Sparta – historické město v srdci Lakonie

Sparta je město v Lakonii na jihu Peloponésu, v úrodném údolí řeky Eurótu sevřeném pohořími Taygetos a Parnon. Dnešní Sparta leží na místě antické velmoci, z níž se dochovaly především skromné základy, antické divadlo, akropole, svatyně Artemidy Orthie, Leónidova socha, archeologické muzeum a několik dalších památek.

Do Sparty se nejezdí za monumentálními ruinami srovnatelnými s Athénami, ale za příběhem nejslavnějšího vojenského státu antického Řecka, výhledy na údolí Eurótu a polohou vhodnou pro poznávání Mystry, Mani a dalších míst Lakonie. Moderní město lze projít za několik hodin a auto se zde obvykle parkuje snadněji než v nejnavštěvovanějších řeckých destinacích.

Kde Sparta leží a jak vypadá její okolí

Sparta (řecky Spárti) leží v Lakonii na jihu Peloponésu, v úrodném údolí řeky Eurótas, sevřeném pohořími Taygetos a Parnon. Jižní Peloponnésos, kde leželo srdce staré Sparty, zabírají dvě roviny - Lakónská a Messénská - oddělené horským hřbetem Táygéton.

Východní, Lakónská kotlina, zavlažovaná řekou Eurótem, byla základem spartského území. Samotná úrodná kotlina měla rozměry asi 30 x 10 kilometrů a byla známá jako oblast bohatých pastvin a výnosného zemědělství. Lakónskou kotlinu pak z jihu uzavíraly bažiny a na severu se tyčily hřbety hor.

Směrem na západ od ní se zvedá nejvyšší peloponéské pohoří Taygetos (vrchol Xerovouna - 1 820 m n. m.), východně se tyčí mohutný masiv Parnonu. Sparta leží v údolí Eurótu pod Taygetem, pár kilometrů od Mystry.

Tyto podmínky utvořily ze Sparty relativně uzavřený stát, který se snažil expandovat především do západní Messénské kotliny a dále i směrem k moři, ke kterému původní Sparta neměla vůbec přístup. Právě na příkladu Sparty se dá velmi dobře ukázat, jak přírodní podmínky dovedou předurčit vlastnosti státu a jeho obyvatel.

Proč je Sparta historicky významná

V dobách starověkého Řecka byla Sparta konkurentem jiného velkého městského státu - Athén. Sparta byla hlavním střediskem peloponéské Lakónie a ve starověku byla politickým soupeřem Athén. Městský stát disponoval patrně nejlépe vycvičenou armádou tehdejšího řeckého světa.

Zlatý věk Sparty, tedy období v jakém je často prezentována v popkultuře nebo literatuře, trval přibližně od šestého do čtvrtého století př. n. l. Vojensky a politicky Sparta neustále sílila a stala se jednou z dvojice vedoucích mocností celého Řecka.

Nejmocnější vojenský stát antického Řecka po sobě nenechal skoro nic. Žádné chrámy, žádné mramorové paláce - jen pár základů v olivových hájích pod horami. A přesně to o Spartě všechno vypovídá: byla to síla, ne podívaná.

Už antický historik Thúkydidés to viděl jasně: kdyby Sparta zpustla, budoucí generace by prý nevěřily, že to byla taková velmoc - protože si nestavěla nádherné chrámy jako Athény. Sparťané pohrdali přepychem, žili tvrdě a všechno podřídili válce.

Od mykénských kořenů k městskému státu

Historie Sparty se začala psát mezi 16. a 15. stoletím př. n. l. Pověsti sice hovoří o jejím založení Lakedaimónem, který ji pojmenoval podle své manželky, reálnější je však vliv achajských kmenů a především pozdější vpád Dórů.

Nejstarší dějiny Sparty (jinak také Lakedaimonu) se jako u většiny měst tají v šeru. Angličtí archeologové však provedli vykopávky, které naznačují, že Sparta byla těsně spjata s mykénskou kulturou.

Historické záznamy jsou ale až od 950 před naším letopočtem, kdy město obývali Dórové. Nejpozději v 11. století před naším letopočtem dostala Sparta nové vládce - dórské přistěhovalce ze severu, kteří zde časem vybudovali militarizovaný vládní systém.

