Hokejový turnaj v Turíně 2006: česká cesta k olympijskému bronzu

Hokejový turnaj na zimních olympijských hrách v Turíně se konal od 11. do 26. února 2006 a zúčastnilo se ho dvanáct národních týmů v nejsilnějších sestavách. NHL se kvůli olympijským hrám potřetí za sebou přerušila, takže v Itálii nastoupili nejlepší hráči světa.

Česká reprezentace přijela do Turína s mimořádně silným týmem, v němž nechyběli Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Robert Lang, Martin Ručinský, Martin Straka, Milan Hejduk nebo Jaroslav Špaček. Po rozpačité základní skupině však Češi zvládli čtvrtfinále a zápas o třetí místo, v němž porazili Rusko 3:0 a získali olympijský bronz.

Turnaj hvězd NHL a vysoká česká očekávání

Potřetí za sebou se přerušila NHL, aby se nejlepší hráči mohli zúčastnit ve dnech 11. až 26. února 2006 olympijských her v italském Turíně. O tom, že půl století po předchozích italských hrách v Cortině d'Ampezzo budou moci v Turíně startovat nejlepší hokejisté světa se rozhodlo až v červenci 2005, tři čtvrtě roku před startem olympiády.

Hokejová NHL se tehdy vzpamatovávala z nevídané výluky, která z hokejových kronik navždy vyškrtla celou sezónu 2004/05. Hráči a majitelé se přeli o znění nové kolektivní smlouvy, jejíž finální podoba v sobě obsahovala i důležitou klauzuli o přerušení soutěže nejen při turínském turnaji, ale i při dalších ZOH 2010 ve Vancouveru.

Turnaje se zúčastnilo 12 národních týmů v nejsilnějších sestavách. Všichni měli ještě v živé paměti výsledek prvního podobného měření sil, kterému jsme v našem seriálu o historii hokeje na ZOH věnovali kompletní sedmý díl. Těžko si představit větší úspěch než vítězství v Naganu 1998, zcela jistě pak jde o první olympijský triumf v dějinách jak samostatného Česka, tak celého Československa.

Na dalších ZOH v Salt Lake City, kde už českou soupisku tvořili především zámořští profesionálové, cesta za obhajobou skončila již ve čtvrtfinále. Za předvedený výkon ale naši hokejisté sklidili slova uznání a i k Turínu čeští fanoušci vzhlíželi s velkými nadějemi.

Očekávání před zimní olympiádou v roce 2006 byla velká. Od Nagana uplynulo jen osm let, Češi byli čerstvými mistry světa z Vídně a do Turína jeli napravit střelecké selhání v předchozím olympijském čtvrtfinále s Ruskem (0:1, Chabibulin pochytal všech 41 českých střel).

Česká hokejová reprezentace navíc pod pět kruhů přivezla bez nadsázky dream team. V NHL tehdy hrálo 65 českých hráčů a trenér Hadamczik tak vybíral pouze hvězdy ze zámoří, kromě brankářské trojky Hniličky.

Potěšující bylo, že bookmakeři sázkových kanceláří před startem nejlepšího hokejového turnaje světa považovali Čechy za druhé největší favority na zlato. Těmi největšími pak byli - vcelku pochopitelně - kanadští obhájci prvenství.

Dominik Hašek a návrat naganské generace

Krásné a příjemné vzpomínky na Nagano pomohl oživit návrat Dominika Haška do reprezentačního dresu. Dominátor, hlavní strůjce olympijského vítězství, po čtvrtfinále v Salt Lake City 2002 prohlásil: „Buďme realisté. Je mi sedmatřicet let a na příští olympiádě se určitě neobjevím. Byl to můj poslední zápas za reprezentaci.“

O čtyři měsíce později, po vytouženém triumfu ve Stanley Cupu, se pak Hašek podobně rozloučil i s klubovou kariérou. Držitel dvou Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího ligového hráče bez vrcholového hokeje vydržel jen sezónu, již v ročníku 2003/04 se znovu oblékl do dresu Detroitu.

Zranění třísel jej pustilo pouze do 14 zápasů, během výluky v dalším ročníku se ale Dominik dal zdravotně do pořádku a po restartu NHL zářil v dresu Ottawy Senators. Do Turína odcestoval s druhou nejlepší úspěšností zákroků i průměrem obdržených branek v celé NHL.

