Místem pro podání návrhu na zahájení rozhodčího řízení před Sborem rozhodců Fotbalové asociace České republiky je sídlo FAČR. Návrh se podává v listinné podobě k rukám sekretáře rozhodčího řízení.
Sbor rozhodců FAČR rozhoduje zejména majetkové spory vznikající mezi členy FAČR, například spory z písemných smluv mezi členskými kluby a hráči nebo ze smluv souvisejících s výkonem trenérské činnosti. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, dospěl k závěru, že Sbor rozhodců FAČR je po materiální stránce rozhodčí komisí, i když stanovy FAČR případně uvádějí opak.
Sídlo FAČR jako místo podání návrhu
Základním právním předpisem, upravujícím průběh samotného rozhodčího řízení před Sborem rozhodců FAČR, je Procesní řád FAČR, jenž upravuje řízení před orgány FAČR a jejích pobočných spolků, a to ve věcech soutěžních, při přezkumech a při revizní a kontrolní činnosti, jakož i rozhodčí řízení.
Místem pro podání návrhů na zahájení rozhodčího řízení je sídlo FAČR. Návrh se podává v listinné podobě, a to k rukám sekretáře rozhodčího řízení.
Rozhodčí řízení je zahájeno dnem doručení návrhu na zahájení rozhodčího řízení, který splňuje předvídané náležitosti, nebo dnem odstranění zjištěných vad návrhu. Účastníky řízení jsou navrhovatel a odpůrce.
Jaké spory Sbor rozhodců FAČR řeší
Jedním z typů sporů, které jsou řešeny v rámci předmětného rozhodčího řízení, jsou takové, vzniknuvší v rámci členské základny FAČR z písemných smluv mezi členskými kluby a hráči, jde-li o profesionální smlouvy registrované FAČR.
Bohužel i v rámci výkonu profesionální sportovní činnosti nezřídkakdy dochází k situacím, kdy již smluvní strany, tj. v převážné většině případů sportovní klub či asociace na straně jedné a profesionální sportovec na straně druhé, nejsou schopny vyřešit konkrétní sporné otázky smírnou mimosoudní cestou a na řadu tak přichází řízení před nezávislým třetím subjektem.
V tomto článku se blíže zaměříme na jednu z odnoží takového způsobu řešení vzniklých sporů, a to rozhodčí řízení, konkrétně vedené před Sborem rozhodců Fotbalové asociace České republiky.
Kdo může působit jako rozhodce
Jako rozhodce může v tomto typu rozhodčího řízení působit pouze fyzická osoba, která je v souladu se stanovami FAČR zapsána do seznamu rozhodců a je tak členem Sboru rozhodců.
V prvním stupni rozhodčího řízení rozhoduje tříčlenný rozhodčí senát, ve druhém stupni pak rozhodčí senát pětičlenný.
| Fáze řízení | Rozhodující orgán |
|---|---|
| První stupeň | Tříčlenný rozhodčí senát |
| Odvolací řízení | Pětičlenný rozhodčí senát |
Zahájení řízení a písemná odpověď odpůrce
Je-li na základě návrhu řízení zahájeno, sekretář rozhodčího řízení zašle tento návrh, včetně jeho příloh a přiložených důkazů, odpůrci s výzvou, aby k tomuto návrhu ve lhůtě 14 dnů od jeho doručení předložil svou písemnou odpověď, včetně označení důkazů, jichž se k prokázání svých tvrzení dovolává.
Účastníci řízení mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději 7 dní před konáním prvního ústního jednání ve věci, popřípadě do uplynutí dodatečné lhůty.
K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí rozhodčí senát přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl bez své viny včas uvést, či jde-li o skutečnosti nebo důkazy, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností.
Ústní jednání a dokazování
O čase a místě ústního jednání vyrozumí sekretář rozhodčího řízení účastníky řízení na základě pokynu rozhodčího senátu předvoláním, které je účastníkům řízení zasláno nejméně se čtrnáctidenním předstihem.
Právo účasti při ústním jednání mají vždy účastníci řízení, popř. jejich zástupci na základě plné moci. Účastníci řízení jsou povinni prokázat tvrzené skutečnosti, na které se odvolávají při uplatnění svých nároků nebo námitek, jakož i ve svých dalších tvrzeních.
Činí tak především listinnými důkazy a v případě, že probíhá řízení s jednáním, též například výpověďmi účastníků řízení a svědků. Rozhodčí senát hodnotí důkazy podle své úvahy.
Rozhodčí nález a usnesení
Rozhodčí senát rozhoduje rozhodčím nálezem nebo usnesením. Vyhlášeným rozhodnutím je rozhodčí senát vázán, s výjimkou usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.
