Volejbalový set vyhrává družstvo, které jako první získá 25 bodů a zároveň vede nejméně o dva body. Pokud je stav 24:24, pokračuje se tak dlouho, dokud jedno z mužstev nezíská dvoubodový náskok, například 26:24 nebo 30:28.
Rozhodující pátý set, takzvaný tie-break, se hraje do 15 bodů, ovšem stále je nutný rozdíl nejméně dvou bodů. Volejbalové utkání se hraje na tři vítězné sety, takže vítězem zápasu je družstvo, které jako první vyhraje tři sety.
Jak se získává bod ve volejbalu
Volejbal je kolektivní míčová hra, jejíž název je odvozen ze dvou anglických slov: volley (volej), neboli přímé odehrání míče, a ball (míč). Ve volejbale proti sobě bojují dvě družstva, která standardně tvoří šest hráčů.
Hráči se snaží dostat volejbalový míč přes tuto síť na soupeřovu polovinu, přičemž ten musí spadnout na zem, nebo musí dojít k jiné situaci považující se tak zvanou chybu, aby získali bod. Jedna rozehra pokračuje do doby, než míč spadne na zem nebo některé mužstvo neučiní jinou chybu.
To mužstvo, které v rozehře nechybovalo, dostane po jejím skončení jeden bod. Následek chyby je ztráta rozehry a bod; soupeř družstva, které se dopustilo chyby vyhrává rozehru a získává bod.
Kolik bodů je potřeba k vítězství v setu
Jakmile jedno mužstvo dosáhne součtu 25 bodů a zároveň druhé mužstvo má nejméně o dva body nižší skóre, družstvo vítězí jeden set. Set vyhrává družstvo, které jako první získalo 25 bodů s rodílem nejméně dvou bodů.
| Část utkání | Počet bodů | Podmínka vítězství |
|---|---|---|
| Běžný set | 25 | Rozdíl nejméně dvou bodů |
| Rozhodující pátý set | 15 | Rozdíl nejméně dvou bodů |
| Utkání | 3 vítězné sety | Družstvo musí vyhrát tři sety |
Co se děje při stavu 24:24
Pokud obě mužstva dosáhnou 24 bodů, pokračuje se tak dlouho, dokud jedno z mužstev nezíská dvoubodový náskok, např. 30:28. V případě nerozhodného stavu 24 : 24 se ve hře pokračuje, dokud není dosaženo dvoubodového rozdílu ( 26 : 24, 27 : 25 ).
Set tedy nekončí automaticky ve chvíli, kdy některé družstvo získá 25. bod. Při skóre 25:24 vítězství ještě nenastává, protože rozdíl činí pouze jeden bod, a rozehra pokračuje.
Jak se hraje celý volejbalový zápas
Utkání se hraje na 2 nebo 3 vítězné sety. Volejbal se hraje na 3 vítězné sety, pokud je po čtvrtém setu stále nerozhodnuto (stav 2:2 na sety), je rozhodující pátý set hrán pouze do 15 bodů (ovšem stále se vyžaduje minimálně dvoubodový rozdíl).
Volejbal se hraje na tři vítězné sety. Pokud je po čtvrtém setu nerozhodný stav, rozhoduje set pátý, který se hraje pouze do 15 bodů opět s minimálně dvoubodovým rozdílem.
| Výsledek po setech | Výsledek utkání |
|---|---|
| 3:0 | Utkání končí po třech setech |
| 3:1 | Utkání končí po čtyřech setech |
| 2:2 | Hraje se rozhodující pátý set |
| 3:2 | Utkání vyhrává družstvo vítězstvím v tie-breaku |
Podání, rozehra a změna podání
Volejbalový zápas začíná podáním ze zadní podávající čáry. Ten z hráčů podávajícího mužstva, který na hřišti stojí vpravo vzadu, si s míčem stoupne za koncovou čáru, nadhodí si míč a úderem ruky či paže ho pošle přes síť na soupeřovu stranu hřiště.
Při podání nesmí hráč přešlápnout základní čáru. Podávající hráč musí udeřit do míče v průběhu osmi sekund po zapískání rozhodčího.
Pokud družstvo získá bod, hráč pokračuje v podání. Pokud bod získá soupeř, dochází k rotaci hráčů ve směru hodinových ručiček.
Pokud rozehru podávající mužstvo prohrálo, bude podávat soupeřící mužstvo, ovšem před zahájením hry toto mužstvo postoupí o jedno postavení ve směru hodinových ručiček: původně podávající hráč se z pravé zadní pozice posune na zadní střední, hráč ze zadní střední se posune na zadní levou atd.
Podávat tedy bude hráč, který v předešlé rozehře byl na pozici přední pravý. V následujícím setu začíná s podáním mužstvo, které v předchozím setu nepodávalo jako první.