I ve svých hokejově pokročilých 41 letech byl akrobat z Pardubic rozdílovým hráčem a kromě aktuální formy na společný olympijský stůl přinášel i osobní autoritu i nezměrné zkušenosti. Vždyť měl startovat již na čtvrté olympiádě, poprvé si zahrál na ZOH 1988 v Calgary.

Legendární brankář byl ve 41 letech stále ve vynikající formě. Hašek pouštěl v průměru jen dvě branky na zápas a měl jednu z nejlepších úspěšností v lize. Ve 41 letech pořád okouzloval fanoušky svým mrštným a akrobatickým stylem, pro český nároďák byl také synonymem úspěchu, týmovou duší.

První trénink v Itálii sice musel absolvovat ve vypůjčené výstroji a hráčské helmě, protože ta jeho nedorazila přes oceán včas, ale to ho nerozhodilo. Byl odhodlaný splnit si sen a vrátit se na mezinárodní pódium.

Jaromír Jágr a hvězdná česká ofenziva

Když se řekne A, je třeba dodat i B. Již potřetí v řadě českou útočnou letku do olympijských klání vedl fenomenální Jaromír Jágr.

Další z dlouhověkých matadorů výlukový ročník strávil v dresu mateřského Kladna i Omsku v Superlize, předchůdci ruské KHL. Když se pak vrátil za Atlantik, slavná Madison Square Garden žasla nad jeho uměním.

Olympijská sezóna vyústila v jedny z nejlepších statistik Jágrovy neuvěřitelné kariéry, v dresu New York Rangers v kompletní porci 82 zápasů nastřádal 123 bodů (54+69). O Art Ross Trophy pro krále kanadského bodování NHL jej až v posledním zápase připravil Joe Thornton, trofej pro nejlepšího hráče podle názoru samotných hokejistů ale skončila v Jaromírově široké náruči.

Že evropská anabáze Jágra pokropila živou vodou? To byla před návratem na evropský a zároveň olympijský led ta nejlepší možná zpráva. Jágrovi Jezdci byli se čtyřmi hráči vůbec největší zásobárnou českého talentu pro turínské hry.

Původně bylo nominováno dokonce pět zástupců „Blueshirts“, avšak 23letého mladíka Petra Průchu po poškození kolenních vazů v nominaci vystřídal o poznání zkušenější Patrik Eliáš.

Do Turína vyrazilo hned osm pamětníků naganského vítězství a to, že hned tři zrovna působili na Manhattanu, boří teorie o snaze vybrat co nejvíce newyorských spoluhráčů pro Jágrovo herní pohodlí.

• Brankáři - Dominik Hašek, Milan Hnilička
• Obránce - Jaroslav Špaček
• Útočníci - Milan Hejduk, Jaromír Jágr, Robert Lang, Martin Ručinský, Martin Straka

Zlatých medailistů však naše soupiska obsahovala mnohem víc. Nesmíme zapomenout na to, že Češi do Turína mířili jako úřadující světoví šampioni.

Cenný titul, již pátý v historii samostatné České republiky, hokejisté vybojovali v květnu 2005 ve Vídni. Vítězství bylo o to cennější, že úroveň rakouského šampionátu byla díky zámořské výluce nebývale vysoká a v různých dresech se představili mnozí z budoucích olympioniků.

V tom českém jich bylo čtrnáct, včetně Vokouna, Jágra či bratrů Kaberleových. Kostra družstva tedy zůstala víceméně neměnná, to samé však nejde říci o složení realizačního týmu.

Trenér Alois Hadamczik a nominace

Ještě ve Vídni Čechy k titulu mistrů světa dovedl naganský kapitán Vladimír Růžička, v Turíně už ze střídačky zazníval hlas hlavního trenéra Aloise Hadamczika.

Tehdy 53letý kouč pro mnohé představoval kontroverzní volbu, stály za ním ale velmi zajímavé výsledky. Titul sice nezískal, ale během devíti sezón v hokejové extralize své svěřence šestkrát dovedl do semifinále, z toho dvakrát až do titulových zápasů.

Zároveň jako hlavní trenér dvacítky v roce 2005 slavil bronz na světovém juniorském šampionátu. „Cítím, že jsem dosáhl trenérského vrcholu,“ pravil Hadamczik po svém uvedení do funkce.

