Věrnost Spartě se u některých fanoušků neměří počtem sezon, ale téměř celým životem. Martin Zajíc je jejím fanouškem už téměř padesát let a permanentní vstupenku na domácí zápasy Sparty vlastní nepřetržitě od roku 1989.
„Nejde jen o fandění, Sparta je prostě Sparta. Mám tam spoustu kamarádů, jsme stejná krevní skupina. Je to na celej život,“ říká o klubu svého srdce jeden z nejvěrnějších fanoušků. Jeho příběh ukazuje, že čekání na další sparťanskou výhru může být směsí oddanosti, humoru, společných rituálů a přesvědčení, že každý nový ročník přinese titul.
Sparta jako životní styl
„S tím se člověk narodí. Je to životní styl. Nejde jen o fandění, Sparta je prostě Sparta. Mám tam spoustu kamarádů, jsme stejná krevní skupina. Je to na celej život. Se všemi plusy i mínusy. Ale nestydím se za to.“
Martin Zajíc začal na Spartu jezdit v roce 1970, přibližně v sedmé třídě. Zpočátku nechodil pravidelně, ale klub mu zůstal a postupně se stal pevnou součástí jeho života.
„To byl v brance Pavel Wohl a pak už to šlo. Kuneš v obraně, Gusta Havel a pak to stále pokračovalo.“ Pravidelně s permanentkou chodí od revoluce v roce 1989.
| Součást fanouškovského příběhu | Údaj |
|---|---|
| Začátek fandění | Od roku 1970 |
| Pravidelná permanentka | Od roku 1989 |
| Délka nepřetržitého držení permanentky | Téměř třicet let |
| Fanouškovská skupina v hospodě | Asi patnáct permanentkářů |
Čekání na další pohár
Pro dlouholetého fanouška patří k hokeji úspěchy i zklamání. „Úspěchů bylo strašně moc, stejně tak zklamání, to k tomu patří. Ale ty úspěchy. Dal jsem do toho srdce a všechno dostal zpátky.“
Na otázku, který úspěch pro něj byl největší, nedokázal vybrat jediný. „Těch úspěchů bylo strašně moc. Jsem magor, takže jsem tomu dal úplně všechno. Takhle kdybych se věnoval jiným věcem, tak jsem hodně bohatej.“
Ke Spartě se dostal velmi blízko a doma měl všechny poháry. Právě proto má čekání na další trofej pro věrné fanoušky zvláštní kouzlo: minulost nabízí dost důvodů k hrdosti, zatímco budoucnost stále slibuje další vítězný večer.
„Já to mám vždycky před sezonou daný - každý rok máme titul. (smích) Akorát se to nějak nedaří uskutečnit.“
Vtip této věty spočívá v přesvědčení, které se každou sezonu vrací bez ohledu na předchozí výsledek. Fanoušek může být zklamaný, může si dělat legraci z nenaplněných očekávání, ale před novým ročníkem znovu věří.
„Předseda“ bez jmenování
Martin Zajíc je považován za vedoucího party věrných sparťanů, sám se však do této role nikdy nehlásil. „Já se nenominuju do role nějakého vedoucího, i když mi občas říkají předsedo (smích), protože jsem tam služebně nejstarší. Nějak to vyplynulo.“
Respekt si získal dlouholetou věrností a tím, že ho jako fanouška brali i bývalí hráči. „Proto, že třeba Patrik Martinec, Pavel Šrek, Petr Bříza a tahle generace kluků mě brala jako věrného fanouška a že jsem si u nich vydobyl nějaké renomé, jsem se mohl dostat kousek dál.“
V době, kdy byla v klubu jiná generace, se dostával i do kabiny. „Jako třeba když se vyhrál pohár, tak mi ho půjčili. Teď na něj teda čekáme už dlouho.“
Staré vazby ale zůstaly spojené především se společnými vzpomínkami. „Dneska už to je samozřejmě jiné, tenkrát jsem chodil i do kabiny, byla tam jiná generace. Z aktuálních hráčů v podstatě nikoho neznám osobně, tenkrát jsme byli i generačně stejně.“
Permanentkáři, hospoda a společné sázky
Fanouškovská skupina se nesetkává pouze na tribuně. „Máme permice, chodíme na zápasy a je to i o hospodě. Máme stůl v hospodě Na Starý ráně vedle O2 areny, kde je asi patnáct permanentkářů.“
„Vedle jsou kluci z kotle. Jsme jedna rodina, jsme Sparta. Sázíme na zápasy. Pravidla jsou jasný, sází se jenom na výhru.“
Právě tady se čekání na vítězství mění v pravidelný společenský rituál. Sázka není popsaná jako opatrné tipování výsledku, ale jako výraz fanouškovského přesvědčení: Sparta se tipuje na výhru.
„Je kolem toho spousta srandy, a jakmile komukoliv z těch lidí zavolám, tak se mi tam ozve HC Sparta Praha, tak se zdravíme. Je tam úžasná pohoda, lidi se na sebe těší.“
Humor vzniká z opakovaných zvyků, ze společného pozdravu i z toho, že se fanoušci dokážou bavit navzdory tomu, že jejich tým právě nesplnil předsezonní očekávání. Vítězství je důvodem k oslavě, ale společný čas zůstává důležitý i během čekání.
