Kdy vznikla první česká fotbalová reprezentace

Za první český reprezentační zápas se nejčastěji považuje utkání Čech proti Uhrám, které se odehrálo 1. dubna 1906 v Budapešti a skončilo remízou 1:1. Český tým tehdy nastoupil pod hlavičkou Českého svazu footballového.

První oficiální československé reprezentační utkání se hrálo až 28. srpna 1920 na olympijském turnaji v Antverpách proti Jugoslávii. Československo tehdy zvítězilo 7:0. Odpověď na otázku tedy závisí na tom, zda „první českou reprezentací“ rozumíme český výběr z období Rakouska-Uherska, nebo oficiálně uznaný československý národní tým.

První česká reprezentace v roce 1906

Existence samostatné české fotbalové reprezentace v Rakousku-Uhersku se císařské Vídni vůbec nelíbila. Svůj první mač odehrála česká reprezentace v roce 1906 s Maďary a poslední oficiální o dva roky později s Anglií.

Ostatně vůbec první zápas české reprezentace se odehrál právě s Uherskem, a to 1. dubna 1906. Zápas Čechy vs. Uhry skončil remízou.

„V Pešti zápasilo včera representační mužstvo Českého svazu footballového proti representačnímu mužstvu pešťskému v poměru nerozhodně 1:1,“ uvedly Národní listy 2. dubna 1906. A znalci fotbalové historie či nejrůznější sportovní encyklopedie tento mač skutečně uvádějí jako první veřejný výstup českého reprezentačního týmu.

Fotbalový svaz věřil ve výhru, ale nakonec byl spokojen i s remízou. A také novinové referáty na první mezinárodní zápas byly příznivé: „Výsledek tento jest úplně uspokojující, jelikož nebylo možno do Pešti vyslali mužstvo nejlepší, neb kluby Slavia a Sparta nemohly hráče na ten den propustiti. Pro české barvy v Pešti scoroval Walášek a české mužstvo sestaveno většinou z hráčů Meteoru a Smíchova.“

Co předcházelo vzniku reprezentace

Kolébkou moderní kopané je bezpochyby Anglie. Do tuzemských luhů, hájů a na české trávníky se „meruna“ dostala koncem 19. století.

Dějiny českého fotbalu se začaly psát v 90. letech 19. století. V té době byl fotbal zálibou měšťanských elit a šlechty, kteří měli na hru dostatek času i financí a znali anglický vzor.

První řádné utkání proběhlo podle nejčastěji skloňované zprávy a webu Fotbal Praha v srpnu 1892 mezi lokálními soupeři v Roudnici nad Labem. Jak ale stránka správně podotýká, nelze vyloučit jiná a dřívější utkání, o tomhle máme ale dochované informace.

O minimálně dekádu dříve totiž „merunu“ proháněli členové tehdejší Lessenhalle, tedy Čtenářského kroužku, studentského spolku pražských Němců. Časopis Cyklista tak v květnu 1885 uvádí, že v Klubu velocipedistů Praha „pěstuje se vedle jízdy na kole i football“.

Než se kopaná osamostatnila, byla vedlejší aktivitou mnoha klubů zaměřených na jiné sporty. O šest let později se ze studií v Cambridge vrátil mladý pan Emerich z rodu Thurn-Taxis a přivedl s sebou tři Angličany.

Učitele, komorníka a zahradníka. Všichni ale uměli dobře „čutat“ a zámek v Loučeni tak dal dohromady vlastní jedenáctku.

První mezinárodní zápasy českých klubů

Klíčovým momentem historie tuzemské kopané je 28. březen 1899. Do Prahy totiž přijel Oxford University Association Football Club, západ je tak dle seznamu zápasů SK Slavia Praha považován za první mezinárodní utkání.

Sešlo se 4 000 diváků, nechyběly ani takové „šarže“ jako zemský maršálek kníže Jiří Kristián Lobkowicz nebo pražský arcibiskup hrabě František Schönborn. Češi prohráli 0:3 se všemi brankami v prvním poločase, ale někde se začít musí.