K tomu, aby po vzoru zesnulého Ivana Hlinky dosáhl i vrcholu olympijského, mu v Turíně 2006 měli pomoci tito hráči.

Soupiska českého týmu

Sestava: Tomáš Vokoun, Milan Hnilička, Dominik Hašek, Dušan Salfický - František Kaberle, Tomáš Kaberle, Filip Kuba, Pavel Kubina, Marek Malík, Jaroslav Špaček, Marek Židlický - Jan Bulis, Petr Čajánek, Patrik Eliáš, Martin Erat, Milan Hejduk, Aleš Hemský, Jaromír Jágr, Aleš Kotalík, Robert Lang, Rostislav Olesz, Václav Prospal, Martin Ručinský, Martin Straka, David Výborný. Trenér Alois Hadamczik.

V nominaci se původně objevili tři brankáři, ale po zranění Dominika Haška byl do Turína narychlo povolán Dušan Salfický. Patrik Eliáš zase později nahradil zraněného Petra Průchu a v průběhu turnaje jej po zranění zastoupil Aleš Kotalík.

Formát olympijského turnaje

V roce 2006 se v hlavní olympijské soutěži představilo dvanáct hokejových reprezentací rozdělených do dvou skupin. O složení bylo jasno již rok dopředu.

Osm družstev postoupilo na základě postavení v žebříčku IIHF, pozvánku na nejlepší hokejový turnaj obdržela i hostitelská Itálie. Zbývající místa obsadili vítězové tří kvalifikačních turnajů, tedy Švýcarsko, Lotyšsko a Kazachstán.

Na posledních dvou olympijských turnajích výsledky základních skupin pouze určovaly výchozí pozici pro čtvrtfinále, tentokrát však do play-off postupovaly pouze čtyři nejlepší celky z každé skupiny. Pro ty ostatní měla medailová mise skončit po pěti odehraných zápasech.

Celkem bylo na programu 38 zápasů, hostily je nově vybudovaná aréna Palasport Olimpico s kapacitou 12 350 sledujících i dočasně přestavěné kongresové centrum Torino Esposizioni s kapacitou 4 320 diváků.

Televizní živé přenosy mířily k třem miliardám diváků. Mužský hokejový turnaj na jubilejních XX. zimních olympijských hrách probíhal v termínu od 11. do 26. února a hokejisté se mohli zúčastnit zahajovacího ceremoniálu.

Skupiny

Česká reprezentace v základní skupině

Našim hokejistům mohli fanoušci v severoitalském městě poprvé projevit sympatie 15. února - a bylo proč tleskat. V zahajovacím utkání ČR porazila Německo 4:1, když se dokázala oklepat z inkasované branky do šaten a od druhé třetiny držela výsledkové otěže ve svých rukou.

První dva góly ve 22. a 24. minutě obstaral Tomáš Kaberle, v 58. minutě se trefil i Jaromír Jágr a naše vítězství gólem do prázdné branky pečetil David Výborný.

Český tým nejprve porazil Německo 4:1, ale přesto zaznamenal první velkou ztrátu. Dominik Hašek si v úvodním utkání zranil úpon stehenního svalu a v desáté minutě musel přenechat místo v brance Tomáši Vokounovi.

Zranění elitního gólmana jako by mužstvo poznamenalo, protože druhý den prohrálo se Švýcarskem 2:3. O další dva dny později s Finskem 2:4.

Vítězství s Itálií 4:1 pomohlo alespoň k postupu do čtvrtfinále ze čtvrtého místa ve skupině. Gólem se na něm podílel Milan Hejduk. Poslední zápas totiž tým prohrál s Kanadou 2:3.

V té chvíli by na medaili vsadil málokdo. Mužstvo s Langem, Jágrem, Prospalem, Ručinským či Strakou v sestavě postoupilo ze šestičlenné skupiny až jako čtvrté.

Haškovo zranění v utkání s Německem

Všechno šlo podle plánu, Hašek si proti Německu hned v úvodu připsal tři zásahy a Češi pomalu zatlačovali Němce do defenzivy. Jenže při čtvrtém zákroku se Dominátor zranil.

