Jak se cítili Slováci na MS v hokeji proti Čechům

Slováci šli do zápasu s Českem s jedenácti body ze čtyř zápasů a v dobré formě, zároveň však věděli, že je čekají silní soupeři. Vzájemné derby pro ně mělo velký náboj, protože na vítězství nad Českem na mistrovství světa čekali od roku 2012.

Po porážce 2:3 cítili především zklamání, promarněnou šanci a rozladění z některých rozhodnutí sudích. Miroslav Šatan později naznačil, že rozhodčí mohli některé situace posoudit lépe, zároveň ale připustil, že se na verdikty nelze vymlouvat.

Derby, do kterého šli Slováci s velkým očekáváním

Pro začátek kontrolní otázka: vzpomenete si, kdy se poprvé na velkém turnaji proti sobě postavili hokejisté Česka a Slovenska? Bylo to v únoru 1994 na olympiádě v Lillehammeru a šlo o zápas o páté místo. Oba týmy čerstvě „rozvedených“ federálních parťáků těsně vypadly ve čtvrtfinále, v duelu zklamaných si však mnohem lépe vedli Češi - vyhráli 7:1.

Na mistrovství světa došlo na sousedské derby poprvé až v roce 1997 v Helsinkách. Asi nemá smysl tajit, že Slováci tehdy cítili obří křivdu. Připadali si okradeni, zneuctěni.

Mezinárodní federace IIHF totiž uznala českou reprezentaci za právoplatného nástupce té československé, zatímco Slovensko jako nový stát spadlo až do céčkové kategorie MS. Mezi elitu se prokousávalo přes soupeře jako Bulharsko, Nizozemsko či Rumunsko.

Právě kombinace někdy až přehnané touhy vyhrát s výše zmíněným pocitem křivdy vedla u slovenského národního týmu ke vzniku jakéhosi mindráku ve vztahu k českým soupeřům. Tak moc chtěli Jánošíci na bruslích uspět, že jim to svazovalo ruce i nohy.

Historie vzájemné rivality ovlivňovala atmosféru

K tomu se přidávaly i nepříliš ohleduplné poznámky z české strany. „Slováci by si měli uvědomit, že nás na velké akci nikdy neporazí,“ rýpl si kapitán Robert Reichel v roce 2001, kdy mimořádně nahecovaný slovenský tým prohrál ve čtvrtfinále s Českem 0:2.

O rok dříve v Petrohradu česká parta pokořila sousedy dokonce ve finále. Slavný „Albi“ se však ukázal být špatným prorokem - už v roce 2003 na šampionátu v Helsinkách spolu oba nesmiřitelní rivalové nejprve remizovali 3:3 v osmifinálové skupině, aby pak v duelu o bronz Slováci vyhráli 4:2.

Kletba byla zlomena! Zatímco Češi se až příliš ponořili do role blazeovaných profesorů, kterým se nemůže nic stát, Slováci nahradili mindrák nadšením a obětavostí. Skákali do střel, nechali na ledě všechno.

„Výhra nad Čechy v tomhle zápase má pro nás cenu zlata. Ještě nikdy jsem nezažil tolik zblokovaných střel,“ usmíval se slovenský gólman Ján Lašák.

Čeští hráči poprvé na MS zažili, jak hořce chutná porážka od Slováků. „Radovali se, jako by vyhráli celý turnaj. Jsou to takoví šaškové. Víc bych to neřešil,“ poznamenal tehdy poněkud nesportovně útočník a srdcař David Výborný.

Slováci čekali na další vítězství čtrnáct let

Jak se měnily hráčské generace a čas ubíhal, vzpomínky na někdejší křivdu ze začátku 90. let bledly a mluvit o slovenském mindráku ve vztahu k českému hokeji začínalo být čím dál víc bezpředmětné. Přesto platí, že vzájemná střetnutí češtěji ovládali Češi.

Jako třeba v roce 2009 v Klotenu při rekordně vysoké výhře 8:0 v osmifinálové skupině. Současný kapitán Roman Červenka, který tehdy na svém prvním MS plnil roli nadějného zelenáče, vstřelil dva góly, stejně jako Jaromír Jágr.

Možná ještě bolestnější byla pro Slováky prohra 2:3 v roce 2011 před jejich domácím publikem v Bratislavě. Památným okamžikem v sousedské hokejové rivalitě je však semifinále MS v roce 2012.

České mužstvo ve stockholmském čtvrtfinále senzačně vyřadilo domácí Švédy a už se vidělo v souboji o zlato. Jenže Slováci, kterým velel český trenér Vladimír Vůjtek, ovládli vzájemný duel v Helsinkách 3:1.

Do finále šli oni. „Neuvěřitelný výkon každého jednotlivce. Dá se říct, že jsme měli v brance dva brankáře - Jána i Laca,“ ocenil magii slovenského gólmana autor dvou tref do české sítě Miroslav Šatan.

