Problémy v letadle při návratu hráče NHL

Problémy spojené s leteckou dopravou mohou návrat hokejisty výrazně zkomplikovat: dlouhé přesuny, časový posun, hustý zápasový program i obavy z létání se mohou promítnout do fyzické i psychické kondice hráče. V historii hokeje se navíc objevily případy, kdy se cesta letadlem změnila v tragédii.

Cestování je v NHL běžnou, ale náročnou součástí sezony. Některé týmy za rok nalétají téměř 50 tisíc mil, zatímco jiné absolvují výrazně kratší trasy, a právě rozdíly v itineráři mohou ovlivnit regeneraci, výkon i návrat hráčů k běžnému rytmu.

Jak letecké cestování zatěžuje hráče NHL

Každé pondělí během sezony 2017-18 vám NHL.com/cs přináší pohled na žhavé trendy a dění v NHL. V tomto díle se budeme zaobírat zápasovým programem jednotlivých týmů a tím, jak cestování může ovlivnit průběh sezony.

Z tenisových kurtů je poslední dobou víc než často slyšet žehrání na našlapaný zápasový program. Jak by se asi borci jako Federer, Nadal, nebo Djokovič tvářili, pokud by jim někdo předestřel sezonu, s níž se musejí vypořádat hráči NHL?

I ze zámoří se ale ozývají hlasy, že některé týmy to mají během základní části vzhledem k cestování a drsnému itineráři mnohem těžší než ty ostatní. Náročný návrat po utkání tak nemusí být způsobený jediným problémem, ale kombinací letu, změny časového pásma, nedostatku odpočinku a dalšího zápasu v krátkém intervalu.

Rozdíly mezi týmy podle počtu nalétaných mil

Pittsburgh toho v NHL za sezonu nacestuje nejméně, jen něco přes 34 tisíc mílí, za ním jsou New Jersey Devils. Pod 35 tisíc se vejdou i Buffalo Sabres a Detroit Red Wings.

Na opačném pólu žebříčku jsou Colorado Avalanche, z Denveru to není blízko opravdu nikam. Jejich cestovní plán čítá 48 639 mílí za rok, následován Calgary Flames a Chicago Blackhawks, kteří se vejdou těsně pod 48 tisíc.

Kousek pod 47 tisíc mílí nalétají za rok Arizona Coyotes a Edmonton Oilers. Takový Connor McDavid bude mít s Edmontonem ještě spoustu práce, aby naplnil předsezonní prognózy a vyhrabal se ze současné předposlední pozice v Západní konferenci.

Časový posun a návrat po evropském tripu

Nejzářnějším příkladem jsou zatím hráči Ottawa Senators, kteří byli v minulé sezoně jedním z nejpříjemnějších překvapení ligy a dotáhli to až do finále Východní konference, v němž prohráli po sedmizápasové bitvě s Pittsburgh Penguins. Na startu sezony 2017-18 je to s nimi ovšem výrazně slabší.

Jednou z příčin současného propadu je i těžký zápasový program proložený výjimečnými událostmi. Senators se před polovinou listopadu na několik dnů přestěhovali do Švédska, aby ve Stockholmu odehráli dva zápasy 2017 NHL Global Series proti Colorado Avalanche.

S výsledky evropských zápasů mohli být spokojeni, přiletěli domů se čtyřmi body za výhry 4:3 v prodloužení a 4:3. Horší ale bylo, jak se cesta do Evropy a zpět na hráčích Ottawy podepsala.

Do konce měsíce listopadu už nevyhráli žádný ze sedmi zápasů a nad jejich síly byli i slabí Arizona Coyotes. V rámci černé série měli skóre 9:23 a propadli se do míst, odkud se špatně šplhá nahoru.

Ani v jednom z oněch zápasů si lídr jejich sestavy Erik Karlsson nepřipsal žádný bod. Zatímco dvě tři porážky se ještě daly svalovat na problémy s přivyknutím na časový posun, ani následné dobré výkony Senators k bodům nepomohly a zlomilo se to až na začátku prosince.

„Už jsem vážně nevěděl, co bychom měli dělat jinak,“ řekl kouč Senators Guy Boucher. „Ale ocenil jsem, jak se s tím kluci rvali.“

Dvojzápasy a nedostatek odpočinku

Program totiž není Senators příliš nakloněn. Už před začátkem sezony nad ním trenéři kroutili hlavou.