Ve výroku rozhodnutí, jímž se účastníkům řízení ukládá povinnost k plnění, určí rozhodčí senát zároveň lhůtu pro toto plnění. Lhůta k plnění počíná běžet okamžikem právní moci rozhodnutí.
Účastníkovi řízení, který měl ve věci plný úspěch, přizná rozhodčí senát náhradu nákladů rozhodčího řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Měl-li každý z účastníků řízení částečný úspěch ve sporu, přizná rozhodčí senát každému z nich náhradu nákladů řízení podle jeho úspěchu, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo.
Odvolání proti rozhodnutí
Účastník řízení může v souladu s PŘ napadnout rozhodnutí rozhodčího senátu vydané v rozhodčím řízení odvoláním. Na rozhodčí řízení před odvolacím rozhodčím senátem se přiměřeně použijí pravidla o řízení před rozhodčím senátem v prvním stupni.
Odvolání lze obecně podat ve lhůtě 21 dnů od doručení napadaného rozhodčího nálezu. Odvolání má odkladný účinek.
Předseda Sboru rozhodců FAČR, nebo odvolací rozhodčí senát, byl-li již ustaven, odvolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Nebylo-li odvolání odmítnuto, nebo nebylo-li řízení zastaveno, rozhodne o odvolání odvolací rozhodčí senát tak, že napadené rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné nebo napadené rozhodnutí změní.
Rozhodčí řízení před odvolacím rozhodčím senátem je třeba vést tak, aby mohlo být pravomocně skončeno ve lhůtě 9 měsíců ode dne zahájení celého rozhodčího řízení. Proti rozhodnutí odvolacího rozhodčího senátu není v rámci FAČR přípustný žádný opravný prostředek.
Význam rozhodnutí Nejvyššího soudu
Dvacátý sedmý senát Nejvyššího soudu, složený z předsedy a soudce zpravodaje JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, vyhověl dovolání jednoho z členů Fotbalové asociace České republiky ve sporu o vyslovení neplatnosti rozhodnutí Sboru rozhodců tohoto spolku.
Žalobce se žalobou doručenou Sboru rozhodců jako člen spolku domáhal, aby Sbor rozhodců uložil jednomu z fotbalových klubů povinnost zaplatit žalobci 290 400 Kč s příslušenstvím.
Tato částka měla být podle tvrzení navrhovatele úplatou „z titulu smlouvy o spolupráci při výkonu trenérské činnosti“ za to, že „vykonával (…) funkci trenéra mužstva.“
Sbor rozhodců fotbalovému klubu uložil, aby navrhovateli zaplatil 290 400 Kč s příslušenstvím. K odvolání fotbalového klubu odvolací senát Sboru rozhodců zrušil „prvostupňový rozhodčí nález“ a „v plném rozsahu“ zamítl žalobu navrhovatele.
Odvolací senát Sboru rozhodců totiž vyhodnotil jako důvodnou kompenzační námitku fotbalového klubu, který v řízení uplatnil vůči navrhovateli svůj nárok na náhradu škody ve výši 4 244 170 Kč.
Tato škoda měla být navrhovatelem způsobena porušením povinnosti řádného hospodáře z pozice člena představenstva klubu.
Řízení před obecnými soudy
Navrhovatel se návrhem na zahájení soudního řízení vedeného v projednávané věci domáhal vyslovení neplatnosti rozhodčího nálezu odvolacího senátu Sboru rozhodců, a sice proto, že odvolací senát Sboru rozhodců podle něj rozhodoval „mimo rámec (…) působnosti“ upravený ve stanovách spolku, ale i proto, že se rozhodování odvolacího senátu Sboru rozhodců účastnil rozhodce, který byl podjatý.
Městský soud v Praze návrh na zahájení řízení zamítl. Uvedl, že rozhodčí nález není rozhodčím nálezem ve smyslu zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, neboť odvolací rozhodčí senát Sboru rozhodců není podle stanov spolku rozhodčí komisí.
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že na projednávanou věc nelze aplikovat zákon o rozhodčím řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl.
Spolková autonomie a rozhodčí komise
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že právní regulace spolků je vystavěna na respektu k ústavně zaručenému právu se svobodně sdružovat, a proto je spolkům ponechána relativně velká míra autonomie, která se projevuje i značnou variabilitou vnitřního uspořádání orgánů spolku.
V rámci spolkové autonomie je přitom spolkům dána také relativně velká volnost ve zřizování vlastních orgánů. Jedním z fakultativně zřizovaných orgánů, jehož existenci zákonodárce výslovně předvídal, je rozhodčí komise.