Od té doby uběhlo čtrnáct let a Slováci na další vítězství nad Českem stále čekají. Prohráli už čtyřikrát v řadě, naposledy v roce 2023 v základní skupině v Rize. Češi tenkrát uspěli 3:2, o góly se postarali Lukáš Sedlák s Červenkou.

Slovenské rozpoložení před zápasem

Slovensko rozehrálo „českou“ skupinu ve Fribourgu bez velkých ambicí. Trenérovi reprezentace Vladimíru Országhovi se totiž sešly dva tucty omluvenek.

Ač Országhovi svěřenci vstoupili do šampionátu úspěšně, s pěti zápasy před sebou nemají čtvrtfinále ani zdaleka jisté. Rozhodovat může i sobotní derby s Českem.

Slovenští hráči se museli vyrovnávat také s absencemi zkušených hokejistů. „Snažíme se tým přebudovat. Minulý i tento rok se hodně starších hráčů omluvili - kvůli únavě, olympijské sezóně, rodinným důvodům nebo smlouvám,“ uvedl Miroslav Šatan.

„Mnozí nepřijeli, a tím dali šanci mladším hráčům, kteří by se jinak na mistrovství nedostali. Bylo to tak už loni i letos. Možná jsme nedošli do čtvrtfinále, ale investovali jsme do budoucnosti,“ dodal.

Napětí ještě zvyšovala předchozí česká blamáž

Česko na mistrovství světa přestřílelo Slovinsko 35:17, vedlo 2:1, a přesto prohrálo. Slovenská média si na tom smlsla.

Česká reprezentace kontroluje zápas se Slovinskem, má drtivou střeleckou převahu, otočila z 0:1 na 2:1 a zdá se, že směřuje k rutinnímu vítězství. Jenže v čase 48:28 vyrovnává Kuralt, v 61. minutě prodloužení zavěšuje Mahkovec a je hotovo.

Slovinsko poprvé v historii mistrovství světa porazilo Česko. Bilance, která do té chvíle zněla 5:0 na zápasy a 25:11 na góly ve prospěch českého týmu, dostala první škrábanec.

Slovenský sportovní server Sportnet při deníku SME zareagoval rychle a s gustem. Výsledek zarámoval jako „prvé veľké prekvapenie majstrovstiev sveta 2026, no v negatívnom zmysle“ a v titulku pracoval s formulací o „nečakanej blamáži“.

Doložitelný slovník je „blamáž“, „senzace“, „historický šok“. Ale tón? Ten je jednoznačně škodolibý. Federální rýpnutí, které funguje o to lépe, že dopadá na už otevřenou ránu.

Slovenský posměch by nebolel tolik, kdyby se neopíral o českou sebekritiku, která byla přinejmenším stejně ostrá. Portál Hokej.cz titulkoval „Šokující KRACH!“ a trenér Radim Rulík po zápase mluvil o „jednom z nejhorších momentů“ své reprezentační éry.

„Strašně nepovedený zápas ve všech ohledech,“ řekl bez obalu a přiznal, že obrovská územní převaha se neproměnila v nic hmatatelného. Čísla mu dávají za pravdu. Třicet pět střel proti sedmnácti, a přesto porážka.

Jeden detail stojí za zvláštní pozornost. Slovinskou branku chytal Lukáš Horák, gólman českého původu z Mostu. Podle oficiálního zápisu IIHF zastavil 32 z 34 českých střel, k tomu slovinská obrana zblokovala dalších dvacet pokusů.

Že u toho stál rodák z Čech, dodává příběhu ironický podtext, který si slovenští komentátoři jistě nenechali ujít. Slovenská expresivita tak vynikala ještě víc.

Jak Slováci prožívali samotný zápas

Slováci šli do sobotní bitvy ve slušné formě, ale zároveň věděli, že proti českému týmu budou potřebovat mimořádnou koncentraci. Češi měli za sebou nepovedený zápas se Slovinskem a jejich fanoušci očekávali reakci.

Pro slovenský tým nebylo derby jen běžným utkáním základní skupiny. Neslo v sobě vzpomínky na předchozí porážky, dlouhé čekání na vítězství a možnost přiblížit se čtvrtfinále.

Po utkání Slováci cítili, že byli blízko. Miroslav Šatan uvedl, že měli k postupu blízko právě v zápase s Českem, ve kterém nakonec prohráli 2:3.

„Byl to zajímavý a exponovaný zápas. Je asi zbytečné vracet se k tomu, sami jste o tom popsali dost. Rozhodčí mohli možná udělat některé věci lépe, ale na to se nedá vymlouvat. Někdy prostě sportovní štěstí chybí,“ řekl Šatan.

Zklamání, pocit křivdy a kritika rozhodčích

Šatan zároveň naznačil pochybení rozhodčích a podal podnět. „Ano, dostali jsme na to odpověď a v posledních dvou zápasech jsme dostali českého rozhodčího. Co na to mám říct?“ sdělil Šatan.