Jeho stehenní přitahovač nevydržel nápor během přesunu a pardubický odchovanec hned věděl, že je zle, když při odražení puku ucítil ostrou bolest.

„Křičel jsem po spoluhráčích, ať zahodí puk na icing, ale oni nevěděli, co mám za problém. Takže jsem zůstal na ledě, to střídání bylo velmi, velmi dlouhé. A já poznal, že to v tom zápase dál nepůjde.“

Během vytouženého přerušení hry pak odstoupil z branky a jeho účet v zápase činil 9 minut a 25 vteřin. Do hry se tak dostal Tomáš Vokoun, který tehdy nebyl o nic horším brankářem.

I on měl v NHL skvělá čísla, na konci sezony nakonec sedmá nejlepší, a právě Vokoun v létě 2005 vychytal zlato ve Vídni.

Haškovo zranění navíc nejdříve nevypadalo tak, že by mu mělo ukončit turnaj. „Kdyby bylo potřeba nějaké větší ošetření, tak by určitě nestál ve výstroji u střídačky. Takže to bude spíš nějaká drobnost,“ odhadoval během zápasu s Německem komentátor Martin Hosták.

I sám Hašek byl zpočátku odhodlaný. „Můj cíl je vrátit se na led a hrát,“ odpovídal po utkání.

Jenže o dva dny později už bylo jasno. V tréninkovém dresu se Hašek při společném focení postavil do horní řady mezi spoluhráče. Brankářskou výstroj už neoblékl. A o pár minut později oznámil: „Na olympiádě končím.“

Konec Haškova reprezentačního příběhu

„Jsem z toho velice smutný, ale skoro nic se nezlepšilo. Společně s doktorem jsme tedy museli udělat takové rozhodnutí. Skutečně není žádná naděje, že by se můj stav během následujících pěti deseti dnů zlepšil natolik, že bych mohl týmu pomoci,“ popsal novinářům Hašek, čímž skončil jeden velký reprezentační příběh.

Haškovo působení v reprezentaci se totiž uzavřelo přesně po třiadvaceti letech. Debutoval 15. února 1983. Smolný zápas s Německem sehrál 15. února 2006. Po tomto datu už se na mezinárodní scéně nikdy neukázal.

„Ještě jsem o tom tolik nepřemýšlel, ale pravděpodobně je to asi největší zklamání, které jsem kdy zažil.“ „Každou chvíli jsem byl v rukách doktorů a masérů. Zkoušel jsem, co s tou nohou mohu udělat. Jakou můžu dát do pohybu sílu. Prakticky ale není žádná naděje, že bych mohl dělat to, na co jsem zvyklý,“ vysvětloval skleslý Hašek své rozhodnutí.

„Zklamanej jste, když vás nenominují, zklamanej jste, když se zraníte. Ještě jsem o tom tolik nepřemýšlel, ale pravděpodobně je to asi největší zklamání, které jsem kdy zažil. Podobné tomu, jako když jsem v roce 1985 nebyl nominovaný na mistrovství světa v Praze,“ svěřil se pardubický odchovanec.

Na otázku, zda jde o jeho poslední reprezentační akci odpověděl nejednoznačně: „Mrzí mě, že nemůžu klukům pomoci, že to pro mě na olympiádě skončilo… Byl to můj sen. Chtěl jsem uspět. Bohužel. Ten můj osobní sen je za mnou. Nechci mluvit o ničem, co bude dál.“

Další česká zranění

Hašek navíc nebyl jediným zraněným v českém výběru. „Po prodělané žloutence se hokejový útočník Patrik Eliáš dostal do parádní formy, místo zraněného Petra Průchy se vměstnal do olympijské nominace. Jenomže v Turíně odehrál jenom dvě třetiny a kvůli poranění žeber skončil,“ napsala tehdy Mladá Fronta Dnes.

„Dostal jsem krosček hned ve druhém střídání. Takový nenápadný, jakých v sezoně schytám spoustu. Bohužel ale na nekryté místo. Dvě třetiny jsem odehrál. Pak jsem se snažil nahrát bekhendem, a to byl přesně ten pohyb, co mě bolí. Jak se musím otočit doleva, tak je to bolestivé. Zklamaný jsem, ale zdraví je nejdůležitější,“ okomentoval Eliáš svůj konec na turnaji.