Ustanovení § 267 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výslovně stanoví, že řízení před rozhodčí komisí upravuje jiný právní předpis.
Její specifické postavení je přitom dáno tím, že rozhodnutí tohoto orgánu má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, a tak je soudně vykonatelné.
Proč se uplatní zákon o rozhodčím řízení
V tomto kontextu Nejvyšší soud konstatoval, že řízení před rozhodčí komisí spolku je jedním z „druhů“ rozhodčího řízení. Vady rozhodnutí rozhodčí komise se proto přezkoumávají podle zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
Nejvyšší soud v první řadě uvedl, že jsou-li rozhodnutí rozhodčí komisi spolku na jedné straně přiznány účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je-li rozhodnutí rozhodčí komise soudně vykonatelné, potom tyto vlastnosti musí být na druhé straně doprovázeny možností soudního přezkumu rozhodnutí rozhodčí komise v režimu zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
Obě tyto vlastnosti, které rozhodování rozhodčí komise má, od sebe nelze oddělit. Proto, zřídí-li stanovy spolku orgán, který má rozhodovat o majetkových sporech náležejících do spolkové samosprávy s tím, že rozhodnutí takto zřízeného orgánu je pro účastníky řízení závazné a nezměnitelné, musí přezkum rozhodnutí tohoto orgánu podléhat režimu řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí.
Nejvyšší soud dále uvedl, že ustanovení § 267 OZ je ustanovením kogentním, od kterého se ujednáním stran, resp. ustanovením v rámci stanov spolku, nelze odchýlit.
| Otázka | Závěr Nejvyššího soudu |
|---|---|
| Postavení rozhodčí komise | Rozhodnutí má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. |
| Vykonatelnost | Rozhodnutí rozhodčí komise je soudně vykonatelné. |
| Soudní přezkum | Přezkum probíhá podle zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. |
| Odlišná formulace stanov | Opačná deklarace stanov nemůže materiální povahu orgánu změnit. |
Materiální povaha Sboru rozhodců FAČR
V projednávané věci vycházel odvolací soud z toho, že „závěry orgánu uvedeného specifického spolku působí pouze dovnitř spolku“ a že „tyto závěry nejsou vykonatelné v rámci zákony upraveného výkonu rozhodnutí a nepředstavují překážku pro soudní řízení.“
Odvolací soud však přehlédl, že Sbor rozhodců Fotbalové asociace České republiky má podle stanov asociace a procesního řádu rozhodovat o majetkových sporech náležejících do spolkové samosprávy.
Sbor rozhodců Fotbalové asociace České republiky tedy po materiální stránce je, respektive musí být, rozhodčí komisí, což nemůže nijak zvrátit ani opačná deklarace stanov Fotbalové asociace.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že závěry soudů nižšího stupně, tedy že Odvolací komise FAČR není na základě stanov FAČR rozhodčí komisí ve smyslu § 265 OZ, když na základě tohoto závěru přezkoumávaly platnost předmětného rozhodčího nálezu v režimu odpovídajícímu § 258 OZ a násl., jsou nesprávným právním posouzením předmětné otázky.
Podjatost rozhodce a neslučitelnost s funkcí soudce
Navrhovatel namítal také podjatost rozhodce. Důvodem měly být jeho předchozí profesní vazby, protože předseda odvolacího senátu Sboru rozhodců a zástupce klubu působili téměř deset let společně v advokátní kanceláři.
Navrhovatel dovodil přípustnost dovolání z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když měl za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zdali může skutečnost, že rozhodce působil po delší dobu jako advokát ve stejné advokátní kanceláři jako právní zástupce žalovaného v předmětném rozhodčím řízení, založit důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodce.
Z důvodu nesprávného právního posouzení první z dovolacích otázek a z toho vyplývajícího nesprávného právního posouzení otázky druhé zabývající se podjatostí rozhodce rozhodl Nejvyšší soud bez nařízení jednání.
Nejvyšší soud v rozhodnutí také upozornil, že členství v rozhodčí komisi spolku je neslučitelné s výkonem funkce soudce.
Řízení před rozhodčí komisí spolku je totiž jedním z „druhů“ rozhodčího řízení. Soudce přitom podle výslovného znění zákona o soudech a soudcích nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu.
Soudce je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
Další postup po rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a spolu s ním soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Text usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, je od 13. 4. 2023 po dobu 15 dnů dostupný na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu a úřední desce v budově soudu; následně bude vložen také do databáze rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na jeho webu.