Stejně jako i jinde i ve Spartě se postupem času rozpadlo rodové zřízení a vznikl otrokářský stát. Specifikem Sparty byl ovšem značný počet přežitků rodového zřízení, který se stal spolu se silnou státní mocí hlavním prvkem spartského, a vlastně i celého dórského zřízení.

Lýkurgos a spartská ústava

Velké množství institucí a zvyků se ve Spartě spojuje se jménem pololegendárního mudrce Lýkurga, v jehož osobě je pravděpodobně smíšen osud skutečného člověka a boha světla Lýkurga, který byl ve Spartě uctíván už v dřívější době.

Z husté mlhy, která obklopuje tohoto člověka vystupují některé pravděpodobné údaje. Pokud tedy Lýkurgos žil, jako že je to pravděpodobné, působil někdy na začátku osmého století před n. l.

Podle bájí to byl strýc krále, který ve skutečnosti vládl sám. Jeho zákony se pak staly naprosto zlomovými pro vývoj spartského státu. Kromě položení spartské ústavy se Lýkurgovi připisuje i velká pozemková reforma, jež utvořila ze spartských občanů majetkově rovnoprávné lidi.

Lýkurgos totiž rozdělil celé spartské území na devět nebo deset tisíc stejných dílů (kléroi) podle počtu spartských mužů, kteří sloužili ve vojsku. Po této reformě prý Lýkurgos považoval svůj životní úkol za splněný, zavázal občany, že budou ústavu dodržovat a odešel ze Sparty na vrcholu své slávy.

Po smrti mu Sparťané postavili chrám, prohlásili ho héroem a bohem a stal se pro ně symbolem spravedlnosti a ideálního vůdce, který žije pro blaho svého národa a vlasti.

Jakýmsi zákonem, dohodou, smlouvou či usnesením o spolužití byla Rétra, spartská ústava. Toto státní zřízení, jakož i základy spartského právního řádu jsou přičítány legendárnímu zákonodárci Lykúrgovi, který žil asi v 8. století před naším letopočtem.

Spartské politické zřízení

Spartě vládli vždy společně dva králové, po jednom z rodu Ágidovců a Eurypontovců. Králové (basileové) neměli žádnou absolutní moc, dokonce měli moc velmi malou.

Ve skutečnosti veleli vojsku, byli soudci v některých oblastech (především rodinného) práva a získali také některé kněžské funkce. Do vládnoucí hierarchie patřila také rada starších (gerúsiá), která byla složena z 28 osob starších 60 let.

Jakýmsi kontrolním orgánem královské moci byla pětičlenná rada eforů (dozorců), které volilo každý rok shromáždění občanů. Efoři dohlíželi na každodenní život ve Spartě, ale zvláště měli dohlížet na to, aby králové příliš nerozšiřovali svou moc na úkor celé obce, což se týkalo i vojenských výprav.

Efoři měli právo odvolat krále, což z nich dělalo velmi mocné muže. Rovněž řídili nábor vojska a měli soudní pravomoc.

Třetím z podstatných správních orgánů Sparty byla rada starců neboli gerúsiá. Ta čítala 30 členů - 2 krále a 28 gerontů, tedy mužů starších 60 let z významných rodů.

Ty volil sněm doživotně, takže nové místo se ve sněmu objevilo až po smrti některého člena gerúsie. Tato rada rozhodovala o politické orientaci Sparty, také měla soudní pravomoc ve věcech hrdelních a protistátních.

Poslední institucí pak byla apella, neboli sněm všech občanů starších 30 let. Tento sněm musel odhlasovat každé rozhodnutí rady, byť nemohl vznášet pozměňující připomínky, ale pouze křičet ano či ne.

O přijetí nebo nepřijetí rozhodnutí pak rozhodovala síla hlasu, kterým Sparťané dávali najevo souhlas nebo nesouhlas - hlasitější vyhráli.

Hlavní instituce Sparty

Tři hlavní společenské vrstvy

Veškeré obyvatelstvo se rozdělilo na tři třídy - Sparťany, perioiky a heilóty. Vládnoucí vrstvou byli samozřejmě Sparťané.

