Nejvyšší volejbalový hráč: žebříček nejúspěšnějších mužů

Za nejvýše hodnoceného volejbalového hráče v uvedeném žebříčku je považován Maksim Mikhaylov, který získal 9 668,60 bodů a nastupuje na pozici univerzála. Žebříčky jsou založeny na umístění týmů hráčů v turnajích a individuálních oceněních získaných hráči.

Na druhém místě je libero Sérgio Dutra Santos s 9 050,50 body. Třetí pozice v dodaném výpisu není uvedena; následuje Wallace De Souza s 7 630,20 body.

Nejvýše umístění volejbalisté podle bodového hodnocení

První místo: Maksim Mikhaylov

Maksim Mikhaylov je v uvedeném pořadí na prvním místě s 9 668,60 body. Jeho pozice je univerzál, tedy hráč, který kombinuje útočné a někdy také obranné úkoly a patří mezi nejvýraznější zakončovatele týmu.

Jeho náskok před druhým Sérgiem Dutrou Santosem činí 618,10 bodu. Oproti hráči na čtvrtém místě má Mikhaylov náskok 2 038,40 bodu.

Druhé místo: Sérgio Dutra Santos

Sérgio Dutra Santos je v žebříčku druhý s 9 050,50 body. Nastupuje na pozici libera, která je zaměřena především na příjem podání, obranu v poli a stabilizaci zadní části hřiště.

Jeho umístění ukazuje, že vysoké hodnocení nemusí získat pouze hráč, který pravidelně zakončuje útoky. Výrazný podíl na výsledcích týmu mohou mít také obranné schopnosti, přesnost příjmu a dlouhodobá výkonnost.

Univerzálové mezi nejlepšími hráči

Univerzálové tvoří v první třicítce jednu z nejpočetnějších skupin. Kromě Maksima Mikhaylova jsou mezi nimi Wallace De Souza, Dmitriy Muserskiy, Ivan Miljković, Mariusz Wlazły, Alessandro Fei, Bartosz Kurek a Andrea Sartoretti.

• Maksim Mikhaylov - 1. místo, 9 668,60 bodů.
• Wallace De Souza - 4. místo, 7 630,20 bodů.
• Dmitriy Muserskiy - 8. místo, 6 966,25 bodů.
• Ivan Miljković - 9. místo, 6 836,85 bodů.
• Mariusz Wlazły - 24. místo, 5 686,00 bodů.
• Alessandro Fei - 25. místo, 5 647,45 bodů.
• Bartosz Kurek - 26. místo, 5 618,55 bodů.
• Andrea Sartoretti - 28. místo, 5 557,95 bodů.

Nejvýše hodnoceným univerzálem je Maksim Mikhaylov. V rámci této skupiny je největší rozdíl mezi prvním Maksimem Mikhaylovem a Andreou Sartorettim na 28. místě, a to 4 110,65 bodu.

Smečaři v první třicítce

Výrazné zastoupení mají také smečaři. Do první třicítky patří Osmany Juantorena, Sergey Tetyukhin, Earvin Ngapeth, Matey Kaziyski, Lorenzo Bernardi, Gilberto De Godoy Filho, Yoandy Leal Hidalgo, Matthew Anderson, Samuele Papi a Dante Amaral.

• Osmany Juantorena - 5. místo, 7 439,00 bodů.
• Sergey Tetyukhin - 10. místo, 6 700,25 bodů.
• Earvin Ngapeth - 11. místo, 6 642,60 bodů.
• Matey Kaziyski - 13. místo, 6 526,15 bodů.
• Lorenzo Bernardi - 16. místo, 5 982,00 bodů.
• Gilberto De Godoy Filho - 19. místo, 5 883,55 bodů.
• Yoandy Leal Hidalgo - 20. místo, 5 878,85 bodů.
• Matthew Anderson - 21. místo, 5 795,96 bodů.
• Samuele Papi - 23. místo, 5 765,90 bodů.
• Dante Amaral - 30. místo, 5 507,70 bodů.

Nejvýše postaveným smečařem je Osmany Juantorena na pátém místě. Mezi ním a Dantem Amaralem na 30. místě je rozdíl 1 931,30 bodu.

Blokující hráči, nahrávači a libera

Mezi blokujícími hráči jsou Robertlandy Simón Aties, Lucas Saatkamp, Andrea Giani, Marko Podraščanin a Andrea Gardini. Nejvýše z této skupiny je Robertlandy Simón Aties na šestém místě s 7 233,35 body.

V první třicítce jsou také tři nahrávači: Bruno Rezende na sedmém místě se 7 142,25 body, Simone Giannelli na 15. místě s 6 348,65 body a William Arjona na 27. místě s 5 611,15 body.

Libera zastupují Sérgio Dutra Santos, Jenia Grebennikov a Aleksey Verbov. Sérgio Dutra Santos je druhý celkově, Jenia Grebennikov obsadil 17. místo s 5 924,55 body a Aleksey Verbov 22. místo s 5 768,30 body.