Stejný rok se odehrálo střetnutí deseti slávistů proti rakouskému výběru ve Vídni. Jde tak o první, ovšem neoficiální reprezentační zápas s výsledkem 6:1 pro monarchii.

Neoficiální byl aspoň z pohledu soupeře. Jak podotýká web FSPS Muni, neexistoval tehdy ještě Český fotbalový Svaz (ČFS), tedy obecná zaštiťující organizace tohoto sportu.

„Přestože se zdálo dosti karambolů nevyhnutelných, soupeři na obou stranách si počínali vskutku vzorně. Objevilo se, že podstat této zvláštní hry vlastně právě v tomto dokonalém ovládání hráčské vášně spočívá,“ psaly tehdy Národní listy.

Český svaz footballový a cesta k reprezentaci

Český svaz footballový (ČSF) vznikl v roce 1905 a v témže roce byl i podmíněně přijat do Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA), která vznikla jen o něco málo dříve.

FIFA byla založena roku 1904 v Paříži a mezi zakládajícími členy bychom našli národní asociace Belgie, Dánska, Francie či Nizozemska. V roce 1905 přibyl Německý fotbalový svaz, rakouský a italský svaz a také Český svaz footballový, nicméně mezinárodní činovníci hned upozorňovali, že přijetí Čechů je politickým problémem.

Království české totiž státoprávně náleželo k Rakousko-uherské monarchii (Österreichisch-Ungarische Monarchie), nešlo tedy o samostatný stát s mezinárodním uznáním.

Český svaz footballový (ČSF) sice už v roce 1905 vstoupil do Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA), nicméně rakouské úřady na tuto organizaci usilovně tlačily, aby Čechy vyloučila.

Vyloučení Čechů z FIFA v roce 1908

Na zasedání FIFA v červnu 1908 ve Vídni se pak české členství ve světové fotbalové organizaci stalo i politickou překážkou a o další účasti Českého svazu footballového dal předseda svazu hlasovat.

Přesně osm národních asociací žádalo sloučení ČSF s Rakouským fotbalovým svazem a pouze zástupci tří států hlasovali o setrvání Čechů v asociaci, mimo jiné Dánsko a anglický Fotbalový svaz (The Football Association) založený již v roce 1863, jenž se stal členem FIFA v roce 1906.

Sloučení Čechů s rakouským ústředím žádalo například Německo, Belgie, Finsko nebo Nizozemsko. K ponížení (ČSF) došlo na vídeňském zasedání FIFA 7. a 8. června 1908.

Monarchie využila, že světová organizace schůzovala zrovna v hlavním městě Rakouska-Uherska, aby činovníky svazu upozornila, že český svaz nemá právo na samostatnou existenci a měl by být začleněn do Rakouského fotbalového svazu (Österreichischer Fußball Bund).

A přesně takovéto rozhodnutí FIFA ve Vídni nakonec schválila. Pro Český svaz footballový to byla nepřijatelná možnost.

Existence samostatné české fotbalové reprezentace v Rakousku-Uhersku se císařské Vídni vůbec nelíbila. A v roce 1908 se to také stalo.

Vyloučení Čechů z FIFA v červnu 1908, které trvalo až do zániku monarchie v roce 1918, bylo pro český fotbal velkou brzdou, pokud šlo o prestiž na mezinárodní fotbalové scéně.

Poslední český zápas před první světovou válkou

Český reprezentační tým se s fanoušky rozloučil důstojně, neboť 13. června 1908 ještě stačil na pražské Letné odehrát mezistátní zápas s Anglií.

Tým sice prohrál 0:4, ale měla to být úžasná podívaná, která přilákala 12 tisíc diváků. Rozhodčí Lewis připustil tak tvrdou hru na tělo, jakou Praha dosud nespatřila, přičemž jeden student sudího inzultoval.