Slovenský svaz tak vnímal duel jako zápas, v němž rozhodovaly detaily. Kritika sudích zesílila pocit, že Slovensko přišlo o výsledek, na který podle průběhu utkání mohlo dosáhnout.

Současně však Šatan odmítl postavit celé hodnocení na rozhodčích. Jeho vyjádření ukazovalo dvě emoce najednou: nespokojenost s některými verdikty a vědomí, že tým musí přijmout vlastní odpovědnost za porážku.

Slováci byli zklamaní, ale hrdí na bojovnost

Slovenští hokejisté v úterý na mistrovství světa podlehli Švédsku 2:4, a nedokázali tak postoupit ze základní skupiny do čtvrtfinále. Tato porážka později potvrdila, že neúspěch proti Česku měl pro jejich postupové ambice zásadní význam.

„Je to zklamání. Měli jsme dost velké momentum v první třetině, kdybychom tam dali více gólů, tak se zápas asi vyvíjel jinak. Ve druhé třetině jsme dostali dva góly, což rozhodlo,“ uvedl slovenský kapitán Marek Hrivík.

„Měli jsme tu mladé hráče, kteří sbírali zkušenosti. Bojovali jsme, byla tam soudržnost a na tom můžeme stavět do budoucna,“ dodal.

Podobně hodnotil turnaj i trenér Vladimír Országh. „Mrzí nás to, ale ukázali jsme velký potenciál. Budeme si to analyzovat po šampionátu, ale myslím si, že můžeme být hrdí na to, jak jsme hráli.“

„Je jedno koho přestřílíte, počítají se body. Kluci si sáhli na dno sil a za to klobouk dolů,“ řekl trenér.

Generální manažer reprezentace a prezident Slovenského svazu ledního hokeje Miroslav Šatan kvitoval předvedenou hru. „Chyběl kousek, abychom se dostali do čtvrtfinále. Dojem z celého turnaje i výkony mladých hráčů jsou velmi povzbuzující do budoucnosti.“

„Přiznám se, že i když jsem dnes zklamaný, že jsme neudělali čtvrtfinále, jsem s výkonem týmu a bojovností spokojen,“ řekl Šatan.

Do pocitů hráčů se promítala únava i omluvenky

Omluvenkáře, kterých v olympijském ročníku tradičně bývá více, bránil slovenský útočník Regenda. Připomněl, kolik toho leckdo musí vydržet.

Třeba základní část NHL se dlouho hrála na 82 zápasů, teď jich bude 84. Do toho případné play off, letos ještě olympiáda. „Devadesát zápasů za rok je masakr, extrémní počet, kluci jsou unavení,“ prohlásil Regenda.

„My jsme taky jenom lidi. Dnes je každý tým dobrý a ne každý zápas se vydaří. Lidi to nevidí a pak přijdeš a jsi za ko*ota,“ zopakoval.

Jeho slova ukazovala, že náladu v slovenském hokeji neovlivňoval pouze výsledek jediného derby. Hráči se museli vyrovnávat s vysokým očekáváním, únavou, absencemi zkušených spoluhráčů a tlakem veřejnosti.

Budoucnost má stát na širším kádru

Slovenský tým se podle Šatana snaží přebudovat. „Věřím, že se to ukáže během dvou až tří let. Tito hráči už totiž nebudou na mistrovství debutovat.“

„Nemůžeme navždy stavět jen na 25 hráčích. Potřebujeme širší kádr, 40 až 45 hráčů, o kterých budeme vědět, že když je povoláme, zvládnou hrát na mezinárodní úrovni,“ uvedl Šatan.

Do hodnocení zápasu s Českem se tak promítala i dlouhodobější perspektiva. Slováci sice cítili zklamání z těsné porážky a z nevyužité příležitosti, současně však viděli, že mladí hráči dokázali držet krok v náročném derby.

Zapojit se má více mladých hráčů také na mistrovství světa v roce 2029, které se bude hrát na Slovensku. Zkušenosti z vypjatých zápasů s Českem mají být součástí jejich dalšího vývoje.

Co tedy Slováci proti Čechům cítili

• Velké očekávání: na vítězství nad Českem na mistrovství světa čekali od roku 2012.
• Silný náboj rivality: derby připomínalo historické porážky, vítězství i dlouhodobou převahu českého týmu.
• Zklamání: porážka 2:3 znamenala promarněnou možnost získat důležité body.
• Pocit křivdy: Miroslav Šatan kritizoval některá rozhodnutí rozhodčích a podal podnět.
• Vědomí vlastní odpovědnosti: Šatan zároveň řekl, že na rozhodčí se nedá vymlouvat.
• Hrdost na tým: kapitán Marek Hrivík i trenér Vladimír Országh vyzdvihovali bojovnost, soudržnost a potenciál mladých hráčů.
• Odhodlání do budoucna: slovenské vedení chce vytvořit širší kádr schopný hrát na mezinárodní úrovni.

tags: #jak #se #citili #slovaci #na #ms