V Rusku mohou být výsledky fotbalových zápasů známé dříve než v některých jiných zemích především proto, že se informace šíří podle místního času, který se liší od času v části Evropy, a zároveň prostřednictvím rychlých médií, sociálních sítí a přímého sledování zápasů. Rychlost dostupnosti výsledku proto závisí na tom, kde se člověk nachází, odkud sleduje utkání a jaký informační kanál používá.
Na rychlost informací má vliv také význam fotbalu v konkrétním prostředí. V Rusku přitahují zápasy národního týmu značnou pozornost, zvláště když se hraje mistrovství světa a domácí tým nastupuje před vlastními fanoušky.
Časový rozdíl a rychlé šíření výsledků
Pokud se fotbalový zápas koná v Evropě nebo v jiné části světa, může skončit v době, kdy je v Rusku jiný místní čas. Výsledek se pak v ruském informačním prostoru objeví bezprostředně po závěrečném hvizdu, zatímco lidé v jiných časových pásmech se o něm dozvědí až později.
Rusko navíc zahrnuje rozsáhlé území a několik časových pásem. To znamená, že obyvatelé různých oblastí mohou sledovat stejný zápas v odlišnou denní dobu, přestože se informace o výsledku šíří z jednoho centra prakticky okamžitě.
Výsledky se mohou objevovat také během přenosu prostřednictvím textových online reportáží, sportovních aplikací, televizních kanálů a sociálních sítí. Člověk proto nemusí čekat na večerní sportovní zprávy ani na tištěné noviny.
Proč je rychlost informací zvlášť patrná u ruské reprezentace
Fotbalová reprezentace má v Rusku silný symbolický význam, i když před mistrovstvím světa 2018 panovaly kolem její výkonnosti velké obavy. Někteří Rusové se dokonce obávali výkonů národního týmu natolik, že si napůl přáli, aby hostitelská země nedostala automatické místo v kvalifikaci.
„Jsme hrozní,“ stěžoval si Jurij, taxikář z Kazaně, který trval na tom, že jeho země je mnohem lepší na hokejovém ledě.
Britský list The Independent, který vlastní bohatá ruská rodina Lebeděvových, výstižně shrnul náladu před začátkem turnaje. Jack Pitt-Brooke napsal: „I na vlastní letní domácí oslavě zde očekávejte, že Rusko nikoho neohromí, nikoho nezabaví a docela možná nikoho neporazí.“
Během jednoho týdne se však tyto obavy rozplynuly. Po úvodní výhře nad Saúdskou Arábií, která byla natolik přesvědčivá, že trenér Stanislav Čerčesov dostal blahopřejný telefonát od prezidenta Vladimira Putina, Rusko v úterý téměř zpečetilo postup do osmifinále vítězstvím nad Egyptem.
Historické pozadí ruského fotbalu
Protože se ruská reprezentace od sovětské éry nedostala do druhého kola mistrovství světa, vyvolal její úspěch nevyhnutelné srovnání s někdejší slávou.
Předchůdce dnešního ruského týmu, Sovětský svaz, začínal v mezinárodním fotbale pomalu. Vedení Komunistické strany se obávalo, že účast v zahraničí „odvede dělníky od třídního boje“, a teprve v 50. letech sehrál Sovětský svaz uznávané mezinárodní utkání.
Potom přišla zlatá léta. Lev Jašin, obecně považovaný za nejlepšího brankáře v dějinách tohoto sportu, Eduard Strelcov, ruský Pelé, Albert Šestěrňov, mistrovský obránce, a útočník Viktor Ponedělnik patřili mezi osobnosti, které pomohly Sovětům k úspěchu na olympijských hrách v roce 1956 a na mistrovství Evropy v roce 1960.
Tým skončil čtvrtý na mistrovství světa v roce 1966, druhý na mistrovství Evropy v roce 1972 a znovu druhý v roce 1988.
„Za nejvyšší bod sovětské fotbalové historie se považuje mistrovství světa v roce 1966,“ vysvětluje Ivan Kalašnikov, novinář serveru Sports.ru. „Sovětský tým se dostal do semifinále, kde prohrál se Západním Německem, a potom s Portugalskem v utkání o třetí místo.
„V té době hrál Jašin - jediný brankář, který kdy získal Zlatý míč. Tým z poloviny 60. let byl náš nejlepší vůbec.“
Rozpad Sovětského svazu a změna herního stylu
Po rozpadu Sovětského svazu a rozdělení talentu do 15 různých národních týmů se ruský fotbal dostal do obtížného období.
„Tým SSSR se skládal z několika různých větví,“ vysvětluje Kalašnikov. „Ukrajinská fotbalová škola s myšlenkami Valerije Lobanovského byla velmi fyzická a měla dobrou vytrvalost. Potom existovala velmi taktická větev gruzínského fotbalu.