Všichni obyvatelé Sparty, kteří byli v době vzniku ústavy schopni nosit zbraň a opatřit si na své náklady zbroj, tvořili „společenstvo rovných“. Každý Sparťan si tedy byl v podstatě roven a měl stejná práva a povinnosti.

Počet příslušníků této třídy byl vždy velmi malý, vezmeme-li v úvahu množství zotročovaných příslušníků nižších tříd - ze začátku jich bylo asi 9000, v pátém století před n. l. se však jejich počet snížil na cca 6000 mužů a ve třetím století před n. l. na asi 700.

Společenstvo rovných se pak dá definovat jako vojenské společenství s kolektivním vlastnictvím a kolektivní pracovní silou, kterou byli heilóti. Jediným povoláním plnoprávných Sparťanů byla válka.

Perioikové

Druhou společenskou vrstvou co do důležitosti byli perioikové, obyvatelé obcí, které byly ve spojenectví se Spartou. Tuto vrstvu opanovali sedláci, řemeslníci a obchodníci, neboť jen oni měli na podobné věci právo a chuť.

Plnoprávný Sparťan by je odmítal jako podřadná zaměstnání, takže perioikové zajišťovali veškerou výměnu s okolním světem, která probíhala velmi dlouho bez peněz. Mohli mít samozřejmě ve svém vlastnictví půdu a dokonce sloužili i ve vojsku, avšak neměli politických práv a společenstvo rovných na ně koukalo shora.

V neplnoprávném postavení takzvaných perioiků byli obyvatelé okrajových oblastí, kteří měli ve svých sídlištích omezenou samosprávu a spolu s plnoprávnými Sparťany byli označováni termínem Lakedaimoňané.

Heilóti

Nejbědnější vrstvou byli heilóti, otroci. Byli to příslušníci podrobených národů a původního obyvatelstva, kteří se věnovali především práci na polích plnoprávných Sparťanů.

Všichni otroci byli majetkem státu a byli rodinám přidělováni. Heilóti dávali svým pánům naturální dávky ve formě vína, oleje, ječmene, masa a podobně.

Nebyli oproštěni vojenské služby, spartské bitvy obvykle začínaly právě útokem heilótů. Není třeba vypočítávat celé postavení otroků, když ocitujeme Plútarcha: „Ti, kdo praví, že v Lakedaimonu má svobodný nejvyšší svobodu a otrok je v pravém smyslu otrokem, docela dobře vystihují situaci.“

Hrozné postavení heilótů se projevilo na celé řadě jejich povstání, která se táhnou skrz naskrz spartskými dějinami. Sparťané se k heilótům chovali surově a hrubě, vědomi si své převahy v tělesné síle.

K spartské politice patřily i tzv. krypteie, neboli preventivní vojenské výpravy spartských vojáků, především mladých, proti otrockým vesnicím, které měly zabíjet nejnebezpečnější - vojensky nejzdatnější - heilóty.

Spartská výchova a každodenní život

Sparta proslula jako militaristický stát. Nebyli v ní skoro básníci ani mudrci. I za míru trvala ve Spartě podobná situace jako na výpravě.

Muži žili po většinu času společně v opevněném táboře, trávili svůj čas vojenským cvičením, gymnastikou, šermem, zápasem, cvičením v běhu atp. Na noc se mohli muži vrátit ke svým rodinám, avšak Sparťané se stejně obyčejně ženili až po třicátém roku.

Nastálo mohli žít v domech pouze muži, jichž se už netýkala vojenská služba, tedy starší než 60 let. Celý život Sparťana tak patřil obci a jejím zájmům.

Vojenský charakter měl nejen život mužů ve Spartě, ale i výchova mladých Sparťanů. Základem této výchovy byla zásada: „Zvítězit v boji a poslouchat“.

Mladí Sparťané tak byli celé mládí připravováni hlavně na vojenské úkoly. Chodili celý rok bosi a v oděvu z hrubé látky. Většinu času strávili ve vojenských oddílech (agelách), kde se zabývali tělesným cvičením, sportem a učili se číst a psát.

Sparťan byl povinen mluvit prostě a stručně. Zkrátka lakonicky. Xenofón k tomu poznamenal: „Ve Spartě uslyšíš spíše promluvit kamennou sochu než chlapce“.