Tři doteky družstva
Družstvo má na zpracování míče maximálně tři doteky. Dotek bloku se do tohoto limitu nezapočítává.
Při tom se ovšem smí míče dotknout maximálně třikrát, přičemž se žádný hráč nesmí míče dotknout dvakrát po sobě. Každé družstvo ma právo nejvýše na tři odbití míče ( i po bloku ).
Nejběžnějším způsobem hry je využít všech tří povolených dotyků s míčem: První dotyk je obranný, je potřeba jakýmkoli způsobem zachytit míč odehraný soupeřem a udržet ho ve hře.
Druhý dotyk nejčastěji hraje tzv. nahrávač, v rekreačním volejbale často přední střední hráč, jinak hráč specializovaný na tuto herní činnost. Cílem úderu je příprava na útočný úder.
Třetí úder je útočný, kdy nejčastěji jeden z krajních předních hráčů využije přesnou nahrávku ke smeči, silnému úderu nataženou paží, provedenému ve výskoku v blízkosti sítě.
Nejčastější chyby, které ukončují rozehru
Rozehra končí ve chvíli, kdy jedno z mužstev udělá chybu a nepodaří se mu tedy míč správně předat soupeři.
- Míč se dotkne země nebo nějakého předmětu mimo hřiště, popř. osoby mimo hru.
- Míč podletí pod sítí.
- Míč přeletí síť mimo prostor přeletu vymezený anténkami.
- Hráči mužstva se před odehráním soupeře počtvrté dotknou míče.
- Jeden hráč se dotkne míče dvakrát po sobě.
- Hráč míč chytí nebo hodí.
- Některý hráč se v souvislosti s hraním míče dotkne libovolnou částí těla sítě.
- Míč se dotkne hrací plochy.
- Hráč zadní řady se pokusí o blok.
- Libero zasmečuje na soupeřovu polovinu.
Hráč nesmí odbít míč dvakrát po sobě. Hráč míč pouze odbíjí, ne držet v rukou a chytat jej, přičemž se žádný hráč nesmí dotknout míče dvakrát po sobě, a zároveň jsou umožněny maximálně tři dotyky míče.
Vítězný bod a míč ve hřišti
Míč je ve hře od okamžiku úderu do míče při podání povoleném rozhodčím. Míč je mimo hru v okamžiku chyby odpískané rozhodčím.
Míč je ve hřišti “dobrý míč„, jestliže se dotkne povrchu hřiště, včetně vymezujících čar. Jestliže se míč alespoň svou částí dotkl alespoň čáry vymezující hrací plochu, pak se bere, že spadl do hřiště.
Míč je mimo hřiště “aut“, když část míče, která se dotkne povrchu, je zcela mimo vymezující čáry, nebo se dotkne předmětu vně hřiště, stropu nebo osoby, která je mimo hru.
Postavení hráčů a rotace
Na každé straně sítě hraje jedno mužstvo, které sestává z šesti hráčů, v rozestavení tři vpředu a tři vzadu. Na hřišti je vždy 6 hráčů.
V okamžiku, kdy podávající udeří do míče, musí být hráči obou družstev rozmístěni uvnitř vlastního pole v souladu s pořadím postupu, s výjimkou podávajícího.
Tři hráči u sítě jsou hráči přední řady a zaujímají postavení 4 (přední-levý), 3 (přední střední) a 2 (přední pravý). Zbývající tři jsou hráči zadní řady a zaujímají postavení 5 (zadní levý), 6 (zadní střední) a 1 (zadní pravý).
Po úderu do míče při podání se mohou hráči přemisťovat a zaujímat jakékoliv postavení ve svém poli a volné zóně.
Střídání a libero
V jednom setu je povoleno maximálně 6 střídání. V průběhu jednoho setu smí jedno mužstvo střídat maximálně šestkrát, přičemž tímto střídáním není možné měnit pořadí na hřišti.
Hráč základní sestavy může v setu ze hry odstoupit a vrátit se pouze jednou, a to pouze do svého původního postavení v základní sestavě. Hráč se do hry smí vrátit pouze tím, že vystřídá hráče, který ho původně střídal.
Pravidla povolují využít jednoho specializovaného hráče nazývaného libero, který v kterémkoli přerušení hry může vystřídat libovolného hráče zadní řady. Libero může neomezeně střídat hráče zadní řady.
Libero nesmí podávat, blokovat a ani se o blok pokoušet. Libero musí mít dres, který se barvou nebo provedením liší od ostatních členů mužstva.
Útok, blok a jejich vliv na rozehru
Hráč přední řady smí dokončit útočný úder v jakékoliv výšce za předpokladu, že dotek míče nastal uvnitř vlastního hracího prostoru.