Rodinný kalendář podle zápasů
Věrnost se neprojevuje pouze slovy, ale také organizací každodenního života. „U nás v rodině se všechno řídí podle hracího kalendáře.“
„Jezdím na chatu, a když jde Sparta na led, tak se vždycky vracím do Prahy.“ Domácí utkání tak není běžnou položkou v kalendáři, ale událostí, která ovlivňuje další plány.
Osmadvacet let byl jeden z nejvěrnějších sparťanských fanoušků každou sezonu majitelem permanentní vstupenky na domácí zápasy Sparty. Od roku 1989 nevynechal jediný ročník.
Stěhování do nové haly
Sparta se přestěhovala před dvěma lety z Holešovic do O2 areny, což někteří fanoušci nesli velmi těžce. Pro část příznivců nešlo jen o změnu adresy, ale o zásah do prostředí, s nímž měli spojené dlouholeté vzpomínky.
„Jo, kontroverze byla obrovská. Já na začátku řekl, že tam nikdy nepůjdu, protože tam byl Růžička. Měl jsem dokonce lístky na zahájení NHL a nešel jsem tam. Řekl jsem, že tam nikdy nevkročím.“
Rozhodnutí se však změnilo, protože klub měl pro dlouholetého fanouška větší význam než původní odpor k nové hale. „Ale stalo se, Spartu nikdy neopustím.“
„Když jsme se stěhovali do nový haly, tak to v podstatě záleželo z hlediska naší party na mně, jestli řeknu jo, nebo ne. Má to svoje plusy i mínusy.“
Postupně si fanoušci na nové prostředí zvykli. „Už jsme se nějak aklimatizovali, chápu i ekonomické věci, o tom jsem mluvil s Břízkou (majitel klubu Petr Bříza). Nezbývá nám, než halu zaplnit, a to se nám daří.“
Pyšný fanoušek v plné hale
Návštěvnost v nové hale se postupem času stala potvrzením, že se změnu podařilo přijmout. „Jsou třeba momenty, kdy Sparta dělá různé akce, například Sparta vzdává hold, tam je plnej barák.“
„Když tohle člověk vidí, musí být neskutečně pyšný, že je sparťan. Neznám oddíl, který by tohle dokázal a takovým způsobem to zvládnul.“
Atmosféra na tribunách má pro fanoušky vlastní hodnotu. Výhra může přinést euforii, prohra zklamání, ale zaplněná hala a společné fandění potvrzují, že klub není pouze tým nastupující k zápasu.
Každý rok titul
Před sezonou se očekávání znovu zvyšuje. „Letos na to ten kádr byl stoprocentně. Vůbec nevím, co se mohlo stát. Nikdo z nás to neví.“
Optimismus podporují posily i důvěra v lidi kolem mužstva. „Jména posil jsou dobrý a Míša Broš není žádnej vůl, vypadá to dobře, takže už aby to začalo.“
Takové hodnocení spojuje fanouškovskou vážnost s nadsázkou. Zkušený příznivec může přiznat, že se titul znovu nepodařilo získat, a přesto před další sezonou očekávat stejný výsledek jako vždy.
„Sparta je prostě náš život a čím víc nás bude, tím budeme společně silnější!“
Vtip na tribunách a oslava vítězství
Humor sparťanských fanoušků se neomezuje pouze na hospodu nebo předsezonní tipování. Po prvním startu Brunesa za Spartu začali fanoušci v kotli za brankou skandovat „Bru! Bru!“ a současně předvádět veslování.
Okopírovali tak norské příznivce ze světového šampionátu. Norsko patřilo k senz acím turnaje a oslava jejich fanoušků se stala zakrátko ikonickou, pronikla i do norského parlamentu.
Brunes po utkání popsal atmosféru s úsměvem. „Neviděl jsem to, ale když jsem to slyšel, začal jsem se smát. Atmosféra byla špičková, i loni to tu bylo podobné. Nejsem překvapený, je tu skvělá atmosféra.“
Letenští dnes nakonec zvítězili 3:1. Brunes nastoupil za Spartu poprvé a v 60. minutě za nerozhodného stavu strhl vedení 2:1 znovu na stranu domácích.
Vítězná oslava tak dostala vlastní choreografii a fanoušci ukázali, že dokážou rychle vytvořit společný rituál. Právě podobné nápady dávají čekání na další výhru lehkost a proměňují zápas v událost, o které se mluví ještě dlouho po závěrečném hvizdu.
Věrnost i přes zklamání
Příběh Martina Zajíce stojí na jednoduchém přesvědčení: Sparta není pouze výsledek. Je to klub, přátelství, permanentka, hospoda, společný pozdrav, návrat z chaty i každoroční víra v titul.
„Úspěchů bylo strašně moc, stejně tak zklamání, to k tomu patří.“ Právě tato věta vystihuje fanoušky, kteří čekají na výhru, vtipkují o dalším titulu a přesto zůstávají na svém místě.
Čekání proto není prázdnou dobou mezi dvěma vítězstvími. Je součástí fanouškovského života, který pokračuje s permanentkou, s partou a s jistotou, že příští sezona může být konečně ta titulová.