Takto vychovával stát své mladíky až do dovršení 20 let. Poté přešli mladí Sparťané mezi dospělé vojáky. Už od útlého věku - od pěti nebo sedmi let - se každý spartský chlapec cvičil v táboře, kterému se říkalo gymnasion.

V 18 letech pak musel každý podstoupit zkoušku dospělosti a až do svých 30 let muži nemohli na sněm, ani nesměli navštěvovat svoji rodinu.

Tato zvláštní pozornost věnovaná vojenskému výcviku byla zřejmě vyvolána tím, že Sparta byla jakýmsi táborem uprostřed porobeného obyvatelstva připraveného permanentně ke vzpouře. Navíc porážka ve válce s Argem roku 668 před n. l. a těžkosti za druhé messénské války tento militarismus ještě podpořily.

Spartské ženy

Velkou pozornost věnovali Sparťané také výchově žen, nikoli ale z demokratických, ale z ryze pragmatických důvodů, neboť zdatné ženy měly rodit zdatné vojáky, budoucí obránce vlasti.

Tak se Sparťanky věnovaly stejným tělesným cvičením jako dospívající vojáci, běhaly, zápasily, házely diskem, sváděly pěstní zápasy atd. Netřeba dodávat, že cizinci, kteří navštívili Spartu, byli tímto chováním žen často šokováni.

Postavení spartských žen bylo příslovečné, jejich volnost byla v této době výjimečná. Ženy mohly se souhlasem manžela cizoložit, ovšem jen v případě snahy získat dědice v bezdětném manželství.

Jsou známy i případy takzvané polyandrie, kdy několik bratrů mělo společnou manželku i děti.

Spartská armáda a symboly

Tak mohla vzniknout příslovečně kvalitní, ukázněná a motivovaná spartská armáda, dlouho považovaná za lidmi neporazitelnou. Důležité také bylo, že Sparťané odmítali v boji ustupovat, což při tehdejší úrovni vojenství založené na srážce prvních řad znamenalo neobyčejně mnoho.

Vojáci nosili typický tmavě červený chiton a na štítech měli namalované písmeno Λ (lambda), který označoval Lakedaimón, jiný název pro město. Typickým znakem spartského vojáka byl červený plášť, na němž nebyla vidět krev při zraněních, a tak se protivníci často domnívali, že spartští vojáci jsou nezranitelní.

Spartští vojáci odcházeli do válek oděni v plášť a vyzbrojeni kopím, štítem a přilbou. Výzbroj všech Sparťanů byla jednotná, což ještě zdůrazňovalo rovnost obyvatel obce.

Spartské vojsko se dělilo na oddíly po pěti stech mužích (lochoi, později morai). Menší bojovou jednotkou byla enómotiá, jež se skládala asi ze čtyřiceti mužů. Jádrem armády byli pochopitelně stejně jako jinde těžkoodění pěšáci zvaní hoplítai.

O bojové pověsti Sparty vypovídala zásada „Buď se štítem nebo na štítě“. Tedy buď vítězství nebo smrt.

Thermopyly a král Leónidas

Svět zná hlavně jeden den: rok 480 př. n. l., Thermopyly, kde král Leónidas se třemi sty Sparťany a spojenci zadržoval obří perskou armádu, dokud nepadli do posledního.

Když Peršané žádali, ať odevzdají zbraně, prý odpověděl „Molón labé“ - „pojď si pro ně“. Tahle vzdorovitost je dodnes symbolem a v moderní Spartě najdete Leónidovu sochu i symbolický hrob.

Úzká soutěska, na jedné straně obrovská perská armáda, na straně druhé několikasetčlenná jednotka sparťanských bojovníků, kterou vedl král Leónidas. První ataky Sparťané odrazili a uštědřili Peršanům těžké rány.

Zdálo se, že pár stovek bojujících Sparťanů zastaví celý statisícový perský příval, ale Peršané si druhého dne bojů našli v řeckých řadách zrádce, který vyzradil polohu cesty přes pohoří do týla řeckých vojsk.

Perská vojska snadno porazila zabezpečovací oddíly Řeků na horských hřbetech a třetího dne zamířila do údolí, kde chtěla odříznout celou řeckou armádu. Leónidas se o proražení Peršanů dozvěděl právě včas, aby mohl svá vojska stáhnout, ale tento rozkaz dal pouze spojeneckým vojákům.

