Pohár FIFA byl mezinárodní turnaj, na němž se v Brazílii utkalo osm týmů jako generálka na mistrovství světa. Česká reprezentace mezi účastníky nebyla, přesto měl turnaj význam i pro český fotbal, protože nabídl srovnání s elitními soupeři a připomněl náročnost cesty na světový šampionát.
Domácí Brazílie, Uruguay, Španělsko, Itálie, Mexiko, Japonsko, Nigérie a Tahiti. Všichni účastníci Poháru FIFA měli spoustu důvodů, proč turnaj, dříve opovrhovaný a stále ze všech velkých světových šampionátů nejméně významný, brát vážně.
Co byl Pohár FIFA
V národních týmech je tradičně velmi málo času na dlouhodobou přípravu, velké turnaje proto téměř vždy vyhrávají buď mužstva s největší koncentrací vynikajících hráčů či se sehraným týmem fotbalistů, kteří spolu prošli všemi věkovými kategoriemi.
Reprezentace tak měly jedinečnou příležitost obeznámit se s prostředím, do něhož se mohly v roce 2014 znovu vrátit. Hráči zase měli celý měsíc na pilování souhry na hřišti.
| Účastník | Význam a očekávání |
|---|---|
| Brazílie | Domácí tým a hlavní favorit |
| Španělsko | Obhájce světového titulu a vítěz posledních velkých šampionátů |
| Itálie | Vicemistr Evropy a jeden z hlavních favoritů |
| Uruguay | Černý kůň turnaje |
| Mexiko, Japonsko, Nigérie | Týmy schopné potrápit favority |
| Tahiti | Jediný naprostý outsider |
Brazílie jako hlavní favorit
I proto byla letošní aklimatizace na brazilské prostředí klíčová - a i proto byli hlavními favority jak pro mistrovství světa, tak pro Pohár FIFA domácí fotbalisté.
Jestli však pro někoho znamenal Pohár FIFA nejvíce, byla to Brazílie. Nejenom proto, že nejúspěšnější fotbalová země všech dob měla šampionát pořádat v domácím prostředí a také že si národní tým procházel velkou generační výměnou.
Šlo však hlavně o nejdůležitější a také poslední ostrou přípravu na mistrovství světa v příštím roce. Brazilský tým totiž jako pořadatel nemusel procházet kvalifikací, která v Jižní Americe probíhá čtyři roky, a tak sehrával pouze přípravné zápasy.
Od mistrovství světa v roce 2010 se seniorský tým Brazílie utkal jen ve čtyřech soutěžních utkáních, a to na Copě Américe, kde vypadl již ve čtvrtfinále. Příliš zatím nenasvědčovalo, že by Brazílie měla mít nejkvalitnější kádr a že by za normálních podmínek měla být favoritem na titul.
Tým na začátku roku 2013 převzal kouč Luiz Felipe Scolari, který Brazílii před jedenácti lety dovedl k prvenství na světovém šampionátu v Japonsku a v Koreji.
Letošní výsledky pod Scolarim, kdy se reprezentace začínala stavět proti týmům světové špičky, ale nebyly úplně přesvědčivé - ze sedmi utkání Brazílie zvítězila pouze ve dvou, a to nad Bolívií a Francií.
Španělsko řešilo únavu i historickou výzvu
Jediným týmem, který něco takového příliš nepotřeboval, bylo Španělsko. Mistr posledních tří velkých šampionátů a první reprezentace v historii, která dokázala vyhrát mistrovství Evropy dvakrát v řadě, bojoval s velkou únavou.
Ta byla například v semifinále Ligy mistrů zjevná jak u Barcelony, tak u Realu Madrid. Před sezonou, kdy Španělsko chtělo obhájit titul mistra světa, by tak hráči nejspíš potřebovali co nejdelší regeneraci.
Španěly však za rok čekala nesmírně těžká obhajoba - ještě žádný evropský tým nedokázal vyhrát mistrovství světa, které se odehrávalo na jihoamerické půdě.
Španělé měli jasný cíl. „Tento tým se nikdy neuspokojí. Chceme vyhrát Pohár FIFA. Tato generace hráčů si zaslouží mít všechny tituly,“ říkal záložník Barcelony Cesc Fabregas.
Itálie hledala správnou cestu
Ani Itálie, vicemistr Evropy, nebyla v posledních zápasech v ideální formě. Od skvěle odehraného Eura, kdy Azzurri dovedl k nečekanému stříbru trenér Prandelli, italská reprezentace poměrně tápala.
Přesvědčit jsme se o tom mohli i na Letné, když český národní tým jen kvůli množství zahozených šancí nedokázal zúročit svou převahu nad soupeřem z Apeninského poloostrova.
Itálie v posledním utkání před Pohárem FIFA dokonce jen remizovala s Haiti 2:2, jediným opravdu výrazným výkonem Azzurri od mistrovství Evropy byl březnový zápas s Brazílií.
Itálie však i přesto byla jedním z hlavních favoritů turnaje - národní tým většinou vždy podával své nejlepší výkony až na samotných šampionátech.