Barvitou reportáž z utkání přinesly tehdejší Lidové noviny: „Dnes se konal na hřišti S. K. Slavie na Letné zápas kombinovaného mužstva 7 českých footbalových klubů s kombinovaným mužstvem anglickým. Angličané zvítězili 4:0. Při zápasu došlo k velkým demonstracím proti anglickému soudci. Obecenstvo vrhnulo se po zápase na hřiště a provolávalo Angličanům hanbu a Čechům slávu. Při tom jeden student (sextán) insultoval soudce a jeden člen klubu Slavie urazil obecenstvo, které se nahromadilo hrozivým způsobem kolem loží. Demonstrace byly dosti vážného rázu.“

Poslední oficiální zápas si Češi v Rakousku-Uhersku zahráli pod hlavičkou FIFA v roce 1908 s Anglií.

Proč česká reprezentace po roce 1908 nehrála pravidelně

Česká reprezentace se na počátku léta 1908 dostala do vynucené izolace a občas hořce plivala na někdejší soupeře, jak je to patrné i z textu v Národních listech.

„Nebude pražádné neštěstí, zaroste-li travou cesta, po niž chodili Vídeňáci k nám si pro potlesk a pochvalu a po níž naše mužstva chodívala do Vídně se nechat kamenovat vídeňskou lůzou. A nebude také žádné neštěstí, když nepojedeme do Pešti s maďarskými trikolorami na ramenou jako na posměch své rodové příslušnosti k týraným Slovákům. A ještě menší bude naše škoda, nebudeme-li berlínské amateury cpáti tisícimarkovým cestovným.“

Slibně se rozvíjející národní tým byl svým způsobem zaříznut nejen Vídní, ale i neochotou Čechů stát se součástí Rakouského fotbalového svazu.

„Po 7. červnu 1908 nesmí do Vídně jediný náš sportovec. I kdyby nás bylo ještě stokrát méně, musíme si postačiti sami a postačíme si. Předčasně se ve Vídni radují, že Č. S. F. podléhati bude vedení rakouského svazu,“ nechali se 11. června 1908 slyšet představitelé českého fotbalu v deníku Národní listy.

V dobovém tisku lze ovšem najít hlavně obhajoby českého bojkotu, tedy odmítání Českého svazu footballového spojit se s ústřední rakouskou fotbalovou asociací.

Český fotbalový vzdor namířený proti Vídni (i zbytku fotbalového světa pod hlavičkou FIFA) ale určitě pomohl k popularitě kopané v českých zemích. A k vášnivému fanouškovství, které se i po více než století zúročuje na aktuálním světovém šampionátu.

První oficiální československá reprezentace v roce 1920

Zlom přišel před 105 lety, tedy konkrétně 28. srpna 1920. Zde se začala psát nová historie československého fotbalu.

V tento den se totiž odehrál historicky první oficiální zápas československých hráčů. Nastoupili proti Jugoslávii a dali jim sedm gólů.

O den později porazili čtyřmi góly Norsko a 31. srpna pro ně skončil vítězně i zápas s Francií. Čtvrtý zápas již nevyšel, Belgie je porazila dvěma brankami.

Česká reprezentace a československý národní tým

Československá fotbalová reprezentace existovala v letech 1920 až 1993. Po rozdělení federace na konci roku 1992 vznikly dva samostatné týmy - český a slovenský.

Česká reprezentace je nástupnickým týmem československé reprezentace, která existovala v letech 1920 až 1993. Historické výsledky Československa si formálně nedělí ani jeden z nich: FIFA i UEFA vedou československé statistiky jako uzavřenou kapitolu.

Prakticky ale platí, že československý fotbal byl z velké části fotbalem českým - kluby jako Sparta Praha, Slavia Praha nebo armádní Dukla Praha dodávaly do národního mužstva podstatnou část kádru po celá desetiletí.

Československý národní tým patřil zejména v předválečném období, a posléze v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, k absolutní světové elitě, jež diktovala taktické trendy.