Sám zůstal v Thermopylách, v čele 300 Sparťanů. Zde ho zastihl útok ze dvou stran, kterému nemohl odolávat. On sám i všichni jeho muži padli.

Svou hrdinskou smrtí však vytvořili jeden z největších příkladů sebeobětování za dobu existence lidského plemene. Svým hrdinským činem naplnili zásadu, že správný Sparťan se domů vrací buď se štítem, nebo na štítu.

Dnes na místě historického bojiště stojí památník spartských hrdinů ve formě kamenného lva s nápisem. V přibližném překladu: „Poutníče, zvěstuj nám, Lakedaimónským, že my mrtvi tu ležíme, jakož zákony kázaly nám.“

Vojenský a politický vzestup Sparty

V polovině 8. století před n. l. se Sparta zapletla do vleklé války se sousední Messénií (první messénská válka v letech 740 - 720 před n. l.), která skončila vítězstvím Sparty a podrobením messénského obyvatelstva.

V průběhu století sedmého vznikla druhá messénská válka (asi 630 - 613 před n. l.), neboť porobené obyvatelstvo Sparťané ovládali velmi tvrdě a vznikla proti nim vzpoura. S tou si ovšem Sparťané poradili i dobyté území si, byť s vážnými problémy, udrželi.

Za těchto válek se definitivně ustálila sociální podoba spartského státu, která pak zůstala tři století prakticky nezměněna. Po vítězství ve druhé messénské válce se Sparťané pokoušeli získat Arkádii, ale odpor místních horských kmenů jim to znemožnil.

Sparťané se tedy dali do zakládání spolku, který měl sjednotit moc států na Peloponésu. V šestém století před n. l., někdy kolem roku 550 před n. l., pak válkami i smlouvami spolek skutečně vytvořili.

Členy tohoto peloponéského spolku byla většina států na Peloponésu s výjimkou autonomní Achaje, severní Arkádie a okolí města Argos. Členové tohoto převážně pozemního spolku si zachovávali autonomii, ale museli Spartě na požádání poslat svá vojska.

Vzniklý peloponéský spolek byl nejsilnější mocností v Řecku do vzniku athénského námořního spolku. A spolu s nimi se v lokální supervelmoc změnila samozřejmě i Sparta.

Již koncem 8. století před naším letopočtem založili Sparťané v jižní Itálii osadu Tarás, dnešní Taranto. V 6. století vytvořili peloponéský spolek jako nástroj k prosazování svých mocenských zájmů, v 5. století se podíleli společně s Athénami na porážce Peršanů a na samém konci 5. století dosáhli za takzvané peloponéské války rozhodující vítězství nad Athéňany.

Úpadek starověké Sparty

Její moc stále sílila a občané Sparty se často považovali takřka za polobohy, potomky mýtického Hérakla. Občané byly natolik přesvědčení o své síle, že spartské vesnice nebyly nikdy obehnány hradbami. Jejich účel údajně plnili sami občané.

Ze svého postavení nejmocnějšího řeckého státu se však dlouho netěšili. Její úpadek nastal až bitvou u Leukter roku 371 př. n. l. V roce 371 před naším letopočtem podlehli u Leukter Thébanům a brzy nato se proti nim semkl celý Peloponés.

Po vítězství Makedoňanů u Chairóneie v roce 338 před naším letopočtem si sice Sparta ještě udržovala svou samostatnost, ale její politický význam dále klesal.

Za římské nadvlády ve 2. století našeho letopočtu prožívala Sparta jistý vzestup, avšak na konci 4. století ji zpustošili Vizigóti. V 6. a 7. století sem pronikli Slované a v 9. století se část zdejšího obyvatelstva pod jejich tlakem přesunula do oblasti Mani v jihozápadní Lakónii.

V raném středověku se celá oblast dlouho vyhýbala christianizaci a po čase byla zcela opuštěna. Za vlády Byzantské říše vzniklo na antických ruinách město Lakedemonía, obývané do roku 1263, kdy jeho obyvatelé přesídlili do nedaleké Mystry.

Novodobá Sparta

K opětovnému založení města došlo teprve v roce 1834. Novou Spartu nechal postavit po osamostatnění Řecka král Ota I. v roce 1834.