„Sovětský tým byl směsí Ukrajinců, Gruzínců a Rusů - někdy i několika dalších národností - ale vždy tam byli tito tři,“ pokračuje. „Po pádu SSSR se herní styl Ruska jako samostatného týmu výrazně změnil.“
| Období nebo událost | Význam pro fotbal |
|---|---|
| 1956 | Úspěch Sovětského svazu na olympijských hrách |
| 1960 | Úspěch na mistrovství Evropy |
| 1966 | Čtvrté místo na mistrovství světa |
| 1972 | Druhé místo na mistrovství Evropy |
| 1988 | Druhé místo na mistrovství Evropy |
| Po rozpadu SSSR | Rozdělení talentu do 15 různých národních týmů |
Proč ruským hráčům chybí zkušenosti ze zahraničí
Rozvoj ruského fotbalu zpomalila také neochota současných hráčů odcházet z domácích lig.
„Protože máme omezení počtu zahraničních hráčů, dostáváte více peněz už jen proto, že jste Rus,“ dodává Kalašnikov. „Nemáte tedy důvod odcházet do zahraničí.
„Pokud nemáte dostatečnou kvalitu na to, aby vás získal Real Madrid, ruští hráči dnes nechtějí odcházet do evropských klubů ze střední části tabulky - doma mohou získat více peněz a prestiže.
„To mělo významný dopad na kvalitu ruského fotbalu,“ domnívá se.
Domácí prostředí tak může ruským hráčům poskytovat finanční i společenské výhody, ale současně jim může omezovat zkušenost s jinými herními styly a s konkurencí v zahraničních soutěžích.
Mistrovství světa 2018 a nečekaný obrat
Všechny tyto okolnosti způsobily, že pozorovatelé zůstali úvodními výkony Ruska na mistrovství světa ohromeni, protože přišly po několika nevýrazných letech.
„Očekávání před turnajem byla vůbec nejnižší,“ říká Kalašnikov.
Rusko však zahájilo turnaj dvěma vítězstvími. Po úspěchu proti Saúdské Arábii a Egyptu se domácí tým přiblížil postupu ze skupiny a ruská veřejnost začala znovu mluvit o návratu k někdejší slávě sovětského fotbalového gigantu.
Rusko mělo v dalším utkání nastoupit proti Uruguayi v Samaře a tento zápas měl pravděpodobně rozhodnout o vítězi skupiny A. Pravděpodobnými soupeři v osmifinále byly Španělsko nebo Portugalsko, takže ruští fanoušci se snažili držet optimismus pod kontrolou.
Po dvou vítězstvích týmu, který byl před turnajem nejhůře hodnoceným účastníkem mistrovství světa, však místní obyvatelé začali snít o návratu zlatých let sovětského fotbalového kolosu.
15 NEJŠÍLENĚJŠÍCH Zákroků v Historii FOTBALU…
Fotbal jako společenská událost v ruských městech
Pro obyvatele 11 hostitelských měst Ruska představovala radost z úspěchu národního týmu vítané rozptýlení od nepříjemné každodenní reality turnaje.
„Pro ty z nás, kteří nemají rádi fotbal, je mistrovství světa velkou bolestí,“ vysvětluje Darja, studentka z Kazaně. „Pořád jen mistrovství světa sem, mistrovství světa tam,“ stěžuje si a používá všudypřítomné ruské označení turnaje.
„Zátarasy, omezení při nákupu alkoholu, přeplněnost - je to značné omezení,“ dodává.
Úspěch domácí reprezentace přesto dokázal změnit náladu ve městech. V Kazani a dalších městech přerušili úterní večerní atmosféru řidiči, kteří projížděli ulicemi s nepřetržitě zapnutými klaksony na počest vítězství nad Egyptem.
Právě takové spontánní projevy ukazují, proč se výsledky ruského fotbalu šíří tak rychle a proč jim lidé věnují mimořádnou pozornost. Výsledek není pouze sportovní informací, ale také událostí, která se okamžitě promítá do ulic, dopravy, médií a veřejné nálady.
Samara mezi sovětskou minulostí a budoucností
Je příznačné, že poslední utkání skupiny A se konalo v Samaře.
Samara byla po většinu sovětské éry uzavřeným městem kvůli své úloze ve vesmírném průmyslu a mistrovství světa pomáhalo toto město na březích Volhy oživovat.
Obyvatelé Samary však zůstávali na svou minulost velmi hrdí. Obrovská vesmírná raketa v centru města poskytovala nápadnou připomínku úspěchů města, včetně výroby rakety, která vynesla Jurije Gagarina do vesmíru.
Stejně jako ruský národní tým na mistrovství světa 2018 nečekaně mířil vpřed, měla Samara i další ruská města jeden pohled upřený do minulosti a druhý do budoucnosti.