Tento turnaj byl pro Itálii nesmírně důležitý, protože v Brazílii chtěla potvrdit cestu, kterou s Prandellim v čele reprezentace nastoupila. Oproti tradici hrála současná reprezentace mnohem atraktivnější fotbal, byť stále s důrazem na taktickou zdatnost a flexibilitu.
Pohár FIFA tak měl být pro Prandelliho signálem, jak si jeho tým doopravdy stojí a která řešení bude moci v budoucnosti uplatnit. „Přistupujeme k šampionátu jako k testu, o tom není pochyb,“ vyjádřil se italský kouč.
Uruguay jako černý kůň
Černým koněm šampionátu bezpochyby byla Uruguay. Maličký jihoamerický stát téměř po celou svou fotbalovou historii produkoval abnormální množství výborných hráčů a od roku 1999 nechyběl v jediném semifinále Copy Amériky.
V uplynulých letech pak pod trenérem Oscarem Tabarezem dosahovala největších úspěchů za posledních čtyřicet let, když se probojovala do semifinále mistrovství světa a před dvěma lety ovládla jihoamerický šampionát.
V současné kvalifikaci se zatím modrobílí rivalové Argentiny spíše trápili, ovšem velice kompaktní tým se světovými hvězdami v útoku, jako byli Suárez, Cavani a Forlán, by minimálně s postupem ze skupiny problém mít neměl.
Mexiko, Japonsko a Nigérie
Ani ostatní týmy však rozhodně nebylo možné brát jako zástěrky k soubojům mezi hlavními favority - jak Mexiko, Japonsko, tak i Nigérie dokázaly vyhrát náročné kontinentální šampionáty a měly k dispozici velmi dobré hráče.
Minimálně mistři Afriky a Asie měli velký potenciál potrápit kvalitnější soupeře a při správné konstelaci by jejich postup ze skupiny nebyl žádným zázrakem.
Úspěch Mexika by zato byl při současné formě národního týmu, který se dost možná na mistrovství světa ani nestačil kvalifikovat, obrovským překvapením.
Tahiti: outsider s realistickým cílem
Naprostým outsiderem však byl jediný tým - Tahiti. Reprezentace maličkého ostrovního státu tvořená z velké části amatéry se na turnaj dostala díky vítězství ve finále mistrovství Oceánie nad Novou Kaledonií.
Ta v semifinále porazila Nový Zéland a tradiční zástupce Oceánské fotbalové federace Austrálie zase z důvodu nedostatku konkurence v regionu přestoupila do asijské federace.
Cíle Tahiti byly velmi skromné, kouč Eddy Etaeta hovořil o tom, že úspěchem bude, když v kterémkoliv poločase neobdrží gól.
Zastupovat však podle slov svého trenéra nemělo jen svých 178 tisíc obyvatel. „Jsme tady za miliony amatérských fotbalistů a fanoušků,“ říkal Etaeta. „Doufám, že mu prokážeme dobrou image.“
Speciál o mistrovství světa ve fotbale | Jak fotbal začal | Show Dr. Binocs | Peekaboo Kidz
Česká reprezentace a žebříček FIFA
Čeští fotbalisté jsou v žebříčku reprezentací FIFA po skončení mistrovství světa v Severní Americe na 48. místě. Do čela pořadí se dostali šampioni ze Španělska před svého finálového soupeře Argentinu, na třetí příčce figuruje Francie.
FIFA v pondělí zveřejnila nejnovější vydání žebříčku na svém webu. Český celek se na 48. pozici propadl už po vyřazení po skupinové fázi v průběhu šampionátu a na stejné příčce zůstal.
Národní tým vyrovnal třetí nejnižší umístění v historii. Hůře na tom byl jen v září 2017, kdy byl osmapadesátý, a v roce 1994 po rozdělení federace.
Na 48. příčce Češi naposledy figurovali v dubnu 2019. Národní celek ve třech zápasech skupiny na šampionátu dvakrát prohrál a s jediným získaným bodem za remízu s Jihoafrickou republikou obsadil v tabulce poslední čtvrté místo.
Pár dnů po vyřazení u mužstva skončil trenér Miroslav Koubek, vedení asociace aktuálně hledá nového kouče před podzimním startem Ligy národů.
Španělsko se vrátilo do čela žebříčku poprvé od ledna. Pyrenejský celek v nedělním finále šampionátu v Severní Americe porazil obhájce zlata z Argentiny 1:0 po prodloužení a po předloňském triumfu na mistrovství Evropy stvrdil svoji aktuální dominanci.
Španělé, kteří budou jedním ze soupeřů české reprezentace v Lize národů, mají v čele pořadí před Argentinci náskok zhruba 25 bodů. Třetí zůstala Francie, i když na šampionátu v boji o bronz prohrála se čtvrtou Anglií v historické přestřelce 4:6.
Další vydání žebříčku plánuje FIFA zveřejnit 7. října po příštím reprezentačním okně.