Řecký král Otto povolal německé architekty, kteří naplánovali město s širokými bulváry, jež mělo být domovem pro sto tisíc lidí. Dnes jich zde sice nežije ani dvacet tisíc, ale přesto Sparta, s nadsázkou, povstala z popela.

Obnovená moderní Sparta ale ani zdaleka nebyla tím, čím její předchůdkyně. Malé provinční město stálo ve stínu sousedního významného středověkého města na Peloponésu, Mystry.

Dnešní Sparta je příjemné moderní město v údolí řeky Eurótu, nad nímž se tyčí zasněžený Taygetos. Sparta má dnes asi 20 tisíc obyvatel.

Co ve Spartě reálně vidět

Buďte připravení: antická Sparta jsou hlavně skromné základy. Nejvíc dochované je antické divadlo a akropole na severním okraji města, kousek je svatyně Artemidy Orthie, kde se konaly drsné chlapecké zkoušky.

Ze staré Sparty zůstaly zachovány pouze trosky chrámů a divadla na akropoli a jejím úpatí severně od dnešního města. Dochovaly se také zbytky antických staveb mezi akropolí a řekou Eurótem.

Většina ruin pochází z římského období - například divadlo, akropole či rotunda. Jednou z památek na zlaté období města jsou pozůstatky Athénina chrámu, jež se datuje do přibližně 6. století př. n. l.

Mezi nejvýznamnější pozůstatky patří také svatyně Artemidy Orthie. Zde byla možná už od 10. století před naším letopočtem uctívána Artemis, kterou zde nazývali Orthia.

Antické divadlo a akropole

Antické divadlo a akropole leží na severním okraji dnešní Sparty. K divadlu a akropoli se dá dojet i dojít.

Divadlo patří k nejvýraznějším zachovaným památkám antického města, přesto však nejde o monumentální areál srovnatelný s nejznámějšími řeckými archeologickými lokalitami. Sparta je o příběhu a poloze, ne o monumentech.

Leónidova socha a kenotaf

Ve městě stojí Leónidova socha a kenotaf, tedy symbolický hrob. V moderní Spartě najdete Leónidovu sochu i symbolický hrob.

Muzeum vystavuje artefakty od prehistorie do doby římské nadvlády. Najdeme zde například torzo spartského bojovníka z 5. století před naším letopočtem, které asi zobrazuje spartského krále Leónida, který hrdinně padl v roce 480 před naším letopočtem v bitvě u Thermopyl.

Archeologické muzeum

Kromě archeologického naleziště můžete vidět střípky místní minulosti i v některých muzeích jako například ve Spartském archeologickém muzeu, které najdete v centru města. Muzeum vystavuje artefakty od prehistorie do doby římské nadvlády.

Ve Spartě samé stojí za návštěvu muzeum, kde jsou vystaveny zejména antické plastiky. Archeologické muzeum je vhodným doplněním návštěvy ruin, protože přibližuje dějiny oblasti od prehistorie až po římské období.

Další muzea a galerie

Jste-li příznivci uměleckých galerií, podívejte se do galerie Koumantários. K vidění jsou zde olejomalby předních evropských umělců od 16. století až po současnost.

A když už jste v Řecku, neměli byste vynechat ani místo, které vám odhalí tajemství výroby olivového oleje - Muzeum oliv a řeckého olivového oleje.

Menelaion a místa v okolí Sparty

Za městem na kopci je Menelaion s výhledem na celé údolí. Jihovýchodně od Sparty, hned za řekou Eurótem leží Meneláion se stopami pozdně mykénského sídliště s troskami posvátného okrsku zasvěceného Meneláovi a Heleně.

Jižně od Sparty se rozkládá Amyklaion s posvátným okrskem Apollónovým a údajným hrobem jeho oblíbence Hyakintha. Nedaleko odtud u Peleopyrji leží dosud neprozkoumané mykénské sídliště.

Jižně od Amyklaia, u Vafia, byla v roce 1888 odkryta v mykénském kupolovém hrobě jáma, ve které byly nalezeny dva zlaté poháry krétského původu z doby kolem roku 1600, vyzdobené mistrovskými reliéfy s býčí tématikou. Poháry jsou uloženy v athénském Národním archeologickém muzeu.