Hráč zadní řady může také dokončit útočný úder z přední zóny, jestliže je v okamžiku doteku jakákoliv část míče pod úrovní horního okraje sítě. Hráč zadní řady nesmí blokovat ani útočit z přední zóny, pokud je míč v okamžiku úderu zcela nad úrovní horního okraje sítě.
Blokování je činnost hráčů v blízkosti sítě, jejímž účelem je zabránit přeletu míče od soupeře tím, že sáhnou výše, než je horní okraj sítě.
Blok dokončí pouze hráči přední řady. Dotek míče při bloku není započítáván jako odbití družstva. První odbití po bloku může být provedeno kterýmkoliv hráčem, včetně toho, který se dotknul míče během bloku.
Rozměry hřiště a sítě
Oficiální rozměry volejbalového hřiště jsou 18 × 9 metrů. Každá polovina měří 9 × 9 m a je rozdělena útočnou čárou vzdálenou 3 metry od sítě.
Volejbal se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 18×9 metrů, které je rozděleno na čtvercové poloviny střední čárou, nad kterou visí jeden metr vysoká síť.
Okolo hřiště je volná zóna, která musí na každé straně být nejméně 3 m široká. Nad povrchem hřiště musí být nejméně 7 m volného hracího prostoru.
Na každé polovině hrací plochy je 3 m od střední čáry rovnoběžně s ní vyznačena útočná čára, která vymezuje na každé polovině tzv. přední zónu.
| Prvek | Rozměr nebo hodnota |
|---|---|
| Volejbalové hřiště | 18 × 9 m |
| Jedna polovina hřiště | 9 × 9 m |
| Útočná čára | 3 m od sítě |
| Volná zóna | nejméně 3 m na každé straně |
| Výška sítě pro muže | 2,43 m |
| Výška sítě pro ženy | 2,24 m |
Volejbalový míč a vybavení
Volejbal se hraje s kulatým míčem z kůže či syntetické kůže. Jeho obvod je 65-67 cm, váha 260-280 g.
Míč musí být kulatý, s povrchovou vrstvou zhotovenou z měkké kůže a uvnitř s duší z gumy nebo jiného podobného materiálu. Jeho barva je jednotná a světlá, nebo kombinací barev, homologovaných FIVB.
Výška sítě je 2,43 m pro muže a 2,24 m pro ženy. Rozměry sítě: šířka 1 m, délka 9,5-10 m, oka 10 × 10 cm.
Vítězství v setu a zvláštní situace
Pokud nastanou dvě nebo více chyb následně po sobě, počítá se pouze první z nich. Pokud se dvou nebo více chyb dopustí obě družstva současně vzniká “oboustranná chyba“ a rozehra se opakuje.
Odmítne-li družstvo hrát, poté co k tomu bylo vyzváno, je prohlášeno za “nepřítomné“ a prohrává utkání skrečí s výsledkem 0 : 3 na sety a 0 : 15 na body v každém setu.
Družstvo, které je prohlášeno za “neúplné“ v setu nebo v utkání, prohrává set nebo utkání. Dosažené body a sety si neúplné družstvo zachovává.
Vítězství v setu u beach volejbalu
Beach volejbal se hraje ve dvojicích na hřišti o rozměrech 16 × 8 metrů. Kurt nemá útočnou ani středovou čáru.
Plážový volejbal je varianta volejbalu hraná na menším pískovém hřišti, přičemž zde mužstva sestávají pouze ze dvou hráčů na každé straně.
Pravidla jsou prakticky totožná s běžným volejbalem, změny jsou hlavně ve velikosti hřiště a počtu hráčů, v tom, že bloky se počítají jako dotyk míče, a v zákazu ulití míče.
Vítězství v setu se proto u běžného šestkového volejbalu nesmí zaměňovat s pravidly jednotlivých variant, protože počet hráčů, rozměry hřiště i systém bodování se mohou lišit.
Historie volejbalu
Volejbal vznikl v roce 1895 v USA. Jeho autorem byl William G. Morgan.
Oficiální verze mluví o tom, že volejbal byl vymyšlen v roce 1895 Williamem G. Morganem z YMCA ve státě Massachusetts. Morgan se snažil vytvořit bezkontaktní, jednoduchou a zábavnou hru s minimálním rizikem zranění, která by mohla být provozována v halách.
V roce 1896 vyšla oficiálně první sjednocená pravidla volejbalu, které uveřejnil J. J. Cameron. V roce 1947 vzniká Mezinárodní volejbalová federace (FIVB).
První mistrovství světa ve volejbale se pořádalo v roce 1949 v Praze. Volejbal se stal také v roce 1964 součástí programu olympijských her, kdy byl přijat Mezinárodním olympijským výborem.