Společně s obhájci Stanley Cupu z Pittsburghu totiž Ottawa absolvuje nejvíce „dvojzápasů“, hned devatenáctkrát si zahraje dva duely ve dvou dnech a jak těžce se hraje ten druhý, o tom by Penguins mohli přednášet na univerzitě.

Ottawa ale byla v šesti zápasech, které proběhly do 24 hodin po předchozím, poměrně úspěšná. Z 12 dosud možných bodů vytěžila osm.

Pokud jde o Penguins, pak je jejich složitý rozvrh „back to back“ zápasů vykompenzován nejsnazším cestováním. Většinou je složité cestování v sezoně u mnoha týmů vykompenzováno mírnějším programem back-to-back utkání, jako je to v případě nomádů z Avalanche, kteří hrají dvojzápasy jedenáctkrát.

Tvrdou zkoušku ale podstupují Blackhawks - ti nalétají přes 47 tisíc mil za sezonu a k tomu hrají sedmnáctkrát dva duely ve dvou dnech. Z pětky nejvíce cestujících týmů je však na tom Chicago tabulkově ještě nejlépe a jako jediné z tohoto kvintetu se drží na pozicích v play off.

Příklad extrémně náročného programu Dallasu

Když Jaromír Jágr po návratu do NHL v roce 2011 mluvil o volbě nového angažmá, vždy kladl důraz na příjemnější cestovní plán, jaký byl pak ve Philadelphia Flyers a u Devils. Teď už ale neměl tolik na výběr, a tak se musí podřídit náročnému programu Flames.

Něco takového zažil snad jen při čtyřměsíční štaci v Dallas Stars v roce 2013. Tam stačily čtyři hodiny v letadle, dvě v autobuse a Jágr už musel s bolavými zády za lékaři, kteří mu naordinovali zápasový klid.

A to byla jen jedna cesta do Detroitu. Z Texasu to do nejbližších měst, kde se hraje NHL (Nashville, St. Louis), autem trvá 10 hodin.

Ve zkrácené sezoně tehdy měli krutější itinerář pouze Minnesota Wild. Ligový počítač připravil Stars občas vyložené „lahůdky“.

Jen co odehráli duel v Edmontonu, vydali se na 2660 kilometrů dlouhý let domů, nastoupili proti Anaheim Ducks a za tři dny letěli do Edmontonu znovu.

Ani vlastně nebylo divu, když Dallas do play off nepostoupil a Jágr byl vytrejdován do Boston Bruins, se kterými si zahrál své třetí finále Stanley Cupu, ale první neúspěšné.

Obavy z létání a jejich překonání

Stačilo málo a možná z něho mohla být hvězda zámořské NHL. Jiří Kučera nechal v roce 1990 za zády povedený šampionát ve Švýcarsku, posléze dostal kvalitní nabídku z Pittsburghu, který plzeňského útočníka dlouhodobě sledoval.

Totalitní režim šest měsíců předtím padl, většina nejlepších československých hráčů tenkrát nabrala směr cizina. Hlavně tedy zámoří.

„Také jsem tam mohl jít, Pittsburghu měl chtěl. Jenže já se rozhodl raději pro finskou Tapparu Tampere,“ vzpomíná mistr světa 1996 a jeden z našich nejlepších hokejistů 90. let minulého století.

Proč Kučera nepodepsal Penguins a místo toho se vydal na sever Evropy? „Důvodů bylo víc. Do Ameriky se mi nechtělo, v Tampere jsem hned zdomácněl a byl tam spokojený,“ říká.

Při tehdejším rozhodování vzal v úvahu i náročné cestování po Severní Americe. „Míval jsem velké obavy z létání. Říkal jsem si, že to tam nebude jednoduché, i tohle hrálo roli,“ přiznává.

Ve Finsku do letadel moc neusedal. Ale když poté přesídlil do švédského Lulea, musel problém řešit.

„Bavil jsem se s jedním člověkem, který mi v tomto směru pomáhal. Lulea jezdila skoro ke všem zápasům letadlem, najednou to bylo podobné jako v té NHL.

Asi za dva nebo za tři měsíce jsem obavy z létání překonal. Neříkám, že nadobro. Ale už to nebylo tak hrozné,“ konstatuje.

Když se návrat z utkání změní v tragédii

Sobotní zápas českých reprezentantů s Velkou Británií oživuje vzpomínku na vzájemný mač z 8. listopadu 1948, který paralyzovala letecká tragédie.

Šest československých hokejistů totiž tehdy na zápas do Londýna nedoletělo, takže nároďák měl k dispozici jen osm hráčů.