Mystras

Nejdůležitější památkou v okolí je byzantské město Mystras, které bylo vystavěno na úbočí mohutného kopce, asi 5 kilometrů západně od Sparty. Sparta je ideální základna pro Mystru, která leží přibližně 6 kilometrů od města.

Sparta je brána do Lakonie - pár kilometrů je byzantská Mystras, na jih Mani a Gythio, na východ skalní Monemvasia. Ráno lze věnovat Mystrě, odpoledne Spartě a muzeu a další den Mani nebo Monemvasii.

Mani, Gythio a Monemvasia

Sparta je výchozím bodem do Mani a má kolem sebe hory jako z pohlednice. K přímořským městům Skala a Gythio na jihu je to zhruba 40 kilometrů.

Na východ od Sparty leží skalní Monemvasia. Celý okruh i s mýtným a parkováním lze poskládat do trasy spojující Spartu, Mystru, Mani, Gythio a Monemvasii.

Jak dlouho si na Spartu vyhradit

Na město samotné stačí pár hodin. Auto zaparkujete snadno, město dáte za pár hodin a zbytek dne věnujete okolí.

Kdo přijede za antickými ruinami jako v Athénách, bude zklamaný - Sparta je o příběhu a poloze, ne o monumentech. Kdo čeká antické monumenty, ať raději sleví - kouzlo je v příběhu, údolí a okolí, ne v ruinách.

Pro děti je tahákem spíš příběh tří set bojovníků a Leónidova socha než skromné ruiny - muzeum a divadlo to doplní.

Parkování a pohyb po městě

Moderní Sparta je rovinaté, přehledné město - auto nechte na plochách v centru nebo u archeologického areálu a choďte pěšky. K divadlu a akropoli na okraji se dá dojet i dojít.

Parkování tu bývá snazší než v turistických hitech. Ve městě je možné navštívit hlavní památky pěšky, protože centrum, muzea i archeologický areál nejsou od sebe vzdálené.

Jak se do Sparty dostat

Nejednodušší a časově nejvýhodnější a nejsnadnější cesta do Sparty je osobním automobilem. Můžete sem však jet i autobusem.

Z Athén nebo Tripole se do Sparty jede přes vnitrozemí Peloponésu. U města začíná dálnice A71, mířící severním směrem k Megalopoli, kde se spojuje s dálnicí A7 vedoucí až do Korintu.

Konkrétní časy, vzdálenosti i mýtné je vhodné přepočítat podle aktuální trasy. Sparta je praktická základna pro řidiče z Česka, kteří chtějí poznat vnitrozemí Lakonie i její jižní pobřeží.

Kdy Spartu navštívit

Jaro a podzim jsou v lakonském údolí ideální - kvetoucí stráně, sníh na Taygetu a snesitelné teplo. Léto je horké, ale město i muzeum nabízejí stín.

Sparta je pohodlné město, jen v létě myslete na vodu a stín u ruin. Při návštěvě archeologického areálu je vhodné počítat s tím, že velká část prohlídky probíhá venku.

Ubytování, děti a pes

Sparta má hotely a penziony v centru - praktická a klidná základna pro celou Lakonii. V okolí a směrem do Mani jsou kempy.

Divoké stání v autě ve městě nečekejte - mířte do kempu. Plochy a kempy na trase je vhodné projít předem podle plánované cesty.

Pes na vodítku se po městě a u areálů proběhne, do muzea ho nevezmete a v horku voda a stín pro něj. V rozpáleném autě psa nikdy nenechávejte.

Sparta jako základna pro poznávání Lakonie

Sparta je ideální noclehárna pro celou Lakonii. Její hlavní devízou je poloha - jako základna pro Mystru, Mani a Taygetos.

Ráno lze navštívit byzantskou Mystru, odpoledne věnovat Spartě a muzeu a další den pokračovat do Mani nebo k Monemvasii. Takové rozdělení umožní spojit historické památky, horskou krajinu, pobřeží i archeologická naleziště.

Sparta je město, kde po největší vojenské slávě zbyly skromné základy - a právě to o ní všechno říká. Nejezděte sem za monumenty, ale za příběhem tří set, údolím Eurótu pod Taygetem a hlavně jako za základnou pro Mystru a Mani.

tags: #sparta #historicke #mesto