Největší úspěchy československé reprezentace

Historicky první obrovský celosvětový úspěch se dostavil na mistrovství světa v roce 1934, jehož pořadatelem byla fašistická Itálie. Československé mužstvo, vedené legendárním gólmanem a kapitánem Františkem Pláničkou, se skvělým střelcem Oldřichem Nejedlým v útoku, se probojovalo napříč pavoukem až do samotného finále.

Tam po mnoha hrubě kontroverzních a sporných výrocích švédského rozhodčího podlehlo domácímu italskému výběru po prodloužení 1:2. Nejedlý se navíc stal nejlepším střelcem turnaje.

Druhý, neméně monumentální úspěch přišel o necelé tři dekády později na šampionátu v Chile v roce 1962. Tým, postavený kolem středopolaře a čerstvého držitele Zlatého míče Josefa Masopusta, dokráčel k údivu celého světa opět až do finálového boje o prestižní zlatou trofej.

Ve finálovém klání se Československo dokonce ujalo vedení právě slavným Masopustovým gólem po přesné přihrávce Tomáše Pospíchala. Fenomenální a individuálně famózní Brazílie však následně průběh zápasu nemilosrdně otočila a zvítězila v poměru 3:1.

Zlatý absolutní vrchol, a historicky jediný mezinárodní titul pro tehdejší společný federativní stát, přišel v roce 1976 na mistrovství Evropy v Jugoslávii.

Ve finále mistrovství Evropy proti Německu skončil zápas po prodloužení 2:2 a rozhodovat musel penaltový rozstřel - historicky první ve finále velkého turnaje. Za stavu 4:3 pro Československo kráčel na značku Antonín Panenka a namísto tvrdé rány zvolil jemný lob doprostřed brány.

Technika, kterou Panenka toho večera použil, se od té doby po celém světě označuje jeho jménem - pod pojmem „panenka“ ji uvádějí fotbalové slovníky i encyklopedické heslo Antonín Panenka.

Vznik samostatné české reprezentace

Česká fotbalová reprezentace reprezentuje Česko na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. Navazuje na československou fotbalovou reprezentaci, která zanikla rozpadem Československa.

Tým formálně vznikl v roce 1994 po politickém rozpadu federace a stal se přímým nástupcem československé fotbalové reprezentace.

Česká fotbalová reprezentace v dresu samostatné republiky odehrála své historicky první oficiální reprezentační utkání 23. února 1994 v Istanbulu, kde k radosti fanoušků porazila domácí Turecko jednoznačně v poměru 4:1.

Česká fotbalová reprezentace je národní mužstvo České republiky, které od roku 1994 řídí Fotbalová asociace České republiky (FAČR). Navázala na úspěšnou tradici československého fotbalu.

První velký úspěch samostatného Česka: EURO 1996

V novodobé historii samostatného státu patří k největším úspěchům národního týmu především jeho vystoupení na evropském kontinentu.

Hned při svém prvním velkém turnaji, na mistrovství Evropy 1996 v Anglii, získali čeští fotbalisté historické stříbrné medaile, když až ve finále podlehli Německu.

Mistrovství Evropy 1996 v Anglii přineslo české reprezentaci největší úspěch samostatné éry - stříbrné medaile. Tým, kterému před turnajem nikdo nedával šanci, prošel skupinou i vyřazovacími boji až do finále na Wembley.

Češi vstoupili do turnaje v základní skupině C prohrou 0:2 s Německem. Následovala klíčová výhra 2:1 nad Itálií a remíza 3:3 s Ruskem, která stačila na postup ze druhého místa.

Ve čtvrtfinále tým zdolal Portugalsko 1:0 gólem Karla Poborského, jehož obloučková technika se stala jednou z nejcitovanějších akcí turnaje. Semifinále proti Francii skončilo bezbrankovou remízou a rozhodl až penaltový rozstřel, ve kterém brankář Petr Kouba chytil rozhodující pokus.

Češi se tak poprvé v samostatné historii probojovali do finále velkého turnaje. Finále se hrálo 30. června 1996 na londýnském stadionu Wembley před téměř třiasedmdesáti tisíci diváky.