Co znamená označení nejvyšší volejbalový hráč

Označení „nejvyšší volejbalový hráč“ může mít dva významy. Může označovat hráče na nejvyšším místě žebříčku, kterým je v uvedeném pořadí Maksim Mikhaylov, nebo hráče s nejvyšší tělesnou výškou.

Dodané pořadí je založeno na umístění týmů hráčů v turnajích a individuálních oceněních získaných hráči. Nejde tedy o žebříček podle centimetrů, ale o hodnocení sportovní úspěšnosti a individuálních výkonů.

Význam jednotlivých volejbalových postů

Univerzál

Univerzál patří k hlavním útočným oporám mužstva. V řadě situací útočí z přední i zadní zóny a jeho výkon může významně ovlivnit výsledek celého utkání.

Smečař

Smečař se podílí na útoku, příjmu podání i obraně. Proto se u něj očekává nejen razantní zakončení, ale také schopnost udržet stabilitu při příjmu.

Blokující hráč

Blokující hráč působí především u sítě. Jeho úkolem je číst soupeřovu rozehrávku, zastavovat útok blokem a vytvářet prostor pro vlastní útočné kombinace.

Nahrávač

Nahrávač řídí útočnou organizaci družstva. Rozhoduje, kterému spoluhráči míč připraví, a ovlivňuje tempo i variabilitu hry.

Libero

Libero je specialista na obranu a příjem. Jeho úkolem je pomáhat týmu zvládat soupeřovo podání, vybírat útoky a připravovat situace pro další rozehrávku.

Český volejbal a význam dlouhodobé výkonnosti

Milan Čuda, který celý svůj život zasvětil volejbalu, byl oceněn na slavnostním volejbalovém galavečeru v Brně za celoživotní dílo. Milan Čuda, který prošel všemi volejbalovými rolemi, od hráče (reprezentanta), přes trenéra až po manažera, se stal ikonou českobudějovického volejbalu a stál za zrodem nejúspěšnějšího volejbalového klubu v České republice.

Jeho příklad ukazuje, že volejbalová velikost se nemusí posuzovat pouze podle jediného žebříčku. Významnou roli mohou mít také reprezentační úspěchy, trenérská práce, rozvoj mladých hráčů a dlouhodobý vliv na klub.

„V roli hráče to jednoznačně byla stříbrná medaile z olympiády v Tokiu, což bylo také umocněno tím, že volejbalový turnaj byl zařazen na program olympijských her poprvé v historii.“

„A úspěch v roli manažera? No to bylo druhé místo v extralize, kdy tady byl třetím rokem Milan Žák (ročník 96/97) a my jsme porazili v semifinále tehdy velmi silnou Odolenu Vodu.“

Zdeněk Pommer jako příklad hráče, trenéra a volejbalové osobnosti

Mgr. Zdeněk Pommer (*1946 v Praze) s výškou 186 cm nahrávač, odchovanec dorostu Dynama Praha a člen juniorské reprezentace ČSSR. Na vojně hráč Dukly Mladá, po vojně pražské Lokomotivy, VŠ Praha, Potrubí a Tatry Smíchov.

Trenér extraligových celků mužů RH resp. Olympu Praha, Spolchemie resp. Setuzy Ústí, Dukly Liberec, Jihostroje ČB, Karba Benátky a ČZU Praha se ziskem 11 mistrovských titulů. Trenér mužské reprezentace ČSFR se startem na MS 1990 a ME 1991.

Osobnost galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu a člen Síně slávy Unie profesionálních trenérů ČOV.

Jako profi-trenér působil 30 sezon v nejvyšších soutěžích mužů se ziskem 11 titulů mistra republiky, za které byl rozhodnutím SR ČVS uveden do Síně slávy českého volejbalu jako člen Galerie funkcionářů.

V roce 2013 jeho mimořádné trenérské úspěchy ohodnotila uvedením do své Síně slávy také Unie profesionálních trenérů Českého olympijského výboru.

Vývoj volejbalového talentu napříč generacemi

V průběhu tvorby medailonku volejbalových „Pomráků“ se ukázalo, že je praktické a žádoucí rozdělit jej do dvou částí. Rozdělení napomáhá fakt, že se jedná o dvě větve původně jedné rodiny Pommerových s kořeny na jihočeském Vitorazsku.

Čtveřice Pommerů ve složení František, Karel, Bedřich a Tomáš, doplněná o bratry a dvojčata Hodrovy, založila volejbalový tým s účastí na turnajích v Praze a okolí pod názvem „Třináct stanů“.

Také jejich zásluhou se představitelem 2. generace volejbalových Pommerů stal Františkův syn Zdeněk, který na libeňském ostrově vyrůstal a takřka denně měl na očích slavné volejbalisty Starého ostrova, od roku 1949 Dynama Slavia Praha.