V pondělí 8. listopadu 1948 přišlo Československo o polovinu hokejové reprezentace. Šest šampionů se stalo obětí leteckého neštěstí nad kanálem La Manche.

Vzhledem k tomu, že komunistický režim postupem času celou tragickou událost vymazal z domácí hokejové historie, listujeme v zažloutlých stránkách soudobých novin s jistým napětím.

Proč se tým rozdělil

Přípravné turné před mistrovstvím světa ve Stockholmu začalo v sobotu 6. listopadu v Paříži, za kanál La Manche už ale téměř polovina týmu nedoletěla.

V Praze nejdříve nikdo netušil, proč k zápasu s Velkou Británii nastoupilo 8. listopadu jen osm hráčů, zatímco na výpravu vyrazilo z Prahy čtrnáct reprezentantů.

Československá veřejnost si proto první zprávy z Londýna vysvětlovala tak, že hráči v Paříži požádali o politický azyl.

„V pondělí večer sehrálo čs. národní hokejové mužstvo ve Wembley Pool svůj prvý zápas zájezdu do Anglie. Po vítězství v Paříži opustila v pondělí v poledne jen část výpravy Francii, kdežto šest hráčů, a to Troják, Stibor, Jarkovský, Šťovík, Pokorný a Švarc dosud z neznámých důvodů se do Londýna nedostalo.“

Poúnorový režim organizaci zájezdu od začátku nesmírně komplikoval. „StB zadržovala některým hráčům pasy, neboť je podezřívala, že chtějí na Západě zůstat,“ zavzpomínal již zmíněný Bubník.

Už do Paříže proto výprava letěla na dvě etapy. A ve Francii se mužstvo znova osudově rozdělilo, údajně kvůli stávce leteckých společností a částečně i kvůli problémům s udělením víz do Velké Británie.

Polovině týmu tak náhlé komplikace zachránily život, jenže druhou zahubily.

Zmizelé letadlo nad kanálem La Manche

Smůlu měla šestice hráčů, kterou měla do Londýna dopravit letecká společnost Mercure zvláštním letem na stroji značky Beechcraft.

Letadlo odstartovalo z pařížského letiště Le Bourget 8. listopadu 1948 v 16:28 a řídil ho už výše jmenovaný pilot René de Narbonne, bývalý válečný letec RAF.

Aviatik proslulý tím, že často nedbal navigačních pravidel. A zřejmě ani v osudový den, kdy nad kanálem La Manche vládlo bouřlivé počasí, neuposlechl dispečera a uhnul z daného kurzu.

Do Londýna nedoletěl, poslední depeši zachytily pozemní stanice v době, kdy se letadlo nacházelo jihozápadně od místa startu, v prostoru Le Mans.

Co se následně přihodilo a kde se stroj zřítil, nevíme dodnes. Záchranáři letadlo hledali pět dnů, a to s pomocí francouzského i britského vojenského letectva i lodí pobřežních stráží námořnictva.

Vše marné! Nepodařilo se nalézt jediný kousek vraku, nenašly se ani pozůstatky žádného těla, ani jediné zavazadlo.

Zkušení vojáci později vyslovili domněnku, že letadlo muselo havarovat v bažinatých oblastech na pobřeží, které stroj i s osazenstvem navždy vcucly.

Šest hokejistů na palubě

Na palubě aeroplánu Beechcraft seděli Zdeněk Jarkovský, Vilibald Šťovík, Miloslav Pokorný, Ladislav Troják, Karel Stibor a Zdeněk Švarc - až na Zdeňka Švarce mistři světa z Prahy a stříbrní olympijští medailisté ze Svatého Mořice.

Nejstarší ze ztracených byl Ladislav Troják. První slovenský hokejista ve federální reprezentaci začínal v Košicích, kde je dnes po něm pojmenovaný stadion.

Vynikající pravé křídlo, spolehlivě plnící obranné úkoly. Celkem stihl 75 mezistátních utkání.

Vilibald Šťovík byl jeden z prvních odchovanců LTC Praha a výtečný obránce. Společně s brankářem Bohumilem Modrým výborně hrával i českou házenou.

Na mezistátní scéně se poprvé představil během šampionátu 1937, za reprezentaci sehrál 43 utkání. Svůj poslední gól v životě vstřelil v sobotním pařížském zápase právě Vilibald Šťovík.

Miloslav Pokorný byl syn obuvníka a opraváře hokejové výstroje. Ofenzivní obránce a výtečný bruslař patřil v LTC Praha do proslulé líhně Vladimíra Zábrodského staršího.

V době neštěstí byl na vojně v ATK Praha. V reprezentaci odehrál 19 zápasů.