V Turíně ho bleskově nahradil původně opomenutý Aleš Kotalík. Na dovolené v Českých Budějovicích ho přitom manažer Zbyněk Kusý trochu zaskočil: „Vůbec jsem nepočítal, že mi bude někdo volat. Nikdo mi nedal vědět, abych si přivezl z Buffala věci. Celý týden mi to obrátilo naruby, ale vzhledem k tomu, že jde o olympiádu, jsou to příjemné starosti.“

Na začátku turnaje se zranil také Jaromír Jágr, kterým otřásl faul Fina Jarkka Ruutua. „Nějak extra nás to neovlivnilo. Bylo znát, že nás zranění postihla na klíčových postech, ale aspoň pak vynikla síla mužstva. Další kluci dostali nové role a vzali za to perfektně,“ konstatoval Marek Malík.

Čtvrtfinále proti Slovensku

Překvapivým vítězem skupiny B bylo Slovensko. A právě s ním se naši střetli ve čtvrtfinále.

V Turíně si to „sedlo“ v pravý čas a Češi ve čtvrtfinále přehráli Slováky 3:1. Vítězství 3:1 podpořil dalším gólem Milan Hejduk a nevýrazné výkony ze skupiny byly rázem zapomenuty.

Připomeňme si, že Milan Hejduk hrál vedle Martina Ručinského a kapitána Roberta Langa, Jan Bulis s Davidem Výborným a Martinem Eratem.

„Nevadilo, že jsme ve skupině nehráli excelentně. A i když jsme pomýšleli na zlato, musím uznat, že v semifinále jsme na Švédy neměli. V ten den byli lepší,“ přiznal Marek Malík.

Semifinále se Švédskem

V semifinále Češi bohužel nestačili na Švédsko. Porážku 3:7 mírnil jedním gólem Aleš Hemský z přihrávky Jaromíra Jágra.

„A i když jsme pomýšleli na zlato, musím uznat, že v semifinále jsme na Švédy neměli. V ten den byli lepší,“ přiznal bývalý vítkovický obránce.

Švédové nakonec ve finále porazili i Finy, na Čechy zbyl po výhře 3:0 nad Ruskem bronz.

Zápas o bronz proti Rusku

Výborný výkon však naši podali v utkání o 3. místo. Porazili 3:0 Rusko, kterému nepomohly ani superhvězdy Alexandr Ovečkin, Jevgenij Malkin, Ilja Kovalčuk či Pavel Dacjuk.

Po nepovedeném semifinále se Švédskem udržel Vokoun čisté konto v duelu o bronz s Ruskem - po výhře 3:0 si tak Češi přeci jen spravili chuť medailí.

Bronz jim ukradli bojovnější Češi. „Nebyl čas kvůli zraněním brečet. Semkli jsme se, o čemž bronzová medaile svědčí,“ dodal Marek Malík.

„S odstupem času je to výborný úspěch. Měli bychom to docenit a nehledat v tom další věci. Mohlo to být lepší, ale skončilo to takhle,“ hodnotil Malík, jenž odehrál všech osm zápasů.

Konečné pořadí turnaje

Čeští hokejisté čekali na olympijskou medaili dvanáct let. V Turíně ji vybojovala parta dohrávající naganské generace, a byť nebyly pocity po turnaji bůhvíjaké, s odstupem se bronz cení.

Pardubická stopa v českém týmu

Pardubický hokej reprezentovali čtyři hráči, ale žádný z nich v té době neoblékal dres mateřského klubu.

V prestižních soutěžích působili Dominik Hašek (Ottawa Senators), Dušan Salfický (Chimik Voskresensk), Jan Bulis (Montreal Canadiens), Milan Hejduk (Colorado Avalanche) i Aleš Hemský (Edmonton Oilers).

Naopak gólman HC Moeller Pardubice Ján Lašák chytal za Slovensko.

Význam bronzové medaile

Byl to v roce 2006 pro českou reprezentaci zvláštní turnaj. Od silného mužstva s hráči NHL a zlatými hochy z Nagana se čekal útok na první místo.

Místo toho se Češi protrápili skupinou, ale čtvrtfinále a zápas o bronz zvládli, a přivezli tak zatím poslední medaili.