V roce 1960 začal hrát závodně za dorostence Dynama pod vedením Jaroslava Kunce. V letech 1962-63 si zahrál v úvodních ročnících DL s 2. místem ve finále přeboru ČSSR 1963 za Spartakem Brno ZJŠ (Koudelka, Petlák, Petr Schenk a další).

V letech 1962-64 byl členem juniorské reprezentace ČSSR pod vedením oddílového trenéra J. Kunce. Zdeňkovu následnou hráčskou kariéru s 8 sezonami v extralize mužů připomínáme stručným přehledem:

• 1964-65: Dynamo resp. již opět Slavia Praha po navrácení historického názvu, 2. liga, hrající trenér Miroslav Špelina.
• 1965-67: Dukla Mladá (vojna), 2. liga, trenér Miroslav Pařík.
• 1967-69: Lokomotiva Praha, 2. liga, hrající trenér Antonín Kovařík.
• 1969-77: Slavia VŠ Praha, od roku 1973 VŠ Praha EXICO, extraliga s nejlepším 6. místem v letech 1969 a 1972, trenéři Josef Stolařík, Ivo Kunz, Rostislav Vorálek a Milan Pospíšil.
• 1977-79: Potrubí Praha, 1. NL, trenér Miroslav Železný.
• 1979-81: Tatra Smíchov, 2. NL, trenér Jiří Ebert.

Trenérskou kariéru odstartoval v sezoně 1978/79 v roli asistenta trenéra Josefa „Buldy“ Musila u extraligových žen Slavie Praha IPS (6. místo). V roce 1979 se stal trenérem z povolání, když přijal nabídku postu prvního trenéra EXL družstva mužů Rudé hvězdy Praha.

Trenérskou kvalifikaci 3. a 2. třídy získal na svazových školeních, v roce 1990 dokončil čtyřleté dálkové studium trenérství na FTVS UK se ziskem magisterského titulu a kvalifikace trenéra 1. třídy.

Nejúspěšnější trenérská období Zdeňka Pommera

• 1979-93: Rudá hvězda Praha a od roku 1991 Olymp Praha se ziskem 7 titulů v letech 1982, 1984-86, 1989, 1991-92, trojice 2. míst (1979, 1987 a 1993) a 3. místa v roce 1983.
• 1993-95: Spolchemie Ústí n. Labem, 2. místo v EXL 1994, mistrovský titul v roce 1995.
• 1995/96: Dukla Liberec, 3. místo v EXL 1996.
• 1996-98: Setuza Ústí n. Labem, dvojnásobný mistr republiky v letech 1997 a 1998.
• 99-2001: Karbo Benátky n. Jizerou, 3. a 2. místo v 1. lize.
• 2001-06: Jihostroj České Budějovice, mistrovský titul v roce 2002, dvojice 2. míst v letech 2003, 2005 a 3. místo v roce 2004.
• 2007-09: ČZU Praha, 8. a 11. místo.

Úspěchy s klubovými celky přivedly Zdeňka k mužské reprezentaci. V letech 1987-89 vedl spolu s asistentem Josefem Smolkou st. B-tým mužů ČSSR, složený s talentovaných hráčů do 23 let.

V roce 1990 byl asistentem Rudolfa Matejky u prvního týmu ČSFR se startem a 9. místem na MS v Brazílii. V roce 1991 vedl již v roli prvního trenéra s asistentem Jaroslavem Tomášem výběr mužů na ME v Německu rovněž s 9. místem.

Význam práce s mládeží

„Na českém trhu je velmi málo mladých hráčů, kteří by se tlačili na místa těch starších.“

„Když se podíváme do juniorské a kadetské kategorie, tak to není do budoucna vůbec optimistický výhled.“

„Somaticky na tom nejsme v mládežnických kategoriích špatně, ale myslím si, že ti nejperspektivnější hrají v horších družstvech než na co mají, což jim k růstu nepomáhá.“

Tyto názory zdůrazňují, že cesta k nejvyšší úrovni nevede pouze přes individuální talent. Důležitou součástí rozvoje je také prostředí, kvalitní trenéři, odpovídající tým a pravidelná konfrontace se silnějšími soupeři.

Česká extraliga a podmínky pro růst hráčů

„Podle mého názoru úroveň českého volejbalu stále klesá i když si myslím, že úroveň letošního play-off nebyla špatná.“

„Velmi tomu škodí, že extraligu hraje dvanáct mužstev. Myslím, že deset družstev by bylo tak akorát a osm by jich mohlo hrát play-off.“

„Z hlediska celkové úrovně je smutné, že hráči kteří se po deseti a více letech hraní v zahraničí vracejí do republiky, tady v extralize excelují.“

Debata o úrovni soutěže souvisí také s tím, jak často se mladí hráči dostávají do náročných utkání a jaké podmínky mají pro postup do základních sestav. Právě pravidelná soutěžní zátěž a kvalitní vedení mohou rozhodovat o tom, zda se talent promění v dlouhodobou špičkovou výkonnost.

tags: #volejbal #nejvyssi #hrac