauly, například sekání nebo blokování soupeře. Pokud je hráč vyloučen, jeho tým hraje v oslabení.

Výstroj hráče

Florbalová hůl má maximální délku 104 cm podle výšky hráče, pružnost 23-40 mm a čepel je zahnutá. V ligových soutěžích musí mít certifikát IFF.

Nejlepší je obuv určená přímo pro florbal. Míčky jsou registrovány IFF, mají 26 děr, průměr 72 mm a váhu maximálně 23 g.

V Česku je povolen jen bílý a „vanilkový“ míček. Doplňky tvoří nátepníky, čelenky, potítka, vaky na florbalky a tašky.

Výstroj brankáře

Do výstroje brankáře patří brankářská maska, brankářská vesta, brankářské chrániče, brankářské kalhoty, brankářský dres a brankářské rukavice.

Brankářská maska musí být schválena IFF. Brankářské chrániče chrání zejména lokty, kolena, holeně a citlivé části těla.

Proměna švýcarského brankáře s hokejkou v dnešního brankáře bez hole dobře ilustruje cestu od národních herních variant k jednotným mezinárodním pravidlům.

Význam Česka a Švýcarska v evropském florbalu

Švédsko má dodnes nejvíce registrovaných florbalistů na světě. Český florbal je z hlediska počtu členů na třetím místě za druhými Finy a před čtvrtými Švýcary.

Česko se z původně malé skupiny hráčů v pražské tělocvičně během několika desetiletí proměnilo v jednu z nejvýznamnějších florbalových zemí světa.

Švýcarsko se naopak stalo jedním ze zakladatelů mezinárodního florbalu a zachovalo si výraznou vlastní tradici v podobě Kleinfeldu.

Obě země spojuje dlouhodobá účast na světových šampionátech, silné domácí soutěže, pravidelná konfrontace v evropských pohárech a schopnost vychovávat hráče pro nejvyšší mezinárodní úroveň.

Historie florbalu v Česku a Švýcarsku tak představuje dvě odlišné cesty rozvoje jednoho sportu: českou cestu rychlé expanze prostřednictvím klubů, škol a turnajů a švýcarskou cestu, v níž vedle mezinárodního Grossfeldu dodnes přežívá praktický a široce rozšířený Kleinfeld.

tags: #florbal #cesko #svycarsko #historie