Karel Stibor, odchovanec LTC Praha, dlouho hrával středního útočníka. Až na legendárním mistrovství světa 1947 v Praze, kde Československo na nezastřešené Štvanici slavně triumfovalo, se z něj stalo levé křídlo.

V reprezentaci sehrál 23 utkání. Zdeněk Švarc byl nejméně zkušený hokejista ze šestice zesnulých.

Obránce I. ČLTK Praha hokejově vyrostl v LTC Žižkov, později hrával za Stadion Praha, po sloučení za Stadion Podolí. Na kontě měl dva mezistátní starty, toho v Londýně už se nedočkal.

Zdeněk Jarkovský, student práv, doháněl studia z dob, kdy nacisté uzavřeli vysoké školy. Brankář I. ČLTK Praha začínal v Novém Bydžově.

Za reprezentaci odchytal sedm utkání, což bylo v éře legendárního Bohumila Modrého úctyhodné.

Zápas, během něhož se hráči dozvěděli o neštěstí

Šest našich hráčů - Stibor, Troják, Pokorný, Šťovík, Jarkovský a Švarc - nepřiletěli z Paříže do Londýna, a tak naši nastupovali k zápasu jen s osmi hráči.

Nutno uznat, že hostitelé se ukázali jako praví sportovci, změnili sestavu a nastoupili také jen s osmi hráči, tedy se stejným handicapem.

Češi sice vyhráli 5:3, ovšem z vítězství se příliš radovat nemohli. Pořadatelé jim oznámili, že nezvěstní hráči zcela jistě nastoupili do letadla, které ovšem někde nad kanálem La Manche zmizelo.

Hokejisté se zprávu o pravděpodobném neštěstí dozvěděli o druhé přestávce londýnského zápasu, neboť hlasatel v tomto smyslu informoval celý stadion.

Nikdo z československých reprezentantů ale prý neuměl anglicky natolik, aby hlášení zcela pochopil. A tak někteří údajně dohrávali v přesvědčení, že spoluhráči z opožděného letadla každou chvíli naskočí na led.

„Jenže místo toho, aby nám soupeři po zápase gratulovali k výhře, přišli nám kondolovat,“ vzpomínal později jeden z hráčů Augustin Bubník.

Návrat přeživší části reprezentace

Citované zprávy z úterní Mladé fronty a Lidové demokracie zněly víc spiklenecky než beznadějně, ve středečním vydání mládežnického deníku se ale naděje na záchranu šampionů pomalu rozplývala.

„Po zmizelém letadle s československými hockeyisty pátraly v úterý po celý den letouny britských pobřežních jednotek, dvoumotorová stíhačka Moskita a čtyřmotorový bombardér Lancaster, avšak bez výsledku,“ uvedl deník a zároveň oznámil, že zdecimovaný tým ruší všech dalších osm zápasů, které měl v Anglii odehrát.

A předčasně se odlétá domů. Ve čtvrtek 11. listopadu noviny referovaly o návratu přeživší části reprezentace.

„Podobné ticho snad ještě čekárna ruzyňského letiště nezažila. Je středa, 15:30 hodin. Tíživé ticho jako těžký mrak viselo nad celou místností, smutné tváře a zvlhlé oči dokazovaly tragédii návratu.

Jaký však návrat, když šest hráčů nepřiletělo. Nebylo třeba slov, každý cítil tíhu okamžiku - i ti příbuzní vracejících se hráčů, jimž se na okamžik zableskl v oku výraz radosti nad tím, že ten jejich se vrátil zdráv.“

Čtyřicet let mlčení

Poslední oficiální zprávy, jež se v domácím tisku objevily, vyšly v sobotu 13. listopadu 1948. „Letečtí odborníci na pařížském letišti jsou již přesvědčeni, že letecké taxi je definitivně ztraceno,“ mohli se dozvědět čtenáři Lidové demokracie.

Zpráva ČTK obhajovala postup státních orgánů: „Oba naše zastupitelské úřady, čs. velvyslanectví v Londýně i Paříži učinily až dosud všechno, aby letadlo bylo vypátráno.“

Poté si už případ rozpracovala Státní bezpečnost. A ze šesti obětí letecké havárie se časem stalo šest „emigrantů, kteří zradili vlast“.

Jejich rodiny byly perzekvovány a pravdivý příběh mohl být napsán až po listopadu 1989.

Trvalo celý rok, než vody Lamanšského průlivu vydaly dvě mrtvá těla. V jednom z nich byl bezpečně identifikován René de Narbonne, kapitán letadla.