Součástí týmu byl také obránce Marek Malík, toho času hráč New Yorku Rangers, dnes trenér prvoligového Frýdku-Místku. „Sem tam mi to někdo předhodí, zeptá se. Na Turín vzpomínám rád, byly to krásné momenty a moje jediná olympijská účast. Nádherné zážitky a nádherná medaile, byť jsme do Itálie odjížděli s nejvyššími ambicemi,“ vzpomíná Malík.

„Mohlo to být lepší, ale skončilo to takhle,“ hodnotí Malík, jenž odehrál všech osm zápasů. „Nebyl čas kvůli zraněním brečet. Semkli jsme se, o čemž bronzová medaile svědčí,“ dodává muž s 15 reprezentačními starty.

Atmosféra v týmu a okolnosti turnaje

V průběhu olympijského turnaje v Turíně prosakovaly zprávy o váznoucí komunikaci mezi trenérem Aloisem Hadamczikem a některými hráči nebo navzájem přímo v trenérském štábu.

Hlavní kouč však něco takového odmítl. A ani Malík si podobných problémů není vědom.

„Abych pravdu řekl, ani nevím, co se psalo. Já osobně jsem noviny ani během hlavní sezony moc nečetl. Jestli něco bylo, nebylo, nevím. Pro mě je hlavní výsledek v podobě medaile. Já neřeším, co se někde povídá, zajímá mě jen kabina, trénink a zápas,“ odpověděl Malík na otázku možného mediálního tlaku.

Jedním z problémů byl nedostatek času na aklimatizaci, vždyť český tým se v kompletním složení sešel až den před úvodním zápasem.

„Kvůli rozjeté NHL jsme neměli možnost přijet dříve a dorazili jsme v uvozovkách na otočku. Ale pro většinu týmů byly podmínky stejné, i Slováci měli na turnaji dost hráčů z Ameriky,“ připustil Malík.

„My jsme tuto výhodu delšího společného pobytu neměli, i když ono se řekne výhoda… Může se stát, že přijde nějaká ponorka, něco si nesedne. Někdy je proto lepší sejít se až těsně před turnajem,“ přemítal majitel 756 startů v celkem pěti klubech NHL.

„Nějak extra nás to neovlivnilo. Bylo znát, že nás zranění postihla na klíčových postech, ale aspoň pak vynikla síla mužstva. Další kluci dostali nové role a vzali za to perfektně,“ konstatoval Malík.

Haškovo zranění a Ottawa Senators

Pachuť z olympiády ale zůstala v zámoří, konkrétně v Ottawě, kde už Hašek kvůli zranění ve zbytku sezony nenastoupil.

„Nechci na ten turnaj pouštět svoje hráče, aby se zranili. Je to noční můra, už jsem si to jednou prožil a stálo nás to možnost vyhrát Stanley Cup,“ řekl majitel Senators Eugene Melnyk a narážel tak právě na rok 2006.

Ottawa totiž v sezoně 2005/2006 hrála na vrcholu, ze 43 zápasů s Haškem v bráně jich 32 vyhrála.

A i když šestinásobného vítěze Vezina Trophy a dvojnásobného držitele Hart Trophy nahradil Ray Emery, uhájili Senátoři první místo ve Východní konferenci.

„Všichni jsme se toho báli, a ono se to opravdu stalo,“ vrací se Melnyk k Haškovu zranění.

„V životě nemáte moc šancí vyhrát Stanley Cup. Tohle byl náš rok, to byla naše příležitost, a takhle nám to uteklo,“ je přesvědčený majitel klubu z hlavního kanadského města.

Hašek přitom od konce předchozí olympijské sezony 2001/2002 do října 2005 odchytal jen čtrnáct utkání. Po zisku Stanley Cupu s Detroitem v roce 2002 totiž vynechal celou sezonu, tehdy dokonce poprvé ohlásil konec kariéry, a nikde nechytal ani během výluky.

V týmu, kde působili Heatley, Spezza, Alfredsson, Chára, Varaďa nebo Havlát, se ale Hašek vybičoval ke skvělým výkonům a jeho jednoznačnou motivací byla právě turínská olympiáda.

V Ottawě ale doteď litují, že ho na ni pustili. Nejlepším výsledkem Senators v jejich novodobé éře totiž dodnes zůstává finálová účast v roce 2007.

tags: #hokejovy #turnaj #v #turine