Češi šli do vedení v 59. minutě, kdy proměnil penaltu Patrik Berger. Německo srovnalo pět minut před koncem po střídání Olivera Bierhoffa a týž hráč rozhodl v 95. minutě prodloužení.

Šlo o vůbec první zlatý gól v historii finále velkého turnaje - pravidlo, podle kterého branka v prodloužení okamžitě ukončila zápas, tehdy platilo poprvé.

Zlatá generace a EURO 2004

Konec devadesátých let a první polovina jednadvacátého století jsou fotbalovými experty a historiky jednohlasně označovány za naprosto nejdominantnější, technicky nejdokonalejší a nejofenzivnější éru fotbalového mužstva v české historii.

Mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku bývá označováno za vrchol takzvané zlaté generace českého fotbalu. Tým trenéra Karla Brücknera vyhrál všechny tři zápasy ve skupině, ve čtvrtfinále přehrál Dánsko 3:0 a zastavilo ho až semifinále s pozdějším šampionem Řeckem.

Osu týmu tvořil ofenzivní záložník Pavel Nedvěd, držitel Zlatého míče za rok 2003, dvoumetrový útočník Jan Koller, technický Tomáš Rosický a v brance mladý Petr Čech. V útoku dorážel Milan Baroš, který se s pěti góly stal nejlepším střelcem celého turnaje.

Skupinu D Češi zvládli bez zaváhání: 2:1 s Lotyšskem, dramatických 3:2 s Nizozemskem po dvougólovém manku a 2:1 s Německem, přestože do posledního zápasu už poslal Brückner náhradníky.

Čtvrtfinálová výhra 3:0 nad Dánskem byla jednou z nejpřesvědčivějších v historii týmu. Semifinále v Portu skončilo 0:1 po takzvaném stříbrném gólu.

Řekové skórovali z rohového kopu hlavou Traianose Dellase těsně před koncem první části prodloužení. Češi navíc přišli v 40. minutě o zraněného Nedvěda, který musel střídat.

Řecko následně vyhrálo celý turnaj a čeští fotbalisté odjížděli s bronzovými medailemi a pověstí nejlepšího týmu šampionátu, který titul nezískal.

Česká reprezentace na mistrovství světa

Zcela odlišnou a mnohem bolestivější kapitolu představují pro český výběr kvalifikační boje o mistrovství světa. V historii samostatného státu se týmu podařilo prolomit kvalifikační prokletí a postoupit na světový šampionát pouze dvakrát.

Poprvé se tak stalo pod vedením trenéra Karla Brücknera na turnaj v Německu v roce 2006 a podruhé, po mimořádně dlouhém dvacetiletém čekání, se fotbalisté s lvíčkem na prsou kvalifikovali na mistrovství světa 2026.

První samostatnou účast na světovém šampionátu vybojoval tým Karla Brücknera přes baráž s Norskem. Ve skupině E začali Češi výhrou 3:0 nad Spojenými státy.

Následovala ale porážka 0:2 s Ghanou a závěrečná prohra 0:2 s Itálií, pozdějším mistrem světa. Tři body na postup nestačily.

Turnaj poznamenala zranění - Koller odstoupil už v úvodním utkání a Nedvěd s Rosickým nebyli stoprocentně fit. Po šampionátu ukončila kariéra v reprezentaci hned několik opor a začala dlouhá generační obměna.

Co znamená datum vzniku české reprezentace

Pokud se ptáme na první český reprezentační tým, nejpřesnější datum je 1. duben 1906, kdy Čechy hrály proti Uhrám a remizovaly 1:1.

Pokud se ptáme na první oficiální československou reprezentaci, rozhodující datum je 28. srpen 1920, kdy Československo porazilo Jugoslávii 7:0.

Samostatná česká reprezentace České republiky pak formálně vznikla po rozpadu Československa a svůj první oficiální zápas odehrála 23. února 1994 v Istanbulu proti Turecku, které porazila 4:1.

tags: #kdy #byla #prvni #ceska #reprezentace