Ostatní těla i jednasedmdesát let po tragédii opatruje moře.

Další tragická cesta hokejového týmu: Jaroslavl

Riziko spojené s leteckým návratem nebo přesunem se neomezilo jen na historické případy. Letoun s hokejisty klubu KHL Lokomotiv Jaroslavl se ve středu krátce po startu zřítil u jaroslavlského letiště.

Na jeho palubě zahynuli téměř všichni členové týmu včetně českých hokejistů Karla Rachůnka, Jana Marka a Josefa Vašíčka.

V letounu cestovalo 45 lidí, havárii přežil jen jeden člen posádky. Letadlo s hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl havarovalo u u jaroslavlského letiště.

Hokejový tým mířil do běloruské metropole Minsku, kde měl ve čtvrtek nastoupit proti Dinamu Minsk v rámci úvodního utkání nové sezóny KHL.

Letadlo patřilo společnosti JAK-Servis a bylo používáno k charterovým letům. Zpravodajská stanice RT uvedla, že stroj plný paliva začal už při startu hořet o několik minut později dopadl zhruba půl kilometru od ranveje z výšky okolo 500 metrů.

Počasí bylo v tu chvíli slunečné, příčinou je tak nejspíš technická porucha. Část rozlomeného letadla dopadla do řeky Volhy krátce po startu.

Podle očitých svědků havárie se letadlo proměnilo v hromadu spáleného železa. Letadlo se rozlomilo a polovina skončila ve vodě, druhá část na souši.

První na místo katastrofy dorazili rybáři postávající na břehu Volhy, z nichž někteří sami utrpěli zranění od úlomků a tlakové vlny. První vozy záchranné služby na místo dorazily po půlhodině.

Na palubě byli všichni členové týmu, včetně slovenského útočníka a reprezentanta Pavola Demitry. Nehodu přežil letecký technik, který je se zlomenou kyčlí a četnými popáleninami umístěn na jednotce intenzivní péče.

Tragické osudy hokejistů mimo led

Letecké nehody představují jen jednu z kategorií nebezpečí, která v historii zasáhla hráče profesionálního hokeje. Mezi další tragické případy patří autonehody, zdravotní komplikace a následky zranění.

Bill Barilko byl štístkem Toronta. Panem zlatým, vítězným.

Barilko si jako 19letý talent vytáhli v Maple Leafs, aby jím vyztužili svou obranu. Mladík odehrál za Toronto necelých pět sezon, na jejím konci se čtyřikrát radoval ze zisku Stanley Cupu.

Po oslavách dalšího Poháru přišla zasloužená dovolená. Při zpáteční cestě však jednomotorové letadlo zmizelo kdesi nad jezerem.

Trosky letadla a poté i těla byla nalezena až o 11 dní později. Příčinou havárie se stala kombinace nezkušenosti pilota, špatného počasí a přetíženého nákladu.

Mezi další tragické příběhy patří Bill Masterton, který zemřel na následky masivního krvácení do mozku po pádu na ledě, a Terry Sawchuk, jenž zemřel na plicní embolii po těžkých zraněních.

Pelle Lindbergh zemřel po autonehodě 10. listopadu 1985. Steve Chiasson zemřel po třinácti sezonách v NHL při autonehodě a Dan Snyder zahynul při nehodě ve Ferrari.

Derek Boogaard zemřel v důsledku kombinace alkoholu a léků. Colby Cave podlehl krvácení do mozku, na který tlačila cysta.

Proč je návrat po letu pro hráče tak důležitý

Jisté ale je, že cestovní program to Oilers rozhodně neulehčí. Náročný přesun může být významný nejen pro výsledek jediného zápasu, ale také pro další průběh sezony.

Horší ale bylo, jak se cesta do Evropy a zpět na hráčích Ottawy podepsala. Zatímco dvě tři porážky se ještě daly svalovat na problémy s přivyknutím na časový posun, ani následné dobré výkony Senators k bodům nepomohly a zlomilo se to až na začátku prosince.

V případě hráčů NHL se proto problém po návratu z letadla netýká pouze samotného letu. Patří k němu také délka trasy, změna časového pásma, návazná cesta autobusem, počet zápasů během několika dnů a možnost skutečné regenerace.

Čtyři hodiny v letadle a dvě v autobuse stačily Jaromíru Jágrovi k tomu, aby musel s bolavými zády za lékaři, kteří mu naordinovali zápasový klid.

tags: #problemy #v #letadle #navrat #hrace #nhl